Město pro 9 milionů lidí v poušti selhalo na jednom fyzikálním principu. Zrcadlové stěny The Line mění slunce ve zbraň

Saúdská Arábie tiše odsunula práce na The Line na dobu po roce 2030. Z města pro devět milionů lidí zbývá plán na zlomek procenta původní vize.

Foto: Pickpik

Ještě loni oficiální web NEOM lákal na „revoluci v městském bydlení“: lineární město sevřené do dvou zrcadlových stěn vysokých 500 metrů, táhnoucích se 170 kilometrů pouští. Dnes šéf saúdskoarabského suverénního fondu PIF Jásir ar-Rumajján veřejně říká, že The Line není nutné mít do roku 2030. Podle zdrojů Semaforu obeznámených s interní revizí je další výstavba odložena na neurčito a cílová populace do konce dekády klesla na pouhých sto tisíc obyvatel, zhruba 1,1 procenta z původní ambice. Příběh projektu, který měl přepsat pravidla urbanismu, se stal příběhem o tom, co se stane, když se marketingový render střetne s fyzikou, účetnictvím a geopolitikou najednou.

Když zrcadlo odráží víc než obraz

Dva rovnoběžné zrcadlové pláště oddělené úzkou mezerou vypadají na vizualizacích jako sci-fi koridor budoucnosti. Fyzika ale vidí něco jiného: hluboký městský kaňon, v němž se sluneční záření odráží tam a zpět mezi reflexními plochami. Odborná studie publikovaná v časopise Building and Environment ukazuje, že vysoce odrazivé fasády v hlubokých uličních profilech zvyšují takzvanou střední radiační teplotu a výrazně zhoršují tepelný komfort chodců. Místo stínu vzniká efekt pece.

Nejde o teorii. Hotely Vdara v Las Vegas i londýnská budova přezdívaná Walkie Talkie už prokázaly, co reflexní obálka dokáže: soustředěný paprsek tavil plastové lehátko u bazénu, v Londýně poškodil lak zaparkovaných aut. Kritická review těchto případů varuje, že u lineární struktury délky 170 kilometrů by se problém násobil: oslnění, lokální „hot spoty“ a vícenásobné odrazy v prostoru, kde letní teploty běžně přesahují 45 °C. Konkrétní projektové simulace teplot pro The Line ovšem NEOM nikdy nezveřejnil. Slunce proto projekt nezabilo samo o sobě. Stalo se ale nejviditelnějším symbolem okamžiku, kdy se futuristická fasáda střetla s realitou.

Skutečný zabiják: peníze a válka

Hlavní příčina dnešní stopky neleží v optice, ale v tabulkách. Agentura Reuters v dubnu 2026 informovala, že PIF přijal novou pětiletou strategii zaměřenou na domácí ekonomiku s rychlejší návratností. Kontext je tvrdý:

• Deficit roste. V prvním čtvrtletí 2026 vykázala Saúdská Arábie schodek 125,7 miliardy SAR (přes 850 miliard Kč), prohlubovaný válkou s Íránem a slabšími příjmy z ropy.
• Investoři váhají. Zahraniční kapitál do NEOM proudí pomaleji, než plánovači čekali. Semafor píše o nesplněných cílech přímých zahraničních investic.
• Kontrakty se ruší. Italská stavební skupina Webuild v květnu 2026 potvrdila ukončení kontraktu na vysokorychlostní trať Connector, která měla The Line propojit se zbytkem NEOM. V rozpočtu na roky 2026–2030 se podle Semaforu počítá s až 60 miliardami SAR (asi 410 miliard Kč) jen na vypořádání rušených smluv.

Už v červenci 2025 přitom Bloomberg Law odhalil, že PIF nechal zpracovat strategickou revizi proveditelnosti celého konceptu The Line. Otázka tedy nezněla „jak to postavit“, ale „má vůbec smysl to stavět“.

Oxagon místo zrcadlového snu

Peníze, které odtékají z The Line, nemizí. Přesouvají se do Oxagonu, přístavního a průmyslového jádra NEOM s plochou 48 km² na pobřeží Rudého moře. Logika je prostá: přístav generuje příjmy od prvního dne provozu, průmyslová zóna láká výrobce zeleného vodíku a provozovatele datových center, logistický uzel se napojuje na globální obchodní trasy.

The Line oproti tomu vyžaduje astronomický kapitálový výdaj, než vůbec přivítá prvního obyvatele. Akademická komparativní studie v časopise Land přirovnává situaci k Masdar City v Abú Dhabí, dalšímu megaprojektu, který sliboval bezuhlíkové město budoucnosti. Masdar po patnácti letech dosáhl zhruba sedmi procent plánovaného rozsahu. Dnes tam žijí čtyři tisíce lidí místo slibovaných padesáti tisíc. The Line se vydává stejnou cestou, jen s řádově většími čísly: z 9 milionů obyvatel na 100 tisíc, ze 170 kilometrů na první segment dlouhý 2,4 kilometru.

Co zůstane po vizi

Na oficiálním webu NEOM se The Line stále prezentuje jako „postupný přístup řízený poptávkou“ v harmonii s přírodou. Realita na staveništi vypadá jinak. Semafor popisuje snižování počtu dělníků u dodavatelů, úvahy o relokaci zaměstnanců NEOM do Rijádu a škrty benefitů. Odborná kritika zrcadlového konceptu, zaměřená na tepelný stres, bariérový efekt pro migrující ptáky i energetickou náročnost klimatizace kaňonu, existovala roky před tím, než přišly škrty. Nikdo ji ale nechtěl slyšet, dokud stačily peníze.

Českou stopu na projektu zanechal architekt Martin Sviták, který na svém profesním webu uvádí roli vedoucího designéra první fáze The Line s masterplanem o rozloze přes čtyři miliony čtverečních metrů. Velká česká stavební firma se ve veřejně dostupných oznámeních o partnerech neobjevuje.

Vision 2030 jako celek nekončí, saúdské ministerstvo financí dál mluví o strategických výdajích. Končí ale iluze, že se dá za deset let postavit 170kilometrové zrcadlové město v poušti, kde letní slunce pálí tak, že i obyčejný asfalt dosahuje teploty vařící vody. The Line zůstane v učebnicích urbanismu. Ne jako vzor, ale jako nejdražší render na světě.