Imploze ponorky Titan bude mít hořkou dohru: Pozůstalí požadují odškodné ve výši 50 milionů dolarů

Minulý rok došlo k jedné z největších tragédií současné doby. Jednalo se o ponor plavidla Titan, které se vydalo do hloubky 3 800 metrů s cílem prozkoumat trosky potopeného Titanicu. Jenže po necelých dvou hodinách došlo ke ztrátě spojení a následné implozi, která zabila všechny členy výpravy. Za jejich smrt nicméně zodpovídá společnost OceanGate, jejíž zakladatel byl mimo jiné na palubě také. Pozůstalí chtějí obrovské odškodné.

Posádka věděla, že je odsouzena k záhubě 

Zejména rodina Paula-Henriho Nargeoleta, bývalého fregatního kapitána francouzského námořnictva, zažalovala společnost OceanGate a jejího zesnulého zakladatele Stocktona Rushe za hrubou nedbalost. Podle právníků je zodpovědná za smrt posádky Titanu a duševní muka, která museli zúčastnění zažívat ještě předtím, než došlo ke katastrofě.

Černobyl. Nejhorší jaderná katastrofa v historii lidstva. Panuje kolem ní stále mnoho nevyjasněných otázek a okolností

Před výpravou totiž posádka nebyla dostatečně informována o bezpečnostních standardech plavidla a jeho konstrukci. Dokonce se v žalobě objevily zmínky o tom, že společnost o některých záležitostech lhala. Mimo to je v ní rovněž zdůrazněno, že se zúčastnění pokusili o přerušení ponoru zhruba po 90 minutách od potopení, takže museli prožívat hrůzu a duševní muka, neboť před katastrofou věděli, že jsou odsouzeni k záhubě. 

Odškodnění ve výši 50 000 000 dolarů 

Nyní tedy OceanGate čelí dle serveru Stoplusjednicka obžalobám a pozůstalí po ní chtějí odškodné ve výši 50 milionů dolarů (zhruba 1 142 000 000 Kč). Mluvčí společnosti prozatím odmítl skutečnost komentovat, ovšem jak nařizují americké zákony, vyjádřit se bude muset v soudem stanovené lhůtě. Výpověď totiž bude mít zásadní vliv na rozhodování poroty. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Právníci chtějí kromě obrovské částky získat především odpovědi pro rodinu. Chtějí, aby se dozvěděli, jak přesně k nehodě došlo, kdo všechno je za ni zodpovědný a jak mohli zúčastnění dovolit, aby se něco podobného vůbec stalo. Přeci jen – plavidlo mělo být schopno dosáhnout hloubky 4 000 metrů, obsahovalo systémy, které nepřetržitě monitorovaly pevnost trupu a disponovalo sedmi záložními systémy pro případ nouze.