„Ošklivost“ často vznikla až ve chvíli, kdy se rozpadl politický plán

Pád trval půl roku. Anna Klévská se podle Historic Royal Palaces provdala za Jindřicha VIII. 6. ledna 1540 a manželství skončilo anulací 9. července. Anulace manželství znamenala právní zrušení svazku, tedy rozhodnutí, že v plné platnosti vlastně neměl dál stát.

Když jsem ve VědaŽivě porovnala jen ta dvě data, vyšel z toho ne romantický neúspěch, ale blesková dvorská poprava pověsti.

Jindřich přitom nevybíral naslepo. Poslal Hanse Holbeina, aby Annu portrétoval, protože v diplomatickém vyjednávání mohl obraz nevěsty nahradit osobní setkání a rozhodnout o sňatku dřív, než se pár vůbec potkal. Po setkání ale přišlo zklamání. A právě tady je nutná korekce titulkové zkratky: slavná „Vlámská kobyla“ není bezpečně doložený výrok z roku 1540, nýbrž pozdější tradice.

Na Anně se tak neukazuje jen králův vkus. Odhaluje se na ní celý mechanismus dvora. Za sňatkem stála i politika a snaha zajistit dynastickou bezpečnost dalším synem, jenže když klesla cena aliance s Kleve, změnilo se i hodnocení nevěsty. „Ošklivost“ u dvora proto často nezačínala v obličeji, ale v očekávání, plodnosti a moci. A když se rozpadne i nejslavnější urážka, musíme se ptát, kdo ty ženy vlastně udělal odpudivými.

Když král nepozná manželku, vypovídá to o nemoci, ne o tváři

Isabela Bavorská se nestala monstrem sama od sebe. Cambridge Core ukazuje, že její obraz vznikal ze směsi klepů a propagandy. Černá legenda je pověst tak dlouho krmená pomluvami, až začne nahrazovat realitu, a dvorská propaganda přesně takové obrazy vyráběla jako politickou zbraň. Cizí původ a odlišné dvorské zvyklosti jí ve Francii jen přitížily.

Ve VědaŽivě mě ale nejvíc zarazil jiný detail. Karel VI. od roku 1392 trpěl opakovanými záchvaty duševní poruchy a v těchto stavech nepoznával ani manželku a děti, jak připomíná historická studie Cambridge Core o královně Isabele. Psychotická epizoda panovníka není běžný „strach z manželky“, ale těžký stav zmatku a odpojení od reality. Když se od Isabely stahoval, vypovídalo to hlavně o jeho nemoci, ne o jejím vzhledu.

Pak přijde český střih. Markéta Babenberská si vzala Přemysla Otakara II. 11. února 1252 v Hainburgu, uvádí bavarikon / Neue Deutsche Biographie, a mezi oběma ležel věkový rozdíl kolem 26 let. Dynastický sňatek znamenal svazek uzavřený hlavně kvůli moci, území a legitimitě vlády, ne kvůli citu. Tady se neřešila romantika. Tady se počítal výsledek.

A výsledek nepřišel. Bezdětné manželství tehdy neznamenalo jen soukromou bolest, ale veřejný problém, protože bez dědice slábl celý politický plán. O rozvodu se podle téhož hesla mluvilo už od poloviny 50. let, rozchod přišel roku 1261 a papežský souhlas 20. dubna 1262. U Markéty tedy dvůr nepotřeboval doložené posměšky o tváři. Stačilo, že nesplnila dynastický kalkul. Jenže právě tady se čekání čtenáře láme.

Ne tvář, ale užitečnost rozhodla, co si o královně dvůr vyprávěl

Ministři chodili přes Marii Barbaru z Braganzy. Podle History of Royal Women jí předkládali důležité státní písemnosti, protože právě ona rozhodovala, co se ke králi dostane. Ve VědaŽivě mě na tom zaujal ten rozpor: současníci ji nepovažovali za velkou krásku, ale u dvora z ní vznikl skutečný mocenský uzel.

Tady titulkové zkratky definitivně padají. Markéta Babenberská doplatila na věk, účel sňatku a bezdětnost, zatímco Maria Barbara dokázala z neokázalého postavení vytěžit vliv. Ne tvář, ale užitečnost rozhodla, jak s nimi dvůr naložil. Jedna žena se hodila jen do chvíle, než přestala plnit plán. Druhá se stala potřebnou tím, že filtrovala přístup ke králi.

Výsledek zní nepříjemně. Dvory nehodnotily královny hlavně podle krásy, krásu si jen přiohnuly, když chtěly ospravedlnit zklamání, nemoc nebo politický obrat. Na královském dvoře nebývala nejhorší urážkou „ošklivost“, nejtvrdší rozsudek zněl, že se žena přestala hodit.

Článek Prasnice nebo kobyla: Tyto královny byly tak ošklivé, že se jich děsil i vlastní manžel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo pořádné transformace

Změna jejich vzhledu zahrnovala různé propriety. Zatímco je obtížné udělat někoho menším, hubenějším nebo mladším, není problém přidat výšku, váhu i věk. Podle její zkušenosti je snadné převléknout ženu za muže. S Matthew Rosenbergem z New York Times se podělila o to, jak sama díky zapálenému doutníku prošla nepoznána jako muslim. Převléknout muže za ženu je na druhou stranu o dost obtížnější. Cílem je zapadnout, ne na sebe poutat pozornost.

Pro Američany v zahraničí tohle představuje výraznou kulturní výzvu. Mendez zdůrazňuje, že převlek je mnohem víc než jednoduchá transformace obličeje, která by zahrnovala make-up, paruku a například protézu. Jde o oblečení, držení těla, chůzi, vůni i šperky. Američané na sebe nejvíce upozorní botami. Jakýkoli Ital je totiž pozná na první pohled. Nutná je také změna chování například při stolování, chůzi nebo setkáních.

Proměna celkové osobnosti

Aby opravdu splynul s prostředím, musí agent v přestrojení zkusit změnit prakticky každý prvek svého vzhledu a působení navenek. Představte si průzkum, ve kterém si účastníci vybavují každý fyzický aspekt někoho, s kým se setkali. Vaším cílem je donutit účastníky, aby na všechno odpověděli chybně. Jakou barvu mají vaše oči? Vaše vlasy? Kolik vážíte? Jak jste vysocí? Kolik je vám let? Jaký tvar má váš nos? A co hlas? Vaše oblečení?

To všechno je nutné změnit. Dá se toho docílit technicky nenáročnými metodami s použitím čehokoli, co je zrovna po ruce. Mendez jednou dostala agenta z náročné pozice pomocí rychlé změny, kterou provedla jen za pomocí běžné kosmetiky z dámské kabelky. Mnohá tajemství má od manžela, mistra převleků ze CIA Tonyho Mendeze. Ten byl také inspirací pro postavu ztvárněnou Benem Affleckem ve filmu Argo. Jde například o změny zubů, protézy a práci s hlasem.

Vysoká škola maskování

Nejvyššími metami v maskování je například maska, kterou na sobě měla při informování bývalého šéfa CIA, prezidenta George H. W. Bushe. Zpravovala ho tehdy o pokrocích v rámci programu a prezident si ničeho zvláštního nevšiml. Jeden americký agent zahodil svou masku v Moskvě, když ho riziko donutilo přerušit misi v její polovině. Maska se teď nachází v muzeu KGB, kde ji Mendez nemůže navštívit.

Kdy jste se museli vtělit do někoho jiného?

Zdroj: Science

Článek Bývalá šéfka oddělení přestrojení CIA ukazuje, jak špioni využívají kostýmy. V tajných operacích musí být dokonalý nejen převlek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studie rozdílů mužů a žen

Britští badatelé dali mladým heterosexuálním bílým mužům a ženám možnost vytvořit si vlastní ideální těla. Jedno pro sebe a jedno pro hypotetického partnera. Výzkum publikovaný v roce 2012 použil 40 mužů a 40 žen v průměrném věku přes 19 let, většinou se jednalo o univerzitní studenty. Každý z nich měl k dispozici počítačové 3D modelování těla, které mohli všichni upravovat, až našli svůj vysněný tvar.

Tyto ideální formy byly pak srovnány s vlastním tělem konkrétního účastníka studie. Výsledky odhalily několik překvapení, z nichž prvním byla skutečnost, že se ideály v závislosti na pohlaví sotva liší. Muži i ženy se výrazně shodovali v pohledu na ideální tělo, ať už šlo o model pro muže, nebo pro ženu. Mužským ideálem je v zásadě obrácená pyramida se širokými rameny a úzkým pasem. Ženský ideál jsou zase klasické „přesýpací hodiny“.

Ideál versus realita

Zadruhé muži i ženy preferovali hubenější ženská těla, než jakými skutečné ženy disponovaly. Ženy zase upřednostňovaly větší hrudník, než jaký se vyskytoval u mužů. Dle Martina Tovée, jednoho z autorů studie z Institutu pro neurovědu v Newcastlu, šlo o lehké překvapení. Je totiž docela možné, že ženy během modelování přeháněly tu část těla, která pro ně byla zvláště důležitá. Muži tuto část také „nafoukli“, relativně k ideální formě stanovené ženami.

Podle mnoha odborníků vycházejí ideály těla z toho, co značí zdraví a plodnost člověka. Jiní věří zase v kulturní vliv, a hlavně prezentaci médií, která má mnohem větší dopad než genetika nebo evoluce. Lamma podle jeho slov zaujalo, že i když jde o ideální těla, na něž by člověk musel dřít hodiny v posilovně, těla samotných účastníků studie vypadají stále dobře. Důvod rozdílů mezi ideálem a realitou leží nejspíš v tom, co vidíme v médiích.

Univerzální nastavení vnímání

Tovée, který strávil roky terénním bádáním, věří, že máme něco jako základní nastavení, díky němuž vnímáme některé fyzické rysy. Kulturním srovnáním pak vychází najevo rozdíly, které jsou spojené s bohatstvím a dostupností potravin. Čím náročnější je ve společnosti získat jídlo a další zdroje, tím více muži upřednostňují baculatější ženy. Vyvinuli jsme se s určitými preferencemi, jenže kultura stanovuje průměr těchto preferencí.

Když jsou lidé dotázáni na to, co je podle nich „průměrná“ žena, vybírají z možností hubenější ženy s menším poměrem boků k pasu, než je tomu ve skutečnosti. Naše představa o průměrné ženě je dokonce extrémnější než cokoli, co kdy člověk uvidí na obálce nebo uvnitř vydání magazínu Vogue. A tohle se utváří někdy v pátém roku života člověka. Jenže všechno je také otázka kontextu, skrze který tyto míry vnímáme.

Snažili jste se někdy dosáhnout ideálního těla?

Zdroj: Today

Článek Jak vypadá perfektní tělo v případě mužů a žen? Ideál krásy nemá s realitou nic společného, ukazují studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hormony a těhotenství

Hormony v lidském těle nás ovlivňují po celý život bez ohledu na pohlaví. Jenže ženy jsou hormonálními změnami a výkyvy ovlivněny výrazně více. V první řadě je hormonální nerovnováha základem depresí. A konstantní stres doplněný navíc těmito výkyvy vede nevyhnutelně k rychlejšímu stárnutí organismu. Stárnutí je v zásadě projev opotřebování organismu a stres vyčerpává celé lidské tělo.

Dalším kritickým faktorem je těhotenství, které zasahuje pouze ženy. Podle studie provedené univerzitou George Masona způsobí jedno těhotenství zestárnutí vzhledu o 11 let. Příčina tkví v tom, že ženy, které porodily, mají kratší telomery než ty, které jsou bezdětné. Právě kratší telomera, tedy koncová část chromozomu, je odpovědná za starší vzhled. Kromě toho těhotenství samo je pro tělo zátěží, což tento proces ještě urychluje.

Kůže a testosteron

Podle dermatologů je mužská kůže o 25 % silnější než ta ženská. Konkrétní tloušťka se může lehce lišit, poměr ovšem zůstává. A i když to vypadá, že muži mají méně vrásek, jejich se nachází o něco hlouběji než ty na ženské kůži. Za mladou ženskou tvář je odpovědný estrogen, zatímco u mužů je typický testosteron. A vysoká hladina testosteronu zpomaluje celý proces stárnutí. Estrogen sice také, jenže jeho produkce s věkem mnohem rychleji klesá.

Na závěr faktor, který je opět vlastní jen ženám, a to je samozřejmě menopauza. Během ní dochází u žen ke ztrátě hormonů, což má na proces stárnutí opět výrazný vliv. Tělo zkrátka přestane produkovat vysoké dávky kolagenu. Hlavním projevem jeho nízkého množství je ztráta elasticity kůže. Každá změna, která se pak ve vzhledu ženy stane, už se jen těžko spraví vlastní silou organismu. Jak vypadáte na svůj věk vy – spíše staře, nebo mladě?

Zdroj: BrightSide

Článek Stárnou ženy rychleji než muži, nebo je to jen zdání? Nepopiratelné důvody, proč tomu tak je se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.