Japonská hororová legenda

Každá z jednotlivých postav má za sebou nějaký vlastní příběh, avšak tato japonská městská legenda o Hachishaku-sama skutečně nahání hrůzu. Běžný člověk si dokáže prostě představit nějakou přerostlou ženu s běžnými charakteristickými rysy člověka, avšak pravda je daleko děsivější.

Vnitřní a vnější charakteristika

Hachishaku-sama je tak trochu odlišná od ostatních. Měří 2,44 metru, číhá ve tmě a vydává ten nejděsivější zvuk, jaký lze slyšet. Unáší čistě jen děti, o dospělé jedince nemá zájem. Svědci říkají, že vzhled se může lišit od seschlé ježibaby po atraktivní ženu, ale vždy v nenormální podobě, pokud jde o její výšku. Možná si každý z vás teď říká, že se této mytické postavě dá jednoduše bránit důkladným dohledem nad dítětem. Není to však tak snadné.

Tato strašidelná japonská legendární postava je známá tím, že láká malé děti ven z jejich domova. Postava dokáže imitovat a napodobit hlas blízkých osob dítěte, a uvrhnout ho tak do pasti. Po zaslechnutí známého hlasu a úsměvu na tváři dítěte nezbývá nic jiného než ticho a následný šok. „Po… Po… Po…“ zazní hluboký hlas.

Loví malé děti žijící v Japonsku

Legenda říká, že Hachishaku-sama byla před lety uvězněna mnichy pomocí čtyř malých sošek „Jizo“. Jedna z nich se rozbila, a umožnila tak bytosti uprchnout. Získala podobu vysoké ženy v bílých letních šatech a klobouku se širokou krempou. Následně se tato žena vydala lovit malé děti a zabíjet je. Podobně zní také příběh o japonském chlapci z malé vesničky.

Příběh, který nahání hrůzu

Chlapci bylo osm let a jel na návštěvu k prarodičům jako každé léto. Hrál si na dvorku obklopeném vysokým živým plotem. Následně zazněl zvuk zpoza těchto keřů. „Po… Po… Po…“ Na vrcholu obrovského živého plotu ležel klobouk. Po chvíli však chlapec zjistil, že se pomalu hýbe. V mezeře mezi větvemi byly viditelné ženské rysy. Rázem, když se chlapec snažil bytost oslovit, se vypařila.

Vesnice, ze které mizí děti

Po zmateném příchodu domů za prarodiči jim maličký hoch začal vyprávět, co viděl. Nezdálo se, že by jevili nějaký zájem, dokud nezmínil ten podivný zvuk. Zčistajasna oba ztuhli. Zasypali ho různými otázkami a chlapec se snažil vyděšeně odpovídat. Dědeček si po diskuzi musel zatelefonovat a babička mu mezitím vyprávěla o tom, že ve vesničce už několik let mizí děti.

Dlouhá a temná noc

Chlapec byl převezen do jistého domu, který byl polepený tapetami a malbami se starodávnými runami. V rozích místnosti ležely misky naplněné solí a uprostřed soška Buddhy. Malému chlapci bylo řečeno, že za žádnou cenu nesmí přes noc nikomu otevírat, ani kdyby se jednalo o povědomý hlas. Následně zamkl dveře a pustil si televizi, aby se odreagoval.

Kolem jedné hodiny ráno zaznělo zaklepání na okno a následně na dveře. Ozval se dědečkův hlas: „Jsi v pořádku?“ Zvuk dědova hlasu byl pro chlapce takovou úlevou, že vstal, aby otevřel dveře. Těsně před otevřením však uviděl něco zvláštního. Na dveřích nebyl vůbec žádný stín, i přes to, že panely měly průsvitná skla. Chlapec se rázem otočil a sůl v miskách zčernala. Zaslechl jen hlas: „Po… Po… Po…“

Nikdy není po všem

Nastala ráno a chlapec už mohl vyjít z místnosti. Byl převezen mimo Japonsko, kam už se nemohl nikdy vrátit. Toto pravidlo neporušil po dobu 10 let, ale pak jeho dědeček zemřel na rakovinu. Už to nevydržel a babičce řekl, že se s ním chce naposledy rozloučit. Babička mu to odsouhlasila. Než mohl chlapec hovor ukončit, uslyšel známý hlas. „Po… Po… Po…“

Článek Bájná japonská legenda, která nahání hrůzu i těm nejotrlejším hororovým nadšencům, vás zcela jistě uvede do smíšených pocitů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Iluze s reálným dopadem na tělo

Jde o stejnou situaci jako v zábavním parku, kde se cítíte zděšeni, ale zároveň víte, že jste v bezpečí. Obecně vzato není sledování hororů nijak škodlivé, aspoň pro ty, kteří jasně odliší iluzi. Winston to popisuje jako „difuzi“ a „rozpletení“. Jde o předpoklad ke sledování hororů. Je ovšem několik věcí, které je potřeba mít na paměti. Horory mají za úkol vyvolat emoce jako napětí, stres, strach a šok, které způsobují vylučování určitých hormonů.

Jde hlavně o kortizol, adrenalin a noradrenalin, všechny z autonomního nervového systému. Na jejich přítomnost tělo reaguje rozšířením zorniček, zvýšením tepu a napětím svalů. Zvýšená hladina adrenalinu pak může negativně ovlivnit spánek. „Dokonce i euforie po hororu není pro tělo uklidněním, ale aktivací. Takže i když si užijete emoční jízdu radosti, napětí a akce, vaše tělo bude mít velké problémy normálně usnout.“

Úzkost bez ohledu na realitu

Lidé trpící úzkostmi budou takovým snímkem ovlivněni ještě více. „Chronická úzkost zvyšuje citlivost na tyto stimuly, takže již vystresovaní lidé budou reagovat ještě hůř.“ Úzkostlivá citlivost je strach z tělesných pocitů. Je spojený s úzkostí, protože tělo si tyto pocity bez ohledu na skutečnost vykládá jako reálné. Jak říká studie, je to vlastně „strach ze strachu“, odpor ke vzruchům a úzkostná reakce na pocity a emoční prožitky.

Právě lidé trpící tímto stavem budou horory prožívat mnohem silněji, a navíc v negativním slova smyslu. To, čeho se běžný člověk jen lekne, u nich může vyvolat vysoké stupně úzkosti až panické záchvaty. Sledování hororů tak může vést k nechtěným negativním prožitkům, takže lidé s touto citlivostí by se jim rozhodně měli vyhnout. Nikdy totiž není dopředu jasné, jak bude který stimul působit, může tak být vyvolána i dlouhodobá úzkost z konkrétní věci.

Pozitivní efekty sledování hord mrtvých

Navzdory obsahu krve a násilí mohou mít ale hororové snímky na diváka i velmi pozitivní efekt. „Obecně se lidé dívají na horory, aby si je užili, a to z mnoha různých důvodů. Pro většinu diváků to tedy může mít pozitivní efekt.“ Jde totiž i o příležitost, jak se s vlastními strachy vyrovnat. Divák vydrží hororovou podívanou s věcmi, kterých se skutečně bojí, a užije si skutečnost, že setkání vydržel bez hrozivé reakce.

Tohle se může projevit i u lidí se specifickými mentálními poruchami. „Trpí-li někdo úzkostnou poruchou nebo OCD, horory mohou poskytnout možnost se s těmito strachy bezpečně setkat. Pacient si tak buduje sebedůvěru, vydrží nepříjemný pocit a vlastně trénuje na reálné setkání,“ vysvětluje Winston. Je ovšem potřeba se v takových případech vždy poradit s lékařem nebo specialistou, zda může takový postup fungovat.

Tipy pro zdravé sledování

Máte-li s horory problémy, ale chcete se dívat, můžete si vše trochu usnadnit. V první řadě si zvolte subžánr, který vás pobaví, ale nevykolejí. Pro někoho to mohou být hory mrtvol, pro jiného zase psychologické hry. Hlavní je vaše osobní pohodlí, nepřistupujte na sledování snímku, protože se na něj chtějí podívat všichni kolem. Pokud nejste v kině, můžete film obvykle zastavit a vrátit se k němu později. Nikde také není psáno, že ho musíte dokoukat.

Stejně tak není povinností absolvovat filmové maratony. Právě míra konzumace je často to, co dělí bezpečné a rizikové sledování. Studie z roku 2017 ukázala, že nárazové sledování, tedy tzv. binge watching, stojí za mnoha poruchami spánku. A nemusí jít ani o horory. Dávejte si přestávky, nechte rozsvíceno a najděte si někoho, kdo vám pomůže cítit se při sledování bezpečněji. Horory jsou určeny pro zábavu, ale přednější je vaše psychická pohoda.

Který horor ve vás zanechal nesmazatelnou stopu a čím?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Hororové filmy jsou stále oblíbeným žánrem. Jde o zdravý koníček, nebo mohou poškodit psychiku? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rušivé obavy a nervozita

U televize nebo s knížkou v ruce někde mimo lože není problém se ponořit do spánku. Jenže jakmile se přesuneme do postele, jen ležíme naprosto bdělí a zahlcení různými myšlenkami. Tento zcela klasický scénář vlastně shrnuje hlavní důvod, proč máme po celou noc hlavu plnou obav. Nemáme totiž žádné rozptýlení. Během normálního pracovního dne je náš mozek zaměstnán mnoha úkoly, informacemi a údaji. Je přitom jedno, zda jde o práci, nebo zábavu.

Můžete jíst večeři, povídat si s rodinou, hrát na počítači nebo se dívat na seriály. Za všech těchto okolností je mozek zaměstnán, hlavně při plánování, rozhodování a dalších potenciálně riskantních věcech. Jakmile ale padnete na polštář a zhasnete světla, vaše mysl je zcela volná a soustředěná cele sama na sebe. V ten moment se bude buď rozčilovat nad tím, co se stalo v minulosti, nebo obávat věcí budoucích. Tohle jsou hlavní prameny veškerých obav.

Marná snaha s obavami bojovat

Psychologové si stále více uvědomují, že nejméně efektivní způsob vyrovnání se s těmito myšlenkami je snaha s nimi bojovat. To jen posiluje jejich význam, takže se budou v hlavě držet o to déle. Naopak je potřeba je vzít na vědomí, přijmout jejich existenci a postupně je nechat odplout. Pokud máte obavy ohledně uplynulého dne, je praktické napsat je co nejpravdivěji do deníku, ještě než se odeberete do ložnice.

Několik badatelů zjistilo, že insomniaci, kteří tohle provedou právě před spaním, usínají obecně dříve. Je to způsob, jak svoje obavy jasně pojmenovat a aspoň částečně je dostat z vlastní hlavy někam ven. Pak je pro mysl lehčí se od těchto myšlenek odpoutat a ulevit si. Pro mnoho lidí jsou však hlavní obavou nikoli věci, které udělali, ale to, co všechno potřebují udělat do budoucna. Právě z toho důvodu je pro nespavost nejhorší neděle večer.

Hrůzný týden plný povinností

Už jen představa všech deadlinů a čekajících úkolů nás dokáže naplnit obrovským strachem. Pokud je to i váš případ, existují důkazy, že i tady pomůže dostat myšlenky na papír a ulehčit tak přeplněné hlavě. Během výzkumu v roce 2018 byli účastníci ve spánkové laboratoři požádáni o tento krok. Za pět minut měli buď sepsat všechno, co za ten den udělali, nebo naopak nutné plány pro několik následujících dní.

Právě skupina, která sepsala své plány, usínala obecně rychleji. Tento jasný plán místo duševního přežvykování o nedokončených věcech je klíčovou aktivitou. Obecně vzato výzkumy ukazují, že obavy a nervozita jsou běžným lidským sklonem. A místo snahy tohle potlačit je mnohem lepší plánovat dopředu, aby mozek mohl tyto obavy vypustit. Vaše mysl se pak může vydat do říše snů na mnohem klidnějších vodách a bez obav.

Jaké problémy se spánkem vás během pandemie trápí nejvíc?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Klidné usínání a příjemné vstávání: Psycholog prozradil, co způsobuje noční úzkostné stavy a jak se jich zbavit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co za onychofagií stojí

Přesná příčina nemusí být vždycky patrná, ovšem jakmile člověk jednou začne, je často těžké se následně kontrolovat. V mnoha případech jde o způsob ventilace frustrace, nudy či netrpělivosti. Je to zkrátka něco, co lidé dělají, aby se nějak zaměstnali nebo zabavili. Mnohdy si ani neuvědomují, že si právě nehty koušou, respektive všimnou si toho, až když je někdo upozorní. Je to spojeno se snahou o koncentraci na něco zcela jiného.

Další skupinou příčin je snaha o zvládnutí stresu, úzkosti, depresí a dalších psychologických problémů. Patří sem také obsesivně kompulsivní poruchy, Tourettův syndrom, ADHD (tedy formy hyperaktivity) a další diagnózy. Neznamená to ovšem, že každý, kdo těmito problémy trpí, si bude automaticky okusovat nehty. A stejně tak neplatí opačně, že okusování nehtů automaticky znamená, že jedinec má některou ze zmíněných diagnóz.

Jak z toho ven a jde to vůbec?

Jako u všech ostatních zlozvyků je v první řadě potřeba změnu skutečně chtít. A stejně jako se zvyky nezformovaly přes noc, vyžaduje jejich odnaučení čas, navíc je však třeba vynaložit i jistou námahu. Pokud máte dlouhé nehty, jsou k okusování velmi lákavé, proto je dobré je udržovat krátké a pravidelně je ošetřovat. Vyčleňte si na to čas jeden den v týdnu. Dobrým řešením může být hořký lak na nehty, který vám při každém kontaktu připomene, že děláte něco nevhodného.

Klíčové je ovšem najít příčinu celého problému, protože předchozí metody jen odstraňují následky. Další možností je nahrazení tohoto zlozvyku jiným, přijatelnějším. Pokud si potřebujete zaměstnat ruce, zkuste například stresové balonky nebo inteligentní plastelínu. Myslete také na to, že odbourání zvyku se bude dít postupně. Také se nejspíš objeví relapsy, tedy návraty k původnímu stavu. Při marném boji se nestyďte navštívit odborníka.

Zdroj: HealthLine

Článek Koušete si nehty a chtěli byste s tím přestat? Geniální fígl, jak se zbavit odporného zlozvyku je jednodušší, než se zdá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.