Jako diamant budete se svými blízkými navždy

Přeměna lidských ostatků na syntetický diamant je pro velkou část společnosti čím dál lákavější. Nejen, že tímto způsobem pozůstalí získají trvalou a krásnou vzpomínku na někoho zemřelého, ale rovněž tím mohou řešit ekonomickou otázku pronájmu hřbitovního místa. Poprvé se o možnosti přeměnit lidské ostatky na diamant začalo hovořit kolem roku 2000, kdy byla v Rusku vyvinuta pokročilá technologie, která to umožňovala. Již o tři roky později se pomalu, ale jistě začal tento nový „byznys“ rozjíždět po celém světě.

První společnost, která od roku 2003 umožňovala výrobu diamantů z kremačního popela, lidských vlasů či zvířecích chlupů, se nacházela ve Spojených státech amerických. Další ji záhy následovaly – v roce 2004 vznikla ve Švýcarsku společnost Algordanza nabízející výrobu diamantů z lidského popela a o čtyři roky později zde vznikla další. V současné době sídlí výrobci speciálních památečních diamantů po celém světě včetně Česka. Tuzemské společnosti nabízí kromě zpracování lidských ostatků i možnost vyhotovení diamantu ze zvířecího popela či chlupů.  

Proces výroby diamantu trvá zhruba jeden měsíc

Památeční neboli kremační diamant je klasifikován jako syntetický diamant, k jehož výrobě se používá čistý uhlík získaný z kremačního popela. V závislosti na teplotě během kremace obsahuje lidský popel od 0,5 do 20 % uhlíku. Pro vyhotovení nejmenšího nabízeného diamantu je potřeba asi 2,5 gramu čistého uhlíku. Toto množství se extrahuje z přibližně půl kilogramu kremačního popela. V prvním kroku výroby diamantu je nicméně nutné popel nejprve vyčistit od prvků, které by výsledný šperk poničily (například zlato a stříbro ze zubních výplní).

V momentě, kdy je popel vyčištěn, se ve výrobním procesu přistupuje k izolaci uhlíku. Jakmile je prvek získán, je převeden na svoji grafickou formu (tzv. grafit). V dalším kroku výroby je grafit vložen do keramické šablony se speciální patronou, kde je k němu přidán ještě katalyzátor a zárodek diamantu. Poté je působením velmi vysokého tlaku a teploty (okolo 2 700 °C) přeměněn na surový diamant. Poslední krok výroby zahrnuje broušení a řezání kamene do jeho finální podoby.

Celkem trvá proces výroby kremačního diamantu zhruba jeden měsíc. Přičtete-li k výrobě ještě čas, který nejprve popel a později diamant stráví v přepravě, originální památku na zesnulého budete mít u sebe asi za 2 měsíce. Ovšem barevné diamanty vyžadují další úpravy, které výsledný čas prodlužují. Největší zájem o kremační diamanty projevují Japonci. Češi zatím v poptávce zaostávají, ovšem podle některých názorů za tím stojí vyšší cena – nejmenší diamant vám specializované firmy vyhotoví za necelých 70 000 Kč.

Jakým způsobem by jednou vaši příbuzní měli naložit s vašimi ostatky?

Zdroj: LiveScience

Článek Věděli jste, že se můžete po smrti proměnit v diamant? Stačí k tomu trocha odhodlání a 70 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Věčné plastové lahve

Plastové lahve čili „petky“ se na znečištění prostředí podílí asi nejvíce, každou minutu je jich použit zhruba milion a jen 9 % jich jde recyklovat. Zbytek se hromadí v krajině a poměrně často končí v oceánech, kde bude za chvíli více plastu než ryb. Důležitý je pak obecný zvyk recyklovat a vést k tomu i svoje okolí. Samotné třídění má obrovský vliv na produkci emisí oxidu uhličitého a jejich redukci v atmosféře o cca 200 kilogramů za rok.

Nesporně bohulibou akcí je vysazování stromů, které jsou nejlepším způsobem čištění ovzduší, pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Takže čím víc stromů, tím lepší vzduch. Od nich není daleko k šetření vodou, která je vzácná, omezená, ale naštěstí ji umíme dobře čistit a použitou vracet aspoň v nějaké míře do oběhu. Už jen taková drobnost jako nenechat téct vodu při čištění zubů znamená obrovské úspory každý měsíc, potažmo celý rok.

Všechno je o energii

Dnešní technologie dovolují poměrně snadno šetřit elektřinou i dalšími komoditami, i když jisté počáteční investici – například v podobě žárovek – se člověk nevyhne. Ovšem snížená spotřeba energie se od určité doby nevyhnutelně projeví úsporou na vašich účtech. Stejně tak můžete radikálně ušetřit, pokud budete vařit doma a nebudete kupovat polotovary nebo hotová jídla určená k ohřátí. Ušetříte peníze, nevytvoříte tolik odpadu a vaše tělo vám za zdravější stravu jistě poděkuje.

Kromě jídla se také často přesunujeme z místa na místo. Tady přichází prostor pro kola, se kterými můžete být mnohem flexibilnější než s vozem, navíc si zlepšíte fyzičku. A když už jste na kole, zkuste nejet pro jídlo do supermarketu, ale na lokální farmářský trh. Spolu s tím se můžete vybavit krásnými kousky ze second handu. Opravdu není potřeba kupovat nové věci s každou módní vlnou. A víte, že 15 % nerecyklovatelného odpadu mají na svědomí jednorázové plenky?

Zdroj: Ecobnb

Článek Každodenní činnosti, které nikoho nezatíží aneb Deset zelených zvyků k záchraně planety, které lze snadno a rychle zařadit do denní rutiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nebude to jednoduchý život

Před 20 tisíci lety žilo po celém světě méně než 1 milion lidí. Naši předkové žili jednoduše z toho, co jim příroda poskytla, a udržovali svůj život v rovnováze, i když to rozhodně nebyl život jednoduchý. Jejich přežití určovala právě příroda a oni používali svou mysl, aby se poprali s nástrahami tehdejšího světa. Populace prosperovala, stejně jako rostly postupně lidské potřeby, požadavky a touhy.

Kdykoli se před námi objeví nějaký problém, vyřešíme ho – jenže během toho často kompletně přetvoříme povrch Země. Došlo to tak daleko, že planeta počala zcela novou fázi své existence – Antropocén, tedy věk člověka. Věci se vlastně otočily, teď my do značné míry určujeme osud přírody. Jenže člověk na přežití přírody příliš nemyslí a jedná stále chamtivěji a chamtivěji, což ničí kultury, rostliny a zvířata. Podle Davida ale existují způsoby, jak tento trend zvrátit.

Bez velkých změn to nepůjde

Prvním krokem je revoluce energetická, tedy redukce užívání fosilních paliv a jejich náhrada obnovitelnými zdroji. To zpomalí globální oteplování a okyselování oceánů a přinese s sebou čistší vzduch pro všechny. Druhým krokem je revoluce potravinová, což znamená efektivnější produkci jídla a redukci konzumace masa. Dále budeme muset snížit prostor, který obýváme, což přinese více přírodní krajiny a nižší nároky na vodu.

Dalším krokem je péče o vodstva, tedy globální síť bezletových zón a dalších restrikcí na mezinárodní úrovni, které obnoví zdravý stav oceánů, což se projeví i bohatší rybí populací. Následuje návrat k přírodě, tedy obnova divoké flóry a fauny, která kdysi obývala rozsáhlá území a dnes vyhynula nebo jen skomírá. Všechny naše snahy by měly být podepřeny skutečností, že příroda je náš největší spojenec a naše největší inspirace.

Zdroj: Mindfood

Článek David Attenborough a jeho sdělení světu „ještě není pozdě“ . S dodržováním těchto pěti doporučení je možné ještě stále přispět k záchraně planety se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Luxusní zboží a uhlíková stopa

Hodně lidí nepovažuje nákup luxusních produktů za udržitelný nákup, v čemž možná hraje roli vnímání okázalosti jako protikladu k etice nebo zeleným hodnotám. A je to v zásadě pochopitelné. Lidé si také mohou říct, že drahé zboží se tolik nevyužije. Nicméně větší finanční síla umožňuje producentům zvyšovat tlak na volbu surovin a způsob výroby. To často zahrnuje zkušené lokální výrobce, kteří se postarají o skutečně kvalitní produkt – který vám vydrží klidně po generace.

Nulové emise a podobné formulace jsou jistě všem známé slogany provázející právě snahu o udržitelnost. Dokonce si dnes můžete koupit „emisní odpustky“. Jenomže nějakou uhlíkovou stopu za sebou zanechává každá činnost a to, že pak vysadíte někde sad stromů, může být vedlejší. Je to spíše forma zelené propagandy a nátlaku než reálný boj s fenoménem globálního oteplování.

Náročnost udržitelnosti

V naší spotřebě hraje cena klíčovou roli a ano, prvotní vstup do udržitelného způsobu života s sebou přináší zvýšené náklady, protože takové produkty jsou obvykle dražší. Jenže většina se jich dá použít znova, navíc šetříte za obaly, a tím pádem za odpad. Otázka plastového odpadu má pak tři základní prvky – redukci, opětovné použití a recyklaci. V první řadě je však třeba omezit jejich používání, hlavně to jednorázové, které je nejhorším použitím plastů obecně.

Jedním z hlavních argumentů proti tomuto trendu je, že jednotlivec stejně nic nezmění. Jenže u jednotlivce začíná všechno, protože každý z nás je tou částečkou mravenčí práce, která ukazuje příklad ostatním a může je inspirovat ke stejnému chování. A v dnešní digitální době, s obrovským dosahem sociálních sítí, se prakticky nenajde člověk, který by neměl nějaký vliv na své okolí. Každá cesta začíná prvním krokem.

Zdroj: Scientific American

Článek Dokonce i zastánci odpovědnějšího způsobu života šetrného k životnímu prostředí často neví, o čem je vlastně „udržitelnost“. Aneb TOP mýty o udržitelnosti životního prostředí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.