Propast, která se citelně rozrostla

V oblasti Afar na východě Afriky se totiž začaly rozpadat hned 3 velké tektonické desky. Dle vědců povede tento proces v budoucnu k rozpadu celé Afriky na dva díly. Prvním symptomem je puklina táhnoucí se přes etiopskou poušť o délce 100 kilometrů. Právě tento bod geologové dlouhodobě monitorují. A rozbor satelitních snímků tak poprvé dovoluje sledovat počátek zrodu zcela nového oceánu. Začalo to ale už v roce 2005.

Tehdy si geologové všimli v oblasti Etiopie (konkrétně Afarské propadliny) 6 metrů hluboké propasti. Ta se pak rok co rok dále zvětšovala. Expanze této anomálie by podle tehdejšího soudu mohla rozdělit kontinent na dvě části. Vědce ovšem překvapila rychlost celého procesu. Za pouhých 13 let totiž puklina dosáhla ohromující délky 56 kilometrů.

Tempo, které může růst

Rozpad Afriky je tak jasně patrný i z velké výšky. V roce 2009 byla proto provedena počítačová simulace zrodu samotného zlomu. Vyšlo tak najevo, že vznikl během pouhých několika dní vlivem erupce sopky Dabbahu na jejím severním konci. Afrika coby kontinent sedí na hned třech tektonických deskách – africké, somálské a arabské. Z analýz snímků víme, že se od sebe všechny tři vzdalují, k čemuž dochází tempem 1 centimetr za rok.

Badatelé ovšem vůbec nevylučují, že by se tento pohyb mohl v budoucnu citelně zrychlit. Pro lidstvo je to ovšem stále extrémně pomalý akt. Milovníky všeho afrického tak můžeme uklidnit. Avizovaný proces rozpadu kontinentu bude spolu se vznikem oceánu trvat ještě minimálně 5 milionů let. „Toto je jediné místo na Zemi, kde můžete studovat, jak se propast mezi dvěma kontinenty mění v oceánskou propast,“ uvedl Dr. Christophet Moore.

Skládačka povrchu planety

Tektonická deska či kra (také litosférická) je mohutná deska zemské kůry tvořená pevnou horninou. Právě z těchto desek se skládá vrchní část zemského povrchu. Skládají se z kontinentální a oceánské kůry, mají nepravidelné tvary a také velmi proměnlivou velikost. Celý povrch planety aktuálně tvoří 7 velkých a 12 malých desek, i jejich tloušťka je velmi rozdílná. Ty mladé jsou slabší než 15 kilometrů, staré bývají silnější než 200 kilometrů.

Jejich hranice se zpravidla ukrývají pod hladinou oceánů, právě blízkost hranice znamená náchylnost oblasti k zemětřesením a vulkanické činnosti obecně. Všechny vznikly v raných stádiích historie planety. Od té doby se pohybují po jejím povrchu, čímž se zabývá desková tektonika. V průměru urazí za rok 5–10 cm, dnešní rozestavění je pak výsledkem těchto pohybů a stálých srážek. Tvar Země se tak pomaličku, ovšem neustále mění.

Článek Afrika pomalu „praská“ a rozděluje se na 2 části. Vzniknou tak 2 kontinenty a mezi nimi nový oceán se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tektonika – motor změn na Zemi

K takovým procesům dochází prakticky od doby, kdy země ochadla natolik, aby doposud roztavené horniny mohly začít vytvářet pevná skupenství. Důkazem, že zemská kůra je tvořena deskami jsou zlomy, tedy místa, kde se desky stýkají. Na nich vznikají sopky, a ty se táhnou v délkách stovek i tisíců km. Takové sopečné pásy známe i dnes. Profesor Wu a jeho spoluautor Fuston proto použili počítačový model zemské kůry k „rozvinutí“ pohybu tektonických desek od raného kenozoika, geologické éry, která začala před 66 miliony let. Při modelaci se ukázalo, že předchůdkyněmi desky Vzkříšení byly právě desky Kula a Farallon. Spousta magmatu, které vzniklo tektonickou činností těchto desek se našlo na území dnešní Aljašky a státu Washington na západě Severní Ameriky.

Ale jak to dokázat?

Profesor Wu spolu se svým kolegou pomocí počítačové simulace zrušili subdukci obou desek, tím, že je vyzdvihli na povrch, a celý proces mohli začít opakovat. A opravdu se jim podařilo dokázat, že subdukcí těchto desek vznikla deska nová. Důkazem je shodné složení magmatu, které tyto desky vyvrhly. Tím zaplnily chybějící článek v historii vývoje naší planety.

Důkazy nacházíme do dneška

Když se desky v dávné minulosti začaly srážet, v podstatě zanikly. Pozůstatky po této srážce jsou patrné i dnes. Hranice desky Resurrection se dobře shodují se starověkými vulkanickými pásy ve státě Washington a na Aljašce, což dokazuje nález magmatu stejného složení ve starověkém Tichém oceánu a na severoamerickém kontinentu.

Článek „Ztracená“ tektonická deska pod Severní Amerikou existovala se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skalnatý rozpad desky

Nová studie zjistila, že obří tektonická deska, která se nachází pod Indickým oceánem, prochází skalnatým rozpadem. Na základě toho je velmi pravděpodobné, že se v relativně krátké době rozdělí na dvě části. My současní obyvatelé to však nezažijeme, protože naše lidské životy jsou ve srovnání s životem a vývojem planety naprosto minimální. Pro lidi bude tedy toto rozdělení trvat věčnost.

Potrvá to věčnost

Deska, která je známá jako tektonická deska Indie a Austrálie u obratníku Kozoroha, se dělí rychlostí šneka, což je asi 1,7 milimetru za rok. Jinak řečeno za 1 milion let budou dva kusy desky od sebe vzdáleny asi 1,7 km. Zkuste si tedy představit, jak pomalu se desky rozpadají. Struktura této desky se nepohybuje rychle, ale je stále významná ve srovnání s jinými rozpady desek na planetě.

Vše probíhá pod vodou

Například rozpad desky Mrtvého moře na Středním východě se pohybuje přibližně dvojnásobnou rychlostí, tedy 0,4 cm za rok. Porucha desky v San Andreas v Kalifornii se pohybuje až 10krát rychleji, tedy asi 1,8 cm za rok. Deska se dělí velmi pomalu a vše zatím probíhá pod vodou. O rozpadu ovšem svědčí dvě silná zemětřesení, která proběhla na podivném místě v Indickém oceánu. Tato zemětřesení naznačují, že Země je stále v pohybu a pod Indickým oceánem se něco děje.

[kviz id=“677″]

Zemětřesení na podivném místě

11.dubna 2012 došlo pod Indickým oceánem poblíž Indonésie k zemětřesení o velikosti 8,6 stupňů. K zemětřesení nedocházelo podél tlumicí zóny, kde jedna tektonická deska sklouzla pod druhou. Místo toho tyto otřesy vznikly na podivném místě, uprostřed talíře. Tato zemětřesení, stejně jako jiné geologické jevy, naznačují, že k deformaci došlo daleko pod zemí, v oblasti známé jako povodí Wharton. Tato deformace nebyla zcela neočekávaná, protože deska Indie Austrálie a obratník Kozoroha netvoří soudržnou jednotku.

Zlomová zóna

Výzkumný tým se zaměřil na konkrétní zlomovou zónu v povodí Wharton, kde došlo k zemětřesení. Dva soubory dat z této oblasti odhalily topografii zlomeninové zóny. Zaznamenáním délky trvání, než se zvukové vlny odrazí od mořského dna a skalního podloží lemovaného sedimentem byli vědci schopni zmapovat geografii celé pánve.

Článek Obří tektonická deska pod Indickým oceánem se rozpadá na dvě části se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.