statistiky úmrtí – VědaŽivě.cz

Nenápadný spotřebič v kuchyni stojí podle vědců za tisíci úmrtí ročně

Tereza Říha — Thu, 19 Mar 2026 09:09:16 +0000

Na první pohled obyčejná kuchyň. Jenže při vaření vznikají látky, které nekončí nad plotnou, a část emisí uniká i tehdy, když se nevaří. Právě proto nejde jen o technický detail, ale o to, co dýchá celá domácnost, a proč problém dopadá tvrději na malé byty a děti.

Číslo zní tvrdě, ale musí se číst přesně

508 předčasných úmrtí ročně zní jako šok. A právě proto je potřeba hned na začátku říct, co za tím číslem skutečně stojí.

Report Univerzity Jaume I pro EU a Británii spojuje Česko také s 16 631 případy astmatu v domácnostech, které vaří na plynu. Redakce VědaŽivě ale krotí senzaci fakty, nejde o sčítání konkrétních obětí z matrik, ale o model zdravotních dopadů expozice NO2, tedy oxidu dusičitého.

Stejný dokument zároveň řadí Česko mezi 14 zemí nad ročním doporučením WHO pro NO2. Právě tady se láme dojem, že jde jen o detail jedné kuchyně.

A jakmile čísla přestanou být abstraktní, přichází mnohem nepříjemnější otázka, co se při vaření vlastně dostává do vzduchu.

Co z plynu uniká při vaření, a co i bez něj

Mechanismus je nepříjemně prostý. Když hoří plyn, vzniká NO2, a spolu s vařením roste i PM2,5, jemný prach, který míří hluboko do plic.

Stanfordská práce navíc ukázala, že plynové a propanové sporáky při spalování vytvářejí i benzén. A ten se, bohužel, nedrží jen nad plotnou.

Klid nepřinese ani vypnutý hořák. Studie v Environmental Science & Technology odhadla únik nespáleného metanu kolem 0,8 až 1,3 % spotřebovaného plynu a víc než 75 % těchto emisí připsala chvílím, kdy spotřebič nevaří.

Jakmile člověk ví, co z kuchyně uniká, další otázka je mnohem praktičtější, co pomůže hned teď.

Nejrychlejší obrana nezačíná rekonstrukcí

Dobrá zpráva je prostá. Něco se dá udělat okamžitě, ještě bez výměny sporáku. Podle pokynů americké EPA pro vnitřní ovzduší dává při vaření největší smysl:

vždy zapnout digestoř, ideálně s odtahem ven,
po dovaření ji nechat běžet ještě 10 až 20 minut,
bez odtahu otevřít okno nebo dveře,
používat zadní hořáky a sporákem nikdy nevytápět byt.

Právě tady ale padá nejběžnější iluze. Redakce VědaŽivě upozorňuje, že recirkulační digestoř vzduch neodvede ven, po filtraci ho vrací zpět. EPA proto upřednostňuje venkovní odtah, ne recirkulaci.

Silnější krok nabízí indukce. Pilot Out of Gas, In with Justice naměřil v domácnostech s indukcí o 56 % nižší průměrnou denní koncentraci NO2 než v plynové kontrolní skupině. Nejde o dojem, ale o přímý zásah do látky, kterou vytváří samotné hoření.

Jednoduchý happy end ale nepřijde. TNO ve 247 domácnostech v sedmi evropských zemích zachytilo vysoké PM2,5 ve všech kuchyních a EPA připomíná, že tyto částice vyrábí i samotné jídlo, styl přípravy nebo připálení. Indukce tedy smaže plynové emise, ne všechen kuchyňský kouř.

A právě tím se celý problém posouvá dál, stejná večeře totiž neznamená stejné riziko v každém bytě.

Malý byt, stejný sporák, větší zátěž

Tady začínají být rozdíly opravdu tvrdé. Studie v Science Advances odhaduje, že lidé v obydlích menších než 800 ft² nesou dlouhodobou dodatečnou zátěž 8,6 ppbv NO2 z plynového a propanového vaření, zatímco ve velkých domech nad 3000 ft² jen 2,0 ppbv. Malý byt tak nese zhruba čtyřnásobný nápor.

Tahle data rychle získají českou tvář. V garsonce nebo malém nájemním bytě stojí sporák blíž pohovce, postýlce i pracovnímu stolu a rodina sdílí méně vzduchu. Redakce VědaŽivě proto čte problém hlavně jako otázku bydlení, větrání a prostoru, ne jako kuchyňskou módu.

Nejcitlivější skupinu tvoří děti. Stejná americká práce odhaduje, že samotná dlouhodobá expozice NO2 z plynových a propanových sporáků souvisí asi s 50 000 současnými případy dětského astmatu v USA. Harvardova škola veřejného zdraví dodává, že jde o konzervativní odhad pro NO2 samotný a po započtení dalších škodlivin může plný dopad mířit výš.

Právě proto téma nekončí u výměny varné desky. Největší pozornost si zaslouží malé byty a domácnosti s dětmi, protože tam stejná večeře nechá výrazně větší stopu než ve velkém domě. Verdikt redakce VědaŽivě zní prostě, nejde o hysterii kolem jedné technologie, ale o bezpečnější vaření v reálných českých bytech.

Článek Nenápadný spotřebič v kuchyni stojí podle vědců za tisíci úmrtí ročně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadný les Aokigahara: Mnozí se zde rozhodli skoncovat se životem, údajně se v něm nachází démoni

Redakce VědaŽivě — Wed, 20 Mar 2024 03:36:00 +0000

Japonsko je známé svou krásnou krajinou i kulturou, která se opírá o tisíc let staré tradice. Zároveň je jednou z vedoucích zemí v rozvoji informačních technologií. Je to země, ve které minulost souzní s budoucností v dokonalé harmonii. Je proto překvapující, že se zároveň jedná o zemi s největším počtem sebevražd. Nejčastějším místem pro spáchání sebevraždy je les Aokigahara.

Les sebevrahů

Les Aokigahara se rozkládá na severozápadním úpatí hory Fuji. Málokdo tuší, že právě část ikonické hory Japonska, kterou známe z pohlednic a propagačních fotografií, skrývá hrůzostrašnou záhadu. I podle informací z webu EpochaPlus zde hledá svůj dobrovolný konec velké množství lidí a většině z nich se to povede. Sebevraždy zde páchají nešťastní milenci, dlužníci i vrcholoví manažeři, kteří už nedokáží dál snášet tlak, který na ně klade zaměstnání i společnost.

Japonci jsou známí svým striktním přístupem k životu. Jejich vysoké nároky na každý aspekt jejich života však můžou být pro některé jedince neúnosné. Právě proto jsou v Japonsku sebevraždy tak běžné. Navíc nejsou zatížené stejným církevním stigmatem, jako tomu je v Evropě. Nejčastějším způsobem odchodu je oběšení nebo předávkování léky.

Tabule, která má sebevrahy odradit od jejich záměru

Les Aokigahara jako románová inspirace

Podle dostupných záznamů se počet sebevražd uskutečněných v lese Aokigahara razantně zvýšil po roce 1960, kdy vyšel román Nami no Tó od japonského spisovatele Seichó Matsumota. Hrdinové tohoto příběhu, dva mladí nešťastní milenci, přicházejí právě do tohoto lesa spáchat hromadnou sebevraždu. Les Aokigahara však provázela temná pověst už dávno před tím. Dosud se povídá, že tam straší démoni a v 19. století do lesa chudé rodiny odváděli své starší, pokud byli nemocní nebo neměli co jíst a nechávali je tam zemřít.

Vyhledejte pomoc

Japonské úřady si pověst, kterou les Aokigahara má, plně uvědomují. Na cestách a stezkách, které do lesa vedou, nechali úředníci vystavit několik tabulí, které mají příchozí přímět k tomu, aby si svůj záměr rozmysleli. Nabádají je, aby mysleli na své blízké a nezatracovali svůj život.

Najdou se mezi nimi i telefonní čísla na různé nouzové linky nebo psychiatrické odborníky. Jednou ročně také probíhá bizarní dobrovolná akce, při které se sesbírají pozůstatky mrtvých a uskuteční se pro ně důstojný pohřeb. Stále se však nedaří zabránit tomu, aby k sebevraždám v tomto lese nedocházelo..

Článek Záhadný les Aokigahara: Mnozí se zde rozhodli skoncovat se životem, údajně se v něm nachází démoni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik lidí zaplatilo během pandemie životem? Nárůst počtu úmrtí činí desítky procent. U většiny zemí jde o nejvyšší počet úmrtí za posledních padesát i více let

Redakce VědaŽivě — Mon, 31 May 2021 03:23:00 +0000

Data o celkové úmrtnosti za dobu pandemie vykazují ve všech zemích nárůst počtu zemřelých obyvatel oproti statistice z minulých let. Nejedná se o zanedbatelnou změnu. Nárůst počtu úmrtí činí desítky procent, což u většiny zemí znamená nejvyšší počet úmrtí za posledních padesát i více let. S odkazem na tato data se odborníci začali zabývat odhadem skutečného počtu obětí. Statistiky v době zveřejnění studie čítaly 3,24 milionu obětí, ovšem celkový součet v téže době je více než dvojnásobný. Studie IHME zmiňuje počet 6,9 milionu obětí.

Jsou oficiální údaje podhodnocené i u nás?

Podle této metodiky se na prvním místě v absolutním počtu obětí ocitly Spojené státy, kde podle studie nebylo „jen“ oficiálních 575 000, ale 905 000 mrtvých. Druhé místo obsadila Indie, kde úřady přiznávají 221 000 úmrtí, ale skutečný počet je prý téměř trojnásobný. Česká republika v této studii skončila na patnáctém místě. V době výzkumu hovořily oficiální statistiky v ČR o 29 250 mrtvých v souvislosti s nemocí covid-19. Podle výsledků studie jich ale mělo být již přes 41 000.

Jak lze ale srovnávat rozvinuté civilizované státy s kvalitním zdravotnictvím s jinými, kde lidé umírají na ulicích bez nejmenší pomoci? Také se velmi liší započítávání pacientů, někteří sice v době smrti byli pozitivní na SARS-CoV-2, ale zemřeli na jiné onemocnění a příznaky covidu vůbec nepociťovali. Opačným směrem pak míří úvaha o lidech, kteří neměli toto onemocnění, ale stali se nepřímou obětí pandemie kvůli ztrátě obživy a sociálních kontaktů a následným depresím. Tito lidé v žádných statistikách úmrtí v důsledku pandemie nefigurují.

Cesta z temnoty

Světlem na konci tunelu je očkování. I přes leckdy velmi hlasitý protest odpůrců této metody je neoddiskutovatelným faktem, že díky vakcinaci došlo k vymizení mnoha nemocí, které ještě před pár desítkami let byly příčinou úmrtí mnoha lidí, často i velmi mladých. V dnešní době je věda již velmi pokročilá, lze tedy předpokládat, že i covid-19 přestane být vlivem proočkovanosti populace problémem.

Podle názoru mnohých odborníků z oblasti medicíny ale ani po úplném vymizení tohoto onemocnění nebudou statistiky mrtvých v nepřímé souvislosti s pandemií stagnovat. Ještě několik let se budou objevovat pacienti, kteří v důsledku zanedbané prevence v době pandemie přijdou k lékaři v pozdním stadiu vážného onemocnění a budou muset podstupovat léčbu s nejistým výsledkem.

Zdroj: Medical News Today

Článek Kolik lidí zaplatilo během pandemie životem? Nárůst počtu úmrtí činí desítky procent. U většiny zemí jde o nejvyšší počet úmrtí za posledních padesát i více let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.