Japonsko je známé svou krásnou krajinou i kulturou, která se opírá o tisíc let staré tradice. Zároveň je jednou z vedoucích zemí v rozvoji informačních technologií. Je to země, ve které minulost souzní s budoucností v dokonalé harmonii. Je proto překvapující, že se zároveň jedná o zemi s největším počtem sebevražd. Nejčastějším místem pro spáchání sebevraždy je les Aokigahara.

Les sebevrahů

Les Aokigahara se rozkládá na severozápadním úpatí hory Fuji. Málokdo tuší, že právě část ikonické hory Japonska, kterou známe z pohlednic a propagačních fotografií, skrývá hrůzostrašnou záhadu. I podle informací z webu EpochaPlus zde hledá svůj dobrovolný konec velké množství lidí a většině z nich se to povede. Sebevraždy zde páchají nešťastní milenci, dlužníci i vrcholoví manažeři, kteří už nedokáží dál snášet tlak, který na ně klade zaměstnání i společnost.

Japonci jsou známí svým striktním přístupem k životu. Jejich vysoké nároky na každý aspekt jejich života však můžou být pro některé jedince neúnosné. Právě proto jsou v Japonsku sebevraždy tak běžné. Navíc nejsou zatížené stejným církevním stigmatem, jako tomu je v Evropě. Nejčastějším způsobem odchodu je oběšení nebo předávkování léky.

iZdroj fotografie: Liz Mc / Creative Commons / CC BY-SA

Les Aokigahara jako románová inspirace

Podle dostupných záznamů se počet sebevražd uskutečněných v lese Aokigahara razantně zvýšil po roce 1960, kdy vyšel román Nami no Tó od japonského spisovatele Seichó Matsumota. Hrdinové tohoto příběhu, dva mladí nešťastní milenci, přicházejí právě do tohoto lesa spáchat hromadnou sebevraždu. Les Aokigahara však provázela temná pověst už dávno před tím. Dosud se povídá, že tam straší démoni a v 19. století do lesa chudé rodiny odváděli své starší, pokud byli nemocní nebo neměli co jíst a nechávali je tam zemřít.

Vyhledejte pomoc

Japonské úřady si pověst, kterou les Aokigahara má, plně uvědomují. Na cestách a stezkách, které do lesa vedou, nechali úředníci vystavit několik tabulí, které mají příchozí přímět k tomu, aby si svůj záměr rozmysleli. Nabádají je, aby mysleli na své blízké a nezatracovali svůj život.

Jediná píseň odstartovala obrovskou vlnu sebevražd. Aby se jim zamezilo, vznikl Klub úsměvů – místo, kde se lidé učili znovu se smát

Najdou se mezi nimi i telefonní čísla na různé nouzové linky nebo psychiatrické odborníky. Jednou ročně také probíhá bizarní dobrovolná akce, při které se sesbírají pozůstatky mrtvých a uskuteční se pro ně důstojný pohřeb. Stále se však nedaří zabránit tomu, aby k sebevraždám v tomto lese nedocházelo..