Drony, kam jen se podíváš

Práci na dronech má na svědomí skupina z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické (tedy FEL) a v rámci zadání měl tým vyslat stabilizovaný roj s kamerou nad nehostinný terén. Požadavkem byla i vzájemná komunikace tzv. neuronovou sítí. Roj měl najít osoby v nouzi a po přistáni poskytnout balíček první pomoci. Konstruktéři potvrzují inspiraci přírodou, hlavně chováním ptáků v hejnech, která dovolují synchronizaci.

Zvířata jsou totiž vybavena smyslovým orgánem, který ve skupinách umožňuje držet se pohromadě a reagovat na přicházející situace, například překážky nebo výskyt predátora. Roj dronů napodobuje právě toto chování, a ačkoli si stroje během letu předávají jen střípky informací, létají zcela koordinovaně. Tým se ostatně výrobě a testování takových rojových robotů věnuje dlouhodobě, ovšem současný záměr je zatím ve velmi rané fázi.

První „krůčky“ robotických hejn

Jako u každého technického projektu by pomohlo hlavně zapojení dalších firemních partnerů, kteří budou disponovat prostředky a další technikou. Zatím je hlavním spolupracujícím partnerem Technologický institut v Abú Zabí. V Emirátech tým testoval také použití ve vícepatrových budovách, hlavně během požárů. Množství mrakodrapů a solventních obyvatel si v těchto oblastech žádá alternativní metody hašení.

Jedním z takových přístupů by mohla být situace, kdy dron vyletí do desátého patra budovy a střelí dovnitř hasicí kapsli. Případně může vyhledávat v krizových situacích ve vícepatrových budovách přeživší osoby. Tým FEL se v tomto ohledu už velmi úspěšně účastnil i několika dronových soutěží a ostudu své zemi ani alma mater rozhodně neudělal. Což svědčí o tom, že tato oblast má slibnou budoucnost a český tým taktéž.

Zdroj: ČVUT

Článek Bezpečná budoucnost, tu představili studenti z ČVUT, kteří vytvořili drony, jež by mohly ve velkých počtech hasit požáry se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Požár nebo sopka? Stejný efekt

Australské požáry stanovily několik nepříjemných rekordů a jedním z nich je největší z ohně vzniklý bouřkový mrak, jaký byl kdy zachycen. Reprezentuje díky tomu také novou třídu kouřových mraků svým rozsahem připomínající erupci sopky, potvrdili vědci na výročním setkání Americké unie geofyziků. Intenzivní požáry v severovýchodní Austrálii během tzv. černého léta 2019–2020 vedly k masivní tvorbě až 32 samostatných mraků tohoto typu.

Nejvyšší chochol kouře dosáhl výšky 35 kilometrů a zasáhl tak až do stratosféry, daleko nad výšku, kde se běžně pohybují letadla. Dva podobně velké mraky vychrlily do stratosféry třikrát více částic aerosolu než jakékoli předchozí oblaky tohoto typu. Dalším rekordem tohoto období požárů byla délka jeho trvání. Vzniklé kouřové mraky v Austrálii byly bezprecedentní prakticky v každém ohledu. Předčily i oblaka po nejsilnějších vulkanických erupcích starých 25 let.

Dopad aerosolů na atmosféru, počasí a ozon

Jaký budou mít tyto jevy celkový dopad na atmosféru, vzorce v počasí nebo sílu ozonové vrstvy, není stále jasné. Následky kouřového chocholu z roku 2017 byly znát ještě po dobu 10 měsíců, částice z „černého léta“ ještě stále v atmosféře přetrvávají. I když ale po nějaké době zmizí, jejich vliv na atmosférické jevy ve vysokých polohách bude nejspíš patrný mnohem delší dobu.

Zda bude v budoucnu podobných obřích mračen kouře přibývat, je otázkou se zatím nejasnou odpovědí. Mračna popela vyžadují požáry velkého rozsahu, s velmi intenzivním žárem a s podmínkami, které odpovídají vzniku bouřkových mraků. To znamená vlhkost sahající několik kilometrů do atmosféry. Ovšem měnící se klima může způsobit, že právě tyto podmínky budou v některých regionech běžnější než dosud.

Zdroj: Science News

Článek Mraky kouře vzniklé při požárech připomínají erupci sopky. V důsledku globálního oteplování může jít o stále více nebezpečný jev s dopadem na všechno živé se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Australské ohnivé černé léto

Ohně, které spálily v období mezi červencem 2019 a březnem 2020 severovýchodní Austrálii, vypálily zhruba 11 milionů hektarů a zabily desítky lidí. Klimatické změny způsobily, že šance výskytu těchto požárů byla minimálně o 30 % vyšší, poznamenali k tomu vědci. Hlavním důvodem je těžké a déle trvající vedro, které zemi v letech 2019 a 2020 doslova opékalo. A tato extrémní teplota sama o sobě byla dostatečnou katastrofou.

Intenzita australských ohňů přinesla některé skutečné extrémy, jak formaci věžovitých mraků, které zvedly tuny dýmu až do stratosféry. Jeden z nich dosáhl pomocí rotujícího větru rekordních 31 kilometrů a dosáhl tak až ozonové vrstvě planety. Ačkoli jeho následky nejsou známé, takový chochol kouře mohl spustit reakci, která ozon likviduje. Nespočet prakticky zmrzačených zvířecích i rostlinných populací není ani třeba zmiňovat.

Supernabité hurikány smetající všechno v cestě

Už v prvním čtvrtletí vědci odhadli, že sezóna hurikánů, která trvá od června do listopadu, bude vydatná a navštíví nás 18 pojmenovaných bouří místo průměrných 12. V srpnu meteorologové odhad ještě zvedli na 25 bouří. Jenže rok 2020 překonal i tohle a celkově přinesl státům 30 bouří s vlastními jmény. Hurikán Laura se rychle dostal intenzitou na kategorii 4 a 27 srpna dorazil na pevninu, konkrétně do Louisiany.

Je velmi těžké spojit klimatické změn s počtem bouří v konkrétním roce. Velmi teplé vody oceánu, jako ty v Atlantiku, přispívají k formování tropických cyklón. A je pravda, že rostoucí teplota vody má spojení se změnou klimatu, protože povrch moří polyká stále větší množství tepla z atmosféry. Tato teplota zvyšuje intenzitu hurikánů a dovoluje jim pohybovat se hlouběji do vnitrozemí, protože vydrží déle a při přechodu na pevninu nepřichází o tolik energie.

Zdroj: ScienceNews

Článek Požáry, vedra a hurikány lámaly v roce 2020 všechny druhy rekordů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ikonický koala je jen jedním z mnoha

Koala coby ikona Austrálie se stal symbolem krize, jakmile obrázky zachránců vynášejících z plamenů právě tyto vačnatce obletěly celý svět: více jak 60 000 kusů z odhadované populace 330 000 koalů uhynulo v plamenech. I když není pochyb, že jeho druh enormně utrpěl, horší daní jsou další skupiny, hlavně bezobratlí a rostliny, kteří často uniknou veřejné pozornosti. Žádná jiná událost v Austrálii nezničila najednou tolik druhů.

Ostatně už před požáry bylo mnoho dalších druhů populačně na sestupu a plameny tak jen masivně zhoršily už tak negativní trend. Mnoho vačnatců bylo už předtím na polovině populace a tento úbytek trval několik let. Stejně tak desítky druhů bezobratlých, které nebyly ohroženy prakticky nijak, je momentálně na úrovni silného ohrožení. K úbytku samotného druhu se přidává ještě dlouhodobé zničení přirozeného prostředí, což ohrožuje reprodukci.

Koalové, plazi, ptáci i obojživelníci

Kromě dopadů na koaly zprávy uvádí, že během krize uhynuly 3 miliardy savců, ptáků, ještěrů a žab či dalších obojživelníků, případně přišly o svoje prostředí. Ačkoli jde o obrovská čísla, v rámci ekosystémů jakožto systému budou mít zřejmě větší dopad úbytku rostlin, hmyzu a dalších druhů, které se obvykle netěší tak velké mediální pozornosti. Jejich klíčovou roli pro fungování australské přírody to ovšem nijak nedegraduje.

Například hlemýždi jsou velmi ohroženi jakýmkoli požárem, protože mu neutečou a nepřežijí ani intenzivní teplo. Jejich obyvatelné prostředí má také menší rozsah a plameny jejich podmínky jednoduše smazaly, tudíž neexistují přeživší, kteří by takovou kolonii mohli v čase obnovit. Právě ohrožení reprodukční schopnosti druhu a tedy obnova populace je asi největším dopadem požárů, které kontinent postihly.

Zdroj: ScienceNews

Článek Rok po australských požárech hrozí stovkám druhů vyhynutí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Požáry a v Austrálii

Poslední australská sezona požárů byla opravdu velmi tvrdá a věděl o tom celý svět. Po světě se vybíraly peníze na pomoc této ostrovní zemi, kterou požáry naprosto ochromily. Kouř, který vycházel z ohňů dosáhl podle výzkumů a studií do neskutečných výšek, ve kterých ještě nikdy nebyl, alespoň to nebylo zaznamenáno. To však není všechno, protože když se tam tento kouř z děsivých požárů dostal, začal se projevovat velmi zvláštním chováním.

Téměř tisíc tun kouře

Obzvláště intenzivní řada kouře v jihovýchodní Austrálii od 29.prosince 2019 do 4.ledna 2020 podnítila vznik obrovských mraků, zvaných pyrocumulonimbus. Tyto bouřkové mraky způsobené ohněm vypustily do stratosféry okolo 300 tisíc až 900 tisíc metrických tun kouře, což bylo více než cokoliv z předchozího pekla, které v Austrálii řádilo. Obzvláště jeden velký, dlouhotrvající kouřový oblak se zvedl do rekordní výšky, a zatímco se točil a zvedal, balil se do rotujících větrů. Tyto větry však do té doby nikdy u podobných oblaků nebyly pozorovány, oznámili vědci 30.května v Geophysical Research Letters.

Pokryl území jednoho státu

Tento obrovský oblak plný kouře, který se stále ještě zcela nerozptýlil, se roztáhl zhruba do 1 tisíce kilometrů, což je například šířka amerického státu Montana. To z něj učinilo jeden z největších, ne-li přímo největší, ohnivých kouřových oblaků, které kdy satelity ve stratosféře zachytily, oznamuje odbornice na atmosféru z Harvardské univerzity, jež se studie ovšem nezúčastnila. Oznámila také, že jakékoliv narušení stratosféry má dopad na stratosférický ozon, jenž chrání planetu Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením ze Slunce.

Odolával smíchání se vzduchem

V kouři se nacházely tmavé částice, které absorbovaly sluneční světlo a zahřívaly oblak, aby ho mohly zvednout. Atmosféričtí vědci poprvé pozorovali takové samolibé chování v tomto mraku kouře od pacifických severozápadních požárů v roce 2017. Dým z australského oblaku do značné míry odolával smíchání se s okolním vzduchem měsíc po jeho vytvoření. Kolem mraku se pak začaly tvořit zvláštní větry, které teď vědci zkoumají a snaží se přijít na to, co je způsobilo.

Článek Kouř z australských požárů stoupal do ozonové vrstvy více než kdykoliv předtím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.