Případ jménem geocentrismus

Naše denní realita se díky vědomí elektronů nebo protonů nijak neliší a to samé platí pro heliocentrismus. Při absenci jakýchkoli znalostí o světě by nám geocentrismus přišel naprosto v pořádku, protože Země se s námi přece nehýbe, že? Dalším argumentem pro geocentrický model je hvězdná paralaxa či její absence. Jedná se o zdánlivou změnu viditelných objektů v závislosti na tom, odkud se na ně díváme.

Staří Řekové tvrdili, že jestli se Země pohybuje kolem Slunce, pak by hvězdy měnily pozici právě kvůli jejímu pohybu. Jenže ony se nehýbou. Respektive hýbou, ale nehýbou se dostatečně na to, abychom si toho my všimli. Je to naprosto totéž jako pocit, že vás při řízení auta sleduje Měsíc. Je zkrátka příliš daleko na to, abychom si jakékoli změny všimli. S postupujícím pokrokem v pozorování má geocentrismus stále více trhlin.

Jak poznat oběh kolem Slunce

Můžete věřit učebnicím. Případně existuje několik postupů, jak si ověřit, co obíhá kolem čeho. Jedním z nich jsou fáze planety Venuše, která je na nebi viditelná. Krom toho vykazuje podobné rysy a fáze jako Měsíc. Zaprvé ji vidíme proto, že odráží světlo Slunce.  Zadruhé díky fázím je někdy blíž a někdy dál. Plnou Venuši tak uvidíte, když je na druhé straně Slunce. A jak by mohly Slunce a Venuše obíhat kolem Země a současně se Venuše dostat takhle daleko?

Právě tohle je něco, co spatřil Galileo svým dalekohledem. A další byly měsíce Jupiteru, což můžete zopakovat. Opatřete si nějaký základní dalekohled a podívejte se na Jupiter. Nejspíš uvidíte jen tečku bez detailů. Jenže kolem ní budou další tečky. Pointou je, že geocentrismus tvrdí, že všechno obíhá kolem Země. Ale něco také obíhá čistě kolem Jupiteru, ne kolem Země. Už jen tato prostá skutečnost zasazuje geocentrismu solidní ránu.

Zdroj: Wired

Článek Země obíhá kolem Slunce, učí nás ve škole. Je tomu opravdu tak? Učitelé vám neřekli úplnou pravdu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Legenda, nebo proveditelný „zákrok“?

Orla popsali ve své poezii skaldové, tedy dvorní básníci tehdejších panovníků. I tak ale chybí archeologické nálezy, které by prokázaly použití této praktiky. Zpochybnění nahrává také historická realita. Křesťanští básníci v tehdejších dobách totiž pravděpodobně cíleně popisovali Vikingy jako pohanská zvířata. A zvláště krvavá poprava byla zpodobněna velmi bizarně. Mnoho expertů ji tak považuje spíše za nepochopení slov než za skutečný popis.

Vědci z Keele University v Británii se v novém výzkumu zaměřili na to, zda by byla tato praktika vůbec proveditelná. Podrobně zkoumali skaldské popisy při současných znalostech lidské anatomie. Chtěli totiž zjistit, jaký dopad na lidské tělo by toto mučení mělo. Poprava začala rozřezáním zad a odhalením páteře. Pak došlo k oddělení žeber za účelem jejich natočení do strany tak, aby připomínala křídla.

Přesun orgánů a kůže

Z těla byly trestanci následně vyjmuty plíce, kůže přetažena přes žebra a orgán připevněn na jeho ramena. Bádání za asistence lékaře a historika došlo k závěru, že způsob popravy byl proveditelný. Hrudní koš bylo možné zezadu tzv. rozepnout například pomocí hlavice kopí. Taková zbraň je zobrazena kupříkladu na pomníku na ostrově Gotland. Monolit obsahuje také výjev, který může ukazovat právě provedení krvavého orla.

Smrt tímto způsobem byla na každý pád velmi rychlá i při nejpečlivějším provedení. Samotná tvorba „křídel“ by tak probíhala už na mrtvole. Rituální postupy na mrtvých tělech jsou sice u Vikingů neobvyklé, nálezy však ukazují na jejich výskyt u elitních válečníků. Těla lidí i zvířat se také objevovala na veřejnosti jako vystavené exponáty či odstrašující příklady. A právě krvavý orel je něco, co si bezpochyby zapamatoval úplně každý.

Která historická forma popravy vám přijde nejbrutálnější?

Zdroj: Forskning

Článek Brutální metoda popravy Vikingů zvaná „krvavý orel“ byla dlouho pokládána jen za fabulaci. Podle historiků a lékařů je však proveditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První metoda – aplikace přímo na místě

Tento postup má výhodu, že ho lze provést prakticky kdekoli včetně prodejny šperků. Jednoduše s sebou noste silnější magnet. Vyzkoušejte, zdali bude se šperkem reagovat. Jakmile se vám prsten, náušnice, řetízek nebo cokoli jiného přichytí, snaží se vás prodejce oblafnout. Máte v ruce jiný kov, něco pozlaceného, případně zlato nízké kvality s příměsemi. Skutečnému zlatu bude nějaký magnet poblíž zcela ukradený.

Druhá metoda pocházející ze starověku

Tento způsob ověření kovu pochází ještě z doby starověkého řeckého vědce a filozofa Archiméda. Tento muž položil základy hydrostatiky. Je nutné provést hydrostatické vážení, budete tudíž potřebovat váhu, nit a sklenici vody. Jde o výborný nástroj hlavně v případě náušnic nebo prstenů bez velkých kamenů. Konkrétní šperk si můžete ověřit zcela sami, nejdříve ho proto normálně zvažte a výsledek si někam pečlivě zapište.

Poté vezměte průhlednou sklenici s vodou, dejte ji na váhu a vynulujte výsledek. Vezměte prsten nebo jiný šperk a spusťte ho na niti do sklenice. Nesmí se přitom ale dotýkat dna. Opět si zapište výsledek. Teď jsou na řadě prosté výpočty. Vydělte skutečnou hmotnost předmětu jeho hmotností ve vodě. Jakmile tento údaj máte, zkontroluje údaj s tabulkou koeficientů hustoty kovu. Dá se najít na internetu, tady vám ji přikládáme.

Koeficienty a výsledné kovy

• 8,92 – máte v ruce měď
• 8,69 – jde o nikl
• 7,7–7,9 – ocel
• 10,5 – stříbro
• 11,34 – olovo
• 12,02 – palladium
• 11,54–11,56 – zlato s ryzostí 375 proof
• 12,5–14 – zlato s ryzostí 585 proof
• 14,5–16 – zlato s ryzostí 750 proof
• 16–16,65 – zlato s ryzostí 850 proof
• 18,5–19,0 – zlato s ryzostí 900 proof
• 19,3 – zlato s ryzostí 999,9 proof

Co znamená proof?

Proof [průf] je označení prvotřídní kvality drahých kovů. V případě mincí a slitků jde také o leštěné razidlo, takto vyrobené kusy se skutečně lesknou. Kov se leští textilním kotoučem, ze strojů je odebírán s nejvyšší opatrností. Následně jsou investiční mince uloženy do samostatných plastových kapslí, ze kterých by neměly být nikdy vyjmuty. I kdybyste takovou vzali jen do ruky, okamžitě ztrácí na hodnotě. Je to něco jako mint vydání komiksů.

Z historie zlata

Tento velmi dobře tepelně i elektricky vodivý kov je již od dávnověku užíván na výrobu šperků a dekorací. Stejně tak i jako platidlo. Definitivní odpojení zlata od platebního systému proběhlo v roce 1971, kdy americký prezident Nixon rozhodl od opuštění tzv. zlaté kotvy. Od toho momentu ztratil kov prakticky všechno původní využití coby prostředek směny. Vznik prvku je v menší míře spojen s explozí supernov či s kolizí neutronových hvězd.

Právě tyto procesy v hlubokém vesmíru poskytují dostatek energie na to, aby se protony a neutrony mohly složit do podoby těžkých atomů zlata.

Článek Podvodníkům odzvonilo: Pravé zlato se dá od padělku poznat pomocí sklenice s vodou a nití se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Použití na válečných zajatcích

Podle několika pramenů byla tato děsivá technika velmi využívána Japonci během 2. světové války na válečných zajatcích. A američtí vojáci, kteří tento postup přežili, ho zjevně v budoucnu sami využili. Ačkoli tato teorie nebyla dosud potvrzena, existuje vysoká šance, že k tomu skutečně docházelo. Jak tedy mučení bambusem reálně probíhalo? Jednoduše svázaného vojáka nad bambusem horizontálně zajistili a natočili ho tváří vzhůru. Pak stačilo počkat, než si bambus najde svoji cestu skrz nešťastníkovo tělo.

Smrt byla prakticky nevyhnutelná a velmi pomalá, tudíž o to bolestivější. Bylo to jako padat pomalu na postel plnou hřebů. Ale opravdu k tomu docházelo, nebo je to jen velmi populární mýtus? Jedním z populárních způsobů, jak něco ověřit, je televizní pořad Bořiči mýtu (Mythbusters). Pánové Jamie a Adam se tedy pustili i do pokusů s bambusem. Z balistické želatiny vyrobili torzo člověka, tento materiál vyžaduje k průniku stejnou sílu jako tělo.

Testování s figurínou

Následně tohoto figuranta nechali připevněného nad bambusem ve skleníku. Tento pokus však překazily přírodní okolnosti. Horko uvnitř skleníku totiž gel rozpustilo, což otrávilo i bambus. Ten se tedy v růstu zarazil krátce poté, co do gelu poprvé pronikl. Druhý pokus proběhl s modifikovaným tělem a tentokrát na střeše. V tomto případě bambus skutečně prorostl přímo figurínou a dosáhl výšky téměř 3 metrů. Možnost techniky tak byla prokázána.

Krom toho mnozí vojáci jasně dosvědčili nálezy zmrzačených těl spojeneckých vojáků, kteří nejspíš prošli právě tímto mučením. Není jasné, zda šlo o postup získání informací, nebo jen odstrašující příklad pro ostatní při nedodržování vojenské disciplíny. Jedná se však o naprosto příšerný způsob, jak zemřít. A to i poté, co člověk spatřil všechny hrůzy, které s sebou válka přináší. Koho by napadlo, že lze krásnou rostlinu použít takto šíleným způsobem?

Uvedení růstu na pravou míru

Ačkoli je bambus opravdu rekordmanem v růstových ohledech, je třeba uvést něco na pravou míru i zde. Bleskový růst totiž trvá jen zlomek jeho vegetačního období a činí asi 5–6 týdnů. Pak dojde k výraznému zpomalení. Na celém světě existuje více jak 1 000 druhů bambusů a ty nejvyšší dosahují až 50 metrů. Valné většině z nich stonky dřevnatí, vzniká tedy pevný a zároveň pružný materiál. Jsou z něj proto nástroje i celé budovy.

Taková stébla mohou mít průměr i 30 centimetrů a využívalo se jich například při stavbě úplně prvních ropovodů. V nějaké formě využívá bambus naprosto běžně až polovina populace planety. Kromě paliva a stavebního materiálu je použit na hudební nástroje, nábytek, zbraně, tkaniny, rohože, papír i léčiva. Jeho výhonky jsou podstatnou a žádanou potravinou, které se kupříkladu jen na Tchaj-wanu za rok zkonzumuje na 70 000 tun.

Zdroj: TheInfographicsShow

Článek Příšerné mučení pomocí bambusu – jedna z nejhorších metod tortury v celé historii lidstva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejčastější heslová desítka

První tři místa obsadily výlučně číselné kódy – tedy klasická „123456“, plná řada „123456789“ a zkrácená „12345“. Následuje „qwerty“ a „password“ spolu s upravenou řadou na „12345678“. Sedmé místo zabírá čistá šestice „111111“, poslední tři pozice jsou také pouze číselné. Jedná se o posloupnosti 123123, 1234567890 a 1234567. První pozice má celých 103 170 552 použití, desáté místo našlo uplatnění v 9 396 813 případech.

Mnoho hesel je vybíráno podle oficiálních i místních populárních kultur, hodně zemí používá například jména fotbalových týmů. Ve Spojeném království bylo třetím nejpopulárnějším heslem „liverpool“ s 224 160 případy. V Chile použilo jméno fotbalového klubu „colocolo“ celých 15 748 lidí, získal tak půvabnou pátou příčku. Roli hraje také náboženství a například v Nigerii byl „christ“ 19. nejoblíbenějším heslem s počtem 7 169 případů.

Dlouhá a komplexní hesla

Přístupová hesla zůstávají stále hlavní metodou ověření uživatelů u prakticky jakékoli online služby přístupné z počítače, telefonu nebo tabletu. Skutečnost, že si lidé pravidelně volí velice slabá hesla a používají totožné či podobné přihlašovací údaje na více místech, je ovšem setrvalý trend. Nechává je to tak výrazně vystavené mnoha bezpečnostním hrozbám, přičemž druhá strana se nemusí ani příliš snažit. Slabá hesla se dají uhádnout nebo zjistit v rámci vteřin.

Tzv. brute-force metoda znamená zkoušení všech kombinací písmen, čísel a speciálních znaků. Stejně tak slovníková metoda, tedy použití desítek či stovek tisíc slovních kombinací, dnes zabere jenom pár vteřin. Badatelé se ovšem už snaží najít metody ověření, které se na použití hesel vůbec nesoustředí. Dobrou metodou je zatím použití vícenásobného ověření, například zadání hesla a následně kódu, který obdržíte na telefon.

Generátory hesel i v prohlížeči

Obliba slabých hesel dávala smysl v momentě dřevních dob internetu. Dnes už lze však najít mnoho jednoduchých aplikací, které generují libovolně dlouhá hesla sestávající z písmen, čísel i speciálních znaků. Stejnou službu nabízí už i samotné prohlížeče, které při vyplňování nových formulářů nabízí možnost vygenerování hesla, které je automaticky uloženo ve správci. Jde tedy o uživatelsky velmi pohodlnou metodu.

Pravdou však je, že i zde zůstává riziko, protože při správném napadení se útočník dostane ke všem heslům najednou. Dnešní nástroje však nabízí dostatek možností, jak si všechno nastavit bezpečně a zároveň přístupně. Poslední dobou se s velkou oblibou setkalo také ověření totožnosti pomocí hlasu, otisku prstu nebo odemykání obličejem. Velmi užitečné je také používat pro každé jednotlivé nastavení heslo odlišné.

Jaký způsob ukládání hesel volíte? Považujete jej za dostatečně bezpečný?

Zdroj: TheConversation

Článek Nejčastější hesla roku 2026: Používáte jedno z nich? Ihned ho změňte, jinak riskujete krádež peněz nebo účtu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.