Cennosti pocházející z banky v Arnhemu

Mapa má ukazovat místo zvolené čtveřicí vojáků ustupujících v roce 1945 z Nizozemí. Je součástí asi 1 300 dokumentů zveřejněných nizozemským národním archivem. Němečtí vojáci podle všeho ukradli cennosti z banky v Arnhemu, loupež je doložena. V jejich držení se tak octly mince, hodinky, drahokamy, šperky a diamanty v odhadované hodnotě přes 400 milionů korun. Nemohli s nimi utíkat, a proto se rozhodli je zakopat.

Zvolili si k tomu místo u vesnice Ommeren nedaleko Arnhemu, umístili je do čtyř obalů na munici a údajně zakopali asi 70 centimetrů hluboko u kořenů topolu. Jeden z nich pak po válce vše pověděl a mapu předal úřadu Beheersinstituut, jehož úkolem bylo nalezení ukořistěných věcí a jejich navrácení právoplatným majitelům. Úředníci se na označené místo opakovaně vydali, a to i za doprovodu vojáka, ale neúspěšně. Mapa se posléze ocitla v archivu a nyní mezi zpřístupněnými dokumenty.

Neúspěch dobrodruhy neodrazuje

Po okolí místa označovaného mapou se proto v poslední době rojí hledači pokladů s detektory kovů a další technikou doufající, že ztracené cennosti najdou. Podle zákona by je samozřejmě museli odevzdat, ale to mnohé neodrazuje. Nikdo zatím dle všeho nebyl úspěšný a mnozí skeptici pochybují, že jsou cennosti na svém místě. Navíc vyloučena není ani varianta, že mapa je nepřesná nebo dokonce falešná.

Existuje ale možnost, že se na místo vrátil některý z německých vojáků a vše si odvezl. Další variantou je zapojení některého z místních obyvatel, který mohl německé vojáky vidět a pokladu se zmocnil. Pracovníci Beheersinstituutu při svém hledání v místech narazili i na americké vojáky a narušenou půdu, je tedy možné, že cennost vykopali oni. To ale nebere mnoha dobrodruhům víru v nalezení pokladu a dá se předpokládat, že se s detektory budou po okolí potulovat ještě hodně dlouho.

Článek Hledači pokladů šílí na nizozemském venkově. Stará mapa možná označuje poklad zakopaný při ústupu německých vojáků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nizozemci často bojovali mezi sebou

Nizozemí bylo v 17. století rostoucí ekonomickou mocností, ale jeho postavení bylo neustále narušováno vnitřními rozpory. Společnost byla rozdělena na dvě nesmiřitelné skupiny. Jedna stála za republikány požadující řízení státu jako republiky. Druhá pak za vládnoucím vévodou Oranžským. Výjimkou nebyly kruté střety a boje mezi příznivci obou stran, do toho se navíc zaplétaly zájmy dalších států jako Anglie a Francie.

Johan de Witt patřil do tábora republikánů, sám pocházel z politické rodiny, protože jeho otec byl starostou města Dordrechtu. V mládí se mu proto dostalo velmi dobrého vzdělání a měl z politikou blízkou zkušenost. V roce 1653, ve svých 28 letech, byl zvolen do funkce velkého pezionáře Spojených provincií nizozemských, což je předchůdce dnešního Nizozemí. Jednalo se o vysokou úřednickou funkci dnes srovnatelnou s funkcí premiéra.

Podfinancování armády vyústilo v katastrofu

Velmi se mu dařilo, protože na začátku uzavřel mír s Anglií a mohl se soustředit na odchod, díky čemuž stát a lidé velmi bohatli. Pomáhalo i to, že Vilém III. Oranžský byl ještě dítě. Byl proto do funkce opakovaně volen. Ovšem udělal velikou chybu, protože zanedbával ozbrojené síly. V roce 1672 Francie s přispění Anglie začala s Nizozemci válčit a jejich armádě se nedařilo. Toho využil Vilém III., který mezitím dospěl. Johan musel rezignovat a jeho bratr skončil ve vězení a měl být poslán do vězení.

Když ho šel 20. srpna 1672 Johan navštívit, před věznicí se shromáždil dav rozzuřených oranžistů. Bezpečnostní síly záhadně zmizely a dodnes se spekuluje, jaký měl Vilém III. na události podíl. Dav oba bratry zlynčoval a doslova roztrhal na kusy. Historické záznamy mluví o tom, jak někteří lidé části těl bratrů vařili a jedli, s dalšími se obchodovalo jako se suvenýry. I přes tento neslavný konec je dnes Johan de Witt považován za jednoho z největších státníků země, protože se zasloužil o její rozkvět.

Článek Rozzuřený dav snědl svého expremiéra. Historikové se přou, zda šlo o spontánní akci, nebo organizovaný masakr se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odbojářky od začátku okupace

Když začala okupace, bylo mladší Freddie jen 14 let, její sestra byla o dva roky starší. Jejich matka, přesvědčená komunistka, je vychovávala k víře v nezávislost a svobodu. Matka pomáhala židovským uprchlíkům, do čehož se dívky zapojily. A také rozvážely a vylepovaly různé letáky a noviny, za což by jim v případě dopadení hrozila smrt. Pomáhalo jim, že vypadaly mladší, proto je vojáci a policisté často nepodezírali.

V roce 1941 za nimi a jejich matkou přišel velitel odbojové skupiny ve městě Haarlem na severu Holandska, aby sestry zverboval. Souhlasily a dozvěděly se, že jejich činnost by měla být nyní naprosto jiná. Jejich úkolem měly být sabotáže jako vyhazování mostů a železničních tratí. A zabíjení nacistů, ale i Holanďanů, kteří s nacistickými okupanty spolupracovali. Ačkoli s něčím takovým sestry neměly zkušenosti, ukázalo se, že jejich výběr byl neobyčejně dobrá volba.

Své oběti svedly a vylákaly do lesa

Dodnes se neví, kolik nacistů a kolaborantů obě dívky zabily, protože dívky o tom po válce příliš nemluvily. Je známý případ, kdy Truss měla svést důstojníka SS a vylákat ho do lesa, kde ho jiní odbojáři zastřelili. Později podobné mise vykonávaly dívky samy. Někdy své oběti svedly, vylákaly na odlehlé místo a poté zabily. V jiných případech je měly zastřelit třeba když jely na kole, případně pronikly do jejich domovů.

V roce 1943 se k sestrám připojila další členka holandského odboje – Hannie Schaftová, která je známá jako „dívka s červenými vlasy“. Dohromady vytvořily velmi efektivní sabotážní buňku. Ví se, že Hannie spolu s Truss zabily v březnu 1945 policistu a člena kolaborantské NSB Willema Zirkzeese. Hannie ale byla 21. března nakonec zadržena při distribuci odbojářských novin a 17. dubna, tedy jen několik dní před koncem války, popravena.

Sestry Oversteegenovy i přes svoji nebezpečnou činnost válku přežily. Truss se stala malířkou a sochařkou a obě sestry aktivně působily v nadaci pojmenované podle jejich přítelkyně Hannie Schaftové. Na jejich činy se málem zapomnělo, ale nakonec byly v roce 2014 vyznamenané Mobilizačním válečným křížem. Obě sestry zemřely ve věku 92 let.

Článek Holandské sestry se už v pubertě staly metlou nacistů a kolaborantů. Měly propracovanou taktiku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší sladkovodní ryby

Sumec velký patří spolu s jeseterovitými rybami k největším sladkovodním druhům Evropy. Pro sportovní rybáře jde o vyhledávanou a nesnadno ulovitelnou rybu. Sumec je hlavně noční dravec a jeho nejmenší míra pro lov je také stanovena zákonem. V celé řadě států se v posledních letech stal oblíbeným druhem pro akvarijní chov. Je přirozeným obyvatelem řek a jezer napříč celou Evropou a je znám pro svou enormní velikost. Dorůstá délky až 2,7 metru.

Jenže opravdu vzácně se najde kus, který by byl jasně žlutý. Obvyklá barva sumce velkého je tmavá, mezi zelenou a černou, jen s několika málo žlutými skvrnami. Citronově žlutý sumec má leucismus, vzácnou genetickou poruchu způsobující nedostatek pigmentace v kůži. Na rozdíl od albinismu, který je podobnou poruchou, leucismus neovlivňuje oči zvířete. Může postihnout celého jedince, nebo jen některé oblasti a tvořit tak skvrny.

Pozorován i u dalších zvířecích druhů

Tuto genetickou poruchu už badatelé zachytili u savců, plazů, ryb i ptáků. Z toho pochází senzační zprávy o žlutých tučňácích a bílých vorvaních. V roce 2017 byl žlutý sumec s leucismem zachycen v Iowě na řece Mississippi. Dostal se tehdy až na titulní stránku místních novin Herald & Review. Jenže zatímco se takové zvíře jeví krásným pro lidské oko, jeho barva je v přírodě obvykle značnou nevýhodou. Tudíž takové jedince často čeká nehezký osud.

Jejich světlé a mnohdy jasné tělo je větším lákadlem pro predátory a z těchto zvířat jsou velmi snadné terče. Tento konkrétní sumec se nejspíš vyhnul předchozím nebezpečím a dost možná by mohl ještě vyrůst. Poté, co Glatz jedinečný úlovek dostatečně zdokumentoval, vypustil rybu zpátky do vody. Doufá, že sumec naroste a možná se v budoucnu stane ještě větším překvapením pro dalšího profesionálního rybáře, který se vypraví na vodu.

Narazili jste někdy na opravdu netypicky barevné zvíře?

Zdroj: LiveScience

Článek Ulovil extrémně vzácného, jasně žlutého samce. Na vlastní oči ho bohužel česká komunita rybářů nespatří se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.