Čtveřice molekul pro návrat časem

„Jsme nadšeni, že můžeme tento postup použít napříč životním cyklem, abychom zpomalili stárnutí. U myší je tato technika efektivní i bezpečná,“ uvádí profesor Juan Carlos Izpisua Belmonte. „Kromě řešení nemocí souvisejících s věkem má biomedicínská komunita v tomto postupu další nástroj, jak vrátit tkáně do zdravého stavu. Půjde nejspíš i zvýšit odolnost proti chorobám, například neurodegenerativního charakteru.“ Věk se neprojevuje jenom vzhledem.

Každá buňka v organismu má svoje vnitřní hodiny. Buňky starých lidí i zvířat přitom vykazují jiné chemické uspořádání molekul vázaných na DNA, tedy epigenetických znaků, ve srovnání s mladšími jedinci. Vědci ví, že přidáním směsi čtyř přeprogramujících molekul, známých také jako Yamanakovy faktory, se epigenetické znaky dají vrátit do původní podoby. Tímto způsobem mohou vědci „přetočit“ dospělé buňky zpět v čase a v rámci vývoje je vrátit do podoby kmenových buněk.

Více skupin podle odpovídajícího věku

V roce 2016 Belmontova laboratoř oznámila, že dokázala pomocí Yamanakových faktorů poprvé zakročit proti znakům stáří a prodloužit délku života u myši. Později vědci dokonce zjistili, že stejné molekuly mohou i u mladých myší zrychlit tempo svalové regenerace. Postupu se chytly i další badatelské týmy a výzkumníci tak postupně vylepšili funkce srdeční tkáně, mozkových buněk nebo optického nervu. Belmonte v nové studii testoval varianty buněčné obnovy u stárnoucích zvířat.

Jedna skupina myší dostávala dávku Yamanakových faktorů ve věku 15–22 měsíců, což je ekvivalent 50–70 let u lidí. Další skupina byla léčena ve stáří 12–22 měsíců, tedy 35–70 lidských let. Třetí skupina podstoupila terapii pouze po dobu jednoho měsíce, a to ve věku 25 měsíců. To odpovídá 80 letům u člověka. „Chtěli jsme hlavně ukázat, že dlouhodobé použití této terapie je bezpečné. A skutečně jsme u těchto zvířat nezachytili žádné zdravotní potíže.“

Žádná rakovina, mladické chování buněk

Ve srovnání s kontrolními zvířaty se u léčených jedinců neobjevily žádné změny krevních buněk ani neurologické abnormality. Tým navíc nenašel ani žádné projevy rakoviny. Při hledání normálních známek stárnutí bylo zjištěno, že myši pod terapií připomínaly v mnoha ohledech spíše mladší zvířata. Epigenetické vzorce v kůži a ledvinách, které jsou v tomto ohledu hlavním ukazatelem, vykazovaly znaky mladších jedinců. Při zranění došlo k rychlejšímu hojení a ani trvalé jizvy se tolik neobjevovaly.

Starší zvířata většinou vykazují menší schopnost obnovy právě u kůže. Toto mládnutí se projevilo u skupin, u kterých trvala terapie 7, resp. 10 měsíců, nikoli u myší léčených jen 1 měsíc. Když byla zvířata otestována v polovině terapie, takto výrazné efekty se neprojevily. To naznačuje, že terapie není jen zastavením stárnutí, ale jeho efektivním otočením. Je ovšem potřeba dalších výzkumů pro lepší odlišení obou procesů.

Měli by lidé mládnout, nebo zachovat koloběh života?

Zdroj: TheScientist

Článek Průlom v boji proti stárnutí: Terapie buněčné obnovy bezpečně zvrátila proces stárnutí u myší. Teď je řada na lidech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sestavte si humánní past svépomocí

S neustálým rozvojem, který společnost prodělává, se případy výskytu hlodavců v domácnostech výrazně snížily. Ovšem čas od času se mu někteří stejně neubrání. Protože je nicméně na lidi kladen větší důraz na soucit s živými tvory, začalo se při likvidaci hlodavců upouštět od klasických metod (jedy, profesionální deratizace, tradiční pasti). Do popředí se tak dostaly humánnější postupy. Jedním z nich je i výroba domácí pasti z prázdné PET lahve. K výrobě této pasti budete potřebovat předně prázdnou 0,5l lahev od libovolného nápoje s víčkem.

Dále si připravte kolíček na prádlo, kus dřevěného prkna, drátěné ramínko na šaty a kratší šroub s matkou. Z nářadí si připravte kladivo, vrtačku a kombinované kleště. Postup výroby pasti je poté následující: Ze všeho nejdříve uštípněte z ramínka rovnou část drátu. Tu dále rozdělte na 2 kusy v poměru asi 1:2 – menší kus by měl být o něco delší, než je průměr lahve. Kratší část drátu poté pomocí kladiva zatlučte přibližně doprostřed připraveného prkna. V dalším kroku si k ruce vezměte lahev a provrtejte do ní dvě naproti sobě ležící otvory.

Ty budou umístěny kousek před její polovinou – blíže k jejímu hrdlu – a skrze ně lahev nasaďte na zatlučený drát. Pokud jste vše provedli správně, hrdlo lahve bude směřovat vzhůru, zatímco její dno bude na zemi. Volný konec drátu poté zajistěte pomocí kolíčku na prádlo. Nyní si k ruce vezměte delší kus drátu a kleštěmi ho ve třetině ohněte „do protisměru“, následně jej ve druhé třetině zahněte do pravého úhlu. Drát připevněte pomocí šroubu s matkou k dřevěnému prknu tak, aby volná část drátu směřovala před střed hrdla lahve natočeného k zemi.  

Fungování pasti je důmyslné

Jakmile máte druhou část drátu upevněnou, provrtejte do víčka 2 naproti sobě ležící otvory. Dbejte na to, abyste zvolili vrták s menším průměrem, než má použitý drát z ramínka na šaty. Víčko následně nasaďte na volnou část zohýbaného drátu. Po nasazení by mělo víčko blokovat hrdlo lahve (je-li natočené k zemi).

Jestliže jste špatně odhadli výšku, drát s víčkem jednoduše posuňte nahoru či dolů povolením a opětovným utažením šroubu s matkou. V dalším kroku pouze umístěte do PET lahve návnadu a čekejte. Odchycenou myš můžete vypustit do volné přírody a past opakovaně použít.

Jak byste se vypořádali s hlodavci ve své domácnosti?

Zdroj: TheScientist

Článek I myši, které terorizují vaši domácnost, si zaslouží lidské zacházení. Návod, jak snadno vyrobit humánní past se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lezci, plavci a skokani

Je třeba uvést, že myši nejsou tichá stvoření. Ustálená fráze tiše jako myška je tedy naprostým omylem. Zvukové projevy jsou problém hlavně tehdy, pokud tito hlodavci tráví čas ve vašich zdech nebo na půdě. To je pak prakticky nemožné ignorovat. Ke zdrojům potravy se totiž dostávají škrábáním, kousáním a navíc si staví hnízdečka. Nemluvě o „zpěvu“, když lákají samičku. Kolik myší dokážete najít na tomto obrázku dvou dam u stolku?

Myši dovedou neuvěřitelně dobře skákat, a to až do výšky téměř 50 centimetrů. Nevypadá to jako přílišná vzdálenost, vzhledem k jejich velikosti jde ale o působivý výkon. Krom toho jsou docela akrobati, vynikající lezci a také plavci. Jakmile tedy usoudíte, že je váš dům takto napaden, okamžitě uschovejte všechno, co podléhá zkáze. Kromě neúnavných jedlíků se v těchto hlodavcích skrývají také velmi pilní zloději.

Zloději s vlastní výrobou vitamínu

Ostatně samotné anglické slovo „mouse“ pochází ze sanskrtu, konkrétně z výrazu „mus“ znamenající „zloděj“. Dumali jste někdy nad tím, proč vlastně myši pronikají do vašeho obydlí? Protože kradou – potřebují vodu, jídlo, úkryt a hlavně teplo. Hledají zkrátka základní životní zdroje jako každý tvor na planetě. A lidská obydlí jsou pro ně velmi snadným terčem. Jsou jako malinkatí chamtiví a vytrvalí squatteři, kteří využívají naše zdroje zcela zdarma.

Nejspíš vás ale překvapí, že myši jsou schopné produkovat vitamín C. Ano, ten vitamín C, kterým se asi dopujete prášky nebo zeleninou. Tato schopnost vychází z jejich genů a hodně zvířat je v případě této látky samozásobiteli. Lidé ji bohužel nemají a musí si tak udržovat jeho hladinu externími zdroji. Výzkumy už ukázaly, že jakmile je v myších tento gen vypnut, velmi rychle ukazují jasné známky srdečních onemocnění. Ale hlavně je nejezte.

Množení myší geometrickou řadou

V závislosti na konkrétním druhu se životní dráha myší velmi liší. Myš domácí, tedy nejčastější druh napadající lidské příbytky, přežije za ideálních podmínek asi 2 roky. Jejich rozmnožování je velice rychlé, a z několika se zakrátko stane hejno. Průměrná samička vrhne mláďata každých 6–8 týdnů, jednotlivý vrh obsahuje 2–12 jedinců. Našli jste všechny myši na obrázku? Pokud tomu tak není, níže máte řešení.

Z předchozího plyne, že když máte co do činění byť s několika myšmi, za chvíli jich bude skutečný zástup. Ačkoli nejsou myši vyloženě noční tvorové, jsou v tomto čase nepopiratelně nejaktivnější. Vzhledem k našemu biorytmu je to totiž doba, kdy jim hrozí nejmenší nebezpečí odhalení a smrti. Spí ve svém hnízdě a obvykle ho opouštějí při hledání jídla, když jde slunce za obzor. Tehdy se nestřetnou tolik s lidmi ani jinými predátory.

Článek V kavárně se důmyslně schovaly myši. Někteří jejich hledáním stráví i několik minut, všímavým stačí pár vteřin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problém s vyřešením všech problémů

Jenže zatímco se většina lidí stará o nedostatek zdrojů, jeden výzkum ze 70. let zkoušel odpovědět na zcela jinou otázku. Konkrétně co se stane tehdy, když bude uspokojen náš hlad i všechny další možné potřeby? Výsledkem bylo – ve stručnosti – opravdu hodně kanibalismu, a krátce nato děsivá apokalypsa. Behaviorista John B. Calhoun provedl sérii pokusů s hlodavci, a pak sledoval jejich populaci. Experiment se jmenoval Universe 25.

Během pokusu vzal 4 páry myší a umístil je do místa zvaného „Utopie“. Prostředí bylo nastaveno tak, aby vytvořilo ideální podmínky. Současně eliminovalo jakékoli hrozby, které by čekaly v běžné divočině. Myši měly dostatek jídla, vody i místa na živobytí včetně ideální teploty asi 20 stupňů Celsia. Pokusné kousky byly vybrány z těch nejzdravějších a v kontrolovaném prostředí se nevyskytla jakákoli choroba nebo rizikový parazit.

Ideální prostředí bez jakýchkoli překážek

Jakmile byl pokus spuštěn, chovaly se myši poměrně předvídatelně. Protože neměly starosti s jídlem, vodou ani predátory, začaly se okamžitě množit. Asi za 55 dní byla populace dvojnásobná a dvojila se zhruba každých 145 dní, kdy dosáhla počtu 620 jedinců. Tehdy začala jako celek narážet na problémy. Myši se totiž rozdělily do skupinek a ta, která v nich neměla žádnou roli, neměla zároveň kam uniknout.

V normálním prostředí přežije do dospělosti více myší, než kolik je potřeba k nahrazení těch starých. Přebytek, který v populaci nemá místo, odejde jednoduše jinam, což tady ovšem nešlo provést. Myši se tak ocitly v sociální izolaci. Pasivní samci se hromadili na jednom místě, aniž by vyvolávali konflikty s ostatními. Jenže postupně se začali napadat mezi sebou, což bylo znatelné z mnoha jizev a dalších zranění, jak mezi sebou v izolaci bojovali.

Bez reakce a bez zájmu

Tito samci se ani nebránili, zatímco na ně okolí útočilo, a později napadali ostatní totožným způsobem. Samičky potkal stejný osud, jen na jiném místě. Rozklad obvyklého myšího chování se dotkl i alfa samců, kteří se stali velmi agresivní a bezdůvodně napadali ostatní. Pravidelně také znásilňovali jak samičky, tak samce a tyto divoké útoky někdy končily myším kanibalismem. Protože byla naplněna každá jejich potřeba, zapomněli také na svoje potomky.

Myší matky byly velmi agresivní vůči vetřelcům ve svých hnízdech, zatímco jindy by je jen vyhnaly. Agresivita samic přerostla v to, že pravidelně zabíjely svá mláďata, jejichž úmrtnost dosáhla na 90 %. Tohle byla ovšem jen první fáze pádu utopie. Tzv. „druhou smrtí“ byla skutečnost, že mláďata, která přežila útoky matek, se nikdy nenaučila obvyklému myšímu chování. Nezajímalo je páření, pouze jedla a starala se o sebe o samotě.

Vrchol a cesta bez cíle

Populace dosáhla vrcholu v počtu 2 200 myší, a pak začala klesat. Mnoho myší nemělo o páření zájem a odešly někam do kouta, jiné zformovaly divoké gangy a bojovaly mezi sebou. Nízká porodnost, vysoká úmrtnost mláďat a stálé násilí vyústilo ve vymření celé kolonie. Po celou dobu myši měly k dispozici dostatek jídla i vody a byly chráněny před jakýmkoli vnějším negativním vlivem. To, co kolaps způsobilo, nazval Calhoun „zkázonosným chováním“.

V životě se staráme o potravu, jeden o druhého, o svoje potřeba a reprodukci, což vyžaduje určité chování a jeho zdokonalování. Jakmile tento proces zmizí, neexistuje vývoj a ani reprodukce společnosti, což lze aplikovat i na lidi. Calhoun proto varuje před dnem, kdy budou naplněny všechny naše potřeby. Pozdější vědci paušalizování experimentu kritizovali a z více důvodů uvedli, že ho nelze jednoduše aplikovat na lidskou populaci.

Lze podle váš myší utopii aplikovat i na lidi?

Zdroj: IFLScience

Článek Universe 25: Utopický myší experiment, který se změnil v naprostou apokalypsu. Výsledky fascinují vědce dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Několik myších dat na úvod

Pokud vás zajímá trocha statistiky, tak jedna z nejhorších myších invazí se udála v Austrálii v letech 2010–2011 a škody tehdy přesáhly 1,5 miliardy korun. Myši sežraly úrodu, útočily i na lidi, prokousaly se gumou a izolacemi a zničily i zemědělské stroje, vozidla a celé budovy. A to ani nemluvíme o přenášených nemocech a psychických otřesech. Zamoření domova myšmi není rozhodně nic, na co by člověk zapomněl za pár dní.

Bohužel neexistuje rychlá cesta, jak se s takovým návalem hlodavců vypořádat. Můžete si ovšem sestavit zařízení, které bude kolem vašeho domu odchytávat případné „návštěvníky“. To může poskytnout také trochu vnitřního klidu. Výhodou této pasti je, že ji můžete postavit prakticky kamkoli a bude fungovat dlouhodobě. Na rozdíl od těch kupovaných totiž nekončí u jedné polapené myši, ale vejde se jich tam několik.

Kouzlo kbelíku a rampy

Pomocí vrtačky vyvrtejte do kbelíku dírku asi tři centimetry pod okraj, to samé na protilehlé straně. Provrtejte dno a vršek plechovky od nápoje. Plechovkou provlékněte drát, zajistěte ji v jeho středu a provlékněte konce drátu dírami v kbelíku. Je potřeba, aby se plechovka mohla na drátu otáčet. Stěny kbelíku potřete olejem, aby byly pro myši či krysy kluzké a ony se nemohly dostat ven, když se o to budou snažit.

Na plechovku naneste hodně burákového másla a o kraj kbelíku opřete konec nějakého prkénka, aby tvořilo přístupovou rampu. Past dejte do sklepa nebo ven a pravidelně ji kontrolujte. Nemělo by trvat dlouho, než začne fungovat. U místních úřadů si ověřte, jak se správně zbavit mrtvých myší. Je to důležité, protože mohou přenášet mnoho nepříjemných infekcí. Rozhodně se na ně vybavte aspoň gumovými rukavicemi. Přejeme dobrý lov.

Zdroj: Bhg

Článek Nejúčinnější past na myši z obyčejného kbelíku. Ušetří nervy, spoustu peněz a na rozdíl od těch kupovaných opravdu funguje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.