Nečekaně odcizená měřidla

„Když se potápěči dostali minulý týden na dno moře právě v místě observatoře, našli na dně jen utržený kabel. Bylo to úplně urvané,“ poznamenal Bange. Už od roku 1957 měří vědci každý měsíc v této oblasti hodnoty jako je teplota, slanost, obsah živin, chlorofyly a také obsah kyslíku. Oblast zálivu Eckernförde na břehu Německa oceánologům dlouhodobě poskytuje hlubší porozumění podmínkám v jihozápadním Baltu.

Tato zátoka je jednou z nejstarších, a přitom stále aktivních lokalit mořského života na světě. V prosinci 2016 sem badatelé z GEOMAR centra pro oceánský výzkum instalovali podvodní pozorovací centrum, konkrétně do oblasti s omezeným vstupem. Sonar sledoval ještě další hodnoty jako rychlost proudění vody nebo koncentraci metanu u mořského dna. Tvořily ho dva stojany s přístroji o váze 250 a 100 kilogramů. Jeden z nich přitom nabíjel aparáty na druhém.

Bouře a živly nevyloučeny

Vzhledem k velikosti aparátů a celkové váze vědci nevyloučili podíl jakékoli bouře nebo dalších přirozených vlivů či mořských savců. Prohlásili ovšem, že je to velmi nepravděpodobné. Zmizení přístrojů o celkové hodnotě asi 300 000 euro (cca 7 milionů korun) vyšetřuje policie. Bange ovšem uvedl, že jde hlavně o měřená data, jejichž ztráta je penězi nevyčíslitelná. Nejdříve se rovněž snažili přístroje najít sami pomocí vlastní techniky.

To však zatím nepřineslo žádné výsledky. Proto by badatelé velmi ocenili jakékoli další stopy. Podle Bange existuje šance, že v blízkém kempu někdo něco v osudný den zahlédl. Případně mohl najít části přístrojů nebo samotných stojanů někde na pláži, kde by nepochybně vzbudily pozornost. Badatelé se snaží dát podmořskou observatoř zpátky dohromady co nejdřív. Přerušení datového vývoje je totiž nejkritičtějším bodem celého případu.

Jakou nejdivnější věc vám kdy v životě někdo ukradl?

Zdroj: IFLScience

Článek Velká podvodní observatoř se doslova vypařila z povrchu zemského. Vědci po ní pátrají bez úspěchu, zatím nemají žádné stopy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Historické výklady bolesti

Přirovnání se šíří dál přes jasné vyjádření porodníků i anesteziologů. Bolest se totiž tímto způsobem měřit či srovnávat jednoduše nedá. Během historie byla bolest v lidském těle připisována hlavně nerovnováze vnitřních energií (měla to na svědomí akupunktura). Dále šlo o nerovnost tělních tekutin (zdravíme staré Řeky) a duchovní trest nebo pokání (biblický výklad). Ne náhodou pochází anglické pain z latinského výrazu poená, tedy trest.

Převládající náhled na bolest je v dnešní době kombinací biologických, sociálních, psychologických, environmentálních i duchovních faktorů. K objektivnímu pochopení její intenzity má věda stále ještě daleko. Ačkoli jsme schopni jasně vidět, kdy která část mozku vysílá jaké signály, nevidíme její vliv na člověka. Mnohé etické otázky přichází také v případě, že dává lékař přednost spíše měřicím přístrojům než osobnosti pacienta.

Provází nás po celý život

Různé stupně a podoby bolesti jsme v životě zažili všichni. Pády na hřišti nebo ze stromů, drobné zlomeniny, oteklé nohy a bolesti v krku. Skrze tuto reakci organismu se učíme dávat si pozor na plameny, kopřivy a nechytat se tenkých větví. Existují i bolesti takové intenzity, kterou si prakticky nelze představit. V takových případech získávají lékaři indicie přímo od pacientů. Následně sestavují alespoň přibližné škály bolesti toho kterého zranění či nemoci.

Vzniká tak nástroj k posouzení a pochopení bolesti pacienta a stanovení co nejpřesnější diagnózy. Pro všechny věkové kategorie existují i specializované škály, tedy od novorozenců po seniory. To samé platí i pro lidi neschopné plně komunikovat. Standardizovanou míru bolesti popsali v Psychological Bulletin v roce 1921 badatelé M. Hayes a D. Patterson. Jejich rozbor vyústil ve VAS – vizuální analogovou stupnici od minima do maxima.

Současné diagnostické metody

Jde o škálu od žádné bolesti po největší bolest. Později vyvinuli NRS neboli numerickou hodnotící stupnici, která po pacientech chce určení od 1 do 10. Třetí verzí je VRS neboli verbální hodnotící škála. V ní pacient popisuje svůj pocit bolesti jako žádnou, mírnou, střední či závažnou. VAS a další verze jsou medicínským standardem diagnostiky ještě 100 let poté, co dvojice Hayes a Patterson provedla úvodní výzkum.

Ze všech tří je pak nejvíce užívanou NRS, která je dle zkušeností o něco citlivější. Je také menší šance, že pacient nepochopí zadání. Postupy se i v této oblasti samozřejmě neustále zlepšují. Klinické výzkumy pronikají do zkušeností pacientů a drží je tak v centru pozornosti. Každá z výše uvedených verzí ale může lidem nějakým způsobem pomoci, aby mohli srozumitelně odpovědět na prostou otázku: „Jak moc vás to bolí?“

Článek Bolest má svou vlastní stupnici. Porod ani ledvinové kameny zdaleka nejsou nejhorší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vynikající výsledek uhlíkové střelby

Formují se tehdy, když je uhlík vystaven extrémnímu teplu a tlaku, jako při dopadech meteoritů na zemský povrch. Vědci dlouho teoretizovali o tom, že tento vzácný materiál bude tvrdší než běžný kubický diamant. Jenže takového diamanty nalezené v kráterech měly příliš mnoho prasklin a chyb na to, aby bylo možné pořádně změřit jejich vlastnosti a porovnat je s těmi klasickými. Nyní vědci nejen, že vytvořili šestihranný diamant, ale také změřili jeho tuhost.

Kombinací laseru a zvukových vln mohli vědci změřit tvrdost, tedy odolnost vůči změnám tvaru při stlačování nebo natahování. Diamant je velmi jedinečný materiál, který je nejen nejtvrdší, ale má o vynikající optické vlastnosti a vysokou tepelnou vodivost. A teď máme šestihranné diamanty vytvořené pomocí šokového experimentu, které jsou výrazně tvrdší a silnější než klasické klenotnické diamanty.

Umělý diamant podle všeho překonal přírodu

Kubické diamanty se obvykle formují v hloubce více jak 150 kilometrů pod zemským povrchem a to pod tlakem mnohem větším, než je zdrcující tlak v hlubinách oceánů. Teploty jsou pak v hodnotách kolem 1 500 stupňů Celsia. Jenže k formování šestihranného byl použit úder na úrovni dopadu meteoritu s použitím stlačeného vzduchu a střelného prachu, který grafit vystřelil v obrovské rychlosti. A jak dopadl na zeď, tlak ho změnil v diamant.

A zlomek vteřiny před tím, než se rozpadl na kousíčky, vyslali vědci zvukovou vlnu a pomocí laseru změřili, jak rychle pronikla materiálem diamantu. Zvuková vlna způsobila kolísání hustoty diamantu, což ovlivnilo cestu laserového paprsku a čím tvrdší materiál, tím rychleji se skrze něj zvuk pohybuje. Je těžké zatím určit tvrdost tohoto diamantu, protože ta se zjišťuje vrypem do povrchu a šestihranný zatím neexistoval tak dlouho, aby si do něj vědci mohli škrábnout.

Zdroj: Livescience

Článek Diamanty vyrobené v laboratoři mají vlastnosti, které nikdo neočekával se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.