Jak neuronové sítě naváděly expedici skrz prales

Právě proto tým ještě před odjezdem z Prahy nasadil na dostupná LiDAR měření predikční model založený na neuronových sítích. Algoritmus v digitálním výškovém modelu rozlišoval stavby od okolního terénu a identifikoval různé typy náměstí, tedy vzorce odpovídající mayské urbanistické logice.

Šilhán to v médiích popsal lapidárně: „V džungli stavbu často nevidíte ani na dvacet metrů.“ Díky předselekci ale výprava nemusela prohledávat stovky čtverečních kilometrů naslepo. Terénní čas investovala do míst, kde model předpovídal nejvyšší šanci na zásadní struktury. Výkopy a průzkum pak potvrdily, že anomálie netvoří náhodné shluky, nýbrž členěný městský organismus.

Proč LiDAR v mayské archeologii revoluci nezačíná, ale prohlubuje

Laserové skenování z letadla proměnilo výzkum mayské civilizace dávno před Yax Balamem. Průlomový moment přišel už s mapováním Caracolu v Belize, kde první přelet pokryl 200 km² a odhalil rozsah zástavby, jaký klasický průzkum nedokázal zachytit ani za desetiletí. Odborné přehledy v Cambridge University Press i v Nature mluví přímo o revoluci v dokumentaci osídlení a krajiny.

Kováčův tým ostatně s LiDARem v Peténu pracoval od roku 2016 v rámci PACUNAM Lidar Initiative. Už v roce 2018 veřejně prezentoval desítky zmapovaných kilometrů a tisíce identifikovaných objektů. Yax Balam tedy nevznikl z ničeho, vyrostl z dlouhé metodické linie. Novost spočívá v dalším kroku: automatizovaná předselekce pomocí neuronových sítí, která z obřího objemu dat vytáhne priority dřív, než se expedice vůbec vydá do terénu.

Město staré tři tisíciletí a jeho rituální krajina

Datování do středního a pozdního předklasického období posouvá Yax Balam k samotným počátkům mayských městských států. Kováč ho charakterizoval jako přibližně tisícileté regionální centrum, aglomeraci, která existovala a fungovala dlouho předtím, než dosáhly svého zenitu slavnější lokality klasického období.

Pozdější výzkumné sezóny rozšířily obraz ještě výrazněji:

• Plocha lokality se v prezentacích posunula na 12–16 km².
• Zdokumentovány byly E-skupiny, tedy astronomické observatoře, triadické komplexy i monumentální sochy prapředků.
• Tým identifikoval opakované fáze úpadku a obnovy, což naznačuje, že lokalita může pomoci vysvětlit nejen vznik, ale i pozdní krize mayské civilizace.

Právě kombinace raného stáří a rituálně-politické komplexity činí z Yax Balamu výjimečný případ. Sedm velkých čtvrtí s paláci, pyramidami a observatořemi svědčí o výrazné sociální diferenciaci už v době, kdy většina mayských komunit teprve přecházela od vesnic k městům.

Kolik stojí objev a kdo za ním stojí

Expedici financovala Nadace Neuron z prostředků soukromých mecenášů. Před odjezdem se uváděla částka 1 130 000 Kč, po návratu zaokrouhleně milion korun. Na terénní identifikaci, vykopávkách a chronologickém zařazení se podíleli hlavně Šilhán, Kováč a širší guatemalsko-slovenský archeologický tým. Experti z ČVUT vstupují především do fáze zpracování, tedy digitalizace kulturního dědictví, vizualizace a plánované 3D rekonstrukce života ve městě.

Projekt má desetiletý horizont. Další sezóny počítají s výkopy v mocenských a ceremoniálních zónách i s pokračujícím digitálním zpracováním. Podle našeho odhadu poroste význam investic do předvýzkumu a datové analýzy, protože přesně zacílený průzkum dokáže donorům předložit priority ještě před odjezdem, a tím lépe obhájit rozpočet.

Může tahle metoda odhalit další ztracená města?

Princip je přenositelný všude tam, kde hustá vegetace skrývá archeologické struktury a kde existují kvalitní výšková data. Neuronové sítě dávají největší smysl v oblastech příliš rozsáhlých na ruční procházení všech anomálií, a takových míst je v tropickém pásu celá řada. Odborná literatura přitom opakovaně zdůrazňuje, že interpretace zůstává závislá na lidské expertize: LiDAR a algoritmy mění proces práce, zkracují cestu k potenciálnímu nálezu a zvyšují plánovací jistotu, ale chronologii, kulturní kontext a historický význam stále skládá archeolog s lopatou, keramikou a znalostí písma.

Článek Češi v Guatemale objevili mayské město z roku 850 př. n. l. Klíčem byl algoritmus, který v laserových datech rozlišil zdi od skály se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Celá soustava planetárních cyklů

Autoři práce navrhují, že pomocí mayského kalendáře lze sledovat veškeré pohyby planet na noční obloze po dobu celých 45 let. Zde ovšem stojí za to připomenout, že nejde jen o jednoduchý systém dnů, měsíců či let, jak mu rozumíme my. Mayové je totiž spojovali do složité řady vzájemně propojených cyklů. Jde například o 260 dnů trvající posvátný rituální kalendář zvaný tzolkin. Ten se skládá z více prvků s různými funkcemi.

Jde o 20 „týdnů“ s názvy dnů a 13denními „měsíci“ číslovanými od 1 do 13. Pak existuje 365 dnů trvající období dle kalendáře haab, rozdělené na 18 měsíců v délce 20 dnů a jeden měsíc o 5 dnech. Kromě těchto dvou kalendářů existuje i tzv. long count (dlouhý počet), tedy kalendář počítající dny uběhlé ode „dne nula“. Tyto dva nám dnes známé kalendáře se pak jednou za 52 let synchronizovaly. Tak vzniklo zcela obecné kalendářní období, kterému v mayské kultuře říkali „kalendářní kolo“.

Nápisy ukazují na vracející se planety

Nápisy nalezené na různých místech popisují také další cyklus počítání času, tentokrát trvající 819 dní. Každé jeho datum je spojeno s jednou ze čtyř světových stran. Vyplývá z toho, že dokončení celé této série trvalo 4 cykly po 819 dnech, tedy asi 9 let. Pro vědce je to velká výzva. Mají totiž podezření, že cykly souvisí se synodickými obdobími planet. Tedy s dobou, za kterou se každá ze Země pozorovaná planeta vrátí na stejnou pozici na obloze.

Příkladem je často Merkur, jehož synodická perioda je 1 117 dní. Po znásobení sedmi to dokonale zapadá do roku čítajícího 819 dní, systém se ovšem nerovná žádné z ostatních planet. Tak to alespoň působí na první pohled. Jak totiž vědci v novém výzkumu ukazují, vezmeme-li v úvahu 20 kol po 819 dnech, je výsledkem číslo 16 380 dní. To je asi 45 let, na která lze snadno adaptovat synodické období zahrnující naprosto všechny planety.

Vzájemně propojené cykly planet

Třeba Saturnu trvá 378 dní, než se vrátí na stejné místo na nebi. 13 těchto cyklů dává v součtu 4 914 dní, přesně 6krát 819, tedy sedm návratů planety Venuše. To se zase perfektně shoduje s pěti cykly trvajícími 819 dní a 39 návraty Jupitera a 19 cykly po 819 dnech. Zmíněný velký cyklus trvající 45 let (16 380 dní) je také násobkem 260. Vypadá to tedy, že 20 kol po 819 dnech opravdu perfektně sedí na tzolkin. Mayští astronomové se tedy neomezovali.

Místo zaměření se na 1 planetu vytvořili cyklus 819 dní, který vytvářel mnohem větší kalendářní systém. Mohl tak být použit k předvídání pohybů všech viditelných synodických období planet, stejně jako souměřitelný s cykly tzolkinu i velkého kalendářního kola. Tato civilizace nás bude nepochybně ještě zásobovat dalšími úžasnými informacemi. Mayský kalendář je jedním z velkých témat, které zajímá badatele i amatéry.

Článek Badatelé konečně rozluštili záhadu bájného mayského kalendáře, obsahuje celou soustavu planetárních cyklů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedinečný filtrační systém starých Mayů 

Tikal byl svého času jedním z nejvlivnějších měst starověké mayské civilizace. Jeho udržitelnost závisela především na dostupnosti čisté vody a od roku 400 př. n. l. do roku 900 n. l. tam žily desítky tisíc obyvatel. Jejich největším problémem byla nicméně kontaminace tekutiny v nádržích, kde se nacházelo mnoho mikrobů a toxických minerálů.

Redakce VědaŽivě

23 srpna, 2022

Proto si dávní Mayové dávali do zubů drahokamy – nebyl to jen módní výstřelek (jako je tomu dnes)

Pokud by staří Mayové takovou vodu pili, mohlo by to mít vážné zdravotní dopady na jejich zdraví. Znečištění tak museli urychleně řešit a jako zázrakem vyvinuli inovativní filtrační systém. Jeho základem byl minerál zeolit, o kterém je dnes známo, že má skvělé adsorpční vlastnosti. Při správném použití proto funguje jako přírodní molekulární síto a zbavuje tekutinu veškerých škodlivých mikrobů, toxinů a dusíkatých sloučenin. 

Moderní věda je objevila až na počátku 20. století 

Ve starodávném městě tak bleskurychle začali budovat filtrační systémy, známé jako Corriental, které měly kapacitu až 58 milionů litrů vody. Ty byly umístěny za kamennými stěnami a sloužili tak jako očistná vrstva před vstupem vody do nádrže. Tento inovativní systém posléze dle webu Thearchaeologist fungoval více než tisíc let. 

Redakce VědaŽivě

7 března, 2023

Archeologové nalezli stavbu starou 4 500 let. Rozsáhlý palác určený pro vládce patřil Sumerům

Fascinující je také skutečnost, že systémy pro čištění vody s využitím zeolitu byly budovány až na počátku 20. století. Mayové je však dokázali objevit ještě předtím, než k nim došla moderní věda. Pro zmíněný minerál navíc museli chodit zhruba třicet kilometrů severovýchodně od Tikalu, takže to pro ně bylo podstatně náročnější. 

Článek Vyspělá Mayská civilizace: Technologie jí nebyla cizí, už před 2 000 lety měla pokročilou metodu filtrování se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mayské pyramidy

Mayové osidlovali Střední Ameriku v letech 1 000 před naším letopočtem až 1 500 našeho letopočtu. Během této doby vybudovali stovky obdivuhodných staveb, včetně pyramid. Mayské pyramidy byly postaveny z vápence a ke stavbě se používaly mnohem menší bloky, než které používali Egypťané. Na každé z vnějších stran byly vybudovány strmé schody, které vedly až na vrchol. Zde se pak nacházely svatyně, které chránil kamenný přístřešek.

V dobách Mayů mohli na vrchol pyramidy vystoupat pouze nejvýše postavení hodnostáři, jako byli vládci nebo významní kněží. Pyramidy primárně sloužily jako svatostánky k uctívání bohů a hrobky významných vládců. Mayské pyramidy jsou většinou výrazně zdobené sochami a štukem.

Podivuhodný obsah pyramid

Stejně jako v Egyptě i mayské pyramidy skrývají poklady a rituální předměty. Mayové si však více než zlata cenili nefritu a obsidiánu. V mayských pyramidách tak byly nalezeny nefritové posmrtné masky, nefritové korále a další. Mimoto se v nich našly úlomky obsidiánových čepelí, které byly primárně určeny k rituálním účelům.

Jednou ze zvláštností, kterou vědci v mayských pyramidách našli, jsou ostny rejnoků. Pravděpodobně se opět využívaly k rituálním praktikám a byly důležitým artiklem při sebeobětování. Přikládaly se k různým částem těla a krev se následně používala k pomazání modly. Je možné, že podobné rituály byly pro účastníky i smrtelné, protože rejnočí ostny často obsahují jedovaté látky.

Redakce VědaŽivě

13 prosince, 2023

Čtvrtá pyramida v Gíze: Vědci potvrdili její existenci, neví však dodnes jistě, kde přesně se nacházela

Pyramida na pyramidě

V mnoha pyramidách byly nalezeny další pyramidy. Mnohdy se přitom nemuselo jednat o mayské pyramidy, nýbrž o pyramidy předchozích civilizací. Mayové stavby na zabraném území nebořili, spíše je zakryli vlastní stavbou. Díky tomu se nám dnes dochovalo několik pyramid v jedné, poskládané dohromady jako jednotlivé kousky známé matrjošky. Tento úkaz platí i v případě nejznámější mayské pyramidy El Castillo na poloostrově Yucatán.

Článek Záhadné mayské pyramidy: V některých byly ostny rejnoků, jiné skrývaly další pyramidy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cyklický mayský kalendář

Všichni víme o tom, že existuje nějaký mayský kalendář, který mylně předpověděl konec světa. Mnozí však netuší, že Mayové měli hned několik systémů kalendářů. Také ta mylná předpověď není chybou Mayů, nýbrž nesprávného výkladu jejich poselství. Mayové velmi dobře chápali cykličnost světa i celého vesmíru. Podle tohoto pravidla také vytvořili své kalendáře, které reflektovaly opakující se události světa. Dohromady jich používali asi dvacet, ale nejdůležitější byly pouze tři – sakrální neboli tzolkinský, světský a dlouhý kalendář.

Důležité kalendáře Mayů

Sakrální mayský kalendář, který se nazývá Tzolkin, počítá roky po 260 dnech. Jeho primárním účelem bylo stanovení posvátných dnů a sloužil také pro mayské věštby. Světský kalendář připomíná dnešní lunární kalendář, který rozděloval rok do 18 měsíců po 20 dnech. Stejně jako lunární kalendář určoval vhodnou dobu pro různé činnosti a práce, včetně pěstování rostlin. V tomto kalendáří přebývá 5 dnů, které Mayové považovali za nešťastné, během kterých raději nic nedělali.

Dlouhý kalendář poté pracoval s delšími časovými úseky. Právě dlouhý kalendář měl předpovědět zánik světa v roce 2012. Tvoří ho totiž 13 „baktunů“, které odpovídají 5 125 let. Konec tohoto kalendáře však neznamená konec světa, ale pouze konec jednoho dlouhého cyklu.

Redakce VědaŽivě

23 srpna, 2022

Proto si dávní Mayové dávali do zubů drahokamy – nebyl to jen módní výstřelek (jako je tomu dnes)

Objev slavného archeologa

S novým vysvětlením kalendáře přišel slavný archeolog Stanley Guenter. Mayský kalendář a pochopení celé mayské kultury se stalo Guenterovým životním posláním. Svou znalostí hieroglyfů a lingvistických analýz významně přispívá k porozumění mnoha mayským textům, včetně mayských kalendářů. V současné době pracuje také na několika televizních dokumentech, díky kterým chce nové poznatky předat širší veřejnosti a objasnit tak dávné poselství Mayů.

Článek Tajemství mayského kalendáře rozluštěno: V roce 2012 neměl nastat konec světa, nýbrž nový cyklus se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Další případ úspěchu laserového mapování

Nová studie uveřejněná v magazínu Ancient Mesoamerice popisuje, jak tým z texaských univerzit využil laserové zobrazování. Odkryli tak více mayské historie, než bylo kdy předtím známo. Technologie LiDAR byla poprvé použita v roce 2018 při odkrývání jiného mayského města. To se po staletí skrývalo v hustých hlubinách guatemalské džungle. Tentokrát pronikla světelná detekce hustě zalesněnou oblastí Mirador-Calakmul Karst Basin.

Ukazuje více jak 1 000 budov, které pokrývají 680 čtverečních kilometrů. Vše navíc propojují silnice o délce 177 kilometrů. Učenci efektivně odkryli vodní kanály a umělé nádrže. To jen podtrhuje rozsáhlost systému, který dokázala tato civilizace využít během střední a pozdní klasické doby 1000–150 před Kristem. Podle spoluautora Carlose Moreles-Aguilara jde o „přelomový vhled do regionu s výraznou politickou a ekonomickou integrací“.

Propojení více osídlení

Jde tak o region, který se zdá zcela jedinečným i v rámci západní hemisféry. Výzkum tak úspěšně prezentuje obsáhlý vhled do celé krajiny mayského regionu. Koncentrace předklasických mayských sídlišť spojených hrázemi a zvýšenými silnicemi vytváří dohromady „síť nevyslovené společenské, ekonomické a politické interakce,“ uvádí zpráva. „Monumentální architektura, konzistentní architektonické formáty.“

„Hranice specifické pro tento region, správa vody a nádrže na její zachytávání. Stejně tak 177 kilometrů zvýšených silnic naznačuje investice v podobě práce, které se vzpírají možnostem nižší politické úrovně. Jde tedy o potenciální portrét vládní strategie v předklasické éře.“ Podle badatelů, kteří výzkum prováděli, nabízel region rovnováhu pro optimální živobytí, architekturu i farmaření. Výzkum jen zvýrazňuje rozsah této civilizace.

Velice komplexní struktura na více úrovních

Krom toho také osvětluje vzájemné propojení jejich kultury a společnosti jako celku. Ve shrnutí je tento objev odkazem odolnosti a geniality této starověké společnosti. Pečlivá analýza „rozmístění osídlení, architektonické kontinuity a časové současnosti těchto sídlišť ukazuje, že vědci odkryli důkazy o sofistikované, centralizované administrativě a socio-ekonomických strategiích. Ty existovaly uvnitř jasně definovaného regionu.“

Závěry jsou celkově skutečně dechberoucí. Poskytují totiž zcela nový pohled na komplexní historii a kulturní úspěchy Mayů. S jejich věžovitými pyramidami, složitými uměleckými díly i pokročilou znalostí astronomie tak zůstávají stálé zdrojem fascinace, zázraků a inspirace. Jsou jasnou ukázkou toho, že starověk nás bude ještě dlouho zásobovat poučením a že mnohé naše výdobytky jsou jen znovuobjevením něčeho, co už tu bylo dávno před námi.

Článek Vědci objevili mayskou civilizaci, která se nám celou dobu schovávala přímo pod nohama se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stopy z doby rozkvětu

Ve městě je poměrně hodně budov a kamenných obřadních staveb. Vědcům se podařilo rozluštit nápisy, které byly identifikovány na různých náboženských a inženýrských strukturách. Podle badatelů se hovoří o jménech čtrnácti panovníků z jedné dynastie, která spadá do raně klasického období. Byla to doba, kdy město opravdu vzkvétalo, ale žádná dynastie netrvá věčně.

Významní panovníci mayské dynastie

Jméno zakladatele dynastie bylo Junpik Tok, což výzkumníci zhruba přeložili jako „Ten s 8000 pazourky“. Je také pozoruhodné, že zde identifikovali ženu, která na začátku 7. století vládla městu přes 40 let. Její jméno se však nepodařilo celé rozluštit. Odhalili jen část „Isik (…) Yopaat“, prostřední část tedy chybí. Tato skutečnost není pro Maye zcela typická, i když k podobným příkladům došlo již dříve.

Další významná jména a následný úpadek města

Kromě těchto dvou vládců archeologové rozluštili nebo částečně rozluštili další jména. A to např. „Kahta Chitam, Uxman, Kaviil, Yopaat Taj-Naj, Kahk, Kalomte a Xaman Kaviil“. Cobá zůstalo významným centrem až do roku 1000 našeho letopočtu. Čas však plynul a po příchodu španělských dobyvatelů kolem roku 1550 začalo město spíše upadat. Poté do města přišli conquistadoři a ti zapříčinili, že obyvatelé museli toto město opustit. Jednalo se tedy o jednu z mnoha dynastií, která zanikla.

Článek Archeologové rozluštili staré mayské nápisy, které skrývaly spoustu významných jmen. Některá byla však daleko záhadnější, než se na první pohled zdálo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Civilizace, která vyjevuje další tajemství

Nadšená skupina badatelů se pokusila tuto skutečnost blíže objasnit. Při pátrání po tom, proč Mayové při takovém zákroku nezemřeli, zjistili mnohem víc. Prastarý zásah do chrupu měl ovšem účel i nad rámec pouhého estetického výstřelku či marnivosti. Ostatně celá mayská civilizace nepřestává vědeckou obec dodnes fascinovat. Ať už je to architektura měst či chrámů, ohromující astronomické znalosti nebo vynález konceptu nuly.

Nechybí u nich ani proces filtrace dešťové vody v největším městě Tikal. To takovou technologii používalo již roku 164 před Kristem, zatímco Francis Bacon vynalezl obdobu s pískem až roku 1627. Máme se ovšem co učit i od jejich potomků. Dr. Michaeleen Doucleff vydala v roce 2021 knihu o výchově, ve které shrnula právě triky mayských, hadzabských a inuitských rodičů. Uchovaly se tak prastaré způsoby života, které nás mohou v mnohém obohatit.

Staré způsoby nás opět učí

Mayové totiž velmi dovedně podporovali spolupráci dětí, například jejich zapojením do denních činností. A ony již zmíněné drahé kameny nebyly jen otázka módy. Mezi zuby Mayů byly nalezeny mimo jiné jadeit, různé pyrity, tyrkys, hematit, hadec, křemen či rumělka. Největší otázkou pro vědce však bylo, jak dokázali předejít zánětům zubů a dalším potížím. Před trendem zdobení zubů totiž i současní zubaři spíše varují, zhoršuje to dentální hygienu.

S péčí o zuby to obecně u populace není úplně slavné a tyto vložené kamínky věci jen komplikují. Mayové ovšem neměli ani zubní pastu. Bádání publikované v roce 2022 zkoumalo celkem 8 starých mayských zubů. Je na nich zajímavé také to, že pochází ze 3 vykopávek, které jsou od sebe poměrně vzdálené. Konkrétně jde o Guatemalu, Belizu a Honduras. Lze se tedy domnívat, že používaná metoda byla velmi rozšířená.

Ukázka dentální dovednosti

Většina majitelů takové ozdoby také nejspíš patřila ke střední ekonomické třídě, nešlo tedy o zákrok vyhrazený společenské elitě. Tehdejší zubaři používali komplexní směsi naplněné léčivými přísadami. Kameny tak byly upevněny k zubům, které byly odolné i po tisíci letech. Vlastně neexistuje lepší dentální reference než tato výdrž, nota bene když dodnes existují lidé, kterým výplně vypadávají. Kameny ale také působily blahodárně na zdraví pacientů.

Vědci objevili mezi zuby borovicovou pryskyřici, která má mnohé antimikrobiální účinky. Další zuby obsahovaly sclareolid vyskytující se v tabáku, který působí proti plísním a bakteriím. Případně oleje máty peprné působící rovněž protizánětlivě. Sečteno a podtrženo plnil tento zákrok lékařský účel a současně dopřál starým Mayům krásnou ústní ozdobu. Díky vynikajícímu použití léčivých pojiv šlo o trvalou ochranu před zubním kazem.

Zdroj: BigThink

Článek Proto si dávní Mayové dávali do zubů drahokamy – nebyl to jen módní výstřelek (jako je tomu dnes) se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není jen jedna Atlantida

Ruiny všech staveb se následně potopily asi do hloubky 20 metrů pod jezerní hladinou. K tomu došlo před 2 000 lety a od té doby putovaly příběhy o místní „Atlantidě“. Rybáři si před několika lety všimli něčeho, co považovali za „podvodní město“. To vedlo úřady k zahájení skutečných a rozsáhlých expedic. Od 14. března tak probíhalo potápění a podrobné georeferenční průzkumy. Bylo potřeba vytvořit detailní modely a mapy.

„Tato mise nám dovolila vybudovat základy pro doporučení vytvoření kulturního centra, kde se návštěvníci mohou o místě poučit díky digitální rekonstrukci,“ uvádí Helena Barba-Meinecke, vedoucí INAH Unverwater Archeology Subdirectorate’s Yucatan Peninsula Office. Vědci narazili na ruiny budov a také četné pozůstatky keramiky. Specialisté díky tomu mohou vytvořit první náčrtky i podrobněji zmapovat město, následuje další výprava.

Když přišla přírodní katastrofa

Všechno vlastně zmizelo mezi roky 250–300, když sopka Atitlán vybuchla. Jakmile se skrze vulkán roztřásla střeva planety, láva a odpad zamířily k jezernímu odtoku. S jeho kompletním zablokováním začala voda uvnitř nevyhnutelně stoupat s každým dalším deštěm. Trvalo rok, několik měsíců nebo možná jen pár týdnů, než voda pohltila všechno uvnitř včetně celého města. Jen co se záplava dostala na prahy chrámů, museli všichni opustit svůj domov.

Jezero Atitlán (což v domorodém jazyce Nahuatl znamená „místo s vodou“) se nachází v zelenajících se horách jihozápadu Guatemaly. Kolem něj je kruh sopek a jezero dokonce hraje roli v dávném příběhu o stvoření světa. Po stovky let, cca od 5. století před Kristem, sloužil ostrov uprostřed jezera jako poutní místo. To navštěvovali věřící z celých okolních hor. Kněží tu pak sloužili obřady na přehršli oltářů a dalších monumentů.

Očista rituální i zdravotní

Skutečného jména tohoto ostrova se nejspíš nikdy nedopátráme. V kalných vodách se zatím našlo přibližně 16 sakrálních staveb, komplex ukazuje asi 7 stále stojících stél, ze kterých lze odvozovat, že půjde o posvátné místo. Tyto ruiny nám mohou pomoci pochopit mnohé rituály a konkrétní náboženská přesvědčení dávných Mayů. Byly také objeveny nejméně dvě sauny, které se podobají konstrukcím na dalších mayských náboženských místech.

Právě sauny nebo „potní koupele“ byly klíčovou součástí nejen místních rituálů, ale také léčebných procedur. Poutníci je museli absolvovat, aby se duchovně očistili, než mohli přistoupit k oltářům. Spolu s tím napravovali také četné choroby a celkovou nerovnováhu uvnitř svých těl. Věci jako ohořelé lidské zuby pak svědčí o posvátných ohních. Těmi kněží vytvářeli prorocký kouř a vykládali prorocké zprávy od svých bohů.

Jaká historická místa vás dále zajímají?

Zdroj: Newsweek

Článek Guatemalská Atlantida: V jezeře uvnitř kráteru sopky bylo objeveno legendární mayské město se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Monumentální stavba Mayů

Jak už bylo zmíněno v úvodu, tak tato mayská monumentální struktura byla objevena v rámci laserového mapování oblasti jižního Mexika. Z letadla proudilo miliony laserů a díky tomu bylo objeveno nové místo. Toto nově nalezené místo se nazývá Aguada Fénix. Vědci zde objevili umělou náhorní plošinu, která měří asi 1,4 km na délku a 399 m na šířku. Nachází se ve výšce 10 až 15 m vysoko. Tato náhorní plošina pravděpodobně sloužila jako společné shromaždiště Mayů.

Bez organizace

Objev se posunul zpět, když si archeologové uvědomili, že tato civilizace vybudovala velké struktury, zejména proto, že ještě neexistovaly žádné velké dynastie, které by podobné projekty a úsilí organizovaly. Přinutilo je to změnit chápání vývoje mayské civilizace a rozvoje lidské společnosti obecně. Mluvil o tom profesor antropologie na Arizonské univerzitě, Takeshi Inomata, v rámci své studie o tomto nálezu.

První vesnice a keramika

Archeologové si tradičně mysleli, že mayská civilizace se vyvíjí postupně. Od roku 1200 před n.l. do roku 1000 našeho l. Teprve ve středním předklasickém období (1000 až 350 před n.l.) se začalo uvažovat o tom, že se začaly objevovat malé vesnice, spolu s tvorbou keramiky. Zároveň docházelo k přechodu k sedentismu, což je tendence dlouho zůstat na jednom místě. Podle této teorie začali Mayové stavět slavnostní centra s velkými pyramidami až mnohem později, tedy někdy mezi 350 př.n.l. a 250 př.n.l.

Převrat tradiční myšlenky

Oblast Aguada Fénix není jediným místem, které převrací tradiční interpretace. Podívejme se například na ceremoniální komplex a umělou plošinu postavenou v Ceibalu v roce 950 před n.l. Tento komplex byl dosud považován za nejstarší Mayské ceremoniální centrum. Naznačuje to, že ranní Mayové vybudovali velké struktury a komplexy ještě před samotnou civilizací, která byla následně organizována dynastiemi s centralizovanou vládou, alespoň tak to tvrdí vědci a odborníci.

Chůzí nerozpoznatelné

Místo Aguada Fénix se neskrývalo hluboko v džungli, ale spíše na ranči skotu v mexickém městě Tabasco, které se nachází poblíž severozápadní guatemalské hranice. Dlouhou dobu o tomto místě nikdo nevěděl, protože když po tomto místě chodíte, vypadá to jako klasická přírodní krajina. Teprve mapováním z vrchu je možné tyto struktury spatřit.

Článek Nejstarší a největší struktura Mayů byla podle záznamů objevena v jižním Mexiku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.