Nejsilnější bolehlav

Pokud si toužíte přivodit nepříjemnou bolest hlavy, koktejly se sycenou vodou jsou sázkou na jistotu. Tedy kombinace rumu či vodky s CocaColou, sirupy v sektu a ostatní směsi. Všechny vás zavedou do země kocoviny mnohem rychleji než cokoli jiného. A protože jsou všechny zmíněné kombinace samy o sobě sladké, pijí jich lidé hodně. Nasycenost oxidem uhličitým pak spolehlivě zajistí, že ráno budete nenávidět.

Trochu níže aneb sladké koktejly

Stejně tak při pití Piña Colady, Martini s třešňovým džusem a podobných buďte ráno připraveni na pořádný očistec. Důvod se schovává hlavně v jejich chuti. Alkohol v nich totiž obvykle vůbec necítíte a opět jich tak snadno vypijete opravdu velký objem. Velmi rizikové jsou v tomto ohledu „experimenty“ v nočních klubech.

Sekty a obecně šumivá vína

Vypadají nenápadně, jsou však velmi zrádná. Důvodem je opět již zmíněná přítomnost oxidu uhličitého. Alkohol se díky bublinkám dostává mnohem rychleji do krevního oběhu. Ve své čisté podobě jsou však tyto nápoje mnohem méně nebezpečné než v jakýchkoli kombinacích.

Bourbony, brandy a whisky

Podle badatelů z Brown University má bourbon asi 37krát více škodlivých sloučenin než vodka. Patří sem třeba aceton, furfural, tanin nebo acetaldehyd. U brandy platí, že se v ní postupem času objevují další škodliviny.

Nezralá brandy bývá často jednoduše nekvalitní. Hlavně nápoje z malých maloobchodů pochybného původu jsou velmi rizikové. Ve whisky najdete alkohol, vodu, ale také přísady a oleje. Ty následně zatěžují játra a celou kocovinu ještě posilují. Mimochodem, whisky berou toxikologové za stejně náročnou třídu jako nekvalitní moonshine.

Absint, sambuca

Další zásobárna škodlivých sloučenin. Proti whisky však mají oba nápoje určitou výhodu. Během večera vám sambuca začne působit nevolnost a absint vás zase bude škrábat v krku. Důvodem je reakce sloučenin v obou nápojích na změnu teploty, respektive zahřívání. Oba se ostatně před konzumací většinou zapalují.

Rum a gin

Nejmenší riziko je světlý rum. Pak je zlatý a nakonec tmavý, všechny podle obsahu škodlivin. Složení však nehraje takovou roli jako padělky a ty jsou prakticky všude. U ginu je třeba pozorně sledovat složení i datum spotřeby. Variant je mnoho, musíte proto dávat pozor na druh alkoholu v konkrétním nápoji. Čím kvalitnější, tím lepší výsledek, ideálně „alfa“, v horších případech „deluxe“. Měl by také obsahovat přírodní extrakty, třeba bobule.

Vodka

Bavíme se tedy o kvalitní vodce, která se skládá prakticky jen ze dvou částí – vody a kvalitního alkoholu. Cokoli ostatního se dá jen těžko tímto nápojem nazvat. Čím více složek, tím více máte v ruce „jed“ a nikoli alkohol. Je to jako s čokoládou – kvalitní má pouze 3 komponenty. Jakmile máte v ruce seznam, máte paskvil.

Článek Po každém alkoholu různý stupeň kocoviny: Nejhorší je kombinace s colou, po čistém rumu bolehlav téměř nehrozí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není vanilka jako vanilka

Protože na přední stranu výrobku mohou producenti napsat prakticky cokoli, je načase podívat se na etiketu. Tady musí být údaje ze zákona pravdivé. A jen vysoce naivní zákazník by věřil, že zatímco podsvětí na Madagaskaru se kvůli podnikání s vanilkou navzájem likviduje, tak ji společnosti jen tak přidají do pudinku. Chemici už její aroma vynalezli dávno. Většina lidí však stále žije v přesvědčení, že když je takto potravina označena, tak v ní vanilka je.

Chyba „vanilkové příchutě“

Při rozboru celého tématu je třeba nejdříve upozornit na zlaté pravidlo. Pokud je někde uvedena „chuť“ nebo „příchuť vanilky“, neobsahuje samotnou vanilku. Některé produkty mohou obsahovat její semínka, v jogurtu se ale dočkáte pouze aromatu a vanilkového přípravku. Ten se skládá z vody, cukru, modifikovaného škrobu, přírodního vanilkového aromatu, regulátoru a zahušťovadel. Tedy „malých pomocníčků“, jak by řekl Roman Vaněk.

Stejně je na tom vanilkové cukroví. Žádná vanilková náplň, šátečky, prsteny, všechno jen aromata. Je dobře vědět i to, že ani dětská výživa s touto chutí neobsahuje skutečně vanilku, jen umělé dochucovadlo.

Nehledejte ji ani v cukru

Vanilkový cukr obsahuje spolu s dalšími ingrediencemi přibližně 3 % prášku extrahovaného z vanilkového lusku. Cukr obohacený trochou aromatu najdete snad ve všech běžně dostupných „vanilkových“ cukrech. Obal takového produktu odráží vanilku jen v názvech a obrázcích. Mezi ingrediencemi ji tak nemá cenu ani hledat.

Jak je to se zmrzlinou?

Výroba zmrzliny není nic složitého a nepotřebujete ani mnoho přísad. Na klasickou verzi je třeba mléko, smetana, žloutky, cukr a vanilka. Jestli fandíte moderním trendům, můžete to trochu obměnit. Veškeří fandové free-of-all nebo all-in school se ale shodují na tom, že vanilka prostě chybět nesmí. Jenže právě ona je to, co chybí většině těchto zmrzlin koupených v obchodech. Nehledejte ji tedy v dezertech ani kornoutových verzích.

Docela překvapivou skutečností je to, že trochu vanilky přidávají mnohem častěji malí lokální výrobci než velcí producenti. Je ovšem fakt, že například vanilková zmrzlina Magnum si svůj název nakonec zasloužila.

Syntetická verze vanilky

Vanilková esence, známá také jako umělý vanilkový extrakt, je obvykle tvořena vodou, ethanolem, propylenglykolem, emulgátory a chemickými dochucovadly a barvivy. Podobně jako extrakt si bere chuť z vanilinu, jde ale o syntetickou verzi, která je mnohem levnější než skutečné vanilkové lusky. Často se uvádí, že klíčovou složkou této esence je kastoreum, tedy sekret análních žláz bobrů, který voní podobně jako vanilka. Málokdy je ale použit v potravinách.

Použití esence neovlivní postup a strukturu výrobku, ovlivní ale jeho chuť.

Článek Vanilková příchuť? Jeden velký podvod. V sušenkách ani cukru vanilku nehledejte, šetří se se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Struktura vinných lahví je dnes již vyhovující

Vzhledem k tomu, že lahve na víno jsou dnes vyráběny strojově a jsou konstrukčně mnohem pevnější, není nutné s jejich tvarem nijak experimentovat. Kromě toho, že se dnešní tvar těchto láhví stal již tradicí, má i jiné, méně známé funkce, které sommelier uvádí. Jsou taktéž velice praktické a může se je naučit každý. Stačí k tomu jen trochu šikovné ruce a správná technika.

Víno můžete nalévat jako profesionálové

Stéphan Sanchez dále pro veřejnost zmiňuje, že prohlubeň na vinné lahvi může být užitečná z pohledu dvou zajímavých funkcí. Za prvé zaháknutím palce do tohoto místa lahve a podepřením dalšími čtyřmi prsty můžete nalít víno jako skuteční profíci. Za druhé pomáhá shromažďovat přírodní sediment, vytvořený v průběhu času. Je toho samozřejmě daleko více, ale těmito konkrétními praktikami můžete třeba na své okolí velice zapůsobit.

Co tvrdí odborník?

Odborník na víno dodal, že použití prohlubně na dně láhve závisí pouze na rozhodnutí vinařů a ve skutečnosti nemá nic společného s kvalitou nápoje. K otázce přistupuje spíše z jiného úhlu pohledu. Zatímco u vína s delší dobou zrání má smysl stáčet do láhve s prohlubní, tak u růžového, které obvykle zraje rychle, má smysl trochu experimentovat. Alespoň tedy co se tvaru lahve týče.

Článek K čemu slouží ta prohlubeň na dně láhví vína? Sommelier se vyjádřil k tomu, co to má společného s kvalitou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Údaje už v obchodě

Základní složkou poctivého másla je kvalitní a co nejčerstvější smetana, která má vliv na trvanlivost. Máslo z lokálních farem tudíž neprošlo žádným složitým cestováním a logistikou. Mléčný tuk musí mít dle směrnice EU podíl minimálně 80 %, aby mohl být výrobek označen za máslo. Zároveň nesmí ale dosáhnout 90 %. Tuzemská másla obsahují obvykle 82 % tuku a jsou bez emulgátorů a konzervačních látek. Věnujte tedy pozornost názvu a podílu tuku.

Barva másla je ovlivněna tím, čím se živily krávy, které poskytly mléko na jeho výrobu. Přirozeně má lehce smetanově žlutavou barvu. Výraznější odstín žluté ukazuje na přítomnost barviva. Samotná konzistence se odvíjí od kvality výroby a taky obsahu vody. To ukáže chování povrchu másla po vyndání z chladu. Kvalitní je pevné, tvrdé a nelepí se k obalu. Čisté máslo se okamžitě rozpouští a má tmavě hnědou barvu.

Ne všechno je máslo

V chladírenském boxu supermarketu se dá najít mnoho kostek, které se máslovitě tváří, ale jde o náhražku. Složením totiž nesplňují podmínky, aby mohly nést označení „máslo“. Většinou se od něj odlišují přidanými látkami a větším podílem vody. Roli hrají také emulgátory, které mohou udržet konzistenci tam, kde to nezvládne podíl tuku. Například „polotučné máslo“ zní lákavě, jenže má menší výživovou hodnotu a podíl tuku 39–41 %.

Přidané látky lze ověřit několika způsoby. Rozpusťte trochu másla s kokosovým olejem a v nádobě je dejte do lednice. Pokud ztuhnou v oddělených vrstvách, pak je máslo vylepšené. Čisté máslo se na dlani začne rozpouštět už jen tělesným teplem. Do kousku rozpuštěného másla přidejte trochu Lugolova roztoku, případná hnědá barva ukáže přítomnost škrobu. Máte máslo běžně na seznamu, nebo hledáte alternativní produkty?

Zdroj: Times of India, Evropská komise

Článek Otestujte kvalitu másla ještě v obchodě. Evropská komise prozradila, jak poznat nekvalitní výrobek na první dobrou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.