Podzimní žebříček Daytripu: Kutná Hora v jedné lize s Pompejemi

Daytrip zprostředkovává soukromé přejezdy s řidičem mezi evropskými městy. Jeho síť zahrnuje přes 40 tisíc tras. Klient si při rezervaci může přiobjednat zastávku, kde si cestou protáhne nohy a prohlédne si něco navíc. Právě z těchto přidaných zastávek firma sestavila podzimní pořadí. Podklad tvoří rezervace jejích převážně amerických zákazníků na podzimní cesty po Evropě.

Kompletní desítka podle tiskové zprávy Daytripu:

1. Pompeje, Itálie
2. Český Krumlov, Česko
3. Coimbra, Portugalsko
4. Óbidos, Portugalsko
5. Plitvická jezera, Chorvatsko
6. Bratislava, Slovensko
7. Aveiro, Portugalsko
8. Kutná Hora, Česko
9. Montepulciano, Itálie
10. Nazaré, Portugalsko

Daytrip v pořadí vidí posun v chování cestujících. Přejezd dřív znamenal několik hodin za okýnkem auta. Dnes se z něj stává samostatný zážitek: historické město, muzeum, vyhlídka nebo památka UNESCO, a to bez jediného dne dovolené navíc. Z přesunu se zkrátka stává další destinace.

Proč stříbrné město předběhlo Montepulciano a Nazaré

Rozhoduje především geografie. Daytrip uvádí, že cesta z Prahy do Kutné Hory trvá autem zhruba hodinu a pět minut a měří 84 kilometrů. Město navíc leží na trase, kterou Američané z Prahy často pokračují: do Brna, do Vídně nebo do Krakova. Zastávka se do itineráře vejde téměř bez námahy.

Montepulciano a Nazaré mají podobnou polohu. Toskánské městečko na kopci leží mezi Florencií a Římem, Nazaré zase na pobřežní ose mezi Lisabonem, Portem a Coimbrou. Obě nabízejí krajinu, víno nebo oceán a atmosféru, kterou zná každý z Instagramu. V tom se ale skrývá jejich slabina: podobných toskánských pahorků a portugalských pláží má Evropa celou řadu.

Kutná Hora sází na kontrast. Do jediné krátké zastávky vměstná:

• status UNESCO od roku 1995, kdy byl na seznam zapsán historický střed s chrámem sv. Barbory a katedrálou v Sedlci,
• příběh stříbra, díky němuž patřilo středověké město k nejbohatším v českých zemích,
• vrcholnou gotiku v podobě katedrály s charakteristickými stanovými střechami,
• kostnici, kterou nelze zaměnit s ničím jiným.

Organizace UNESCO ve zdůvodnění zápisu vyzdvihuje právě hornickou minulost a dvojici chrámů, které se staly měřítkem pro celou středoevropskou architekturu. Z pohledu turisty, jenž má na zastávku dvě nebo tři hodiny, je to mimořádně výhodný obchod. Kutná Hora funguje jako zastávka s příběhem. Krátká zajížďka přinese vyprávění, které si host odveze domů a bude ho opakovat u večeře.

Sedlecká kostnice a kostěný lustr: obraz, který si člověk odnese

Kostnice zabírá dolní kapli hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci. Okolní hřbitov se ve 14. a 15. století rozrostl do obřích rozměrů. Mor, hladomor, války a vysoká úmrtnost přiváděly do posvěcené půdy další a další zemřelé. Když se pohřebiště později zmenšovalo, kosti z exhumovaných hrobů se ukládaly do kaple.

Základní barokní koncepci výzdoby připisuje oficiální historie architektu Janu Santinimu-Aichelovi. Nejoslavnější prvky však vytvořil řezbář František Rint, který dílo dokončil roku 1870. Pod klenbou visí lustr složený ze všech druhů kostí lidského těla, na stěně se vyjímá schwarzenberský erb a prostor protínají kostěné girlandy. Dohromady jde o ostatky desítek tisíc lidí.

Právě tenhle obraz vysvětluje, proč se Kutná Hora vyhoupla nad konkurenci. Kostěný lustr si člověk zapamatuje i po letech, kdy mu jména toskánských uliček dávno vyprchají z hlavy. Správci místa přitom trvají na důstojnosti. Oficiální historie Sedlce připomíná, že výzdobu je třeba chápat jako křesťanské memento mori a prostor naděje na vzkříšení, nikoli jako oslavu smrti.

Tomu odpovídají i pravidla. Uvnitř platí zákaz fotografování, který provozovatel zdůvodňuje úctou k místu posledního odpočinku. Od října 2025 se navíc vstupuje v časových oknech s omezenou kapacitou. Vstupenka platí na konkrétní den a hodinu a oficiální web sedlecké kostnice doporučuje rezervaci předem. Pro podzimní sezónu to platí dvojnásob.

Návštěvnost Kutné Hory v číslech: statisíce lidí každý rok

Americký žebříček má oporu i v domácích statistikách. Středočeská centrála cestovního ruchu za rok 2025 napočítala v sedleckém areálu téměř 339 tisíc návštěvníků. Mezi 215 sledovanými cíli středních Čech, které dohromady přilákaly 6,6 milionu lidí, obsadil areál třetí místo.

Kulturní statistiky za rok 2024 řadí sedlecký areál i chrám sv. Barbory mezi deset nejnavštěvovanějších památkových objektů v republice. Kutná Hora tak má hned dvě položky v elitní desítce. Křivka přitom míří vzhůru: mezi lety 2023 a 2025 přibylo v Sedlci zhruba 48 tisíc návštěvníků ročně.

Podle nás z toho plyne jedno: Češi Kutnou Horu znají, často ji ovšem vnímají jen jako rychlou odbočku ke kostnici. Kdo jí věnuje celý den, objeví město, které si pozornost zahraničních cestovatelů zaslouží.

Výlet z Prahy do Kutné Hory: vlak, vstupenky a rozumný plán dne

Do Kutné Hory se dá vyrazit i bez řidiče. Vlak z pražského hlavního nádraží jede zhruba hodinu a spoje vyrážejí přibližně každou hodinu. Na hlavním nádraží v Kutné Hoře se přesedá na místní vláček, který překoná poslední tři kilometry do centra. Sedlec leží přímo u hlavního nádraží, takže je logické začít právě tam.

Vstupné a otevírací doba:

• Sedlecký areál (kostnice a katedrála): dospělí 220 Kč, senioři a studenti 150 Kč, děti a ZTP 80 Kč. V říjnu otevřeno od 9 do 17, od listopadu do února od 9 do 16 hodin.
• Chrám sv. Barbory: dospělí 180 Kč. Od dubna do října otevřeno od 9 do 18, v listopadu a prosinci od 10 do 17 hodin.
• Kombinovaná vstupenka Barbora & Sedlec: dospělí 360 Kč, studenti a senioři 270 Kč, děti a ZTP 120 Kč.

Jeden den pohodlně pojme Sedlec, procházku historickým centrem a chrám sv. Barbory. Cestou ke katedrále se vyplatí zastavit u bývalé Jezuitské koleje, kde dnes sídlí galerie GASK se sbírkami českého i světového umění. Kdo touží po stříbrném příběhu z první ruky, zamíří na Hrádek do Českého muzea stříbra s expozicí o těžbě a zpracování drahého kovu a se vstupem do kutnohorského podzemí. U muzea a galerie už je ale potřeba vybírat. Na všechno najednou jeden den obvykle nestačí.

Podzim nahrává fotografům i chodcům. Vinice pod chrámem sv. Barbory se barví do zlatova, davy z letní sezóny řídnou a ranní mlha nad údolím Vrchlice dodává gotickým věžím dramatičnost, za jakou by se nemusel stydět žádný hollywoodský film.

Článek Kutná Hora předběhla italské Montepulciano i portugalské Nazaré. Kostnice z lidských kostí funguje jako magnet pro zahraniční turisty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč se mluví o „levádě“ a co to vlastně znamená

Na Madeiře se „levadas“ říká starobylým vodním kanálům, podél nichž vedou pěší trasy lemované zelení a šuměním vody. U Kutné Hory žádný takový kanál nenajdete, slovo leváda je tu redakční zkratka, nikoli místní název. Přesto sedí víc, než by se zdálo. Stezka kopíruje tok Vrchlice, míjí pozůstatky vodních děl, akvadukt a hráz Velkého rybníka, odkud se voda řítí dolů jako miniaturní vodopád. Chůze podél toku v úzkém zeleném údolí, kde slunce prosvítá korunami stromů, to je přesně ten „madeirský“ pocit. Chybí mu subtropické kapradiny a horské měřítko, ale atmosféra klidné vodní promenády je překvapivě silná.

Co na trase uvidíte

Nástup stezky je ve čtvrti V Hutích, kde začíná červená turistická značka. Odtud se údolím vine cesta, na které se vrství několik vrstev historie najednou:

• Zříceniny mlýnů – údolí hostilo nezvykle vysoký počet vodních mlýnů. Většina z nich jsou dnes romantická torza zarostlá vegetací. Z konkrétně doložených jmen vyniká mlýn Dänemark, zvaný také Těšitelův mlýn, evidovaný jako kulturní památka.
• Akvadukt a vodní díla – technické stopy po středověkém využívání vody pro mlýny i pro úpravu stříbrné rudy.
• Hráz Velkého rybníka – místo, kde se Vrchlice mění v malý vodopád a kde se v létě dá i koupat.
• Hornické pozůstatky – údolí sousedí s trasou Stříbrné stezky, která mapuje stopy po dolování stříbra, jež Kutnou Horu kdysi proslavilo po celé Evropě.

A pak je tu jeden nečekaný bonus. Městské materiály připomínají, že údolí Vrchlice má vazbu k Josefu Kajetánu Tylovi a k motivu české hymny. Mezi mlýny a skalami se tak vedle přírodního zážitku skrývá i kus národního příběhu.

Jak se tam dostat a co vědět předem

Z Prahy to zvládnete vlakem za necelou hodinu, spoje na trati 230 jedou do Kutné Hory poměrně často. Ve městě pak navazuje linka 801, která staví přímo na zastávkách Vrchlice, Táborská a Vrchlice, V Cihelně. Kdo raději chodí, sejde z centra k mostku ve V Hutích zhruba za dvacet minut od chrámu svaté Barbory. Oficiální záchytné parkoviště přímo u nástupu stezky se nám nepodařilo potvrdit, pro jednodenní výlet bez auta je to ale podle nás ideální destinace.

Samotná naučná stezka měří asi 2,5 km a je nenáročná. Městský leták ji označuje jako vhodnou i pro rodinný výlet s kočárkem, ale zároveň upozorňuje, že trasa není plně bezbariérová, vozíčkáři se dostanou jen do části od V Hutí. Vstup je zdarma, stezka je přístupná celoročně, i když nejsilnější zážitek nabídne na jaře, kdy údolí kvete, nebo v létě, kdy Velký rybník láká ke koupání.

UNESCO dopoledne, údolí odpoledne

Nejlepší jednodenní plán z Prahy vypadá jednoduše: dopoledne historické centrum, Barbora, Vlašský dvůr. Odpoledne sestup do údolí Vrchlice, procházka podél říčky a návrat přes Bylany zpátky do města. Kdo chce klid, vyrazí ve všední den nebo brzy ráno; krajský turistický web vede stezku jako doplňkový tip, ne jako hlavní důvod návštěvy, a tomu odpovídá i hustota lidí na trase. Proti tisícům návštěvníků, kteří denně proudí ke kostnici a Barboře, je údolí Vrchlice jiná liga.

Kutná Hora má pověst města gotiky a stříbra. Dva a půl kilometru pod jejími věžemi ale existuje místo, kde se hlavní atrakcí stává šumění vody a ticho mezi omšelými zdmi starých mlýnů. Není to Madeira. Je to lepší, je to hodinu vlakem.

Článek Český bratříček slavné Madeiry kousek od Prahy. Leváda u Kutné Hory láká na klid a romantické zříceniny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Místní jsou na svou památku pyšní

Když přijedete do Kutné Hory, skoro každý vám řekne: „Musíte vidět kostnici.“ I my jsme dostali takové doporučení a rozhodně se pod něj podepisujeme. Pod kostelem Všech svatých v části Sedlec se totiž skrývá jedno z nejzvláštnějších míst v celé Evropě. Jde o kapli vyzdobenou tisíci lidských kostí. Reakce na tuhle zvláštní výzdobu jsou dvojí, jak jsme vypozorovali. Buď jde o naprostý údiv, nebo o silné mrazení v zádech. Čas od času se objevuje i znechucení, ale to je typické spíše pro zahraniční turisty.

Nedokážou pochopit, že to, na co se dívají, opravdu nejsou atrapy. A vysvětlení o tom, že jde v zásadě o akt piety, protože jinak by všechny tyhle pozůstatky jednoduše skončily zahrabané v zemi, nechápou už vůbec.

Místo, kde kosti vyprávějí příběh

Kostnice v Sedlci vznikla na místě starého hřbitova, který byl ve středověku mimořádně vyhledávaný. A mohla za to vlastně taková maličkost. Podle legendy sem opat sedleckého kláštera přivezl z Jeruzaléma hrst hlíny z Golgoty a jednoduše ji na zdejší hřbitov rozsypal. No a kdo by nechtěl být pohřben tam, kde se alespoň symbolicky může dotknout místa, na němž byl ukřižován Kristus?

Lidé z širokého okolí si proto přáli být pohřbeni právě tady. Jenže přišly morové epidemie a husitské války a hřbitov se rychle zaplnil. Zní to skoro šíleně, ale odhaduje se, že tu bylo pohřbeno až 40 tisíc lidí. A když se později hřbitov rušil, bylo potřeba s kostmi něco udělat. A tak vznikla celá mimořádná podzemní kaple – protože jen tak naházet kosti do hromadného hrobu si prostě tehdejší správci hřbitova neuměli představit.

Kromě lustru, který jsme už zmiňovali v úvodu, jsou tu i čtyři mohutné pyramidy z lebek a kostí, kostěné girlandy nebo erb rodu Schwarzenbergů vytvořený také z lidských ostatků. Ten mně osobně připadá asi nejsilnější, ale vlastně tak úplně nedovedu vysvětlit proč.

Rekonstrukce trvá už více než deset let

Možná vás to překvapí, ale sedlecká kostnice se opravuje už jedenáctým rokem. A není divu – každý zásah musí být maximálně šetrný, protože pracuje s lidskými ostatky i velmi starou architekturou. Mně osobně zaujalo, že většinu nákladů si farnost hradí sama. Peníze jdou hlavně ze vstupného a z provozu památky, ovšem přispět můžete i přímo do sbírkové pokladničky. A mimochodem – zásahy do návštěvnické trasy jsou minimální. Nemusíte se tedy bát, že by byla aktuálně celá výzdoba rozebraná nebo něco podobného. Na výlet se sem tedy klidně vydejte, stojí to za to.

Článek Podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých zahraniční turisty děsí. Nechápou, jak můžeme v ČR vystavovat něco takového se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.