Český bratříček slavné Madeiry kousek od Prahy. Leváda u Kutné Hory láká na klid a romantické zříceniny

Sedmdesát kilometrů od Prahy se pod gotickými věžemi Kutné Hory otevírá tiché údolí, kde říčka Vrchlice provází pěší stezku kolem zřícenin mlýnů, akvaduktu a vodopádů.

Foto: Pixnio

Když se řekne Kutná Hora, většině lidí se vybaví chrám svaté Barbory, Vlašský dvůr a sedlecká kostnice. Město totiž žije především ze svého středověkého lesku a ze zápisu na seznamu UNESCO. Jenže stačí sejít z hlavní monumentální osy dolů k říčce Vrchlici, a ocitáte se v jiném světě. Stinné údolí sevřené skalami, šumění vody po celé trase, kamenný most, torza starých mlýnů obrostlá mechem. Žádné fronty na vstupenky, žádné selfie tyče. Naučná stezka Údolím Vrchlice měří pouhých dva a půl kilometru, má patnáct zastavení a dvacet informačních tabulí, a přesto dokáže vyvolat pocit, že jste někde daleko od středních Čech.

Proč se mluví o „levádě“ a co to vlastně znamená

Na Madeiře se „levadas“ říká starobylým vodním kanálům, podél nichž vedou pěší trasy lemované zelení a šuměním vody. U Kutné Hory žádný takový kanál nenajdete, slovo leváda je tu redakční zkratka, nikoli místní název. Přesto sedí víc, než by se zdálo. Stezka kopíruje tok Vrchlice, míjí pozůstatky vodních děl, akvadukt a hráz Velkého rybníka, odkud se voda řítí dolů jako miniaturní vodopád. Chůze podél toku v úzkém zeleném údolí, kde slunce prosvítá korunami stromů, to je přesně ten „madeirský“ pocit. Chybí mu subtropické kapradiny a horské měřítko, ale atmosféra klidné vodní promenády je překvapivě silná.

Co na trase uvidíte

Nástup stezky je ve čtvrti V Hutích, kde začíná červená turistická značka. Odtud se údolím vine cesta, na které se vrství několik vrstev historie najednou:

• Zříceniny mlýnů – údolí hostilo nezvykle vysoký počet vodních mlýnů. Většina z nich jsou dnes romantická torza zarostlá vegetací. Z konkrétně doložených jmen vyniká mlýn Dänemark, zvaný také Těšitelův mlýn, evidovaný jako kulturní památka.
• Akvadukt a vodní díla – technické stopy po středověkém využívání vody pro mlýny i pro úpravu stříbrné rudy.
• Hráz Velkého rybníka – místo, kde se Vrchlice mění v malý vodopád a kde se v létě dá i koupat.
• Hornické pozůstatky – údolí sousedí s trasou Stříbrné stezky, která mapuje stopy po dolování stříbra, jež Kutnou Horu kdysi proslavilo po celé Evropě.

A pak je tu jeden nečekaný bonus. Městské materiály připomínají, že údolí Vrchlice má vazbu k Josefu Kajetánu Tylovi a k motivu české hymny. Mezi mlýny a skalami se tak vedle přírodního zážitku skrývá i kus národního příběhu.

Jak se tam dostat a co vědět předem

Z Prahy to zvládnete vlakem za necelou hodinu, spoje na trati 230 jedou do Kutné Hory poměrně často. Ve městě pak navazuje linka 801, která staví přímo na zastávkách Vrchlice, Táborská a Vrchlice, V Cihelně. Kdo raději chodí, sejde z centra k mostku ve V Hutích zhruba za dvacet minut od chrámu svaté Barbory. Oficiální záchytné parkoviště přímo u nástupu stezky se nám nepodařilo potvrdit, pro jednodenní výlet bez auta je to ale podle nás ideální destinace.

Samotná naučná stezka měří asi 2,5 km a je nenáročná. Městský leták ji označuje jako vhodnou i pro rodinný výlet s kočárkem, ale zároveň upozorňuje, že trasa není plně bezbariérová, vozíčkáři se dostanou jen do části od V Hutí. Vstup je zdarma, stezka je přístupná celoročně, i když nejsilnější zážitek nabídne na jaře, kdy údolí kvete, nebo v létě, kdy Velký rybník láká ke koupání.

UNESCO dopoledne, údolí odpoledne

Nejlepší jednodenní plán z Prahy vypadá jednoduše: dopoledne historické centrum, Barbora, Vlašský dvůr. Odpoledne sestup do údolí Vrchlice, procházka podél říčky a návrat přes Bylany zpátky do města. Kdo chce klid, vyrazí ve všední den nebo brzy ráno; krajský turistický web vede stezku jako doplňkový tip, ne jako hlavní důvod návštěvy, a tomu odpovídá i hustota lidí na trase. Proti tisícům návštěvníků, kteří denně proudí ke kostnici a Barboře, je údolí Vrchlice jiná liga.

Kutná Hora má pověst města gotiky a stříbra. Dva a půl kilometru pod jejími věžemi ale existuje místo, kde se hlavní atrakcí stává šumění vody a ticho mezi omšelými zdmi starých mlýnů. Není to Madeira. Je to lepší, je to hodinu vlakem.