Podivný klid přes vysoký počet

Počet mimozemských civilizací v galaxii by měl být určen rovnicí, konkrétně Drakeovou, která mění zmíněné faktory v proměnné. Když je přidáte do rovnice, zjistíte, že by tu mělo být nejméně 20 civilizací, a to jen v našem vesmírném sousedství. Skutečnost, že jsme na další život dosud nenarazili, je pak skoro šokující. Právě tento rozpor mezi absencí kontaktu a předpokládaným počtem civilizací se nazývá Fermiho paradox.

Hodně navrhovaných řešení cílí na proměnné v Drakeově rovnici a snaží se výsledný počet snížit. Skutečnost, že jsme se zatím s nikým nesetkali, pak působí smysluplněji. Někteří navrhují, že samotný zrod života je velmi vzácný, další dodávají, že jeho vývoj do inteligentní formy rovněž nemusí být samozřejmostí. Jiní pak tvrdí, že civilizace mohou existovat, ale jen krátce, než se nějakým způsobem vyhodí do vzduchu či jinak samy zničí. Případně se nikdy nemusí dostat k vynálezu rádia.

Další, trochu temnější řešení

Teorie temného lesa vysvětluje, že jsme se s mimozemšťany dosud nesetkali proto, že se naprosto cíleně drží stranou. Odůvodnění je nejlépe popsáno v románu Liu Cixina Temný les, druhém díle cyklu Vzpomínek na Zemi (první nese název Problém tří těles a vzbudil mimořádný ohlas). Zápletkou knihy jsou otázky ohledně toho, jak bychom se vyrovnali s případným střetem s nepříliš přátelskou mimozemskou formou života.

V rámci knihy je vysloveno několik argumentů. Každá forma života se snaží zůstat naživu. Neexistuje způsob, jak zjistit, zda nás další forma může nebo bude chtít zničit, pokud bude mít šanci. Při absenci pojistek je nejbezpečnější metodou pro každý druh zničit ostatní formy života, než mají ony šanci na totéž. A protože všechny formy života v knize chtějí předejít riziku a chránit se, je kontakt s jakýmkoli dalším druhem vysoce riskantní.

Galaktická hra na schovávanou

Jakýkoli druh by tak byl velmi pošetilý, kdyby prozrazoval svou pozici, tudíž se všechny cíleně skrývají v radiovém tichu. Vesmír je temný les. Každá civilizace je ozbrojený lovec, kradoucí se mezi stromy jako duch. Musí být opatrný, protože všude kolem jsou úplně stejní lovci. Jakmile narazí na další život – lovce, anděla, démona, zranitelného novorozence nebo nemohoucího starce, je jediné řešení. Palba a zničení.

Je to něco jako vězňovo dilema, koncept založený na aplikované teorii her. Motiv knihy byl vysloven také badatelem Davidem Brinem jakožto potenciální odpověď na radiové ticho mimozemských civilizací. Ačkoli jeho varianta pracuje s robotickými sondami, které mají civilizace likvidovat, základní myšlenka je naprosto stejná. Kromě toho je to možnost velmi atraktivní pro vědecké účely a děsivá z důvodů zcela existenciálních.

Výhody teorie temného lesa

„Je to v souladu se všemi fakty i filosofickými principy. Není potřeba upravovat proměnné Drakeovy rovnice, abychom vysvětlili Velké ticho. Stejně tak není potřeba uvažovat nad nákladností mezihvězdného cestování. Tato okolnost musí nastat jen jednou a uvádí celou galaxii do stavu vnitřní rovnováhy. Nenašli bychom mimozemskou komunikaci a žádná loď by u nás nepřistála, protože každá civilizace by byla zničena krátce po vynálezu rádia.“

Otázkou je platnost teorie. Její výhodou je, že se dotýká jen jedné proměnné v Drakeově rovnici – té podléhající nejvíce spekulacím. Taky po nás nevyžaduje odhady, jak se která civilizace bude chovat. Stačí totiž jediná dostatečně vyvinutá mimozemská společnost, která se chová tímto způsobem, a popsaný model je na světě. Vysvětluje také to, proč jsme dosud nenašli žádné jasné signály, navzdory staletím, po která se o takový úlovek snažíme.

Křičet, nebo být potichu?

Stejně jako vysíláme my, mohly by to dělat i další civilizace. A důvod pro absenci je právě to, že se civilizace natolik bojí objevení, že se cíleně vyhýbají podat důkazy o vlastní existenci. Teorie nicméně počítá se skutečností, že mimozemšťané mají stejný stupeň averze a myšlenkový pochod jako my. Případně že skutečně existuje jedna velmi silná civilizace, která chce všechny ostatní vyhladit. A to je pouze naše domněnka.

Sami křičíme směrem k obloze, že existujeme, už víc jak sto let a každý mimozemšťan v dosahu sta světelných let by od nás spatřil radiové vysílání. Pokud máme důvod dát o sobě vědět (jak to navrhoval Hawking), dost možná máme problém. Proč jsme ještě nic neslyšeli? Pokud má temný les pravdu, pak se schovávají ve smrtelném strachu. Máme naši existenci také skrývat? Nebo budou cizinci přece jen mírumilovní?

Jak myslíte, že by se případní mimozemští návštěvníci zachovali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Teorie temného lesa aneb Děsivé vysvětlení toho, proč se nám dosud neohlásily žádné mimozemské civilizace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Člověk vs. mimozemšťan

Tímto případem se zabýval jediný autor studie Alberto Caballero, doktorand zabývající se řešením konfliktů na University of Vigo ve Španělsku. Zkoumal historii lidstva a teprve poté se zabýval samotným vesmírem a jeho záhadami. Ve své studii zmínil, že dokument zabývající se touto problematikou poukazuje na rozdíly mezi člověkem a mimozemšťany. Konkrétněji se jedná o odhad prostřednictvím extrapolace pravděpodobnosti, že by lidská civilizace zaútočila nebo napadla obydlenou exoplanetu.

Aby dosáhl svého odhadu, Caballero nejprve určil počet států, které v letech 1915 až 2022 napadly jiné země. Zjistil, že celkem 51 ze 195 národů světa zahájilo během tohoto období nějaký druh invaze. Potom zvážil pravděpodobnost zahájení invaze každé země na základě procentuálního podílu této země na globálních vojenských výdajích. V obou těchto faktorech stály s přehledem na prvním místě Spojené státy americké.

Tužka, papír a matematika

Odtud Caballero sečetl individuální pravděpodobnost invaze každé země a poté součet vydělil celkovým počtem samostatných území na Zemi. Výsledné výpočty udávají pravděpodobnost 0,028 %, že lidé napadnou jinou obydlenou planetu. Caballero však napsal, že tato pravděpodobnost se týká současného stavu lidské civilizace. Pokud se neustálý vývoj lidstva udrží, tak by mohlo být mezihvězdné cestování možné za přibližně 259 let, dle Kardašovovy stupnice.

Jaká je tedy pravděpodobnost?

V závěru Caballero usoudil, že čtyři nepřátelské mimozemské síly nejsou až tak hrozivým počtem. Navíc pravděpodobnost, že by lidé mohli kontaktovat některou z těchto zákeřných civilizací a být jimi napadeni, je mizivá. Na škále pravděpodobných příčin zániku naší civilizace stále dominuje potenciální srážka s asteroidem, podobně jako za dob dinosaurů.

Náhled do budoucnosti

Ačkoli Caballerova studie představuje zajímavý myšlenkový experiment, autor připouští, že jeho model má omezení. Pravděpodobnost invaze je založena na velmi úzkém výseku lidské historie a vytváří mnoho předpokladů o budoucím vývoji téhož druhu. Jedním s předpokladů je taktéž neznámý vývoj mimozemské civilizace. Otázkou rovněž zůstává, zda bude vůbec myšlenkově schopna napadnout něčí planetu. Do jejich hlavy nikdo nevidí, ačkoli je to v daleké budoucnosti velice reálné.

Jak velkou hrozbou mohou podle vás být mimozemské civilizace?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Země v ohrožení: V Mléčné dráze údajně mohou číhat 4 nepřátelské mimozemské civilizace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nákaza starověkých Atén

Na počátku Peloponéské války, která začala roku 431 před Kristem, vyrazila Sparta do Atiky, tedy území, které obklopuje Atény. Městský stát ovládal moře, byl chráněn vysokými zdmi a díky zahraničnímu obchodu měl dostatek potravin. Následně se vládce Atén Perikles rozhodl stáhnout do města i populaci z okolních vesnic. Koncentrace lidí uvnitř města pak měla poměrně předvídatelný důsledek, tedy šíření moru, který přišel s druhým rokem války.

Historik Thukydidés popsal vývoj morové epidemie ve velmi zneklidňujících detailech. Ty zahrnovaly jak procesy odehrávající se v těle nemocných, tak i dopady na městskou politiku. Celkově mohla nákaza zabít polovinu Atéňanů a to včetně Perikla, nevyhnula se ani armádě. Nakazil se i historik, ale nezemřel. Morová epidemie tak nakonec Atény nezlomila, naprosto ale ochromila jejich vojenské možnosti a to až do konce války.

Epidemie cholery na jihu Asie

Druhá epidemie cholery nejspíš začala ve Východní nebo Jižní Asii koncem 30. let 19. století. Nejdříve udeřila v Indii, následné v Číně, Indonésii a tak na Filipínách. Roku 1829 dosáhla Uralu. Do Evropy dorazila právě v době konce Napoleonských válek. Revoluce ve Francii zrovna svrhla Karla X., revoluce v Belgii získala nezávislost na Holandsku. Polsko, Portugalsko, Švýcarsko i Itálie ohrožovaly křehký mír ustavený na Vídeňském kongresu.

Do tohoto víru událostí vtrhla cholera jako pomsta, která zabíjí stovky tisíc napříč celým kontinentem. Nicméně epidemie mohla zabránit evropské válce. Zatímco se Prusko chystalo na možné napadení Polska, zemřeli na choleru dva ústřední velitele, August Neidhart von Gneisenau a Carl von Clausewitz. Ten zemřel krátce předtím, než stihl dokončit svoje životní dílo O válce, které posmrtně vydala jeho žena Marie von Brühl.

Dobývání Mexika Španěly

Španělský velitel Hernan Cortes přistál v dubnu 1519 jen s malou skupinou vojáků a námořníků. Rychle však v Mexiku nabral místní spojence, kteří byli nespokojeni s Aztéckou nadvládou. Po měsících střídavých bitev se Španělé zmocnili částí hlavní citadely města Tenochtitlánu. To bylo hlavním sídlem Aztéků, zbytek populace byl pronásledován na venkově. Tehdy se však u španělského velitele projevily neštovice a následovalo rozšíření.

Na podzim roku 1520 byl nemocí zasažen celý Tenochtitlán a neštovice tu zuřily po celé dva měsíce. Zemřel císař a s ním přibližně polovina celé populace. Neštovice zlikvidovaly jakoukoli možnost Aztéků na útočení, takže se stáhli k obraně hlavního města. Zhroutilo se ovšem i zásobování potravinami. Cortés a jeho spojenci, kteří byli proti nemoci mnohem odolnější, převzali město vyčerpané hladomorem a morem roku 1521.

Justiniánský mor a nomádi

Tato pandemie proběhla za vlády císaře Justiniána a její příčinou byl pravý mor. První ohniska v Etiopii nákazu rychle dostala do Egypta, odkud ji probíhající byzantsko-perský konflikt dostal do celého Středomoří. Roku 542 pak pandemie plně zasáhla Konstantinopol, kde zemřela asi třetina obyvatel. Dle dobových pramenů došlo ke kulminaci 3 – 6 měsíců od vzniku, pak začal mor ustupovat. I tak se ale na mnoha místech držel ještě roky.

Tato nákaza drasticky ochromila ekonomiku, kulturu a celou společnost východořímské říše. Stejně na tom byly další oblasti Evropy i Asie. Četná města už zůstala i nadále neosídlena, byzantská vláda tak ztratila většinu příjmů. To značně redukovalo armádní možnosti a impérium skončilo s cca třetinou vojáků, tedy asi 10 000. Nomádské kmeny na hranicích říše byly mnohem početnější a mor je příliš nezasáhl. Velké impérium tak pro ně nebylo soupeřem.

Napadají vás další konflikty, které měly tuto strukturu?

Zdroj: NationalInterest

Článek Choroby dokážou zasáhnout i nejmodernější a nejlépe připravené civilizace. Tyto nákazy ovlivnily směr dějin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Argumenty, osoba a emoce

Během každé hádky je velmi lákavé začít se trefovat do druhé strany místo zabývat se samotným problémem. Říká se tomu útok „ad hominem“, tedy „na člověka“ a jde o jeden z mnoha argumentačních faulů. Dává nám sice pocit, že máme navrch, jenže je to jen iluze. Problém není člověk proti vám, ale konkrétní věc, kterou provedl. Soustřeďte se na problém a na to, jak ho lze vyřešit.

Emoce jsou nevyhnutelnou součástí konfliktů a je potřeba je proto brát na zřetel. Vyjádřete přesně své pocity a berte v úvahu ty u protějšku. V emočním výkyvu, jaký hádky způsobují a eskalují, je velmi snadné vidět ve druhých to nejhorší a podezřívat je z toho nejhoršího. Jenže to jsou jen naše domněnky. Chování druhé strany může mít mnoho příčin a bez konkrétních důkazů a projevů není na místě hned skákat k nepodloženým závěrům.

Problematika pozice

Nejspíš neexistuje okolnost, která by vám dávala podsouvat druhému, co je pro něj dobré. O tom si rozhoduje on sám, vy mu můžete jen předložit vaše argumenty pro a proti. Stavění se do role arbitra je jen cesta k dalším konfliktům. Známkou zralosti je také schopnost uznat svoje chyby, nikoli hledání někoho nebo něčeho, za co se dá schovat. Jakýkoli problém má obvykle nějaké řešení. Právě na to se potřebujte soustředit, nikoli na to, kdo a jak za to může.

Díky různým pohledům na situaci a různým osobním zkušenostem máte – stejně jako ostatní – sklon si věci vykládat po svém. Stejně tak nejspíš vytáhnete na světlo něco z minulosti. Pokud vás ale něco rozčiluje, vyřešte to hned a v budoucnu už stejný problém nevytahujte. Vztahy jsou jako váhy, potřebují dvě misky. Ve vztahu nejste protihráči, jste dva lidi, kteří se mají doplňovat a navzájem obohacovat. Konflikty vám jen odsávají energii.

Zdroj: BrightSide

Článek Geniální způsob, jak utnout hádku během pár sekund. Ovládněte tento psychologický trik a vyhněte se nepříjemných situacím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.