Máte v peněžence některou z těchto mincí? Ne, že je vyhodíte, mají obrovskou hodnotu

Redakce VědaŽivě — Mon, 25 Mar 2024 03:33:00 +0000

Desetník, dvacetník a padesátník. Řeč není o letech členů vaší rodiny nýbrž o haléře. Drobné hlinikové mince, kterých jsme před dvaceti lety mívali plné peněženky a které dnes už figurují pouze jako imaginární číslo za čárkou u všech cen, které při platbě zaokrouhlí směrem nahoru. Málo koho by napadlo, že fyzické haléře mohou mít dneska docela velkou hodnotu.

Nová měna

Když se na konci roku 1992 rozpadla Československá republika, čekalo dva nově vzniklé státy mnoho výzev. Jednou z nich bylo i zavedení nové měny. Návrhy mincí, které se následně staly součástí české koruny, přitom pocházely ze soutěže, která byla původně vypsána pro novou československou měnu. V Česku jsme ještě navíc museli rozhodnout, kde budeme nové mince razit. Československé mince se do té doby razily v Kremnici na Slovensku, která byla nyní plně zaměstnána ražbou mincí pro nový Slovenský stát.

Staré české mince nabývají obrovskou sběratelskou hodnotu

Krátký život haléřů

Haléře byly v oběhu necelých deset let, když se začaly plošně stahovat a rušit. Česka národní banka totiž zjistila, že oběh těchto drobných mincí ve skutečnosti vůbec neobíhá. Jen si zkuste sami vzpomenout, kdy jste něco platitli v haléřích. Většinou to spíš byly ty drobné, které vám vydávala paní prodavačka do zaokrouhlené částky, kterou jste platili. V každé domácnosti byly minimálně dva hrnečky plné desetníků, dvacetníků a padesátníků, se kterými si nakonec hrály děti nebo jsme je používali jako platidlo při karetní hře Žolík.

Desetníky a dvacetníky se začaly z oběhu stahovat v roce 2003. Padesátníky s námi zůstaly o pět let déle. V obou případech vyhlásila Česká národní banka plošné stahování hliníkových mincí. Podle dostupných údajů se však většina haléřů nikdy do banky nevrátila. Někde v domácnostech se tak stále ukrývá zhruba tisíc tun nevráceného hliníku.

Hodnotu určuje rok ražby

Není tedy nic zvláštního na tom, že se haléře staly žádanými mezi sběrateli, kteří jejich hodnotu určují podle roku jejich ražby. Například u dvacetníků se v průběhu let proměnilo otočení typického sedmiúhelníku, které může výrazně ovlivňovat jejich sběratelskou hodnotu. Nejvzácnější jsou však dvacetníky s chybně vyraženým sedmiúhelníkem, kterých se do oběhu dostalo pouze omezené množství. Pokud takovou minci najdete u sebe doma, můžete za ní dostat hned několik stovek korun.

Článek Máte v peněžence některou z těchto mincí? Ne, že je vyhodíte, mají obrovskou hodnotu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč jsou porce luxusních restaurací tak malé a přitom tak drahé? Důvody jsou překvapující, přitom logické

Redakce VědaŽivě — Sun, 10 Oct 2021 03:55:00 +0000

Drahé a luxusní restaurace jsou místem, kde je nejspíš mimo očekávat guláš a šest knedlíků. Pokud se v takovém místě ocitnete náhodou nebo poprvé, nejspíš i tak budete mít pocit určité disproporce. Hlavně pokud jde o cenu a množství jídla, které nakonec obdržíte na talíři. Jenže chyba lávky, za velikostí jídla stojí hned několik důvodů. Jsou pochopitelné a nejspíš díky nim přehodnotíte svůj pohled právě na vysokou gastronomii.

Cena, vzhled a požitek

Prvním faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je cena surovin a práce. To, z čeho se tyto pokrmy skládají, nekoupíte v každém řeznictví, čemuž odpovídá i cena. Například kilogram kvalitního kaviáru stojí asi 10 000 dolarů, což je skoro čtvrt milionu korun. Pak není divu, že je ho v jídle jen troška. Ostatně vybrané suroviny už mají v názvu to, že jdou pečlivě vybrané ze zástupu jiných, které lze najít v běžném obchodě.

Drahá jídla jsou také o estetickém požitku, což s velkou porcí není moc proveditelné. Méně prvků na talíři dovoluje lepší provedení a zákazník restaurace tak skutečně jí i očima. Malé porce jsou také kombinací mnohem více prvků a složek, což dovoluje variabilitu chutí. Uvědomte si, že předkrm a dezert nejspíš obsahuje potraviny, které pocházejí třeba z deseti koutů světa. Platíte za to, že je máte zkombinované na jednom talíři a užíváte si jejich souhru.

Umění kuchaře a vzpomínka

V běžných restauracích je vzhledu a provedení také věnována určitá pozornost, jenže vybrané restaurace si na tomhle zakládají. Každý kousek je pečlivě aranžován a sestavení jídla na talíř je stejně náročné, jako jeho příprava. Například francouzské jídlo Gariouillou sestává z 16 odlišných kusů zeleniny, z nichž je každý připraven zvlášť. Každý chod i každé sousto se pak stává jasnou vzpomínkou a pokrm si nespletete s žádným dalším.

Prvkem těchto pokrmů je také jedinečnost a jasný pocit zákazníka, že si užil něco zcela výjimečného. Ne nadarmo se říká, že „dobrého málo naroste“, protože kvalita skutečně přichází vždycky v menším množství. Psychologie tu hraje svou roli také. Malá porce je nezvyklá a už první pohled vzbuzuje vaše očekávání. Každý pokrm je pak zvláštní výpravou do nových míst a za novým vjemem chutí i vůní. Navštívili jste někdy takovou restauraci? Jak jste se cítili?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč jsou porce luxusních restaurací tak malé a přitom tak drahé? Důvody jsou překvapující, přitom logické se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

hodnota – VědaŽivě.cz