Zkratka z legendy neobstojí

Historka o Prvním Českomoravském Úvěrovém Družstvu zní skvěle. Jenže 100+1 ji po převyprávění samo označuje za „zcela smyšlenou“ historku z cimrmanovsky laděné knihy. Právě tady mizí jistota, kterou titulková legenda tak ráda předstírá.

Slovníky táhnou jinam. Slovník spisovného jazyka českého u hesla čoud spojuje výraz s mizením jako dým a Ptejte se knihovny připomínají výklad, že čudu je tvar slova čoudu. V redakci VědaŽivě jsme právě tady našli pevnější stopu než v populární anekdotě: tohle ustálené spojení, tedy frazém, nejspíš stojí na představě něčeho, co zmizí v kouři.

To je docela tvrdé vystřízlivění. U „v čudu“ veřejně dostupné jazykové zdroje drží směr poměrně těsně, ale u rčení s máslem a ve výkladu Ptejte se knihovny takový klid nenajdete. Když tedy „v čudu“ nejspíš nevzniklo z efektní zkratky, zbývá druhá hláška, u níž je jistý hlavně význam.

U másla je jistý význam, ne původ

Význam drží pevně. SSJČ u hesla máslo vykládá rčení jako dopustit se něčeho nečestného a nést vědomí viny nebo spoluviny, podobně mluví i Ptejte se knihovny. Když dnes řeknete, že někdo má máslo na hlavě, mluvíte o nečistém svědomí a o strachu, že se na něco přijde.

Rčení navíc žije úplně současně. V redakci VědaŽivě si pod ním člověk snadno představí chvíli po průšvihu: uhýbá očima, moc nemluví a raději nevyčnívá. Právě to sedí na slovníkový význam, který spojuje vinu s opatrností, jenže původ tak čistě nesedí.

První tradiční vysvětlení sází na veřejnou ostudu. Ptejte se knihovny připomínají verzi, podle níž nesly nepoctivé trhovkyně máslo na hlavě jako znak hanby, pranýř byl právě takové veřejné zostuzení před lidmi. Obraz funguje okamžitě: kdo nese na hlavě něco, co se na slunci rozpouští, nechce na sebe upozornit.

Jenže druhá větev míří za hranice. Stejný výklad zmiňuje německé přísloví o chození na slunce a francouzský doklad v textu Les Voleurs z roku 1837 už zachycuje obrat avoir du beurre sur la tête se stejnou sluneční pointou. To otevírá možnost kalku, tedy doslovně převzatého obratu z cizího jazyka, ale veřejně dostupné zdroje nedávají definitivní razítko, která cesta porodila češtinu jako první. A právě v téhle chvíli je vidět, proč u rčení tak často přežije spíš hezká historka než opatrný závěr.

Hezká historka běží rychleji než slovník

Příběh zkrátka vyhrává rychlostí. Radiožurnál ukazuje, že krátká videa o původu slov a rčení dokážou vyrůst až v knihu, a profil v Reportéru mluví i o desetitisících zhlédnutí podobných výkladů. Není divu, že filmová legenda na sítích běží rychleji než střízlivý slovníkový odstavec.

To ale není detail pro puntičkáře. Recenze Etymologického slovníku české frazeologie chválí knihu právě proto, že shromažďuje doložené výklady a pomáhá posuzovat internetové zdroje, kde se často míchá odborné vysvětlení s lidovou etymologií. V redakci VědaŽivě jsme proto u obou hlášek drželi prosté pravidlo: hezký příběh bereme až po slovníku, ne před ním.

Případ „v čudu“ to ukazuje skoro učebnicově: efektní ČUD baví, ale pevnější oporu drží čoud a mizící dým. U „másla na hlavě“ zase víme spolehlivěji, co rčení znamená, než odkud přesně přišlo. Kdo u původu úsloví věří hezčí historce víc než nejpevnějším zdrojům, ten si z jazyka dělá pohádku.

Článek „Být v čudu“ nebo „mít máslo na hlavě“: Odkud se tyhle hlášky vzaly? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slon není slon, ale lev 

Právě tato dvě slova byla dle webu Stoplusjednicka během historie zaměněna. Vše to nejspíše začalo při tvoření názvů cizokrajných zvířat, které naši předkové v životě neviděli. Přestože měli obrovské povědomí o přírodě kolem nich, netušili, jak asi může vypadat velbloud z afrických zemí nebo takový slon, který se poflakuje po thajské džungli. 

Redakce VědaŽivě

6 září, 2025

98 % lidí v hledání slona na obrázku selže. Psychologové tvrdí, že to zvládnou jen lidé s IQ 115+

Jakmile tedy chtěli vytvořit česká slova pro tyto živočichy, nevěděli, jak na to jít správně. Třeba zmíněné slovo slon bylo převzato z turkotatarských výrazů arslan či aslan. To nicméně v původním jazyce označuje majestátního lva. Ačkoli to může znít vtipně, lidé v dřívějších dobách skutečně nemohli cestovat, a tak se o existenci zvířat mohli dozvědět jen z doslechu.

Špatně je i slovo velbloud 

A jak byste takového lva nebo slona pojmenovali, kdyby vám někdo řekl, že je zahlédl v přírodě. Popis zvířete byl také jistě předáváním informací nekompletní, přičemž mnozí ani nevěřili, že takové zvíře ve skutečnosti existuje. Podobná nesrovnalost je poté spojena se slovem velbloud, kterým dnes označujeme obrovské hrbáče v poušti.

Redakce VědaŽivě

25 prosince, 2023

Historie českých loupežníků: Řádili už ve 14. století. Kupce nejen okrádali, ale také věznili

Jenže ani to není správně. Pojmenování velblouda přejala čeština prostřednictvím gótského slova ulbandus, které zas vychází z latinského elephantus. Ten samozřejmě odkazuje ke slonovi, nikoli dvouhrbému či jednohrbému pouštnímu velikánovi. Jen stěží lze proto říct, kolik dalších názvů je dnes asi špatně a co ve skutečně znamenají. 

Článek Tak trochu popletená čeština: Slovo velbloud pochází z latinského elephantus, což je ale slon se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Váhavost zpěvačky

Pokud o vás někdo prohlásí, že „děláte Zagorku“, znamená to jednoduše skutečnost, že s něčím váháte a velmi otálíte s jasným rozhodnutím či postojem. Sama Hana Zagorová je na formulaci hrdá a jasně to prohlásila i při rozhovoru s Janem Krausem, který na okřídlenou větu přivedl řeč. Jenže on tehdy tvrdil, že věta vyjadřuje, že dotyčný dělá dusno, případně si o sobě příliš myslí. Byl ovšem Zagorovou vyveden z omylu.

Čeština má pro stejnou situaci ještě další půvabné formulace jako „dělat ofuky“ nebo „dělat kůžičky“. Ostatně v naší mateřštině by se asi našlo málo situací, které by nešlo vyjádřit více způsoby. Geniálním příkladem této kvality jazyka je Devatero pohádek bratří Čapků. V Pohádce pošťácké spílá listonoš Kolbaba řidiči limuzíny a seznam nadávek je na celou stránku. Všechna označení od vrtáka po pometlo ovšem říkají, že dotyčný řidič je hlupák.

Možný původ v Trháku

Stejně jako zpěvačka u Krause potvrdila a upřesnila význam průpovídky, potvrdila také, že ona sama není její autorkou. Největší šanci na místo zrodu má tak film Trhák, hudební komedie z pera pánů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Tam si zahrála jak Zagorová, tak i Juraj Kukura, který jí neustále nadbíhá a dvoří se jí. Zagorová se však není schopná vyslovit o svých citech a neustále si bere čas na rozmyšlenou. Je tedy výrazně váhavá a nerozhodná.

Lidé svou mateřštinu obohacovali už v minulosti, ovšem dneska je možné tento proces přímo zažít. Na rozdíl od starších generací, které se narodily do již zajetého jazyka, dnešní doba proces velmi urychlila a zpřístupnila. Může to vést až ke znechucení, hlavně v případě všudypřítomných anglicismů. Pravdou ovšem je, že většina těchto novotvarů má jepičí život, a jakmile pomine to, co je způsobilo, většinou zaniknou i ony.

Zdroj: Významový slovník, Radio Žurnál

Článek Nedělej Zagorku, legendární hláška známá po generace. Co vlastně znamená a kde se vzala? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.