Pták ze Sakkáry bez ocasu

Jednou byl pod Velkou pyramidou nalezen člun, který měl údajně plout po obloze. Ačkoli v jeho případě je to spíš chtěná představa, jedna existující věc to uměla. Během vykopávek v roce 1898 v hrobce Pa-di-lmen v egyptské Sakkáře se objevil předmět, který by létat přece jen mohl. Ačkoli četné hlasy tvrdí, že egyptské úřady tají nálezy viman, tedy starověkých tajemných létajících paláců a strojů, tohle jim nejspíš proklouzlo mezi prsty.

Věc připomínající model letadla nebo ptáka nejspíš ztratila ocasní směrovku a dnes je kus známý jako pták ze Sakkáry. Obecně se věří, že jde o repliku starověkých létajících strojů, konkrétně kluzáků. Je inspirován ptačím letem a pevná křídla na hřbetu mají naprosto perfektní sklon. Egyptský fyzik a archeolog Khalil Messiha došel k závěru, že Egypťané vymysleli první letadlo vůbec, o ptáku napsal i několik uznávaných prací.

Snaha o diskreditaci

Existují i důkazy, které podporují závěr, že šlo opravdu o repliku a miniaturu většího a letuschopného zařízení. To bylo kdysi postaveno přímo pro potřeby faraona. Celkem předvídatelně se Khalil setkal i s mnoha vlnami hněvu a nevole. Zvláště ze strany Martina Gregorie, stavitele a designéra kluzáků. Ten vyrobil repliku sakkárského ptáka z balsy a po jejím otestování konstatoval, že tento model nikdy v životě nebyl ve vzduchu.

Konkrétně prohlásil, že byl během letu naprosto nestabilní. I kdyby byla přidána ocasní směrovka, výkon ve vzduchu by byl velmi mizerný. Podle něj byl tedy pták ze Sakkáry vyroben jen jako hračka pro děti, případně forma větrného kohouta. Tento jasný pokus o potlačení pravdy však selhal a Martinovi bylo prokázáno, že ohledně schopností kluzáku lhal. Otázkou jen zůstává, proč tomu vlastně věnoval takovou námahu.

Otestování ve vzdušném tunelu

Podle badatelova syna Dawouda Khalila Messiha, architekta, který v otcově práci naštěstí pokračoval, je role jako větrného kohouta u předmětu vyloučena. Chybí mu totiž jakékoli závěsné otvory, které by ho dovolily někam připevnit a sledovat ve volném vzduchu jeho reakci na proudění. Kromě toho – což je důležitější – ho otestoval expert na aerodynamiku Simon Sanderson. Repliku umístil do vzdušného tunelu a i bez směrovky se dařilo.

I bez ní byl kluzák tažen nahoru „čtyřnásobkem vlastní váhy“. Sanderson ho vyzkoušel ještě v silnějším zařízení univerzit v Liverpoolu včetně směrovky. Pták ze Sakkáry podle něj létal slušně, což nepochybně otrávilo některé lidi. Nejspíš teď litují, že předmět „neztopili“ už před lety, místo aby zabavili jenom směrovku. „Egypťané vyřezali tajemného ptáka před více jak 2 000 lety. A moderní technologie nepochybně prokázala, že mohl brázdit nebe.“

Článek V egyptské hrobce byl nalezen model letadla. Opět se potvrzuje, že starověká civilizace byla o několik kroků napřed se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Průzkum studenta stomatologie

Lucas Schmid – v té době student stomatologie – začal zkoumat oblast poblíž horské vesnice Tiefencastel ve Švýcarsku na jaře roku 2018. Archeologické vykopávky z roku 2003 odkryly stopy nedaleké římské armády a region byl už považován za dostatečně prozkoumaný a badateli probraný. „Měl jsem podezření, že místo dosud nebylo probráno opravdu pečlivě,“ podotkl Lucas. Záhy začal nacházet pohřbené kousky kovu.

Bylo tedy naprosto zřejmé, že je tu ještě skryto mnoho dalších nálezů. Schmid následně našel na malém kopci vedle řeky dýku vykládanou stříbrem a mosazí, to bylo na jaře 2019. Jeho detektor nejdřív zachytil jen malý signál, což značilo drobný předmět. Jak ale kopal, začalo být zřejmé, že jde o větší objekt, který se ovšem nachází poměrně hluboko. Nakonec světlo světa spatřila dýka skrytá asi 30 centimetrů pod povrchem.

Starověké bitevní pole

Pro Schmida šlo o životní nález na velmi nečekaném místě, který evidentně nečekal. Ohlásil tuto událost místní archeologické službě ADG, která mu dříve vydala povolení pro detekční práci. Ve spolupráci s universitou v Basel pak začali archeologové místo opět prohledávat. Když vykopávky koncem měsíce skončily, odkryly oba týmy artefakty rozptýlené na ploše více jak 35 000 čtverečných metrů – části štítů, hlavice kopí a hřeby ze sandálů.

Nejde přitom jen o krásné nálezy, jako úvodní dýka, ale o obrovské množství a složení fragmentů, které mnohé vypovídají. Například praky mají značky, které uvádí, která legie je vyrobila. Hřeby z obuvi a další zbraně jsou také jasně římského původu. Badatelé našli také úlomky mečů, střepy ze štítů a hlavice kopí, které patřily zase druhé straně, tedy Rétům, se kterými tu Římané bojovali.

Expanse římského impéria

Réti byli konfederací vysokohorských kmenů, které obývaly většinu horských oblastí na území, které je dnes Švýcarskem, Itálií, Rakouskem a Německem. Střípky známé z jejich jazyka naznačují příbuznost s Etrusky. Tedy civilizací, která žila v Itálii ještě před založením Říma. Rétové ale nakonec přešli ke keltským jazykům podobně jako jejich sousedé Galové. Jednou z hlavních otázek bitvy u Tiefencastelu je časové zařazení.

Horská obrana Rétů proti římské expanzi se datuje do 2. Století před Kristem, záznamy ukazují další střety římské a rétské armády mezi lety 50 – 30 před Kristem. Otázkou zůstává, jestli se tato bitva odehrála ve známých letech, nebo později (15 před Kristem), když císař Augustus nařídil vojenské tažení právě do Alp. Tato výprava totiž vedla ke konečnému zlomení místního odporu a definitivní porážce tohoto národa.

Možné, nikoli prokázané

Je myslitelné, ne ovšem prokázané, že tato bitva se odehrála ve spojitosti s cíleným tažením nařízeným právě Augustem. Terénní práce budou nadále pokračovat a badatelé věří, že nálezy mincí nebo dalších předmětů dovolí stanovit přesnější dobu, kdy k události došlo. Římská dýka je nyní v držení ADG, tedy místní archeologické služby, jak to odpovídá švýcarské legislativě. Instituce ji udržuje a dále zkoumá.

Sám Lucas Schmid je nadále součástí celého projektu, i když se nedávno stal zubařem na plný úvazek a nepočítá s tím, že by se naplno věnoval archeologii. Na konci září strávil v lesích u naleziště více jak 70 dní a spolupracoval tak přímo v terénu jak s archeology z ADG, tak i s přidruženým univerzitním týmem. Bez ohledu na to, jakou další životní cestu si zvolí, nález římské dýky a jeho spojitost s ním jen tak nezapadne.

Co byste dělali, kdybyste narazili na podobný artefakt?

Zdroj: LiveScience

Článek Student stomatologie našel 2 000 let starou dýku, kterou měl římský voják v bitvě s Réty. Jeho nález přinesl zásadní objev se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Počátek v Údolí králů

Hrobka Tutanchamona byla odkryta roku 1922 týmem badatele a cestovatele Howarda Cartera. Kromě samotného sarkofágu byla plná fantastických pokladů a smrtelná maska faraona se stala ikonou. Cartera samotného od té doby ovšem potkávaly samé nepříjemnosti. Jeho kanárka sežrala kobra, on se řízl při holení a chytil infekci. Tutanchamon zemřel jako náctiletý a dle ostatků trpěl mnoha chorobami a chodil celý život o holi.

Rosssetská deska se datuje do roku 196 před Kristem a stvrzuje právo faraona Ptolemaia na vládu nad Egyptem. Proslavilo ji to, že je napsána třemi jazyky – hieroglyfy, démoticky a řecky. Objevena byla roku 1799, tehdy byla však známá jen řečtina. Protože ale jazyky popisují stejné věci, pomohla řecká verze spolehlivě rozluštit obě další jazykové mutace. Dnes je kámen v Britském muzeu, Egypťané ovšem požadují jeho návrat do vlasti.

Stříbro a pergameny

V roce 1939 byla v Tanisu v deltě Nilu odkryta hrobka Psusennese I. Faraon byl pohřben v sarkofágu ze stříbra spolu s ohromující zlatou pohřební maskou. Proto se mu někdy říká „Stříbrný král“. Kvůli vlhkosti místa nálezu některé artefakty nepřežily, zachovaly se ovšem amfory s orgány a některé shabti figurky, které měly faraonu sloužit v posmrtném životě. Protože byla ale hrobka nalezena počátkem Druhé světové války, nedostalo se jí příliš pozornosti.

Mezi lety 1896 až 1907 našli archeologové Bernard Grenfell a Arthur Hunt víc jak 500 000 papyrů, všechny v ruinách Oxyrhynchusu, města v severním Egyptě. To během římské nadvlády nad Egyptem velmi vzkvétalo a příhodné klima zachovalo papyry v dobrém stavu. Svitky obsahují křesťanská evangelia, magické formule a najde se mezi nimi dokonce smlouva na upravení starověkého zápasu. Dnes je soubor ve sbírkách v Oxfordu.

Zdroj: LiveScience

Článek 15 mystických objevů starého Egypta, které vám učarují. Země faraonů nepřestává ohromovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.