Jeddah Tower na 474 metrech: obytný rekord padl, cíl je dvakrát výš

Podle databáze CTBUH má Jeddah Tower dosáhnout výšky přes 1 000 metrů. Často citovaný plán počítá s 1 008 metry, architekti z ateliéru Adrian Smith + Gordon Gill Architecture uvádějí, že věž předstihne Burdž Chalífu nejméně o 173 metrů. Dnes je tedy stavba zhruba v polovině. Přesněji řečeno ve 47 % cesty.

Jak velké jsou to skoky, ukazuje srovnání s dnešními obry:

Brněnská AZ Tower by se se svými 30 podlažími vešla do rozestavěné saúdské věže víc než čtyřikrát, poměr činí přibližně 4,27. Až Jeddah Tower dosáhne kilometru, bude zhruba devětkrát vyšší než český rekordman. Dubajskou Burdž Chalífu převýší o 172 metrů, při variantě 1 008 metrů o 180.

Vítr jako hlavní soupeř kilometrového mrakodrapu

Gravitace se dá spočítat poměrně spolehlivě. Vítr je zrádnější. Když proudí kolem vysoké budovy, za jejími hranami se střídavě odtrhávají víry, nejprve z jedné strany, pak z druhé. Každý takový vír budovu jemně postrčí do boku. Pokud se rytmus odtrhávání sejde s vlastním kmitáním konstrukce, výkyvy se sčítají a stavba se začne houpat. Pro obyvatele horních pater to znamená nevolnost, pro inženýry obrovské dodatečné zatížení nosné konstrukce i fasády.

S výškou problém roste rychleji, než by člověk čekal. Nahoře fouká silněji a stáleji a štíhlá věž je pružnější. U kilometrové budovy proto rozhoduje už prvotní skica, nikoli až dodatečně přidané tlumiče. Projektanti museli vymyslet tvar, který víru nedovolí ustálit se v jednom pravidelném rytmu.

Šanghajský trik: jak Shanghai Tower ošálila vítr o čtvrtinu

Nejnázornější příklad stojí v čínské metropoli. Ateliér Gensler pro 632 metrů vysokou Shanghai Tower ve větrném tunelu proměřil řadu variant, v nichž se fasáda po výšce stáčela o 90 až 210 stupňů. Podle dokumentu ateliéru Gensler vyšla nejlépe kombinace pootočení o 120 stupňů a zúžení o 55 %. Oproti základnímu hranatému modelu ubrala až 24 % konstrukčního zatížení větrem i tlaku na opláštění.

Mechanismus je elegantně prostý. Protože se půdorys v každém patře mírně natáčí a zmenšuje, vítr nikde nenarazí na dlouhou rovnou hranu, podél které by se víry tvořily ve stejném okamžiku. V jedné výšce se odtrhávají dřív, v jiné později. Jejich údery se navzájem rozfázují a slábnou. Společnost Thornton Tomasetti, která stavbu navrhovala staticky, k tomu přidala mohutné jádro, ztužující výložníky a laděný tlumič kmitání.

Čtvrtina zatížení zní jako suché procento. V praxi představuje tisíce tun oceli a betonu, které se nemusely zabudovat, a lehčí, levnější fasádu.

Saúdská varianta: tři křídla, která se zužují do špice

Jeddah Tower přebírá šanghajskou inženýrskou úvahu: měnit profil budovy po výšce tak, aby vítr neměl jedinou stabilní hranu, o kterou by se opíral pořád stejně. Geometrii ale její autoři pojali po svém. Architekti z ateliéru AS+GG vyšli z obrazu svazku složených listů mladé pouštní rostliny. Půdorys tvoří tři ramena, která se směrem vzhůru postupně zkracují, až se silueta sbíhá do jehly. Celek je navíc lehce asymetrický.

Na projektové stránce ateliéru Adrian Smith + Gordon Gill Architecture architekti vysvětlují, že zužující se křídla vytvářejí aerodynamický tvar, který omezuje strukturální zatížení vznikající vířením vzduchu. Každé rameno končí v jiné výšce, takže se obrys věže po patrech skokově proměňuje. Víry se tak odtrhávají v různých úrovních a nestihnou se srovnat do společného rytmu. V Šanghaji ten úkol plní spirála, v Džiddě odstupňované vrcholy tří křídel.

Statici ze společnosti Thornton Tomasetti, tedy stejné firmy, která pracovala na Shanghai Tower, dodávají, že trojramenný plán, plynulé zužování a promyšlené uspořádání nosných stěn obstály při testech. Tvar má i praktickou výhodu: tři křídla se dobře hodí pro byty s výhledem na moře. Pod tím vším leží masivní základová deska silná 5 metrů a 270 vrtaných pilot sahajících až 105 metrů do hloubky.

Podle nás tkví hlavní hodnota projektu právě tady. Rekordní výšku si lze objednat, pokud je dost peněz. Kilometrová věž ale potřebuje, aby se s větrem vypořádal sám její obrys, a protivětrná strategie se tak stává architekturou. Burdž Chalífa k tomu použila ustupující Y, Merdeka 118 broušené fasety a prostorovou příhradovinu ve špici, Šanghaj spirálu. Džidda sází na tři zužující se ramena a dá se čekat, že právě její řešení bude v příštích letech nejcitovanější.

Restart za desítky miliard a cíl na konci roku 2028

Výstavba odstartovala v roce 2013, po roce 2018 se však na dlouhá léta zastavila. Pauza se pojí s finančními a politickými otřesy kolem dodavatele Saudi Binladin Group a se širší saúdskou protikorupční kampaní. Jednoznačné oficiální vysvětlení investor nikdy nezveřejnil. Obrat přišel 2. října 2024, kdy developer Jeddah Economic Company podepsal se skupinou Saudi Binladin Group novou smlouvu na dokončení v hodnotě zhruba 43 miliard korun, z toho asi 6,6 miliardy připadlo na dříve odvedené práce. Kontrakt počítal se 42 měsíci. Betonáž se oficiálně rozjela 20. ledna 2025.

Od té doby věž stoupá svižně. V dubnu 2026 hlásili statici 100 pater, začátkem října už 116 až 118 podlaží. Fabien Toscano z developerské firmy v říjnu uvedl, že cílem je dokončení na konci roku 2028. Pro investora, skupinu Kingdom Holding, je věž součástí strategie Vision 2030 a má táhnout diverzifikaci ekonomiky a zviditelnit Saúdskou Arábii jako místo architektonických inovací. Zároveň je srdcem čtvrti Jeddah Economic City s plánovanou rozlohou 5,3 milionu metrů čtverečních.

Uvnitř se počítá s hotelem Four Seasons, kancelářemi, apartmány s hotelovými službami, luxusními byty a vyhlídkou. Ta má podle CTBUH ležet ve výšce 652 metrů, statici ji umisťují do 157. patra a výtahy mají jezdit rychlostí přes 10 metrů za sekundu. Návštěvník tedy nebude stát v kilometrové výšce, přesto se ocitne výš než na kterékoli jiné vyhlídce světa. Otevření pro veřejnost ani ceník zatím nikdo nepotvrdil. Pro představu: vstupenky na vyhlídku Burdž Chalífy vyjdou podle termínu přibližně na 1 200, 2 400 nebo 4 600 korun a Džidda bude podle nás mířit do stejně prémiové kategorie. Čeští turisté mohou do Saúdské Arábie cestovat na elektronické vízum s roční platností, vícenásobným vstupem a pobytem až na tři měsíce.

Článek Jeddah Tower roste ke kilometru výšky. Její skroucená konstrukce kopíruje princip šanghajské věže, která tak ošálila vítr se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nemanželský syn z Walesu: rodinný skandál pod vypůjčeným příjmením

Thomas Edward Lawrence přišel na svět 16. srpna 1888 ve velšském Tremadogu. Jméno, pod nímž jej zná celý svět, ovšem jeho rodině právně nepatřilo. Otec Thomas Robert Tighe Chapman, irský šlechtic, opustil manželku Edith a čtyři dcery kvůli Sarah Junnerové, vychovatelce, kterou původně zaměstnával. K rozvodu nikdy nedošlo. Pár proto žil v konkubinátu, přijal příjmení Lawrence a se svými pěti syny se opakovaně stěhoval, aby se vyhnul odhalení. T. E. byl druhým z chlapců.

Ve viktoriánské Británii znamenala nelegitimnost cejch, který se nedal smýt ani vzděláním, ani úspěchem. Rodina se nakonec usadila v Oxfordu, kde mladý Lawrence vynikal, četl o středověku a vyhledával samotu. Podle nás právě tady začíná osa jeho života: nejistý původ mohl živit potřebu sebevytvoření, zálibu v přestrojení i pozdější touhu po anonymitě. Kdo vyrůstá pod jménem, které mu nepatří, snáz si osvojí další.

Pěšky za křižáckými hrady: oxfordský student mizí na Východě

Oficiálním důvodem cesty v roce 1909 byla diplomová práce o vlivu křížových výprav na evropskou vojenskou architekturu. Lawrence ji pojal po svém. Místo pohodlného cestování zvolil chůzi, nocoval u místních, učil se arabsky a zkoumal hradby, které kdysi stavěli francouzští a angličtí rytíři. Výkon to byl mimořádný: téměř 1 600 kilometrů v letním žáru, většinou bez doprovodu a s minimem prostředků.

Jeho odchod na Východ lze číst jako únik z prostředí, jemuž vládly stigma původu a sevřené anglické konvence. Mezi beduíny a vesničany nikoho nezajímalo, zda jsou jeho rodiče sezdáni. Zajímalo je, jestli vydrží.

Vydržel. V letech 1910 až 1914 se vrátil jako archeolog na vykopávky v Karkemiši na syrsko-turecké hranici. Tam si dál brousil arabštinu, vedl místní dělníky a poznával kmenové vztahy. Tyto roky se později ukázaly jako nenahraditelný kapitál. Když vypukla válka, britská rozvědka v Káhiře potřebovala přesně takového člověka: znalce terénu, jazyka i lidí.

Arabský oděv, beduínské zvyky a válka na kolejích

Roku 1916 vypuklo Arabské povstání proti Osmanské říši a Lawrence se stal styčným důstojníkem u emíra Fajsala. Právě Fajsal mu podle záznamu oxfordského Ashmoleova muzea doporučil nosit arabský oděv, aby mezi bojovníky nepůsobil jako cizí element. Lawrence přijal víc než šat. Jedl s beduíny, spal s nimi pod širým nebem, osvojil si pouštní dovednosti a respektoval jejich způsob boje. Z anglického poručíka se stal prostředníkem, který do arabského tábora přinášel zlato, pušky a spojení na britské velení.

Jeho strategie se od krvavé logiky západní fronty zásadně odlišovala. Zatímco ve Francii armády roky přešlapovaly v zákopech, Lawrence prosazoval drobné pohyblivé oddíly a nájezdy. Hlavním terčem se stala Hidžázská železnice, osmanská tepna mezi Damaškem a Medinou. Princip shrnuje PBS jednoduše: co nejmenší síla, v nejkratším čase, na nejvzdálenějším místě.

Vrcholem bylo dobytí přístavu Akaba v roce 1917, kam arabští bojovníci dorazili z vnitrozemí, odkud je osmanská posádka nečekala. Mýtus osamělého génia však sluší korigovat. Analytici z Modern War Institute při West Pointu připomínají, že úspěch stál i na britském loďstvu, letectvu, obrněných vozech, penězích a hlavně na konvenční ofenzivě generála Allenbyho. Lawrence nebyl jediným strůjcem vítězství. Byl jeho nejpůsobivějším vypravěčem.

Zrada u jednacího stolu: Sykes, Picot a rozčarovaný hrdina

Arabové bojovali v přesvědčení, že jim Británie po válce zaručí nezávislost. Opírali se o korespondenci mezi mekkánským šarífem Husajnem a britským vysokým komisařem Henrym McMahonem. V říjnu 1915 McMahon psal o připravenosti uznat a podporovat arabskou nezávislost v dohodnutých hranicích, byť s řadou výhrad.

Současně však v utajení vznikal úplně jiný plán. Text Sykesovy-Picotovy dohody z roku 1916, zveřejněný v archivu Yale Law School, rozkrojil region na zóny přímé i nepřímé britské a francouzské kontroly; Palestina měla dostat mezinárodní správu. Lawrence o tajných ujednáních věděl a jeho svědomí se ocitlo v kleštích. Povzbuzoval muže k boji za svobodu, kterou mezitím diplomaté rozparcelovali.

Po válce se na Pařížské mírové konferenci snažil prosadit Fajsalův hlas. Neuspěl. V listopadu 1918 při audienci u krále Jiřího V. veřejně odmítl udělená vyznamenání a poté psal ostré články do deníku The Times. Hrdinou se mezitím stal proti své vůli: v roce 1919 z něj americký novinář Lowell Thomas udělal hvězdu promítaných přednášek v New Yorku a Londýně, na které proudily davy.

Lawrence reagoval útěkem do bezejmennosti. Vstoupil do Královského letectva pod smyšleným jménem John Hume Ross, později sloužil jako T. E. Shaw. Muž, který kdysi vyrůstal pod vypůjčeným příjmením, si znovu vybral jiné.

Lawrence po česku: kniha, film, Musil a cesta do Akaby

Lawrenceova vlastní verze událostí, kniha Seven Pillars of Wisdom, vyšla česky pod názvem Sedm sloupů moudrosti: historie jednoho triumfu v překladu Zdeňka Hrona (BB/art, 1998). Nové výtisky dnes seženete obtížně, v antikvariátech se podle portálu Trh knih nabízí zhruba za 455 až 490 Kč. Čtenář by měl mít na paměti, že autor v ní budoval i vlastní legendu.

Oscarová freska Davida Leana z roku 1962 s Peterem O’Toolem získala sedm sošek. Podle služby JustWatch byla v Česku dostupná na Netflixu a Lepší.TV, k zapůjčení pak přes Apple TV a Amazon Video. Profil filmu má i Česká televize, která s nadsázkou poznamenává, že vysoký a výrazný O’Toole se drobnému a plachému Lawrenceovi příliš nepodobal.

Českou stopu přináší moravský kněz a orientalista Alois Musil, přezdívaný „český Lawrence z Arábie“. Za první světové války působil na opačné straně, ve službách Rakouska-Uherska, a podle Českého rozhlasu se stal přímým protihráčem svého britského souputníka. Oba znali beduínské kmeny, oba mluvili jejich jazykem a oba sloužili impériím, jež se nakonec rozpadla nebo ustoupila.

Kdo by se chtěl vydat po Lawrenceových stopách, narazí na realitu dneška:

• Akaba v Jordánsku leží u Rudého moře zhruba čtyři hodiny jízdy od Ammánu. Britské ministerstvo zahraničí ale v říjnu 2026 upozorňovalo na nestabilitu v regionu i incidenty v okolí města, bezpečnostní doporučení je proto nutné ověřit před odjezdem.
• Krak des Chevaliers a Saladinův hrad v Sýrii, hrady, které Lawrence jako student obdivoval, figurují na seznamu světového dědictví UNESCO, od roku 2013 mezi ohroženými památkami. Do Sýrie britské úřady cestovat nedoporučují vůbec.

Poslední útočiště našel Lawrence v chatě Clouds Hill v hrabství Dorset, kam se v únoru 1935 vrátil po odchodu z letectva. O tři měsíce později, 13. května, se na silnici z Bovingtonu vyhýbal dvěma chlapcům na kolech a se svým motocyklem Brough Superior havaroval. Vědomí už nenabyl a 19. května zemřel. Letos v květnu od té chvíle uplynulo 91 let. Neurochirurg Hugh Cairns, který o něj pečoval, pak začal zkoumat poranění hlavy u motocyklistů a prosazovat ochranné přilby; poslední Lawrenceova jízda tak dodnes zachraňuje životy lidem, kteří o tom možná nikdy neslyšeli.

Článek Lawrence z Arábie přešel 1500 km pouště pěšky a přijal arabskou identitu. Útěk z Anglie měl kořeny v rodinném skandálu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ z Al Musannah ovšem nepřekvapil nikoho, kdo sleduje velbloudí soutěže krásy v Perském zálivu. Tyto přehlídky dávno přerostly folklorní tradici a proměnily se v tvrdý investiční byznys, kde tvar pysku nebo objem hrbu rozhoduje o výhrách v řádu stovek milionů rijálů. A kde se točí takové peníze, tam se najdou i lidé ochotní přírodu „doladit“ injekční stříkačkou.

Proč právě pysky a hrby rozhodují o vítězství

Porota na velbloudí mazajně posuzuje desítky detailů, ale několik znaků vyčnívá nad ostatní. Ideální soutěžní velbloud má podle odborníků, kteří spolupracovali s ománskou federací na vývoji bodovacího systému, velkou vzpřímenou hlavu, dlouhé spuštěné pysky zakrývající zuby, rozštěpený horní ret, výraznou bradu, široký protáhlý nos a nápadné řasy. K tomu patří elegantní krk, přirozeně lesklá srst čisté barvy a mohutný hrb uložený ve „správné“ zadní pozici.

Právě pysky a hrb fungují jako nejsnáze čitelné vizuální markery. Porotce je vyhodnotí na první pohled, a právě proto se staly hlavním cílem manipulací. Botulotoxin uvolní svalstvo pysku, takže působí plněji, měkčeji a více svěšeně. Výplně, silikon či olejové injekce zvětší objem hrbu a dodají mu žádaný tvar. Hormonální preparáty pak mění celkovou muskulaturu a proporce těla. Čím přesněji soutěžní pravidla definují ideální vzhled, tím silnější je pokušení části chovatelů tyto znaky uměle „dovyrobit“ místo trpělivého šlechtění.

Stovky milionů rijálů: ekonomický motor velbloudí krásy

Rozměr finančních odměn vysvětluje, proč se podvod vyplácí riskovat. Saúdský Festival krále Abdulazíze, největší soutěž svého druhu na světě, v desátém ročníku zakončeném 3. ledna 2026 nabídl celkovou výhru přesahující 200 milionů saúdských rijálů, tedy v přepočtu zhruba 1,3 miliardy korun. Odborný přehled publikovaný ve Frontiers in Veterinary Science u vrcholných ročníků pracuje dokonce s hranicí 300 milionů rijálů.

Samotné ceny za umístění přitom tvoří jen část příjmů. Festival funguje současně jako obří trh: saúdská tisková agentura SPA uvádí, že během posledního ročníku se prodalo téměř devět tisíc velbloudů a jednotlivé obchody dosáhly až patnácti milionů rijálů, přibližně sto milionů korun za jediné zvíře. Vítězství v soutěži krásy tak dramaticky zvyšuje tržní hodnotu celého chovu. Jeden dobře tvarovaný pysk může majiteli přinést mnohonásobek toho, co zaplatil za zakázaný zákrok.

Sedm procent podvodníků: manipulace jako systémový problém

Ománský případ z února 2026 zapadá do vzorce, který se opakuje minimálně od roku 2018, kdy saúdská soutěž vyřadila dvanáct velbloudů kvůli botoxu. Ve stejném roce ománská federace OCRF prostřednictvím svého mluvčího přiznala, že v soutěžích krásy tehdy neexistovaly oficiální testy na steroidy ani stimulanty.

Od té doby se kontroly zpřísnily. Saúdský festival nasadil sonografii, rentgen, laboratorní rozbory a specializované veterinární komise. Polní studie provedená na sedmém ročníku Festivalu krále Abdulazíze prozkoumala 12 385 velbloudů a odhalila 943 případů různých forem manipulace, tedy 7,6 % všech vyšetřených zvířat. Ultrazvuk se ukázal jako rychlý, bezpečný a v terénu praktičtější nástroj než radiografie či termografie, zejména při hromadném screeningu stovek zvířat denně.

Sankce se rovněž zostřily. SPA v roce 2018 popsala vyřazení pěti soutěžících a třísezónní zákaz účasti, dokud neuhradí uloženou pokutu. Provinilci byli veřejně označeni; v prostředí, kde prestiž znamená vše, jde o citelný trest. Přesto se metody podvodů vyvíjejí rychleji než schopnost je odhalovat. Veterinární odborníci upozorňují, že detekce vyžaduje zkušený personál a kombinaci vizuální kontroly, zobrazovacích metod a laboratorních testů.

Co zakázané zákroky dělají s tělem velblouda

Za estetickými úpravami se skrývají reálné zdravotní následky. Botox v pysku způsobuje otoky, záněty a dočasnou i trvalejší poruchu funkce; zvíře může mít problém s příjmem potravy. Výplně a silikon vedou ke granulomům, nekrózám, abscesům a infekcím. U augmentace hrbu hrozí systémová toxicita a změna pohybu.

Hormonální manipulace zasahují ještě hlouběji. Odborné zdroje dokumentují abnormální růst kostí a svalů, maskulinizaci samic, zvětšení klitorisu, behaviorální změny a zvýšený výskyt neplodnosti. Zvířata se stávají obětí kalkulace, v níž krátkodobý estetický efekt převáží nad dlouhodobým zdravím.

Evropská paralela: i výstavy psů bojují s manipulací vzhledu

Analogii můžeme hledat ve výstavách psů. ČMKU výslovně zakazuje úpravy měnící strukturu, barvu či tvar srsti, kůže nebo čenichu; porušení vede k okamžitému vyloučení. Mezinárodní kynologická federace FCI od ledna 2025 dále zpřísnila účast psů s kupírovanými ušima a ocasy u plemen, kde to standard nepředpokládá. Evropský přístup se posouvá směrem k důslednější ochraně přirozeného vzhledu zvířat. Injekční kosmetické úpravy hospodářských zvířat v tomto regulačním prostředí nemají obdobu.

Dvacet diskvalifikovaných velbloudů v Al Musannah tak představuje jen viditelný vrchol problému, který sahá hluboko do ekonomiky celého odvětví. Dokud bude jediný hrb stát víc než luxusní nemovitost, budou se nacházet chovatelé ochotní sáhnout po stříkačce.

Článek Velbloudům implantují protézy do hrbů a botox do rtů. Na pouštních soutěžích krásy rozhoduje tvar pysku, za výhru je 60 milionů dolarů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Znaky pocházející od Indů

Příběh čísel je souborem indického rozumu, práce arabských učenců a temného období Evropy. Čísla 0 – 10 jsou ve skutečnosti modifikovanou sadou indických znaků. Narodila se tak v mozcích lidí, jejichž jména se už nikdy nedovíme, jen víme, že žili v Indii. Čísla 1 – 9 se vyvinuli z bráhmanských textů asi 300 let před Kristem.  Nula se poprvé objevila na měděném disku asi v pátém století. Arabové pak znaky roznesli dále do světa.

Evropští učenci si pak všimli knih učenců z Bagdádu, jmenovitě astronoma Al Khorezmiho a filosofa, matematika a fyzika Alkinduse. Ani jeden z východních učenců nezakrýval pravý původ znakové sady. Učenci v Evropě je však připsali původem právě Arabům. Gerbert z Aurillacu, později známý jako papež Silvestr II., se je v 10. století pokusil představit širší Evropě. Jenže církevní hodnostáři v nich viděli jen černou magii židovského a také arabských národů.

Fibonacciho popularita

Matematik Fibonacci je nejznámější pro svou posloupnost. Byl to však také on, kdo ve 12. století původně indická čísla velmi zpopularizoval, ostatně byl nejslavnějším matematikem své doby. Evropané jim přišli na chuť víc jak římským, které do té doby převládaly. Arabská se totiž nejen lépe počítala, ale také snadněji psala. Symboly se ujaly jak v obchodu, tak i na univerzitách, kde rychle došlo k rozvoji algebry. Ani četné zákazy tento pokrok nezastavily.

Jak klerici, tak i světští úředníci tvrdili, že arabská čísla jsou velmi snadno zneužitelná – stačilo za ně přidat nulu. Arabové mají nepochybně zásluhu na rozšíření čísel po Evropě, jejich původ ovšem leží v Indii. Obrovské množství evropských vynálezů by nebylo možných bez rozvinuté matematiky. Ten, kde je v Indii vymyslel, byl nejdůležitějším synem Indie hned po Buddhovi. A ty římské vděčí za svůj vznik zase Etruskům, kteří žili v dnešním Toskánsku.

Zdroj: TekDeeps

Článek Proč říkáme číslicím, se kterými počítáme, arabské a římské? Vždyť je ani jedni z nich nevymysleli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.