Projevy už během pár minut po kontaktu

Je podstatné upozornit, že alergie na chlad není to samé jako suchá kůže v důsledku chladu. Během zimního období může toto vysychání vést až k jejímu popraskání a následným ekzémům či zánětům. Při jakékoli léčbě těchto příznaků je třeba správná hydratace. Ideální jsou tělová mléka, krémy na ruce a samozřejmě ochrana správným oblečením. Nezapomínejte rozhodně na rukavice. Lidé s chladovou kopřivkou ale nebojují jen se suchou kůží.

Otok vlivem této kopřivky se objevuje už během několika minut. Mnohdy stačí, aby se člověk tímto trpící dotkl potraviny nebo lahve vytažené z lednice. Otoky navíc často způsobují silné svědění nebo pálení. Místo je na dotyk citelně teplé jako při horečce a nezřídka se objeví i puchýře. Podobné příznaky se týkají nejen kůže, ale i sliznic. „Některé formy mohou způsobit otoky ústní a nosní sliznice následkem studených jídel a nápojů,“ podotýká Kósa.

Různé projevy a různé hladiny

Příznaky se objevují ve zcela odlišných podobách a nemusí být u dvou osob zcela identické „Někde jde o dědičnou záležitost. Jindy se otok neobjeví hned po kontaktu s chladem, ale třeba po 18 hodinách. Dalším případem může být projev jen při aktivním pobytu na studeném vzduchu. Dokud se tedy nenamáháte, nic se s vámi neděje,“ dodává Kósa. Kdokoli stižený tímto problémem by se měl vyvarovat koupání a sprchování ve studené vodě.

To je podle specialistů velmi rizikové. V takových případech se totiž kopřivka může bez problémů projevit na celém povrchu těla. Není pak vyloučen ani anafylaktický šok, pokles krevního tlaku a oběhové a respirační selhání. Alergie na chlad je v zásadě nemocí mladých dospělých (cca 18–25 let), přesná příčina badatelům dosud uniká. „U malého procenta pacientů je spojena s bakteriálními, virovými nebo parazitárními infekcemi různého druhu.“

Adekvátní ochrana, příprava a léčba

„Na buněčné úrovni je celý proces spuštěn abnormální reakcí jednoho druhu imunitních buněk v kůži, konkrétně žírných buněk.“ Onemocnění se častěji vyskytuje v klimaticky chladnějších pásech Země než v teplejších či tropických. Odhadovaná četnost ve střední Evropě je 0,05 %. Studenou kopřivkou tak trpí asi 50 ze 100 000 obyvatel a jde především o mladé dospělé. Jakmile jsou si vědomi alergické reakce, je třeba pokožku adekvátně ochránit.

„Před kontaktem se studeným vzduchem jsou doporučeny antialergické a antihistaminové tablety. Rozhodně se vyhněte plavání ve studené vodě, teplota nad 25 stupňů už je většinou bezpečná. Každý pacient má ovšem jak různé spouštěče, tak různé teplotní hladiny. A to i u různých zdrojů.“ Speciální léčebnou metodou je desenzibilizace, tedy postupná adaptace těla na chlad. Jde například o koupele s velmi pozvolným klesáním teploty.

Článek Proč nám v zimě rudnou a svědí nás ruce? Jedná se o formu alergie, která by se neměla brát na lehkou váhu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se skrývá pod pojmem alergie na psy

Většina z vás je pravděpodobně přesvědčená o tom, že tzv. alergií na psy se rozumí alergie na psí srst. To ovšem není přesné. Alergickou reakci u člověka nevyvolávají samotné chlupy, ale bílkoviny, které se nachází v látkách vylučovaných kožními žlázami psů, v jejich slinách či v exkrementech. Tyto bílkoviny jsou poté přítomné na odloupnutých kožních buňkách, které se zachycují v psí srsti. Když pes líná, alergeny se přenáší do jeho širokého okolí a vyvolávají alergickou reakci.

Jelikož mají psi výrazně nižší alergenní potenciál než kočky, lidé často zaměňují příznaky probíhající alergické reakce například za sezónní respirační onemocnění. Psí alergeny jsou druhově specifické, v tomto ohledu jsou tedy patrné výrazné rozdíly mezi jednotlivými plemeny – některá z nich vylučují alergenů mnohonásobně více než jiná. Ta plemena, která nevylučují téměř žádné alergeny, se poté označují za tzv. hypoalergenní a doporučují se v případě, kdy rodina touží po čtyřnohém mazlíčkovi, ale jeden či více členů domácnosti patří mezi alergiky.

Psí plemena vhodná pro alergiky

Podle lékařů nejsou do rodiny s alergikem vhodní žádní psi, ovšem nad některými plemeny jsou i oni ochotni „přimhouřit oči“. Jedná se především o knírače, border teriéra, maltézského psíka, jorkšírského teriéra, bišonka frisé, labradorského retrívra, mexického naháče, Coton de Tuléar či papillona. Všechna tato plemena jsou označována jako hypoalergenní či s nízkou mírou zaznamenaných alergií. Většina z nich je rovněž vhodná pro chov v bytě a skvěle vychází s malými dětmi.

Kupříkladu border teriér výborně vychází s dětmi všech věkových kategorií, velmi dobře snáší další zvířata v domácnosti a je celkově přítulný, přátelský a klidný. Ovšem aby byl naprosto spokojený, musíte mu nabídnout dostatek pohybu při dlouhých procházkách. Bišonek frisé zase patří mezi drobná plemena, která jsou vhodná i do malého bytu. Jeho předností je nízká míra línání a charakteristického psího zápachu. Díky své povaze je vhodný k dětem, avšak nesnese hrubé zacházení a fyzické tresty – k jeho vycvičení je proto potřeba trpělivost.

Dalším oblíbeným plemenem je jorkšírský teriér. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, jedná se o velmi inteligentního psa, který svoji rodinu nadevše miluje. Své „smečce“ je věrný i Coton de Tuléar, pes menšího vzrůstu původem z Madagaskru, který téměř nelíná a svojí hravou a dobromyslnou povahou učaruje nejedné rodině s dětmi. Pokud byste o koupi psa plemene Coton de Tuléar uvažovali, myslete na to, že se jedná o velmi společenského a inteligentního psa, který s vámi bude potřebovat trávit dostatek času.

Jaký je váš názor na chov psa v domácnosti s alergikem?

Zdroj: EverydayHealth

Článek Psí plemena, která jsou vhodná pro alergiky, do malého bytu i k dětem. Jaké chování od nich můžeme očekávat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozhození nejen pylem a trávou

Z lidského pohledu je docela intuitivní, že pokud je imunita rozhozena kouskem pylu, pak virus ohrožující celou planetu bude obzvlášť velkým rizikem. Analýza dat lidí nakažených mezi květnem 2020 a únorem 2021 uvedená v magazínu Thorax ale naznačuje opak a pár dalších, více očekávatelných skutečností. Profesor Adrian Marineau z Queen Mary University v Londýně provedl mnoho demografických srovnání.

Vyšetřoval přitom vztah infekce covidu-19 a asi 15 000 residentů, z nichž většina byla vystavena viru i v dalších měsících. Některé výsledky se shodovaly s dalšími výzkumy, které ale užívaly jiných metod. S větším rizikem covidu-19 jsou spojeny faktory jako život v plných domech, vnitřní styky s vnějšími návštěvami, obezita nebo asijské etnikum. Tohle všechno nahrává vystavení koronaviru, a tedy i vlastní nákaze. Riskantní jsou i určité profese.

Popření dalších studií v podobném poli

V dalších ohledech ale výzkum popřel některá další bádání. Například tím, že muži a ženy nemají rozdílné šance nákazy. Pokročilý věk také neznamenal vyšší riziko nákazy (projevil se vlastně opak), ovšem stále platí vysoké riziko smrti nebo hospitalizace. „Existuje jen omezené překrytí faktorů, které vedou k nákaze, oproti tomu, že nakažení skončí na jednotce intenzivní péče a následně zemřou, jak uvádí nemocniční statistiky,“ uvádí studie.

Bádání také pozorovalo některé okolnosti, které zatím zkoumány nebyly, včetně jídelníčku a potravinových doplňků. Mnohé z nich se nijak výrazně neprojevily. Nicméně lidé, kteří v důsledku alergické reakce získávají vyrážku (například atopický ekzém), mají o 23 % nižší šanci, že se covidem-19 nakazí. Osoby s touto vyrážkou a navíc trpící astmatem mají šanci nižší dokonce o 38 % ve srovnání se zbytkem populace.

Bez vysvětlení vztahu, otázky pro další vědce

Toto pozorování nedokáže zjištěnou spojitost jakkoli vysvětlit, jen tím vyvstávají podnětné otázky pro další badatele. Nicméně určitou nápovědu poskytuje skutečnost, že lidé užívající imunosupresiva mají šanci chycení covidu-19 o 53 % nižší než je celonárodní průměr. To zní ještě nesmyslněji, dokud si neuvědomíme, že lidé s narušenou imunitou jsou nejspíš mnohem opatrnější v ohledu prostředí, ve kterém se pohybují.

Ať už je to pečlivé nošení respirátoru nebo společenská izolace, lidé s těmito problémy považují virus za skutečnou hrozbu a chovají se mnohem opatrněji. Je ovšem také možné, že roli hraje příliš horlivý imunitní systém, který je často dědictvím po neandrtálcích nebo denisovanských předcích. Tato imunita vytváří velmi silnou první linii obrany organismu. Je to trochu výhoda, nicméně nedostatečný důvod pro odmítání vakcinace.

Jaké alergie vás trápí a v jakém ročním období?

Zdroj: IFLScience

Článek Lidé s alergiemi mají o 53 % nižší šanci nakazit se covidem, ukazují první studie. Je to zapříčiněné narušenou imunitou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odvrácení pozornosti při útoku

Podle četných pozorování potřebuje komár asi 4 minuty k tomu, aby se naší krve pořádně napil. Jasným problémem je, že kdybychom mu věnovali pozornost od začátku, vydrží sotva několik vteřin, než se potká s naší rukou. Už jen proniknutí sosákem do kůže je bolestivé a nepříjemné a za normálních okolností by vedlo k okamžitému odhalení. Jenže komáří slina je činidlem, které kůži dovede otupit, takže úvodní kousnutí necítíme.

Pak už dotěrný vetřelec začne hledat cévky pod kůží a bodá tak dlouho, dokud na nějakou nenarazí. Jakmile k tomu dojde, použije komár svou slinu znova. Tato tekutina obsahuje asi stovku proteinů, které mají několik účelů, a jedním z nich je potlačení srážlivosti krve. To značně usnadňuje její nasávání. Problémem komára je totiž to, že jakmile je céva poškozená, začne se léčit a znemožnila by tak právě nasávání krve. Slina tento problém obejde.

Svědění pochází z naší alergie

Ano, potřetí se projevuje komáří slina a proteiny, které obsahuje. Nejsou smrtelné ani toxické, stejně ale způsobují svědění, zarudnutí a také otékání, všechno v rozdílných individuálních mírách. Jsou dokonce šťastlivci, kteří komáří bodnutí vůbec nevnímají a ono se na nich nijak neprojevuje. Největší reakce se dostavuje u prvních štípanců, které se u nás v životě objeví.

Komáři kladou vajíčka do klidných vod, takže se nemohou množit v lokalitách, kde je po většinu roční doby led. Výsledkem toho je, že obyvatelé těchto regionů jsou jejich obětí jen velmi zřídka. Pokud se ale takový člověk přesune například do tropů, kde jsou komáři naprosto běžným hmyzem, první štípnutí může být velmi závažné. A v případě, že má taková osoba navíc alergii, o které zatím neví, mohou být následky ještě horší.

Možnosti, jak se proti komárům chránit

Komáry v první řadě přitahuje náš tělesný pach, který má na svědomí řada mikrobů žijících v naší pokožce. Použití antibakteriálního mýdla, a to hlavně na nohy, může toto riziko eliminovat. Je také dobré používat repelent, zvláště v letních měsících. Kromě běžně prodejných funguje také eukalyptový olej, který se proti komárům velmi osvědčil. Dalším faktorem je také kvalita vzduchu, konkrétně to, co produkujeme při dýchání.

Jako lidé využíváme při dýchání kyslík a následně vydechujeme oxid uhličitý. Komáři mají na tento plyn vynikající detekci a poznají tudíž „vydýchané“ prostory. Pokud si tedy večer větráte a necháte plně otevřená okna, nabízíte komárům přímý vstup, a ještě jim máváte před očima signální vlajkou. Ano, v létě je večer ideální dobou na to vyměnit vzduch v místnosti. Dohlédněte ale na to, aby v oknech byly aspoň záclony, ideálně sítě proti hmyzu, a nejspíš omezíte nepříjemná překvapení.

Máte s komáry problémy, nebo vás netrápí?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč nevíte, že vám komár v danou chvíli saje krev? Zákeřný postup tohoto parazita je doslova geniální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.