Albert Einstein – VědaŽivě.cz

Osud zažloutlých dopisů odhalil rodinné drama. Albert Einstein nechal dceru vymazat z historie

Lukáš Jírovec — Tue, 16 Jun 2026 03:11:00 +0000

Příběh začal vycházet najevo v polovině osmdesátých let, když se z kalifornské bezpečnostní schránky vynořil balík asi pěti set rodinných dopisů. Mezi zažloutlými obálkami ležela korespondence mladého Alberta Einsteina a jeho budoucí ženy Milevy Marićové, a v ní zmínky o dítěti, o kterém žádný životopisec do té doby neměl tušení. Jednapadesát z těchto dopisů zařadil editor John Stachel do prvního svazku Collected Papers of Albert Einstein, vydaného v roce 1987. Recenzent Jeremy Bernstein tehdy v The New Yorker napsal, že objev zásadně proměnil pohled na Einsteinovo mládí. Proměnil ho oprávněně. Z dopisů vyplynulo, že génius, jehož jméno se stalo synonymem pro intelekt dvacátého století, měl předmanželskou dceru, a udělal vše pro to, aby po ní nezůstala stopa.

Co přesně dopisy říkají

Dochovaná korespondence nabízí tři pevné body. Zaprvé: v průběhu roku 1901 pár mluví o nenarozeném dítěti, střídavě mu říká „Lieserl“ nebo „Hanserl“. Zadruhé: po porodu, datovaném kolem 4. února 1902, Einstein píše Milevě do Srbska. Ptá se, jestli je dítě zdravé, jestli „správně pláče“, jaké má oči, kdo ho kojí. Jsou to věty plné otcovského zájmu, a zároveň věty psané z bezpečné vzdálenosti. Einstein u porodu nebyl. Zatřetí: v dopise ze září 1903 řeší, že Lieserl prodělala spálu, a zajímá se, pod jakým jménem je dítě zaregistrované.

Pak nastane ticho. Žádný další dopis Lieserl nezmiňuje. Žádný další dokument její existenci nepotvrzuje. Tři fragmenty, a za nimi prázdno.

Muž bez jména, dítě bez záznamu

Je lákavé si představit, že slavný fyzik s pomocí svého vlivu nechal záznamy vymazat. Jenže v lednu 1902 žádný vliv neměl. Einstein nebyl autor teorie relativity ani nositel Nobelovy ceny. Byl to šestadvacetiletý muž bez stálého zaměstnání, který teprve čekal na místo technického experta třetí třídy ve švýcarském patentovém úřadu v Bernu. Mileva rodila u svých rodičů v Novém Sadu, stovky kilometrů od Einsteinova každodenního života.

Dítě narozené mimo manželství neslo v tehdejší Evropě tvrdé stigma, právní, společenské i ekonomické. Švýcarské úřady zacházely s nemanželskými dětmi paternalisticky, jejich matky čelily morálnímu odsouzení a otcové měli silný motiv celou záležitost skrýt. Einsteinova matka Pauline se navíc ostře stavěla proti vztahu s Milevou. Podle životopisce Waltera Isaacsona Einstein nechtěl, aby jeho rodina zjistila, že se nejhorší obavy jeho matky naplnily. Nic nenasvědčuje tomu, že by Pauline nebo Einsteinova sestra o Lieserl vůbec věděly.

Utajení tedy neproběhlo navzdory Einsteinově slávě. Proběhlo před ní, a právě proto tak snadno.

Tři vrstvy mlčení

„Vymazání z historie“ nebylo jedním dramatickým gestem. Bylo součtem tří procesů rozložených do celého dvacátého století.

1902–1903: Rodinná epizoda. Dítě zůstalo v Srbsku, mimo společnou domácnost páru. Po září 1903 zmínky o Lieserl mizí z korespondence. Zda zemřela na následky spály, nebo byla dána k adopci, dopisy neříkají.
1948: Smrt Milevy a přesuny písemností. Po Milevině smrti část rodinných dokumentů změnila majitele. Některé dopisy byly podle Isaacsona zničeny, jiné se rozptýlily mezi příbuzné.
1986–1987: Objev a první zveřejnění. Teprve když se dochovaný balík dopisů dostal k editorům Collected Papers, vstoupila Lieserl do historiografie. Do té doby o ní nevěděl prakticky nikdo mimo nejužší rodinný okruh, a ten mlčel.

Výzkumníci Robert Schulmann, Michele Zackheimová a další prohledávali církevní registry, civilní matriky, synagogy i hřbitovy v okolí Nového Sadu. Bez výsledku. Registrace dítěte, po které se Einstein v posledním relevantním dopise ptal, nebyla dosud nalezena.

Co nevíme, a proč je to důležité

Nejčastěji přijímaná rekonstrukce dnes říká, že Lieserl krátce po zmínce o spále zemřela. Opírá se o poslední dochovaný dopis, o absenci jakýchkoli dalších stop a o závěry Zackheimové. Alternativní teorie mluví o adopci; někdy se objevuje jméno Einsteinovy přítelkyně Helene Savićové, jenže rodinné svědectví ji samo zpochybňuje a matriční důkaz chybí.

Podle nás je nejpřesnější říct toto: víme, že Lieserl existovala, víme, že v září 1903 žila, a víme, že po ní oba rodiče záměrně zahlazovali stopy. Všechno ostatní je pravděpodobnost, ne jistota. Ani Einsteinovy rozsáhlé archivy, dnes spravované Hebrejskou univerzitou v Jeruzalémě, na které přešla literární práva v roce 1982, záhadu neuzavřely. Žádní prokazatelní potomci Lieserl nejsou doloženi.

Proč příběh přetrvává

Einstein dokázal popsat zakřivení prostoru a času, ale nedokázal, nebo nechtěl, unést důsledky jednoho předmanželského vztahu. Lieserl nezmizela kvůli spiknutí. Zmizela proto, že se potkaly tři okolnosti: její otec ještě nebyl nikdo, její narození bylo společensky nepřijatelné a rodiny po sobě zanechaly minimum ověřitelných stop. Právě ta kombinace banality a důslednosti je na celém příběhu nejznepokojivější.

Někde v srbských nebo soukromých rodinných fondech možná stále leží dokument, který by případ uzavřel. Po čtyřech desetiletích hledání je to ale spíš naděje než pravděpodobnost. Lieserl Einsteinová zůstává tím, čím ji její rodiče chtěli mít: prázdným místem v archivu.

Článek Osud zažloutlých dopisů odhalil rodinné drama. Albert Einstein nechal dceru vymazat z historie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácný snímek Einsteina se synem a vnukem překvapil svět. Tohle učebnice fyziky neukazují

Jana Šrámčíková — Mon, 16 Mar 2026 08:58:00 +0000

Jedna jediná nenápadná fotografie z třicátých let – ale přitom v posledních dnech doslova obletěla internet, jak redakce VědaŽivě zaregistrovala. Jde totiž o to, kdo na ní je. Proč? Protože nabízí docela jiný pohled na slavného Alberta Einsteina. Místo vědce přednášejícího o teorii relativity vidíme dědečka sedícího vedle svého syna a vnuka – a tenhle okamžik ho zlidšťuje víc než cokoliv jiného.

Rok 1933: dramatický zlom v Einsteinově životě

Fotografie vznikla přibližně v roce 1933, což byl jen tak mimochodem pro samotného Einsteina mimořádně důležitý rok. V Německu se tehdy totiž dostal k moci Adolf Hitler a politická situace začala být pro židovské intelektuály velmi nebezpečná. Slavný fyzik proto udělal to nejlepší, co mohl – zůstal v zahraničí, kde už nějakou dobu pobýval. V té době byl přitom už světovou celebritou. Nobelovu cenu za fyziku získal v roce 1921 a jeho teorie relativity změnila způsob, jak lidstvo chápe vesmír.

Chvíli sice uvažoval, co vlastně bude dělat, ale velmi rychle přijal nabídku z amerického Institute for Advanced Study v Princetonu, kde poté působil až do konce života. A právě z tohoto období vznikla i zmíněná rodinná fotografie. A podle mínění naší redakce je velmi symbolická – jde o chvíli, kdy se rodina rozhoduje, jak bude jejich další život vypadat.

Albert Einstein with his son Hans Albert Einstein and grandson Bernhard Caesar Einstein (c. 1933).

The coolest photos ever taken: https://t.co/Pgcn2bknZu pic.twitter.com/813VK7pd04
— Fascinating (@fasc1nate) January 12, 2026

Syn i vnuk jsou také geniální

Einsteinův syn Hans Albert Einstein se narodil roku 1904 ve Švýcarsku. A ačkoli vyrůstal ve stínu jednoho z největších vědců historie, k fyzice ho to netáhlo, naopak, vydal se vlastní cestou. Specializoval se na hydrauliku a výzkum pohybu sedimentů v řekách (což využijí všichni, kdo někdy chtěli postavit přehradu nebo alespoň malý most).

A vnuk Bernhard, ten malý chlapec na fotografii? Ten se stejně jako jeho otec vydal technickým směrem. Pracoval jako inženýr a během života získal několik patentů (a dodnes se jeho vynálezy používají například v oblasti elektroniky a laserových technologií). Zajímavé je ovšem to, že se veřejnosti spíš vyhýbal. Na rozdíl od svého dědečka totiž nestál o mediální pozornost a žil poměrně nenápadný život.

Článek Vzácný snímek Einsteina se synem a vnukem překvapil svět. Tohle učebnice fyziky neukazují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Génius Albert Einstein: Mozek mu rozřezali na 240 kousků, chtěli přitom zjistit, proč byl tak chytrý

Redakce VědaŽivě — Mon, 08 Jul 2024 02:37:00 +0000

Albert Einstein zemřel v roce 1955. Patolog, který vedl jeho pitvu, vyjmul z jeho těla mozek, který následně nechal rozřezat na 240 kousků. Jednotlivé kusy Einsteinova mozku následně rozeslal předním vědcům své doby, aby mu pomohli přijít na to, jak mohl být Einstein tak chytrý. Většina částí se postupně vrátila na místo pitvy, některé z nich však dodnes chybí.

Albert Einstein umírá

Albert Einstein umírá 18. dubna 1955 ve věku 76 let na univerzitní klinice v Princetonu v New Jersey. Příčinou smrti byla výduť břišní aorty (Abdominal Aneurysm). Fyzikovo tělo bylo na jeho přání zpopelněno. Ještě před tím však byl vyjmut jeho mozek, aby mohli tehdejší vědci odhalit příčinu jeho génia. Na pitvu dohlížel patolog Thomas Stoltz Harvey, který měl velký zájem na odhalení záhady Einsteinova mozku.

Mozek byl později rozřezán na 240 malých částí. Harvey některé z nich zaslal dalším vědcům, většinu si však nechal u sebe. Postupem času se většina z rozeslaných částí mozku vrátila zpátky na univerzitní kliniku v Princetonu. Spousta z nich však stále schází. Dnes nikdo netuší, kde by se mohly nacházet.

Vědci zkoumali 240 částí mozku Alberta Einsteina.

Zkoumání géniova mozku

Harvey mozek rozdělil na 12 dílů, které obsahovaly 200 ultra tenkých řezů. Jednotlivé řezy nebyly silnější než lidský vlas. Přitom si k takovému zacházení ani nevyžádal povolení od pozůstalých Alberta Einsteina. Harvey některé z řezů osobně odvezl svým vědeckým kolegům napříč Amerikou a Kanadou, kteří mu měli pomoct v pátrání po Einsteinově genialitě. Zbytek Einsteinova mozku skladoval ve speciálních nádobách u sebe doma. Na univerzitní kliniku v Princetonu se tak Albert Einstein vrátil až v roce 1998, celých 43 let po své smrti a pitvě, jak uvádí web LiveScience.com.

V mozku byly nalezeny různé anomálie

Harvyho fascinace Einsteinovým mozkem však přinesla potřebné výsledky. Spolu s ostatními vědci odhalil několik vývojových anomálií, které by mohly naznačovat, proč byl Albert Einstein geniální. V roce 1985 vyšla první studie, která jednotlivé nálezy popisovala. V ní je Einsteinův mozek porovnáván s několika mozky obyčejných lidí. Einsteinův mozek se odlišoval například extra drážkou v čelním laloku, který je spojovaný s funkcí pracovní paměti a plánováním. V některých částech mozku zase byla zjištěna zvýšená koncentrace neuronů, která mohla napomáhat k rychlejšímu zpracování informací.

Článek Génius Albert Einstein: Mozek mu rozřezali na 240 kousků, chtěli přitom zjistit, proč byl tak chytrý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je to Einsteinova kosmologická konstanta? Teorie relativity a temná hmota jsou obří nápovědou

Redakce VědaŽivě — Thu, 13 May 2021 03:38:00 +0000

Kosmologická konstanta je předpokládaná záhadná forma hmoty nebo energie, která působí jako protiklad gravitace, a podle mnoha fyziků má být ekvivalentem temné hmoty. Nikdo skutečně neví, co vlastně tato konstanta je. Ovšem je potřeba ji dosadit do kosmologických rovnic, aby se jejich tvar a výsledky shodovaly s tím, co astronomové reálně ve vesmíru pozorují a jaké úkazy a souvislosti jim vesmír předkládá.

Kdo s ní vlastně původně přišel?

S konceptem této konstanty přišel německo-americký fyzik Albert Einstein a v roce 1915 ji pojmenoval „univerzální konstantou“, protože jejím účelem byla rovnováha výpočtů v jeho obecné teorii relativity. V té době fyzici věřili, že vesmír je statický a neprobíhá v něm ani rozpínání, ani smršťování. Ovšem Einsteinova práce naznačila, že právě gravitace by jeden z těchto jevů mohla způsobovat.

Proto do pletiva fyzikálních modelů vpletl tuto konstantu, představenou řeckým písmem lambda, která udržela vesmír ve statickém stavu. Ovšem asi o dekádu později si americký astronom Edwin Hubble všiml toho, že galaxie se od nás vzdalují, což vedlo k prokázání rozpínání vesmíru. Následně označil Einstein lambdu za „svůj největší omyl“. Hubblova pozorování zlikvidovala potřebu takové konstanty na desítky let.

Možný návrat tohoto konceptu?

To se ovšem změnilo na konci 90. let při pozorování supernovy, která se nejen rozpínala, ale dělala to stále rychleji. Sílu potřebnou pro tento jev odporující gravitaci nazvali „temnou energií“. Ve 20. letech vytvořil Alexander Friedmann rovnici, která popisovala vlastnosti vesmíru od Velkého třesku dále. A oprášením kosmologické konstanty a jejím přidáním do Friedmannových rovnic dokáží astronomové vymodelovat vesmír správně, tedy se zrychleným rozpínáním.

To vytvořilo základ momentálního modelu vesmíru i známých prvků reality, ovšem nikdo pořádně neví, co je ta kosmologická konstanta – pro některé vědce jde o faktor zaměnitelný s temnou energií. Aby toho nebylo málo, existuje i názor, že se nejedná o konstantu, ale o změny nebo fluktuace času. Mezitím většina vědců pokračuje v používání lambdy, protože ačkoli nevědí pořádně, oč se jedná, pomáhá konstanta dodat vesmíru smysl.

Zdroj: Live Science

Článek Co je to Einsteinova kosmologická konstanta? Teorie relativity a temná hmota jsou obří nápovědou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.