Krutý osud geniální manželky Einsteina: Měla stejnou mysl, bez ní by se tak daleko nikdy nedostal

Mileva fungovala jako uklidňující prvek pro rebelujícího Alberta a byla jeho průvodkyní učivem. Zatímco ona odváděla v aplikované fyzice a souvisejících experimentech zcela mimořádné výkony, Albert byl na hranici propadnutí. Spolupráce s ní mu zajistila studijní přežití. Jenže jeho rodičům nebyla původem srbská studentka nijak po chuti. Trochu kulhala, neměla ani židovský či německý původ a Alberta převyšovala o 4 roky.

Překážky stojící v cestě svatbě

Paní Einsteinová svého syna varovala, že „až jemu bude třicet, Mileva bude jako stará čarodějnice“. Jeho otec byl sice o něco přístupnější, stejně však svoje svolení sňatku podmínil tím, že si Albert najde stálou práci. Jenže to nebylo snadné. Roku 1900 totiž získali jeho spolužáci pozice asistentů na Polytechnickém institutu. Jen Einsteinovi nikdo nic nenabídl. Milevu podporoval, aby pokračovala ve výzkumu, a sám zůstal „obyčejným mužem“.

iZdroj fotografie: Pxhere

Jenže Milevě bylo jasné, že dokud nebude mít její milý stabilní kariéru, je jejich oficiální soužití vyloučeno. Napsala s ním tedy odborný článek, který byl ovšem publikován jen pod jeho jménem. Albert článek ukázal strýci, tehdy jednomu z nejvlivnějších fyziků v celé Itálii. Milevě se nadšeně svěřil s vizí, že budou moci společnou práci dotáhnout do vítězného konce. Je to jasný důkaz, že za prvními myšlenkami nestál pouze on sám.

Těhotenství a zvrat

Zlomovou událostí byla kombinace toho, že Mileva přišla do jiného stavu a nepodařilo se jí školu dokončit. Na rozdíl od Einsteina tak diplom nezískala. Jelikož nebyli manželé, vrátila se do rodného Srbska a dceru dala po porodu nejspíš k adopci. Mezi listinami se totiž nedochoval ani úmrtní, ani křestní list. Teprve po dvou letech (1902) získal Albert místo v Bernu. Následně mu otec na smrtelné posteli dovolil si Milevu konečně vzít.

iZdroj fotografie: Jeannette Röthlisberger / Creative Commons / CC BY-SA

Soužití obou vědeckých mozků se zpočátku jevilo jako idyla. Ona pečovala o domácnost, Albert byl v práci a po večerech oba u lampy rozebírali převratné objevy. Tak situaci popisoval Milevin bratr Miloš, který byl na studiích v Paříži a často je navštěvoval. Na čistě mužských setkáních se Einstein zasekl u jednoho propočtu. Následně zvolal: „Potřebuji svou ženu, ta mi řeší všechny matematické problémy!“ Jeho nesamostatnost je poměrně čitelná.

Zamilování a krize

Idyla skončila v roce 1912 Albertovým zamilováním se do jeho sestřenice Elsy. Roku 1914 si našel místo v Berlíně, kde by jí byl nablízku. Jenže Milevě se cestovat nechtělo, takže zůstala v Curychu i se dvěma syny. Manželé se poté dohodli na odluce. Albert souhlasil s alimenty i s tím, že v případě Nobelovy ceny jí odevzdá připojené peníze. Rozvod přišel o 4 roky později a po pár letech i ocenění. Vyplacenou částku Mileva investovala do několika domů.

iZdroj fotografie: Pxhere

Majetek však musela po několika letech rozprodat. U jednoho ze synů se totiž projevila schizofrenie, což vyžadovalo nákladnou léčbu. Einsteinova exmanželka byla tudíž odkázána na Albertovy nepravidelné platby a nevelké příjmy ze soukromých doučování fyziky. Ačkoli nikdy netoužila po slávě, velmi ji mrzelo, když Albert odmítl uznat její podíl na svém vědeckém úspěchu. Pohrozila tedy, že pravdu sama zveřejní. Tomu se jen vysmál.

Arogance a bitvy právníků

Bývalé manželce jasně napsal, že jí kvůli její bezvýznamnosti nikdo nebude naslouchat, a nezbývá jí než jen tiše a skromně mlčet. Ačkoli Mileva sama nepodnikala žádné kroky k upozornění na své vědecké zásluhy, její přátelé ani příbuzní potichu nezůstali. Její upozadění a vyloučení z ocenění považovali za hrubou nespravedlnost. Několikrát se proto pokusili vydat korespondenci, která její podíl dokazovala.

iZdroj fotografie: Uživatel Mister No / Creative Commons / CC BY

Einsteinovi právníci jim však v realizaci pokaždé zabránili. Svému advokátovi se Albert v roce 1947 svěřil, že dokud bude Mileva naživu, on nebude moci zemřít v klidu. Její smrti se dočkal o rok později, avšak veřejného uznání za podíl na fyzikálních objevech se jí nikdy nedostalo. Její podíl je stále předmětem debat. Existují v zásadě tři názorové skupiny – že nepřispěla nijak, že k jeho výzkumu přispěla i že práce byla jejich společným dílem.

Ke které verzi jejich spolupráce se kloníte vy?

Zdroj: ScientificAmerican, Time, Wikipedia