Zatopený břidlicový lom Šífr: Průzračná voda na Opavsku ukrývá potopenou techniku i vojenský keson, může za ni geologie

Břidlicový lom u Svobodných Heřmanic tvoří převážně podzemní voda, a právě proto má viditelnost, jakou běžné české koupací lokality nenabídnou.

Foto: Niessnet - licence CC BY-SA 4.0

Když se řekne „České Maledivy“, člověk čeká pláž, palmy a tyrkysový odstín. Místo toho se ale objeví na kamenitém břehu bývalého lomu v Nízkém Jeseníku, dívá se do modrozelené hladiny a pod ní na obrysy něčeho, co tam nemá co dělat: kostru automobilu, zbytky těžebních vozíků a pět kubických metrů oceli, ve které v roce 1967 dva muži strávili desítky hodin v přetlaku. Lom Šífr je místo, kde se vrstvou vody prolíná historie těžby pokrývačské břidlice s jednou z nejodvážnějších kapitol československého experimentálního potápění. A ta průzračnost, kvůli které sem lidé jezdí, není náhoda ani marketingový trik. Je to geologie.

Jak vznikl lom, který se sám zatopil

Těžba břidlice u Svobodných Heřmanic je písemně doložená nejpozději od roku 1775. Ve druhé polovině 19. století se rozběhla naplno: štípatelná hornina sloužila hlavně jako střešní krytina a zdejší pokrývačská břidlice měla dobrou pověst. Po válce se těžba v roce 1948 zastavila. Následný pokus o hlubinnou otvírku skončil neúspěchem: nadloží se sesouvalo a důlní vody nebylo možné zvládnout. Lom byl ponechán svému osudu. Podzemní prameny ho postupně zaplnily a vytvořily nádrž o rozloze 3,35 hektaru a hloubce kolem 36 až 37 metrů. Přesný rok, kdy hladina dosáhla dnešní úrovně, se v dostupných pramenech nepodařilo spolehlivě doložit; jisté je, že od padesátých let tu místo břidlicového prachu přibývala voda.

Proč je voda tak čistá

Turistická přezdívka odkazující na exotické atoly svádí k romantizování. Vysvětlení je ale střízlivě hydrogeologické. Podle oficiálního koupacího profilu je nádrž dotovaná převážně podzemními vodami. Povodí měří pouhých 0,22 km²; to znamená minimální přísun povrchového odtoku, a tedy i jemných sedimentů, živin a organického materiálu, které jinde způsobují zákal a eutrofizaci. Břeh i dno jsou kamenité, takže se tu netvoří bahnitá vrstva typická pro rybníky. Krátkodobé znečištění v profilu nebylo identifikováno.

Pro srovnání: Máchovo jezero má plochu 2,4 km², přítok Robečského potoka a hlavním problémem je přísun fosforu a tlak sinic. Stříbrné jezero v Opavě je městská rekreační voda se sádrovcovým původem a vyšší návštěvnickou zátěží. Šífr je jiná liga: malý, studený, podzemní vodou živený lom, kde denní návštěvnost podle profilu nepřekračuje padesát osob. Právě ta kombinace izolace, podzemního napájení a kamenitého charakteru dna drží viditelnost na úrovni, kterou potápěči popisují jako výjimečnou. Ovšem s dovětkem: stačí pár párů ploutví u dna a kal viditelnost srazí.

Co leží pod hladinou, a co tam kdo dal

Pod hladinou Šífru se potkávají dvě vrstvy. Ta první je autentická: kostra automobilu, pumpa, zbytky těžebních vozíků, sloup, to vše pozůstatky provozu, který tu skončil před více než sedmdesáti lety. Druhá vrstva je novodobá, instalovaná potápěčskou komunitou jako orientační body a atrakce: kompasová růžice, truhlice, vana, umyvadlo, dokonce soška mořské panny.

A pak je tu objekt, který Šífr odlišuje od desítek jiných zatopených lomů v Česku. V hloubce zhruba 17 až 20 metrů leží ponorná kabina projektu Permon. Navzdory označení „vojenský keson“, které koluje v turistických průvodcích, dostupné zdroje popisují něco jiného než bojovou podvodní základnu. Šlo o experimentální kabinu pro dlouhodobý pobyt člověka pod vodou, československou odpověď na Cousteauovy mořské projekty Conshelf, ovšem ve vnitrozemské, sladkovodní a výrazně studenější variantě.

Projekt Permon: osmdesát hodin v přetlaku

Permon běžel ve více etapách. První fáze v roce 1966 testovala pobyt v přetlaku v komoře: čtyři osoby strávily 87 hodin v simulované hloubce 25 metrů. Třetí etapa v březnu 1967 se přesunula přímo do Šífru: dva akvanauté žili v kabině o objemu pěti kubických metrů v hloubce deseti metrů po dobu 80 hodin. Kabina měla telefon, přívod proudu, zásobu plynů a topení. V listopadu téhož roku Permon IV posunul experiment na hloubku 25 metrů a pobyt přes sto hodin. Sledovaly se fyziologické a psychické reakce, průběh dekomprese, fungování uzavřené atmosféry.

Kontext projektu byl záchranářský a technický: spadal do okruhu Hlavní báňské záchranné stanice a jejího potápěčského týmu. Kabina po skončení experimentů zůstala na dně lomu. Dnes je historickým objektem a cílem potápěčských výprav, ale zdroje výslovně varují: uvnitř může být nedostatek kyslíku a dýchat se tam nemá.

Prakticky: jak se tam dostat a co čekat

Svobodné Heřmanice leží administrativně v okrese Bruntál, byť se v turistickém jazyce lokalita často řadí k širšímu Opavsku. Od železniční stanice Svobodné Heřmanice je to k lomu asi 500 metrů pěšky. U vody je parkoviště, molo a upravený vstup do vody, ale žádná pláž, žádný bufet, žádné lehátko. Vstup je prudký, voda studená.

Pro koupání je lokalita volně přístupná. KHS Moravskoslezského kraje měla v letošní sezoně od 18. května do 6. července průběžně hodnocení „voda vhodná ke koupání“. Pro přístrojové potápění platí přísnější režim:

• Povoleno pouze držitelům potápěčské kvalifikace
• Technické potápění jen pro vycvičené potápěče s odpovídající certifikací
• Táboření v okolí lomu zakázáno
• Motorová plavidla jen se svolením provozovatele

V obci funguje ubytování s kapacitou kolem 14 osob a plnicí stanice, provozované místním potápěčským klubem; aktuální ceny a provozní dobu je ale nutné ověřit předem, protože webové údaje mohou být starší.