Na Budišovsku leží geopark, kde z pastvin trčí sopečné pumy. Vulkanická činnost v Nízkém Jeseníku skončila, ale lávové proudy tu zůstaly dodnes
Na Bruntálsku chrlily sopky lávu ještě před necelým milionem let. V Národním geoparku Krajina břidlice jsou jejich proudy i vyvržené pumy k vidění dodnes.
Obsah článku
Z bruntálského náměstí vede zelená značka necelé tři kilometry k Uhlířskému vrchu. Kopec vypadá jako ostatní pahorky Nízkého Jeseníku. Uvnitř však ukrývá pyroklastika, tedy vrstvy materiálu vyvrženého při erupci, a v nich četné sopečné bomby ve tvaru kapek a vřeten. Podobně vypadají i další místa v okolí. Severní část Nízkého Jeseníku patří k nejmladším vulkanickým oblastem Česka a Národní geopark Krajina břidlice nabízí přehled zdejších sopek na jedné mapě. Láva už dávno neteče. Její proudy a vyvrženiny ale v terénu přečte každý, kdo ví, kam se podívat. Území, které si většina lidí spojuje se štolami a pokrývačskou břidlicí, tak skrývá i druhou, mnohem starší kapitolu.
Pět vyhaslých sopek mezi Budišovem a Bruntálem
Geopark se rozkládá v severovýchodní části republiky na ploše Nízkého Jeseníku, zhruba mezi Opavou a Olomoucí. Statut národního geoparku, v pořadí desátého v Česku, získal 28. dubna 2022 a certifikát převzali zástupci spolku o dva měsíce později. Jako turistická značka je tedy velmi mladý, což podle nás vysvětluje, proč o zdejších sopkách ví tak málo lidí. Region se dlouho prezentoval hlavně jako břidlicový a hornický kraj.
Agentura ochrany přírody a krajiny v katalogu geologické expozice jmenuje pět čtvrtohorních sopek severního Nízkého Jeseníku: Velký Roudný, Malý Roudný, Uhlířský vrch, Venušinu sopku a otickou sopku. Jejich činnost klade do pleistocénu, do doby před 2,6 až 1,1 milionu let. Web geoparku pracuje se širším rozpětím podle jednotlivých lokalit. Velký Roudný datuje mezi 3,4 a 1,03 milionu let, Uhlířský vrch zhruba na 1,5 milionu let. Nejmladší projev představuje lávový proud u Meziny, vytékající z Venušiny sopky, jehož stáří se odhaduje na 2,1 až 0,8 milionu let.
Proč zrovna tady? U Velkého Roudného si magma podle odborného popisu našlo cestu v místech, kde se zlomy severozápadně-jihovýchodního směru kříží se šternbersko-hornobenešovskou zónou. Žhavá hornina tak pronikla k povrchu tam, kde staré tektonické poruchy oslabily zemskou kůru.
Obavy z nové erupce jsou zbytečné. Akademie věd ČR uvádí, že žádná tuzemská sopka dnes nepředstavuje pro své okolí nebezpečí a současné generace se výbuchu u nás s velkou pravděpodobností nedožijí.
Sopečné pumy z Uhlířského vrchu a Venušiny sopky
Sopečná puma je podle slovníku vyvřelina kulovitého nebo oválného tvaru. Za tou suchou definicí stojí dramatický okamžik: při erupci vylétne z kráteru kus žhavé lávy, za letu se zakulatí nebo protáhne a po dopadu ztuhne. Kapkovité a vřetenovité bomby z Uhlířského vrchu ten mechanismus ukazují učebnicově. Na Venušině sopce leží v tufech a tufitech, tedy ve zpevněném sopečném popelu.
Obě lokality se dají pohodlně obejít. Uhlířský vrch nabízí kromě zelené značky naučnou stezku, informační tabule a lavičky na odpočinek. Venušina sopka s navazujícím lávovým proudem leží u obce Mezina jižně od Bruntálu. Právě u Meziny čeká možná nejfotogeničtější zastávka celé oblasti. Opuštěný lom tu odkryl lávový proud z nefelinického bazanitu, horniny příbuzné čediči, který při chladnutí popraskal do sloupců a místy do kulovitých bloků. Lokalita je podle oficiálního webu Krajiny břidlice přístupná bez omezení.
Kdo zná České středohoří, ocení kontrast. To vzniklo ve třetihorách a tvoří rozsáhlé pohoří z čedičů, trachytů a andezitů. Nízký Jeseník nabízí mladší a skromnější sopečné pole s několika dobře čitelnými vulkány, rozesetými mezi pastvinami a poli. Hor tu tolik nenajdete. Zato tu příběh jednotlivé erupce vidíte nezvykle zblízka.
Velký Roudný a lávový proud delší než pět kilometrů
Nejvýraznější sopkou oblasti zůstává Velký Roudný u obce Roudno, chráněný jako národní přírodní památka. Na vrcholu stojí rozhledna s kaplí a přes svahy vede naučná stezka Po vulkanitech. Geologické materiály tu popisují čedičovou lávu, sopečnou pumu a hlavně čtyři lávové proudy, z nichž se zachovaly počáteční úseky.
Rozměry stojí za zmínku:
| Lávový proud | Délka | Mocnost |
|---|---|---|
| Mlýna Roudná | 0,7 km | 15 m |
| Heroldova mlýna | 1,3 km | 30 m |
| Chřibského lesa | přes 5 km | místy přes 50 m |
Vzorek z proudu Černého lesa vyšel při radiometrickém datování zhruba na 2,5 milionu let, proud Chřibského lesa je asi o milion let mladší. Že se tyto útvary dochovaly, souvisí s odolností ztuhlé lávy. Bazanitová hornina zvětrává pomaleji než část okolních usazenin, takže krajina kolem ní během statisíců let „ustoupila“ a proudy zůstaly patrné v reliéfu.
Pro výlet doporučujeme naučnou stezku Po vulkanitech. Podle přehledu naučných stezek geoparku se dělí do čtyř samostatných tras kolem přehrady Slezská Harta: Roudno s osmi zastaveními, Mezina se třemi, Razová a Uhlířský vrch shodně se dvěma. Dohromady patnáct zastavení plus úvodní tabule. Destinační portál Severní Morava ji popisuje jako okruh o délce 25 kilometrů, což se hodí spíš pro kolo nebo dvoudenní pěší putování. Kdo má jen odpoledne, vystačí si s roudenskou částí.
Břidlicové štoly a čedičové lomy: dva výlety pod jednou značkou
Krajina břidlice vděčí za jméno pokrývačské břidlici, kterou tu lidé po staletí dobývali v podzemí. Sopky a doly spolu ale sousedí jen na mapě. Lávu a pumy zpřístupnily hlavně lomy na čedič, strusku a popeloviny. Břidlicové štoly zase otevřely pohled do mnohem starších usazených vrstev. Těžba tedy v obou případech odhalila horniny, které by jinak zůstaly pod drnem, jen pokaždé jiné.
Pro praktické plánování z toho plyne jedno: sopečný výlet směřuje k Bruntálu a Slezské Hartě, břidlicový k Budišovu nad Budišovkou a okolí. Budišov dobře poslouží jako brána do hornické části geoparku. V bývalém mlýně z první poloviny 18. století tu od roku 1996 funguje Muzeum břidlice, věnované jejímu vzniku i zpracování. Na kamenné tradici staví i naučné stezky Dědictví břidlice (asi 7 km), K Flascharovu dolu (3,5 km) nebo Zatopené osudy (1,4 km).
Do Budišova se dá dojet vlakem po trati 276 ze Suchdolu nad Odrou přes Odry a Vítkov. Z Ostravy a Opavy proto doporučujeme kombinovat železnici s autobusem, nebo rovnou sednout do auta a namířit si to na Budišov či Bruntál. Od Olomouce vede nejpřímější cesta přes Moravský Beroun. Spojit obě vrstvy během jednoho dne lze, jen s autem a s pevným plánem.
Listopad v geoparku: sopky přístupné, podzemí čeká na jaro
Mimo hlavní sezonu hrají v Krajině břidlice prim venkovní lokality. Sopky, lomy a naučné stezky nemají otevírací dobu ani vstupné. Podzemí je naopak většinou zavřené.
- Flascharův důl přijímá návštěvníky jen od 1. května do 31. října. Od listopadu do konce dubna zůstává uzavřen kvůli ochraně přírody. V sezoně stojí prohlídka štoly Hortensie 150 Kč pro dospělé, 100 Kč pro děti, studenty, seniory a držitele průkazu ZTP, rodinné vstupné vyjde na 350 Kč. Nutná je rezervace a platba v hotovosti.
- Muzeum břidlice v Budišově otevírá od května do září. V ostatních měsících lze prohlídku domluvit pro skupinu nad osm osob. Dospělí platí 60 Kč, děti od pěti let a senioři 40 Kč, rodina 130 Kč.
- Raabova štola u Zálužného nabízí prohlídky s průvodcem od dubna do konce října. Turistické weby uvádějí orientační vstupné 60 Kč pro dospělé a 40 Kč pro děti. Aktuální podmínky je lepší ověřit u Spolku Zálužné.
Předpověď pro Budišov nad Budišovkou na týden od 13. listopadu 2026 slibuje denní maxima mezi 4 a 9 °C, v noci místy mrzne a k tomu přeháňky a vítr. Na stezkách proto počítejte s rozbahněnými úseky a ráno i s námrazou na kamenech. Hodí se pevná nepromokavá obuv, stažená mapa v telefonu a dostatečná rezerva času, protože se brzy stmívá. Lom u Meziny i vyhlídka z Roudného stojí za návštěvu i v šedém podzimním světle. Bez listí je navíc reliéf lávových proudů lépe vidět.