Opatijská promenáda vznikla jako lékařský předpis, ne jako turistická atrakce. Léčivý efekt zajišťoval jodový aerosol z příboje
Opatijskou Lungomare budovala monarchie pro nemocné. Od roku 1889 po ní lékaři posílali srdeční i plicní pacienty na pečlivě dávkované procházky podél moře.
Obsah článku
Dne 4. března 1889 se z rybářské vesnice pod Učkou stalo úředně uznané klimatické lázeňské místo. Hosté, kteří sem tehdy přijížděli vlakem z Vídně, Prahy nebo Budapešti, nedostávali jen pokoj s výhledem. Dostávali režim: koupele v ohřívané mořské vodě, dietu, mléčnou nebo hroznovou kúru a chůzi po trasách upravených podle toho, kolik jejich srdce a plíce snesou. Páteří celého systému se stala pobřežní stezka, které dnes místní říkají Lungomare a která úředně nese jméno císaře Františka Josefa I. Kdo po ní vyrazí dnes, kráčí po trase, kterou lékaři kdysi naordinovali jako terapii. A její zdravotní účinek se dá vysvětlit i jazykem současné medicíny.
Železniční magnát a tři lékaři: jak vznikla lázeňská Opatija
Prvním náznakem budoucnosti byla Villa Angiolina, odpočinkové sídlo postavené už roku 1844. Skutečný zlom ale přinesla železnice. V roce 1873 dorazily koleje do nedaleké obce Matulji a Jižní dráha, tehdy jedna z nejmocnějších firem monarchie, začala v Opatiji hledat zdroj příjmů. Její generální ředitel Friedrich Schüler nesázel na hotely naslepo. Přizval k plánování odborníky, kteří tehdy určovali směr evropské medicíny: balneologa Julia Glaxe, kardiologa Maxe Josepha Oertela a chirurga Theodora Billrotha.
Výsledkem byl jeden z prvních promyšlených lázeňských projektů na Jadranu. Hotel Kvarner, otevřený roku 1884, vznikl jako zdravotní sanatorium s teplými i studenými koupelemi a dodnes se uvádí jako první hotel na východním pobřeží Jadranu. O rok později přibyl Imperial. Ve stejném roce, 1885, začala podle konzervátorského podkladu města Opatije stavba promenády.
Severovýchodní úsek mezi Voloskem a Slatinou byl hotový v roce 1889. Pak se práce zpomalily. Jižní dráha musela vykupovat pobřežní pás, vyjednávat s majiteli vil a vést cestu kolem hotelů, skal i soukromých zahrad. Poslední úsek k Lovranu byl dokončen až roku 1911, tedy šestadvacet let po prvním výkopu. Městský dokument uvádí celkovou délku 12 kilometrů od Voloska po Lovran.
Promenáda měla ještě jednu, často přehlíženou funkci. V době, kdy pozemky u moře patřily soukromníkům, zůstal díky ní nejatraktivnější pruh pobřeží veřejně přístupný. Pacient z chudší pražské rodiny tak chodil po stejných kamenech jako arcivévoda.
Chůze na předpis: Oertelova terénní kúra
Klíčem k pochopení celé stavby je pojem, který dnes zní cize: Terraincurewege, tedy cesty pro terénní kúru. Jejich autorem byl právě Oertel, mnichovský lékař, který přišel s myšlenkou, že nemocné srdce lze trénovat podobně jako sval. Ne klidem na lůžku, ale odměřenou zátěží.
Lékař pacientovi vybral trasu podle jeho kondice, určil tempo i vzdálenost a předem stanovil, kde má odpočívat. Rekonvalescent po zápalu plic dostal jiný úsek než host s přetíženým srdcem. Chůze tu fungovala jako dávkovaný lék, jehož dávka se postupně zvyšovala. Ostatní léčba přitom nezůstávala stranou, procházka doplňovala koupele, diety i další procedury. Podrobný popis tohoto režimu přináší studie o lázních Opatija a jejich řediteli Juliu Glaxovi z časopisu Acta medico-historica Adriatica.
Glax v letech 1899 až 1919 řídil lázeňské středisko a dohlížel na všechno od pitné vody z Učky přes kanalizaci a izolační nemocnici až po parky a cesty. Každoročně také vydával průvodce pro hosty. Jeho kolega Tripold zase léta sbíral meteorologická data a sepsal, komu opatijské klima prospívá. Mezi dobovými indikacemi figurovaly:
- chronické záněty dýchacích cest a uší,
- senná rýma a astma,
- rekonvalescence po zánětu pohrudnice či zápalu plic,
- některé organické nemoci srdce,
- poruchy látkové výměny.
Česká paralela se nabízí sama. Mariánské Lázně dodnes pracují s terénní kúrou jako s lékařem předepsanou chůzí po značených cestách se stanoveným sklonem a převýšením, Karlovy Vary nabízejí 22 lázeňských procházek různé obtížnosti. Opatija převzala stejný středoevropský recept, jen lesní svahy vyměnila za pobřeží.
Jodový aerosol z příboje: co pacienti vdechovali
Druhou složkou léčby byl samotný vzduch. Lékaři 19. století sledovali teplotu, vlhkost, vítr i tlak a mořskému vzduchu přisuzovali hojivou sílu, zejména u dýchacích cest. Opatija k tomu měla ideální polohu: Učka ji kryje před studeným vnitrozemím a Kvarnerský záliv jí dodává mírné zimy.
Mořský aerosol je fyzikálně dobře popsaný jev. Když se láme vlna, vzniká pěna a v ní praskají drobné bubliny. Ty vystřelují do vzduchu mikroskopické kapky, z nichž se část odpaří a zanechá ve vzduchu částečky soli a dalších látek z mořské vody. Atmosférická chemie dokládá, že v tomto aerosolu je přítomný i jód v několika chemických podobách. Do vzduchu se dostává přes hladinu, chemickými reakcemi a také s částicemi biologického původu. Za větrnějšího dne, kdy vlny bijí o skály pod promenádou, tak chodec skutečně dýchá jemnou mořskou mlhu.
Současná medicína nejpevněji podepírá jinou část dobové terapie, a to pohyb. Světová zdravotnická organizace řadí chůzi mezi nejběžnější formy fyzické aktivity a pravidelný pohyb podle WHO snižuje riziko srdečních chorob, vysokého tlaku, cukrovky 2. typu i některých nádorů. Přináší také lepší duševní pohodu a menší riziko pádů. Oertel by asi souhlasně pokýval hlavou.
Tradice navíc nevyhasla. Opatijská Thalassotherapia, dnes speciální nemocnice pro léčbu a rehabilitaci srdce, plic a revmatických chorob, provozuje přímo u Lungomare naučnou trasu ThalassoCardioWalk. Na tabulích radí, jaký úsek zvolit, jakým tempem jít a jak pomocí Borgovy škály odhadnout vlastní námahu. Terénní kúra tak po více než sto letech dostala moderní podobu.
Mahler, Joyce i houslista Kubelík: Češi na opatijském nábřeží
Promenádou procházela smetánka celé monarchie. Císař František Josef, po němž promenáda nese jméno, přijel do Opatije dvakrát: poprvé roku 1894 na setkání s německým císařem Vilémem II., podruhé kvůli setkání se švédským králem Oskarem II. K hostům patřili také Gustav Mahler, tanečnice Isadora Duncanová nebo James Joyce.
Silnou stopu tu zanechali Češi. Geograf Peter Jordan popisuje velký příliv návštěvníků z Prahy a českých zemí do severochorvatských lázní už před první světovou válkou. Zájem nepolevil ani po rozpadu monarchie. V roce 1929 tvořili Češi v Opatiji druhou nejpočetnější skupinu hostů hned po Němcích a předstihli Rakušany i Italy.
Nejslavnějším z nich byl houslista a skladatel Jan Kubelík. Opakovaně koncertoval v hotelu Kvarner, městu propadl a roku 1922 koupil Villu Rosalia, kde pobýval do roku 1930. Kdo dnes jde kolem, míjí dům, z jehož oken kdysi zněly housle jednoho z nejslavnějších virtuosů své doby.
Kudy na Lungomare a kde začít
Trasa propojuje Volosko, Opatiji, Ičići, Iku a Lovran. Je rovinatá, bez horského stoupání, a vstupné se za ni neplatí. Peníze utratíte nanejvýš za parkování, lehátko nebo kávu. Svižným krokem zvládnete celou délku zhruba za dvě a půl až tři hodiny. S focením, koupáním a obědem počítejte spíš se třemi a půl až pěti hodinami.
Volba startu ovlivní zážitek:
| Start | Pro koho | Co nabízí |
|---|---|---|
| Volosko | kdo chce celý příběh | rybářský přístav, dobré restaurace, kratší severní úsek |
| Opatija | kdo má hodinu či dvě | Angiolina, Kvarner, socha Dívky s rackem, pláž Slatina |
| Lovran | kdo jde jedním směrem | staré město, návrat autobusem nebo taxíkem |
Na Slatině najdete hlavní městskou pláž s dětským hřištěm a kavárnami, Ičići láká na pláž a marínu, Ika na malý přístav. Na celou trasu se nejlépe hodí jaro a podzim. V létě vyrazte ráno nebo pozdě odpoledne, v zimě vyberte bezvětrný den. Obujte boty s dobrou podrážkou, mokrý kámen dokáže pořádně klouzat. Při vysokých vlnách respektujte uzávěry. S kočárkem nebo na vozíku se bezpečněji pohybujete v centru Opatije mezi Angiolinou a Slatinou, jinde se střídají schody a úzké průchody, takže konkrétní úsek si raději ověřte v turistickém informačním centru.
Z Prahy to autem vychází zhruba na 680 kilometrů a osm hodin čisté jízdy, z Brna asi na 600 kilometrů a šest a půl hodiny. Vlakem se cestuje přes Villach a Lublaň do stanice Opatija-Matulji, tedy na stejné místo, kam kdysi přijížděli lázeňští hosté. Ve srovnání s velkolepou Promenade des Anglais v Nice nebo cyklostezkou u Sanrema působí opatijská promenáda komorněji. Podle nás je v tom její kouzlo. Žádná jiná jadranská stezka nemá tak hustě propletené vily, sanatoria a lékařskou minulost.