Kočky mňoukají jen kvůli lidem. Mezi sebou totiž tak nekomunikují

Mezi sebou tento zvuk nepoužívají, obvykle komunikují nehlasně, případně na sebe vrčí a syčí. Při interakci s člověkem jsou ovšem stran svých hlasových projevů mnohem aktivnější. Používají je, aby nám řekly, co chtějí, jak se cítí, případně jen jako pozdrav. Jak k tomuhle chování vůbec došly? A proč s nimi rádi komunikujeme vysokým hlasem? Profesor Bjarne O. Braastad z NMBU vysvětluje, že mňoukání obsahuje instinktivní zvuky komunikace s matkou.

Mezi matkou a jejími koťaty

„Matka a koťata spolu pomocí mňoukání komunikují zcela normálně. Když se pak kotě odebere do nového domova, zkusí tento postup použít i na lidi,“ vysvětluje. Jakmile vycítí, že to funguje, jednoduše používá mňoukání dál. Pokud ale budeme mňoukání kočky vytrvale ignorovat, nakonec s ním přestane. Uvědomí si totiž, že lidé jsou hloupá zvířata, která nerozumí tomuto druhu projevu. Koťata se chovají v zásadě jako miminka.

iZdroj fotografie: Pxhere

Když na nás kočka mňouká, používá stejné nástroje, jako když byla miminko. Je to poměrně typické chování u různých druhů domestikovaných zvířat. Ta, která žijí s člověkem v domácnosti, používají „dětinské“ chování, protože zjišťují, že funguje. Nekomunikují takhle s dalšími dospělými jedinci vlastního druhu. I když tedy kočky nepoužívají při interakci s dalšími kočkami hlasivky jako s lidmi, používají přece jen některé zvuky. Minimálně se umí ozvat, když zahání nepřítele.

Zastrašování a volání na partnera

Kočky také podobným způsobem zkouší přivolat partnera. Výrazné syčení je pak jasnou ukázkou ohrožení či agresivity. Stejně podstatnými formami komunikace jsou také řeč těla a reakce na jakýkoli případný dotek. S tímto tvrzením souhlasí i lingvistka Susanne Schötz. „Malá koťata na matku mňoukají poměrně často, když potřebují pomoc nebo přitahují pozornost. V dospělosti si tento způsob komunikace zachovají a vůči lidem se tak chovají jako děti.“

iZdroj fotografie: Pxhere

A je to velmi spolehlivá metoda, na jejich mňoukání reagujeme rychle a výrazně. Jde navíc o podobné frekvence, jaké při volání o pomoc používáme sami. Jsme tak obecně velmi citliví na výšku a intenzitu kočičího mňoukání. Kočky jsou nezávislí tvorové a většinou se chovají tak, jak se jim zrovna chce. Lidé a kočky si na druhé straně vyvinuli dlouhodobý a velmi blízký vztah. Je to vidět na trvající oblibě tohoto zvířete.

Spojení staré 10 000 let

Kočky začaly vyhledávat lidskou společnost asi v době před 10 000 lety, kdy lidé přešli k zemědělství a začali pěstovat obilí. A protože v sýpkách s obilím se dařilo krysám a myším, lákalo to tam také divoké kočky. Farmáři velmi rychle došli k závěru, že mít poblíž kočku je právě kvůli těmto škůdcům na úrodě velmi přínosné. A kočka zjistila, že její přirozené chování spojené s lovem myší je navíc oceněno člověkem.

iZdroj fotografie: Pxhere

Dnešní kočky nejsou ovšem od těch divokých nijak výrazně geneticky odlišné. To se projevuje také tím, že nebyly nikdy ochočeny na podobné úrovni jako například psi. Někteří badatelé jsou dokonce toho názoru, že kočky zkrotily samy sebe tím, že si zvolily život v blízkosti člověka. Mňoukání dospělých koček je pak jazyk určený specificky pro lidi. Jen občas máme problémy s rozpoznáním pravého významu těchto projevů.

Požadavky a potěšení

Mňoukání není jen jeden zvuk. Může skrývat mnoho různých odstínů s odlišnými významy. Jedním ze způsobů, jak kočce porozumět, je soustředit se na to, kterou část projevu zdůrazňuje. Zvuk „mmm“ nebo „mrr“ je zvukem potěšení, když se jí něco líbí. Jde o pozdrav a navázání spojení, také může ukazovat na sociální vztahy. Kočičí matka používá tento zvuk v momentě, kdy přichází domů, zdraví své potomky a dává najevo svou přítomnost.

iZdroj fotografie: Pxhere

Je-li v kočičím mňau zdůrazněno „a“, vyjadřuje zvíře nepohodlí, může mu být zima nebo má hlad. Ve většině případů používá kočka při komunikaci s lidmi dlouhé mňoukání. Jde výraz toho, že něco požaduje. A když se jí toho nedostane, jsou zvuky stále delší, a tím pádem i naléhavější. To je moment, kdy chce něco opravdu hodně. Když ani tehdy člověk nereaguje, kočka cítí frustraci a přejde až k hrdelnímu vytí.

Ve kterých projevech kočky poznáváte vlastní komunikaci?

Zdroj: ScienceNorway