Zapomeňte na stroje: ve Španělsku hasí požáry osli – a úspěšně. Vědcům doslova vytřeli zrak

Žádné cisterny ani moderní technika. V Národním parku Doñana spoléhají na osly, kteří denně „uklízejí“ krajinu a výrazně snižují riziko požárů.

Foto: Rahil Riahi / Creative Commons / CC BY-SA 4.0

Když se řekne hasičská výstroj, většině z vás se nejspíš vybaví nablýskaná červená auta, houkačky a chlapi v helmách. Jenže ve Španělsku na to jdou od lesa – a to doslova, jak jsme v redakci VědaŽivě zjistili. Zatímco zbytek země v posledních letech sužují rekordní požáry, které polykají stovky tisíc hektarů půdy, jeden kout Pyrenejského poloostrova zůstává jako zázrakem nedotčený. Ano, je to přesně tak. Čísla tady se vymykají všem statistikám.

Oslí prapor v akci aneb šichta bez remcání

Tajnou zbraní Národního parku Doñana totiž není nejmodernější technika, ale osmnáct oslů. A věřte nebo ne, tihle ušatí sympaťáci dělají svou práci tak dobře, že by jim i elitní jednotky mohly závidět.

Ale pojďme se na celý příběh podívat úplně od začátku. Všechno to začalo kolem roku 2014, kdy sdružení s poetickým názvem El Burrito Feliz (Šťastný oslíček) nasadilo do terénu první „rekruty“. Ti hlídkují od března do listopadu sedm hodin denně. Jejich revírem jsou mobilní protipožární linie, kde se s chutí pouštějí do všeho, co by mohlo hořet.

A proč to funguje? Odpovědí je biologie. Každý osel denně spase pruh vegetace o rozměrech zhruba 40 krát 15 metrů. Dokážou sežrat plevel, keře i suchý podrost, čímž vytvářejí přirozené protipožární pásy. Není tedy divu, že za posledních devět let v jejich rajónu nevypukl jediný požár. Jsou tiší, ekologičtí a místo benzínu spotřebují jen pár litrů vody.

Jejich přínos je dokonce tak velký, že španělská armáda (jednotka UME) jednoho z oslů symbolicky adoptovala a věnovala mu malou hasičskou přilbu. No řekněte, nechtěli byste takové kolegy v práci taky?

Proč jsou osli lepší než kozy nebo traktory?

Možná si říkáte, proč zrovna osli a ne třeba ovce nebo krávy. Trik je v jejich žaludku. Osel není typický přežvýkavec, má obří slepé střevo, kde fermentuje i tu nejtvrdší a nejsušší trávu. Jinými slovy – sežere i to, nad čím by jiná zvířata ohrnula nos. Navíc jsou to pracanti „z přesvědčení“. Jak říkají místní: kůň maká z povinnosti, ale osel proto, že chce.

Projekt se už začal šířit i do dalších částí Španělska. Tak uvidíme – dost možná mohou být právě tihle roztomilí čtyřnožci „lékem“ na stále větší rizika požárů. A to třeba nejen ve Španělsku.