Tygří výběh v Hodoníně nezůstane prázdný. Po úhynu oblíbeného páru našel v zoo útočiště samec Oliver

Čtrnáctiletý tygr ussurijský Oliver dorazil z jihočeské Hluboké do Hodonína. Návštěvníci ho ale zatím neuvidí, zvyká si za zavřenými dveřmi pavilonu šelem.

Foto: Petr Hamerník - licence CC BY SA 4.0

Když Zoo Hodonín v březnu oznámila utracení tygřice Raji kvůli agresivnímu nádoru čelisti a o necelé tři měsíce později přišla i o samce Igora, zdálo se, že éra tygrů na jihu Moravy skončila. Raja s Igorem tu žili od roku 2013, odchovali šest mláďat a tygr jako takový je erbovním zvířetem celé zahrady. Prázdný výběh by byl víc než symbolická ztráta. Proto zoo začala jednat, a výsledkem je Oliver, zkušený chovný samec, který ve čtvrtek 5. června přicestoval z Hluboké nad Vltavou. Nejde o trvalého nástupce, ale o přechodové řešení, které má svou logiku na obou stranách.

Proč zrovna Oliver a proč zrovna teď

Oliver není žádný nováček. Se svou partnerkou Altaicou v Hluboké přivedl na svět celkem devět mláďat, naposledy trojčata loni v září. Právě ta trojčata stojí za jeho přesunem. Jihočeská zoo disponuje jediným venkovním výběhem pro tygry a od podzimu 2025 musela Olivera a tygří rodinu střídat: jednou venku samec, podruhé matka s mláďaty. Režim fungoval, ale nebyl ideální.

Když Hodonín oslovil ostatní zahrady s nabídkou dočasného umístění tygra, Hluboká viděla příležitost pro obě strany. Oliver získal prostornější zázemí, mláďata s matkou celý výběh pro sebe. Podle zooložky Zoo Hluboká Markéty Jariabkové jde o standardní spolupráci mezi zoologickými zahradami, nikoli o nouzové „odložení“ zvířete.

Za zavřenými dveřmi pavilonu

Oliver je v Hodoníně zatím pouze ve vnitřní ubikaci pavilonu šelem. Pavilon je vyhřívaný, což je důležité i s ohledem na budoucí plány zahrady, ale hlavní důvod uzavření je prostý: aklimatizace. Tygr si musí zvyknout na nové prostředí, nové pachy, skleněné stěny, jiný denní rytmus ošetřovatelů.

Ředitel Zoo Hodonín Jiří Ingr uvedl, že termín zpřístupnění venkovního výběhu závisí čistě na průběhu aklimatizace. K polovině června žádné konkrétní datum nezaznělo. Pro návštěvníky, kteří míří do Hodonína primárně kvůli tygrovi, to znamená jediné: vyplatí se sledovat oficiální kanály zoo a počkat na oznámení. Areál je jinak normálně otevřený a nabízí zhruba stovku dalších zvířecích druhů.

Od ussurijských k sumaterským

Oliver je překlenovací kapitola, ne nová éra. Hodonín totiž dlouhodobě směřuje k chovu tygrů sumaterských, nejmenšího a nejvzácnějšího žijícího poddruhu. Podle ZSL London Zoo jich ve volné přírodě žije méně než čtyři sta. Zatímco tygr ussurijský je klasifikovaný jako ohrožený, sumaterský nese status kriticky ohrožený. Pro zoo střední velikosti, jakou Hodonín je, představuje účast na záchranném programu tohoto druhu výrazný reputační i odborný posun.

Jenže získat sumaterské tygry není otázka telefonátu mezi dvěma řediteli. Chov koordinuje evropský program EAZA prostřednictvím takzvaných EEP, ex-situ programů, které řídí koordinátoři a druhové komise. Ti rozhodují, která zoo smí chovat, která zvířata tvoří geneticky vhodný pár, kam se mláďata umístí. U sumaterského tygra navíc existuje globální návaznost přes partnerství GSMP, což celý proces dále prodlužuje. Hodonín sám mluví o „dlouhodobém procesu“ bez jakéhokoli časového odhadu. Realisticky jde spíše o měsíce, možná déle.

Co bude s Oliverem potom

Délka Oliverova pobytu v Hodoníně není stanovena. Až zoo jednou sumaterské tygry skutečně získá, nabízejí se dvě nejpravděpodobnější varianty: návrat do Hluboké, kde by se mohl znovu zapojit do chovu, nebo přesun do další zahrady podle doporučení koordinátora EEP pro ussurijského tygra. Rozhodnutí nebude na Hodoníně ani na Hluboké samotné, i tohle spadá pod evropskou koordinaci.

Pro Olivera samotného je přesun součástí života, který zoologické zahrady svým zvířatům v rámci řízeného chovu běžně připravují. Devět odchovaných mláďat z něj dělá chovně prověřeného samce, ne dočasnou výplň prázdného výběhu.

Hodonínský tygří příběh nekončí, mění poddruh. Oliver je most mezi třináctiletou érou Raji a Igora a budoucností, která má na sobě oranžové pruhy o něco užší a vzácnější.