Fotograf si sedl metr od 230kilového tygra a cítil jeho dech na kůži. Klid šelmy řídí parasympatikus, ne povaha

Bengálský tygr Exodus vážil kolem 230 kilogramů a od objektivu Blaira Buntinga ho dělilo necelých 30 centimetrů. Jeho dech opakovaně zamlžoval sklo.

Zdroj fotografie: Public Domain Pictures

Blair Bunting, komerční fotograf z Phoenixu, sedí na kufru s technikou. Naproti němu stojí čtyřletý samec Exodus, kterého od fotografa dělí jen upravený úsek řetězového oplocení. Vzdálenost mezi čenichem a předním členem objektivu měří méně než 30 centimetrů (jedna stopa). Teplý vzduch z tygřích plic mu dopadá na kůži a sklo se občas zamlží. Scéna se odehrála v arizonském parku Out of Africa Wildlife Park and Sanctuary, asi 45 minut jízdy jižně od Flagstaffu. Bunting ten okamžik popisuje jako směs soustředění, strachu a fascinace. Snímky ze série The Tiger Project působí nečekaně klidně, a právě v tom spočívá jejich síla. Výjimečnost celé akce stojí na důsledném respektování hranice, kterou Bunting ani jednou nepřekročil.

Exodus a 230 kilogramů svalů u upraveného plotu

Pro představu: SeaWorld uvádí u dospělého samce bengálského tygra průměrnou hmotnost kolem 220 kilogramů. Exodus tak patří k mohutnějším jedincům svého poddruhu. Takové zvíře jediným úderem tlapy srazí jelena a čelistmi prokousne krční páteř kořisti.

Bunting přesto nepracoval sám ani naslepo. Po jeho boku stála ošetřovatelka tygrů Brittney Olson a s ní tým Out of Africa, který sledoval každý pohyb šelem. Upravený segment oplocení umožnil fotografovi přiblížit se k výběhu s fotoaparátem, přičemž fyzická bariéra zůstávala na svém místě po celou dobu.

Park se veřejně prezentuje jako zařízení kombinující návštěvnický provoz a útočiště. Na oficiálním webu nabízí třeba programy „Feed A Tiger“ nebo „Tiger Splash“. Zdejší tygři jsou proto zvyklí na řízenou přítomnost personálu. Volný kontakt veřejnosti se zvířaty to ovšem neznamená.

Bunting svůj příběh sepsal pro magazín PetaPixel a doplnil ho i na vlastním blogu. Přiznává, že před jednotlivými foceními špatně spal. Mísilo se v něm očekávání, úzkost a zvědavost. Tvorba umění se podle něj mohla během okamžiku zvrhnout v něco nepředvídatelného.

Rok příprav a jediné neporušitelné pravidlo: žádný dotyk

Zárodek projektu vznikl kuriózně, ve výšce přes 21 kilometrů. Bunting letěl ve špionážním letounu U-2 a zážitek mu podle jeho slov obrátil pozornost k živému světu dole. Odtud vzešla touha pomáhat zvířatům a chránit kvalitu jejich života.

Následoval téměř roční proces výzkumu, schůzek, učení a zkoušek. Samotné fotografování proběhlo během šesti dnů s odstupy několika týdnů. Postup měl pevná pravidla:

• Nejprve puma. Bunting začínal s menší kočkovitou šelmou, teprve potom přešel k tygrům.
• Prvních 5 až 10 minut bez fotoaparátu. Seděl u plotu, mluvil na zvířata a nechal je situaci prozkoumat.
• Trpělivost podle individuality. Některé šelmy potřebovaly tři až čtyři návštěvy, než fotograf vůbec vytáhl techniku.
• Vybavení připravené mimo dosah zvířete.
• Absolutní zákaz dotyku.
• Okamžité ukončení. Jakmile se zvíře zneklidnilo nebo rozrušilo, focení skončilo.

Zajímavým detailem jsou chytré brýle Meta, které nosila Olson. Pořizovaly záznam z pohledu ošetřovatelky a podle Buntinga mohou posloužit i ke zpětnému sledování zdraví či chování tygrů.

Podle nás právě tahle pasáž vysvětluje, proč série obstála. Bezpečnost se tu neopírala o romantickou představu ochočené šelmy. Oporou byla bariéra, odborný dohled, odmítnutí kontaktu a ochota kdykoli odejít s prázdnou kartou.

Parasympatikus: klid tygra se dá vyčíst z těla

Slovo „klidný“ zní jako povahová vlastnost. U šelmy jde spíš o momentální stav organismu, který řídí autonomní nervový systém. Ten má dvě hlavní větve s protichůdnými úkoly.

Sympatikus chystá tělo k akci. Zrychluje srdeční činnost, rozšiřuje zornice, uvolňuje energetické zásoby a připravuje dýchání na výkon. Parasympatikus naopak odpovídá za režim, který odborná literatura označuje jako „odpočinek a trávení“. Zpomaluje tep, podporuje trávení a šetří síly. Podrobně fungování obou větví popisuje přehled StatPearls v knihovně NCBI.

Převládá-li u tygra parasympatická aktivita, projeví se to uvolněnějším držením těla a menší pohotovostí k prudké reakci. Predátor tedy netráví den v trvalém útočném nastavení. Aktivace jeho nervové soustavy kolísá podle podnětů, prostředí, stresu i předchozí zkušenosti. Buntingovo pozvolné seznamování se zvířaty tak dává smysl i z fyziologického hlediska: každá klidná návštěva snižovala šanci, že přítomnost cizího člověka vyvolá poplach.

Spoléhat na lidský dojem „hodného tygra“ by bylo hazardem. Zkušení chovatelé čtou celé tělo:

• uši sklopené nebo stočené dozadu,
• rozšířené zornice,
• napjaté svalstvo a zrychlený dech,
• vrčení, syčení či odkryté zuby,
• couvání, strnutí nebo naopak prudké pohyby.

Tygr je navíc samotářská šelma. Zklidněný jedinec proto neznamená sociálně ochočené zvíře, natož trvale předvídatelné.

Portrét bez vyceněných tesáků

Na Buntingových snímcích chybí obraz, který by čekal snad každý: rozevřená tlama s obnaženými špičáky. Fotograf ho vynechal záměrně. Vyceněné zuby v blízkém portrétu podle něj často prozrazují strach nebo stres.

Zoologové mu dávají za pravdu. San Diego Zoo Wildlife Alliance mezi znaky obranného chování tygrů řadí odkryté špičáky, stažené koutky otevřené tlamy, sklopené uši a velké zornice. Pokud člověk takové varování přehlíží, může zvíře přejít k výpadům a řevu. Fotka „divokého“ tygra s vyceněnými zuby tedy mnohdy zachycuje vystresovanou šelmu.

Bunting chtěl ukázat něco jiného. Redukce tygra na zuřivost, dominanci a hrubou sílu podle něj maže jeho individualitu i důstojnost. Série proto zdůrazňuje krásu, přítomnost a osobnost konkrétních zvířat. Exodus na snímcích vystupuje jako svébytná bytost s vlastním pohledem.

Fotograf přitom propojuje zploštělý obraz tygra se skutečnými hrozbami. Mýty o síle ukryté v tygřím těle dodnes živí pytláctví. Odborná skupina IUCN pro kočkovité šelmy uvádí, že tygři umírají kvůli kůžím, kostem, masu a dalším částem těla, především pro tradiční medicínu. Nelegální lov a obchod patří spolu se ztrátou biotopu, úbytkem kořisti a tříštěním krajiny k hlavním příčinám ohrožení druhu.

Tygr na dosah v Česku? Zákon má jasno

Česká pravidla by podobně blízkou situaci pro většinu lidí vyloučila. Státní veterinární správa u vybraných šelem včetně velkých koček zakazuje umožnit fyzický kontakt jiným osobám než chovateli. Výjimku mají například veterináři, lidé zajišťující odchyt či přepravu, osoby blízké chovateli nebo jeho zaměstnanci.

Návštěvní řád Zoo Praha zase výslovně zakazuje dotýkat se zvířat a rušit je. Ve vybraných pavilonech platí i omezení fotografování. Komerční produkce by vyžadovala individuální souhlas zahrady, zoologické zahrady navíc fungují v licencovaném režimu pod dohledem ministerstva životního prostředí a dalších úřadů.

Buntingův postup by v tuzemském prostředí ostatně nenarazil: tygra se nedotkl, od zvířete ho oddělovala bariéra a celou dobu nad ním bděla ošetřovatelka. Jako návod pro veřejnost ale jeho příběh rozhodně neslouží. Rok příprav, znalost konkrétních jedinců a odborný tým se nedají nahradit odvahou.