Tukani neumějí odbourávat železo, každé sousto ovoce proto musí projít kontrolou. Zoo Zlín i tak odchovala tři mláďata najednou
Ve zlínské Lešné vyrostla tři mláďata tukana obrovského. Krmivo jejich rodičů přitom nesmí obsahovat mnoho železa, protože si s ním jejich tělo neporadí.
Obsah článku
Koncem dubna 2026 snesla samice tukana obrovského v hnízdní budce čtyři vejce. Chovatelé v Zoo Zlín tehdy věděli, že rozhodovat budou drobnosti: teplota v dutině, ticho kolem hnízda, správně načasovaný zásah i složení každé misky s ovocem. O tři měsíce později, 22. července, zahrada oznámila, že trojice mláďat opustila budku a s rodiči se ukazuje v expozici Jaguar Trek. Zlín tak podruhé za sebou dokázal něco, co se podle jeho vlastních slov v Česku dosud nikomu nepovedlo zopakovat. Loni přišla na svět dvě mláďata, letos o jedno víc. A v evropském měřítku jde o mimořádně vzácný výsledek: z 39 institucí, které tento druh chovají, se za uplynulý rok mohly odchovem pochlubit pouze čtyři.
Železo jako tichý nepřítel tukanů
Tukani pocházejí z jihoamerických lesů a savan, kde se živí potravou chudou na železo. Jejich organismus se tomu přizpůsobil po svém. Železo z potravy si podle veterinárních zdrojů zadržuje mimořádně účinně a zbavit se jeho přebytku prakticky nedokáže. V přírodě to vadit nemusí. V lidské péči, kde se nabídka potravy snadno vychýlí, se z výhody stává past.
Odborníci tomu říkají nemoc ze střádání železa, případně hemochromatóza. Nadbytečný kov se ukládá hlavně v játrech a poškozuje je. Podle přehledu LafeberVet se nemoc ohlašuje nenápadně: pták ztrácí chuť k jídlu, je malátný, hůř dýchá, břicho se mu zvětšuje kvůli tekutině v dutině břišní a objevit se mohou i potíže s rovnováhou. Část jedinců zemře náhle, dřív než si chovatel čehokoli všimne.
Thajský veterinární časopis v roce 2022 popsal případ samce tukana obrovského, který nejdřív odmítal potravu, pak přestal létat a krátce nato uhynul. Pitva odhalila játra prosycená železem. Takové kazuistiky vysvětlují, proč zlínští chovatelé vybírají ovoce s puntičkářskou pečlivostí. Chyba se nemusí projevit hned, ale účet přijde.
Papája ano, citrusy ne: co smí do tukaní misky
Jídelníček zlínských tukanů zní jako ovocný pult v dobře zásobené prodejně: papája, kanadské borůvky, mango, žlutý meloun, jablka a hrušky. Zahrada zdůrazňuje, že nic z nabízeného krmiva nesmí obsahovat vysoké množství železa. Jakmile pár začne hnízdit, přibývá do misek živočišná bílkovina v podobě cvrčků a sarančat, které rodiče potřebují pro rychle rostoucí potomstvo.
Některé plody naopak v tukaní stravě nemají co dělat. Veterináři ze sítě VCA varují před citrusy a rajčaty. Vitamin C i kyselina citronová totiž zvyšují vstřebatelnost železa ze střeva, takže i krmivo se střídmým obsahem tohoto prvku pak zatěžuje játra víc. Fazole, kukuřice, hrách nebo hrozny patří mezi položky s vyšším obsahem železa, které se podle VCA hodí jen občas a v malých dávkách. Avokádo je pro tukany zakázané úplně.
Hlídání nekončí u ovoce. Veterinární příručka MSD doporučuje granule s obsahem železa pod 100 miligramů na kilogram a upozorňuje, že jednotlivé výrobní šarže se mohou výrazně lišit, proto by měla rozbor podstoupit každá z nich. Pozornost si zaslouží i voda, protože i ta může železo obsahovat. Rizikem je dokonce rez na kovových částech voliéry, kterou ptáci mohou ozobávat. Chovatelé si navíc pomáhají taniny, látkami obsaženými třeba v čaji, které železo v trávicím traktu vážou.
Záleží i na přípravě. Tukan potravu nežvýká jako papoušek a chybí mu vole. Sousta proto musí být nakrájená na malé kousky, které spolkne vcelku. Strava je velmi vodnatá a krátkým trávicím traktem projde rychle, takže ptáci spořádají velký objem jídla a misky i napáječky vyžadují denní čištění. Výsledkem je režim, ve kterém rozhoduje skladba, původ i úprava každé porce.
Čtyři vejce, líheň a kaše každé tři hodiny
Samotná výživa by k úspěchu nestačila. Tukani patří k ptákům, kteří na rušení u hnízda reagují přecitlivěle. Podle zlínské zahrady stačí, aby se podmínky vychýlily z optima, a rodiče mohou snůšku opustit nebo mláďata přestat krmit. LafeberVet uvádí, že ramfastidé, jak odborníci tukanovité ptáky nazývají, odmítají potomstvo i kvůli tak běžnému zásahu, jako je kontrola hnízdní dutiny. Někteří chovatelé proto do budek montují kamery, aby nemuseli rodiče vyrušovat.
Ve Zlíně letos zvolili kombinaci lidské pomoci a rodičovské péče. Ze čtyř vajec odebrali dvě do líhně, aby zvýšili naději, že se vylíhnou všechna. První mládě se vyklubalo v polovině května v umělých podmínkách. Jeden den ho chovatelé krmili speciální kaší v tříhodinových intervalech a pak ho vrátili do budky, kde se pár mezitím staral o druhé mládě. Do líhně putovalo i poslední vejce. Třetí potomek se z něj vyklubal o dva dny později a rovněž se brzy vrátil k rodičům. Od té chvíle už odchov zvládali dospělí ptáci sami.
Podle nás právě v tomto načasování leží zlínské know-how. Člověk vstoupil do děje jen na nejkritičtější úsek, tedy samotné líhnutí, a hned zase ustoupil. Dlouhodobý umělý odchov by přitom mohl ptákům vzít přirozené návyky, které budou jednou potřebovat jako rodiče.
Velkou roli sehrál prostor. Vnitřní voliéra měří 9,5 metru na šířku, 15 metrů na délku a 5,5 metru na výšku. Rodiče díky tomu mohou trávit čas daleko od budky a vzájemně se neprovokovat. U ptáků, které rozhodí i drobný stres, takový luxus nahrazuje ticho, jež by jinak chovatelé museli složitě vytvářet. Zahrada k tomu jmenuje i správnou teplotu a vlhkost v hnízdní dutině a vhodnou velikost a tvar budky.
Český unikát v evropské konkurenci
Tukan obrovský je největší z více než čtyř desítek druhů tukanovitých ptáků. Měří 55 až 61 centimetrů a váží od půl kila do zhruba 860 gramů. Jeho oranžový zobák dorůstá až 20 centimetrů a tvoří téměř polovinu délky těla. Navzdory velikosti je lehký a slouží ke sběru plodů i k regulaci tělesné teploty, protože tukan dokáže měnit přívod krve do zobáku a tím se ochlazovat. Uplatní se také při dorozumívání a namlouvání.
Ve volné přírodě se druhu daří. Mezinárodní svaz ochrany přírody ho vede jako málo dotčený, obývá rozlehlé území od Amazonie po sever Argentiny a vystačí si s okraji lesů, savanami, sady i městskými zahradami. Populační trend je ovšem klesající. V zoologických zahradách bývá k vidění poměrně často. Odchov však zůstává doménou hrstky institucí.
Česká historie je krátká. Podle specializovaného webu Ararauna se první mládě podařilo odchovat v Zoo Hodonín v roce 2009, úspěch se tam ale nezopakoval a druh z tamního chovu později zmizel. Zlínský pár vznikl teprve v roce 2024 a hned následující rok vychoval dvě mláďata. Zahrada přitom navázala na zkušenosti s menšími arassari z tropické haly Yucatan. Letošní tři mláďata dělají ze Zlína první českou zoo, která na odchov tukana obrovského dokázala navázat. Z tuzemských zařízení dnes tento druh kromě Zlína uvádí ještě Family Park v České Skalici.
Proč většina evropských chovů zůstává bez potomstva? Musí se sejít vhodně sladěný pár, klidné prostředí a budka s přesným mikroklimatem, k tomu pečlivě vyvážená strava a dostatek místa. Stačí, aby jeden dílek chyběl, a hnízdění skončí nezdarem. Zlín ukazuje, že úspěch nevisí na jediném triku. Stojí na souhře mnoha nenápadných rozhodnutí.
Co bude s mláďaty dál, zahrada zatím nesdělila. Loni Václav Štraub ze zlínské zoo pro iDNES uvedl, že zahrada chce zakládat další chovné páry a minimálně jedno mládě si ponechat. O umístění zvířat v evropských zoo se obvykle rozhoduje podle prostoru, pohlaví a příbuznosti, u řízených programů na doporučení koordinátorů. Dá se čekat, že zkušenosti ze Zlína se budou hodit i dalším zařízením, která na první odchov teprve čekají.