Krystaly umělého sněhu jsou hustší než přírodní vločky, proto vydrží déle. Švýcarský areál na to vsází 20 miliony franků a 175 sněžných děl
Technický sníh má víc než dvojnásobnou hustotu oproti čerstvému prašanu a na sjezdovce odolá oblevě déle. Leysin na tom postavil plán za 527 milionů korun.
Obsah článku
- Kapka místo vločky: proč technický sníh vydrží na sjezdovce déle
- Leysin, Les Mosses a jezero Hongrin: 175 děl pro Vánoce a jarní prázdniny
- Voda, proud a mráz: kde narážejí sněžná děla na své meze
- Graukogel a české kopce: co čeká areál bez děl a kdo už zasněžuje naplno
- Tvrdší manšestr, jistější termín: co znamenají děla pro lyžaře
Začátkem února 2026 chybělo v západních Alpách oproti dlouhodobému průměru čtvrt až půl metru sněhu, ve středních a východních polohách dokonce celý metr. Právě v těch dnech popsal švýcarský deník Blick spor, který rozdělil horské obce v kantonu Vaud. Lyžařská oblast Leysin-Les Mosses-La Lécherette chtěla za zhruba 20 milionů franků, tedy asi 527 milionů korun, pořídit 175 sněžných děl. Sázka stojí na prosté fyzice. Vyrobený sníh vzniká bleskovým zmrznutím rozprášených kapek, kdežto přírodní vločka roste v oblaku pozvolna z vodní páry. Výsledná zrna jsou drobná, oblá a těsně namačkaná. Proto pojmou víc vody a na upravené trati vzdorují teplu i tisícům lyží mnohem houževnatěji. Kolik taková jistota stojí a kdo ji zaplatí, ukazuje právě tenhle švýcarský případ.
Kapka místo vločky: proč technický sníh vydrží na sjezdovce déle
Přírodní vločka je křehká hvězdice s rozvětvenými rameny a mezi nimi zůstává spousta vzduchu. Sněžné dělo pracuje opačně. Vystřelí do mrazivého vzduchu jemnou vodní mlhu, kapky během letu ztuhnou a na svah dopadnou jako malé ledové kuličky. Snímky z elektronového mikroskopu, které v roce 2005 pořídil tým Williama Wergina, zachytily umělý sníh jako pelety podobné krupkám. Typické krystalické tvary v nich chyběly úplně.
Norský výzkumný ústav SINTEF udává hustotu čerstvého technického sněhu 300 až 500 kg/m³, což je zhruba čtyřnásobek nově napadaného přírodního sněhu. Přesnější data přinesla studie z pěti slovenských středisek publikovaná v časopise Water:
| Typ sněhu | Průměrná hustota |
|---|---|
| Nově napadaný přírodní sníh | 175,3 kg/m³ |
| Neupravený přírodní sníh mimo trať | 238,5 kg/m³ |
| Čerstvě vyrobený technický sníh | 409,6 kg/m³ |
| Sníh na upravené sjezdovce | 595,9 kg/m³ |
Krychle sjezdovky o hraně jednoho metru tak váží skoro 600 kilogramů. Rolba z ní navíc vytlačí většinu zbylého vzduchu a vytvoří kompaktní desku, do které slunce proniká pomaleji. České měření to potvrzuje. Podle odborného časopisu VTEI, který vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, obsahoval sníh na sledovaných tuzemských sjezdovkách v průměru 1,3 až 1,9krát víc vody než pokrývka vedle trati. V extrémním případě šlo až o 2,7násobek. Vrstva bohatá na vodu taje déle, a proto se bílý pruh drží na svahu ještě v době, kdy okolní louky dávno zezelenaly.
Leysin, Les Mosses a jezero Hongrin: 175 děl pro Vánoce a jarní prázdniny
Oblast ve Vaudských Alpách provozuje společnost Télé Leysin-Col des Mosses-La Lécherette, zkráceně TLML. Plán počítal se 109 novými zařízeními v Leysinu a 66 v Les Mosses. Areál by tak disponoval celkem 271 přístroji a technický sníh by pokryl 43 procent sjezdovek. Švýcarský průměr přitom podle provozovatele činí 54 procent, takže i po rozšíření by Leysin zůstal pod celostátní laťkou.
Vodu měl přivádět zakopaný řad dlouhý zhruba 20 až 22 kilometrů z přehradního jezera Hongrin. Technická zpráva z roku 2023 dimenzovala systém tak, aby za 64 hodin při teplotě vlhkého teploměru −2 °C zvládl dvakrát po sobě nanést třicetICentimetrovou vrstvu na všechny zasněžované tratě.
Ekonomické zdůvodnění je přímočaré. Podle projektového webu TLML přijde destinace v chabé zimě o 6 až 18 milionů franků, tedy přibližně 158 až 474 milionů korun. Bez spolehlivého sněhu odpadne 10 až 30 procent návštěvníků, což odpovídá 30 až 90 tisícům lidí za sezonu. Rozhodují hlavně Vánoce a únor, kdy rodiny rezervují ubytování dopředu a podle hlášení o sněhu. Provozovatel ve svých odpovědích na časté dotazy uvádí, že rentabilita začíná zhruba u stovky provozních dní. Na financování se měl podílet kanton subvencí 8 milionů franků (asi 211 milionů korun), dalších 7,6 milionu (zhruba 200 milionů korun) měla tvořit federální půjčka, za kterou ručí obce.
Podle nás dává tahle aritmetika smysl. Pokud by se horní odhad ztrát naplnil jen v několika zimách, investice by se vrátila rychleji, než vydrží běžná lanovka. Háček leží jinde.
Voda, proud a mráz: kde narážejí sněžná děla na své meze
Úplné zasněžení oblasti mělo podle technické zprávy spotřebovat 231 000 m³ vody a 684 000 kWh elektřiny. V přepočtu na jedno ze 175 děl to dělá asi 1 320 m³ vody a 3 909 kWh. Celkový objem vody zhruba odpovídá devadesáti olympijským bazénům, elektřina ročnímu odběru přibližně 270 českých domácností bez elektrického vytápění. Odpovědi na časté dotazy na projektovém webu přitom pracují s jinou verzí čísel: 180 000 m³ vody, 862 000 kWh spotřeby a 317 000 kWh vyrobených turbínou na přívodním řadu. TLML ujišťovala, že 90 procent vody se při tání vrátí do přírody.
Kolektiv „Non aux canons à neige“, česky Ne sněžným dělům, s tím nesouhlasil. Podle Blicku proti projektu podali odpůrci přes 500 námitek. Jejich výhrady:
- projekt považují za klimaticky zastaralý,
- upozorňují na zásahy do horské krajiny a rizika pro vodní zdroje,
- tvrdí, že provozovatel podcenil energetickou náročnost a technickou zranitelnost systému,
- kritizují nedostatečnou transparentnost.
Nejtvrdší limit ovšem určuje teploměr. Děla v Leysinu měla vyrábět až při teplotě −2 °C a nižší. Švýcarský ústav pro výzkum sněhu a lavin SLF eviduje u většiny stanic pod 1 300 metry statisticky významný úbytek sněhových dní. Bez omezení emisí by přirozená pokrývka mohla do konce století klesnout až o 70 procent a výnosné lyžování na přírodním sněhu by se stáhlo nad 2 500 metrů. Technický sníh tedy funguje jako pojistka, jenže její hodnota kolísá spolu s klimatem. Chrání jen tam, kde ještě přicházejí mrazivé noci.
Graukogel a české kopce: co čeká areál bez děl a kdo už zasněžuje naplno
Jak dopadne středisko, které na vyrobený sníh rezignuje, předvádí rakouský Graukogel v Bad Gasteinu. Podle Salzburger Nachrichten tam v sezoně 2024/25 kvůli nedostatku sněhu nejel vlek ani jediný den. Zasněžovací systém areál nemá. Po sezoně 2025/26 proto přeruší lyžařský provoz na tři zimy, až do sezony 2028/29 včetně. Rozhodla podle ORF ekonomika: údržba spolykala několik set tisíc eur ročně, tedy částku v řádu milionů korun, a tržby na ni nestačily.
Česká střediska tuhle lekci vstřebala dávno. Špindlerův Mlýn, Ještěd i Klínovec spadají podle portálu Holidayinfo do kategorie, kde technický sníh pokrývá 80 až 100 procent délky tratí. Rozdíl spočívá v měřítku. Ještěd čerpá z akumulační nádrže Bucharka s přibližně 12 tisíci m³ vody, takže švýcarská technická zpráva počítala zhruba s devatenáctinásobkem. Klínovec v listopadu 2024 rozjel 80 zasněžovacích zařízení, což podle zástupce areálu představovalo asi polovinu jeho techniky. Desítky kilometrů potrubí z velké přehrady by v českých horách působily jako výjimečný podnik.
Tvrdší manšestr, jistější termín: co znamenají děla pro lyžaře
Pro rekreačního lyžaře přináší technický sníh hlavně předvídatelnost. Pevný podklad zakryje kameny, rolby ho můžou pravidelně upravovat a hrana v něm drží i v rychlých obloucích. Proto na něm stojí i závodní tratě. Daní je tvrdost. Hutná zrna rychle spékají, odpoledne může svah působit ledově a pád bolí víc než do měkkého prašanu. Ten zase odpouští chyby, jenže se rychle rozjezdí a vítr ho snadno odnese.
Denní skipas pro dospělého stojí v Leysinu podle Switzerland Tourism od 62 franků, tedy přibližně od 1 634 korun, cena se ovšem pohybuje dynamicky. Kdo plánuje cestu, udělá nejlíp, když místo slibů provozovatelů sleduje aktuální sněhové zpravodajství. K 15. listopadu 2026 neměl Leysin v provozu ani jeden z 28 vleků.
Od únorového sporu se plán podstatně proměnil: kanton Vaud 18. září 2026 oznámil, že původní projekt se 175 děly a dvacetikilometrovým potrubím nepokračuje, mimo jiné kvůli ochraně rašelinišť národního významu u Les Mosses, a TLML místo něj připravuje zhruba 30 až 40 děl jen pro Leysin. Les Mosses se mají přeorientovat na celoroční turistiku přizpůsobenou změně klimatu. Částka 20 milionů franků navíc vychází z mediálního zpravodajství, zatímco projektový web TLML uváděl 21,7 milionu, tedy asi 572 milionů korun.