Studie chování čmeláků mohou posloužit výrobě pokročilých robotických systémů, které se tak mohou naučit lépe orientovat v okolí a spolehlivěji plnit naprogramované úkoly

Jak se drobní tvorečkové velmi obratně pohybovali z květiny na květinu během jejich opylování, vyhýbali se s neuvěřitelnou přesností veškerým překážkám, jako jsou stonky, trny nebo cokoli obdobného. Všechny tyto akce vyžadují po tom, kdo je provádí, velmi přesné vědomí vlastního těla a jeho vztahu k okolnímu prostředí.

Nejen u velkých mozků

Mezi vědci se přitom mělo za to, že tato schopnost se projevuje jen u zvířat s větším mozkem, a hmyzu nebo dalších menších organismů se tudíž netýká. V zájmu dalšího průzkumu tohoto fenoménu si Ravi a jeho kolegové postavili v laboratoři vlastní úl. Čmeláci se mohli pohybovat ven a dovnitř tunelem, který byl částečně zakryt pohyblivými překážkami. Postupem času výzkumníci zmenšovali průchodnost a pozorovali, jak se reakce hmyzu mění.

iZdroj fotografie: Pixabay

Studie – následně publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences – přišla s velmi zajímavým závěrem, který nás nutí radikálně přehodnotit náš pohled na hmyz a jeho schopnosti orientace v prostoru. Podle závěrů studie si čmeláci měří mezery letem ze strany na stranu, aby si je „oskenovali“. Když je konkrétní mezera užší než jejich rozpětí křídel, věnují zkoumání konkrétního otvoru ještě delší čas.

Pokročilá vzdušná akrobacie

A pak provedli něco naprosto nečekaného: otočili svoje ochmýřená tělíčka a proletěli bokem. Někteří jedinci se překážky dotkli, ale každý z víc jak 400 zaznamenaných průletů čmeláků skrze připravenou mezírku byl úspěšný. Příroda během tisíců let vývoje druhů zakódovala hmyzu úžasné vlastnosti a postupy, prohlásil Ravi.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zkoumání tohoto fenoménu odhaluje, že neexistuje druh, který by vědce nedokázal znovu překvapit svým přístupem k okolí a schopnostmi, jak překážky v něm překonávat. Ostatně toto „měření“ čmeláků se dá využít například v pokročilých robotických systémech, které se tak mohou lépe naučit orientovat v prostředí a spolehlivěji plnit člověkem naprogramované úkoly. Nakonec se budou pohybovat ve stejném prostředí jako ti čmeláci.

Zdroj: Scientific American