Když majitel jednoho normálního domu v Kalifornii zavolal odchytovou službu na „několik hadů“, ještě netušil, co přijde. Sdílel totiž domácnost se skoro stovkou hadů.
Ředitel společnosti Sonoma County Reptile Rescue Al Wolf vytáhl ze základů domu 22 dospělých chřestýšů a 59 mláďat. Později se ještě vrátil pro 11 dalších kousků. Podle Wolfa byl dům pro hady zcela ideálním útočištěm, protože při kopání základů zůstala na místě většina původních kamenů a skal. Byli tak prakticky v přirozeném prostředí. Ředitel Wolf pak odchycenou hadí populaci vypustil do přírody daleko od jakékoli okolní zástavby.
Dům stojící na tradičním hadím místě
Základy domu mohly být totiž hnízdiště ptáků, případně místo, kam se hadi hromadně uchylovali při porodu mláďat. Uvedla to Emily Taylor, herpetoložka z polytechniky v San Luis Obispo, která na přemísťování hadů spolupracuje. Rozhodně by to vysvětlovalo obrovský počet mláďat. Ovšem volba hadů usadit se zrovna takto v základech domu je i tak neobvyklá. Je to velmi netypické vzhledem k malému převýšení území Kalifornie.
Druhově šlo o severní chřestýše, známé tako jako pacifické, kteří se vyskytují v mnoha západních státech a západní Kanadě. Tito chřestýši nekladou vejce a samičky si někdy najdou opuštěnou noru hlodavců, kde porodí o samotě. Jindy se zase hromadně uchýlí do ptačích hnízdišť, což je běžné hlavně v horách. Jinak ale nevíme, proč někteří volí porod hromadný, jiní zase zcela samotářský. První možnost možná preferují hadi navzájem příbuzní.
Odlišná doba výchovy mláďat
Vědci si původně mysleli, že hadí matky vychovávají své děti asi po dobu dvou týdnů, než omladina poprvé svlékne kůži a vydá se vlastní cestou. Výzkumy Taylorové ale naznačují, že celý vztah je mnohem komplikovanější. Živý záznam z jednoho letního hnízdiště ukázal, že výchova trvá mnohem delší dobu. Háďata se narodí během srpna a s matkou zůstávají až do zimy, kdy hibernují. Pozorovanou populaci pak opustila teprve s jarním oteplením.
Obecně se chřestýši drží dál od lidí a vyhýbají se rušným místům, stejně tak utečou, než aby kousali. K útoku se uchylují jen tehdy, pokud se cítí skutečně ohroženi. Nacházejí si však pohodlná místa poblíž lidí, kteří se usazují u vody a stínu, což přitahuje také hlodavce. Nedávné období kalifornského sucha přilákalo hady i do zahrad, kde ostřikovače nabízely v parnu zdroj vody. V základech domu se nejspíš drželi kvůli izolaci.
Riziko pro majitele
Je ale pravdou, že pokud by je majitel nečekaně vyrušil nebo šlápl na vyhřívajícího se hada, riziko útoku by bylo poměrně vysoké. Jed chřestýše obsahuje neurotoxiny, které útočí na nervový systém, a látky bránící srážení krve. Další symptomy zahrnují bolest, mělké dýchání, mdloby, zvracení a výrazný nebo naopak velmi slabý puls. Protijed může pomoci a omezit bolest, pokud je oběti podán během několika hodin po uštknutí.
Podle Centra pro kontrolu chorob je každý rok v USA uštknuto hady obecně 7 – 8 tisíc lidí, a pět z nich zemře. Dříve bylo pro majitele domu poměrně běžné chřestýše na pozemku zabíjet. Lidé ovšem časem pochopili, že přímá smrt zvířete není nejlepší cesta, jak se s nimi vypořádat. Většina zemí tak disponuje odchytovou službou nebo dobrovolníky, kteří hada odnesou jinam, místo jejich zabití. Jako právě Al Wolf v tomto případě.
Našli jste někdy v domácnosti hada?
Zdroj: LiveScience
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 7813
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10890
