Peklo u České Lípy formoval Robečský potok v měkkém pískovcovém podloží. Láká na unikátní tvary a klid

Úzký kaňon nedaleko České Lípy ukrývá na necelých šedesáti hektarech převisy, jeskyně i voštiny, jaké jinde v Česku na tak malém prostoru nenajdete.

Foto: -RadekS- - licence CC BY 3.0

Kdo zná Adršpach nebo Český ráj, má pískovcovou krajinu spojenou s monumentálními věžemi, okruhy plnými turistů a frontami u pokladen. Peklo u České Lípy funguje jinak. Žádné vstupné, žádné zábradlí kolem ikonických vyhlídek, žádné davy. Jen červeně značená stezka podél potoka, který si po tisíciletí trpělivě razí cestu měkkým pískovcem.

Potok, který tesal kaňon

Robečský potok se zařezával do kvádrových pískovců jizerského souvrství, uložených v období svrchní křídy. Středně zrnité křemenné pískovce jsou dostatečně pevné, aby udržely strmé stěny, ale zároveň dostatečně měkké, aby je voda a zvětrávání dokázaly modelovat do neobvyklé škály tvarů. Potok využíval síť svislých puklin, podél nichž se masiv rozšiřoval a rozpadal. Výsledkem není jeden efektní útvar, ale celá galerie: pseudokrasové a rozsedlinové jeskyně, skalní převisy, izolované bloky, úzké rokle ústící do hlavního údolí, železité inkrustace na stěnách, voštiny, žlábkové škrapy, místy i nedokonalé skalní hřiby.

Česká geologická služba hodnotí lokalitu jako místo s velkým vědeckým i vzdělávacím významem a jako geoturistickou zajímavost národního významu. A právě v tom je paradox Pekla: přestože si zaslouží pozornost geologů, k jeho ocenění nepotřebujete znát jediný odborný termín. Stačí projít kaňonem a dívat se.

Od soukromé rezervace k národní přírodní památce

Ochrana údolí má překvapivě dlouhou historii. Podle dostupných pramenů existovala soukromá rezervace už od roku 1895. Státní ochranu získalo Peklo 18. listopadu 1967, tehdy na ploše 43,73 hektaru zaměřené především na geomorfologické jevy. Vyhláškou č. 24/2009 Sb. se území rozšířilo na dnešních 58,1067 hektaru a předmět ochrany se doplnil o mokřadní a lužní biotopy, bažinné olšiny, jasanové luhy a početnou populaci bledule jarní.

Historicky je doložen i německý název Höllengrund. Výklad pojmenování „Peklo“ není v primárních zdrojích jednoznačný, sekundární texty ho spojují s temným, divokým a skalnatým rázem údolí. Romantický potenciál místa si uvědomovala už vrchnost ze zámku Zahrádky: v první polovině 19. století nechala Robečský potok splavnit a výlety na člunech patřily k oblíbeným zábavám. Některé jeskyně jsou uváděny jako úkryty z dob protireformace, konkrétní jména skrývajících se osob ale dostupné prameny neuvádějí.

Co čeká pěšího návštěvníka

Celým údolím vede naučná stezka Peklo, kopírující červenou turistickou trasu z Dubice do Zahrádek. Trasa je lineární, bez strmých výstupů, s mostky a povalovými chodníky přes mokřadní úseky. Po cestě míjíte Skautskou skálu, železniční viadukt i skalní byty v Karbě, pozůstatek doby, kdy lidé využívali převisy jako přístřeší.

Praktické nástupy:

• Autem: parkoviště Rybník Dubice (českolipská strana) nebo parkoviště Zahrádky, ObÚ na opačném konci trasy.
• Vlakem: Česká Lípa hlavní nádraží nebo zastávka Zahrádky u České Lípy.

Pro návštěvníka platí pravidla národní přírodní památky: držet se značené trasy, nerozdělávat oheň, nezasahovat do skalních útvarů. Horolezecká činnost mimo označené terény vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody.

Peklo versus velká skalní města

Srovnávat Peklo s Adršpachem je jako srovnávat komorní koncert se stadionovým turné. CHKO Český ráj zabírá přes 18 000 hektarů, Adršpašsko-teplické skály přitahují ročně 300 až 500 tisíc návštěvníků. Peklo má necelých 60 hektarů a návštěvnický tlak je nesrovnatelně nižší.

Jenže právě v tom spočívá jeho síla. Na několika kilometrech pěší chůze tu najdete koncentraci tvarů, která by v rozlehlejším skalním městě zabrala celý den lezení po okruzích. Pseudokrasové dutiny v Pekle navíc vznikly jinak než klasické krasové jeskyně, jaké znáte třeba z Jeskyní Na Pomezí, tam vápence rozpouštěla chemicky agresivní voda, tady se pískovec rozpadal mechanicky podél puklin a zvětráváním. Výsledek vypadá na první pohled podobně, proces za ním je zásadně odlišný.

Proč jít právě sem

Peklo neohromí vertikálou ani dechberoucí vyhlídkou. Ohromí tím, jak tiše a samozřejmě nabídne geologii, historii i les v jednom klidném průchodu. Kdo hledá pískovcový zážitek bez front a bez spektáklu, tady ho najde. Stačí sejít k potoku a nechat se vést.