Nesmírně roztomilé monstrum z hloubky 3 000 metrů: Tato „vousatá“ ryba překvapila mořské biology

Drobná růžová ryba s hrbolatou kůží a „vousy“ z prodloužených paprsků ploutví byla natočena v roce 2019 – věda ji pojmenovala až letos.

Foto: Animalia

Třiadvacátého března 2019 se robotické ponorné zařízení Doc Ricketts spouštělo tmavým sloupcem vody v Monterey Canyonu u centrální Kalifornie. V hloubce 3 263 metrů, při teplotě 1,60 °C a tlaku přesahujícím 300 atmosfér kamera zachytila něco, co operátoři na palubě lodi Western Flyer neočekávali: malou, růžovou, pomalou rybu s kulatou hlavou, velkýma očima a podivnými výběžky pod tlamou, které vypadaly jako miniaturní bradka. Trvalo šest let, než se z tohoto záběru stal oficiálně popsaný druh. V srpnu 2025 tým vedený mořskou bioložkou Mackenzie Gerringer publikoval v časopise Ichthyology & Herpetology vědecký popis a dal rybě jméno: Careproctus colliculi.

Růžová, hrbolatá a s „vousy“ z ploutví

Careproctus colliculi patří do čeledi Liparidae, tedy slimákovitých ryb, skupiny čítající přes 400 známých druhů, která patří k nejúspěšnějším obyvatelům hlubokého oceánu. Odebraná samice měřila 9,2 centimetru. Na první pohled zaujme růžovým zbarvením, neúměrně velkou kulatou hlavou a měkkými hrbolky pokrývajícími hlavu a přední část těla. Právě tyto hrbolky daly druhu jméno: latinské colliculi znamená „malé kopečky“.

A ty pověstné vousy? Nejde o pravé smyslové vousky, jaké mají třeba sumci. Diagnóza druhu uvádí 22 paprsků prsních ploutví, z nichž horní čtyři výrazně přečnívají přes okraj ploutve. Na záběrech tyto prodloužené „prsty“ volně visí pod hlavou a vytvářejí dojem rozcuchaného plnovousu. Zda mají i smyslovou funkci, věda zatím nepotvrdila: morfologicky jde o paprsky ploutví, ne o specializované orgány. Na břiše má ryba navíc dobře vyvinutý přísavný disk, typický znak slimákovitých, kterým se přichytává k podkladu. FishBase ji vede jako zcela neškodnou.

Svět bez světla, kde tlak drtí ponorky

Hloubka 3 263 metrů není číslo, které si člověk snadno představí. Zkusme to jinak: na každých deset metrů vodního sloupce přibývá jedna atmosféra tlaku. V místě, kde Doc Ricketts natočil Careproctus colliculi, působí na každý čtvereční centimetr povrchu ryby síla odpovídající více než 326 kilogramům. Sluneční světlo sem nepronikne, fotonická zóna končí zhruba ve 200 metrech. Teplota se drží těsně nad bodem mrazu. Potravy je minimum.

Monterey Canyon přesto funguje jako biologická tepna. MBARI ho popisuje jako dálnici organické hmoty: proud zbytků chaluh, který se řítí ze šelfu do hlubiny a živí bentická společenstva na dně. Kaňon nabízí pestrou mozaiku prostředí: písčité pláně, skalní stěny, bahnité svahy i otevřenou vodní tmu střední vodní vrstvy. A leží pouhých sto kilometrů od pobřeží, takže dálkově ovládané ponorné vozidlo se na dno dostane za něco přes dvě a půl hodiny. Právě tato kombinace přístupnosti a rozmanitosti z něj dělá jedno z nejproduktivnějších míst pro objev nových druhů.

Šest let od záběru k vědeckému jménu

Proč trvalo tak dlouho, než se z kuriózního videa stal popsaný druh? Odpověď leží v povaze hlubinné taxonomie. Slimákovité ryby mají měkké, rosolovité tělo, které se při vytažení na hladinu snadno poškodí. NOAA Fisheries opakovaně upozorňuje, že právě křehkost exemplářů a nedostatek srovnávacího materiálu brzdí popis nových druhů. Gerringerův tým musel kombinovat analýzu videa, odběr fyzického exempláře, mikroskopii, micro-CT skenování a sekvenaci DNA, aby mohl s jistotou říct: tohle není žádný ze známých druhů rodu Careproctus.

Výsledek? MBARI uvádí, že pozorování Stevena Haddocka z roku 2019 zůstává jedinou potvrzenou observací tohoto druhu na světě. Při zpětném průchodu archivem se sice objevila stopa z roku 2009 u pobřeží Oregonu, kde mohl být druh zaměněn za příbuzného Osteodiscus cascadiae, ale jde zatím jen o pracovní hypotézu, ne o potvrzené rozšíření.

Nejhlubší ryby planety a jejich roztomilý bratranec

Careproctus colliculi žije v takzvané abyssální zóně. Jeho vzdálení příbuzní z rodu Pseudoliparis ale sestupují ještě hlouběji, do hadální zóny oceánských příkopů. Pseudoliparis swirei z Mariánského příkopu, popsaný v roce 2018, obývá hloubky pod 6 000 metrů. V roce 2023 Natural History Museum oznámilo, že příbuzný druh byl natočen v rekordní hloubce 8 336 metrů. Tyto hadální ryby vypadají úplně jinak: průsvitná kůže, neúplně zkostnatělá kostra, zvětšený žaludek přizpůsobený sporadické potravě.

Růžové zbarvení ani hrbolatý povrch přitom nejsou v rámci slimákovitých bezprecedentní. FishBase eviduje druh Paraliparis rosaceus, doslova „růžová slimákovitá“, a v rodu Careproctus existují i druhy s podobně nerovným povrchem. Co dělá C. colliculi výjimečným, je specifická kombinace znaků: růžové zbarvení, měkké hrbolky, výrazně přečnívající horní paprsky prsních ploutví a výskyt v hloubce přes 3,2 kilometru. Žádný jiný popsaný druh tuto sadu nesdílí.

Dvě třetiny oceánu, které neznáme

Objev jedné devíticentimetrové ryby globální odhady biodiverzity nepřepisuje, ale důrazně je potvrzuje. NOAA pracuje s číslem 700 000 až milion oceánských druhů, z nichž přibližně dvě třetiny dosud nebyly objeveny nebo formálně popsány. Méně než deset procent mořského dna je zmapováno v rozlišení srovnatelném s povrchem Měsíce. A to mluvíme o planetě, jejíž povrch pokrývá z více než sedmdesáti procent voda.

Gerringerův tým při popisu tří nových abyssálních slimákovitých, Careproctus colliculi je jedním z nich, formuloval pointu, která stojí za zopakování: každý takový nález je připomínkou, jak málo toho o životě v hlubokém oceánu víme. Praktický dopad není převrat v číslech, ale argument pro pokračování systematického mapování, archivace vzorků a taxonomické práce. Bez ní zůstane růžová ryba s vousy jen virálním záběrem, a ne kapitolou v katalogu života na Zemi.

V jednom z nejlépe prozkoumaných podmořských kaňonů planety se šest let skrýval druh, který nikdo neuměl pojmenovat. Kolik dalších čeká v kaňonech, kam se dálkově ovládané ponorné vozidlo ještě nepodívalo?