Příběh o tlouštíkovi s dobrým koncem. Kākāpō se vrací ze záhrobí a láme rekordy v líhnutí
Na novozélandských ostrovech se letos odehrává mimořádný úspěch ochranářů. Kakapo soví, nelétavý papoušek, který měl v 90. letech jen několik desítek jedinců, má v sezoně 2026 rekordní počet mláďat.
Obsah článku
Na třech malých novozélandských ostrovech se od začátku roku 2026 odehrává něco, co ochranáři z programu Kākāpō Recovery za třicet let systematického sledování nezažili. Kakapo soví, nejtěžší papoušek planety, neschopný letu a ještě nedávno balancující na samém okraji vyhynutí, produkuje mláďata tempem, které překonává všechny dosavadní záznamy. Podle dubnové aktualizace novozélandského Ministerstva ochrany přírody (DOC), citované zahraničními médii, se z 256 snesených vajec vylíhlo 105 mláďat. K polovině dubna jich bylo naživu 95 až 98 – záleží na datu konkrétního reportu. Přepočteno: letošní přírůstek odpovídá zhruba 45 procentům celé startovní dospělé populace. U běžného ptačího druhu by takový poměr nikoho nevzrušil. U kakapo je to skok, který může přepsat budoucnost celého druhu.
Pták, který zapomněl létat
Kakapo soví je evolučním unikátem. Vyvíjel se miliony let na ostrovech, kde neexistovali savčí predátoři – žádné kočky, žádné kuny, žádné krysy. Bez tlaku shora neměl důvod zůstat ve vzduchu. Postupně přibíral, křídla se zmenšovala a dnes je používá hlavně k udržení rovnováhy nebo k řízenému skluzu přes mezeru tří čtyř metrů. Samci dosahují hmotnosti až čtyř kilogramů, což z kakapo dělá nejtěžšího papouška světa. Novinářská zkratka „nejtlustší“ je nepřesná, ale výstižná – tenhle pták vypadá jako zelený, mechově zbarvený míč s očima sovy.
Právě maskování a noční aktivita ho po tisíciletí chránily. Jenže s příchodem Polynésanů a později Evropanů dorazily na Nový Zéland i kočky, hranostaji a potkani. Proti nim kakapo neměl žádnou obranu. Populace se zhroutila. V sedmdesátých letech 20. století nacházeli biologové ve Fiordlandu téměř výhradně samce – osmnáct ptáků, ani jednu samici. Teprve objev větší skupiny na Stewartově ostrově vrátil naději. Přesto v roce 1995 žilo na celém světě pouhých 51 kakapů. Třicet jedna samců, dvacet samic. To bylo dno.
Proč zrovna letos
Klíč k pochopení letošního rekordu neleží v laboratoři, ale na větvích novozélandského jehličnanu rimu. Kakapo je jedním z mála ptáků, jejichž rozmnožování závisí na jediném konkrétním spouštěči: hromadném plodění rimu. Samice potřebují bohatou nabídku plodů, protože právě jimi krmí mláďata. Bez dostatečné úrody se chovná sezóna buď nespustí vůbec, nebo je slabá. Kakapo proto hnízdí jen jednou za dva až čtyři roky.
Sezóna 2026 přišla po mimořádně silném plodném roce rimu. DOC před jejím začátkem odhadoval rekordních 50 až 60 procent plodících konců větví na všech třech hnízdních ostrovech – podle Scientific American šlo o největší úrodu za desítky let. Příroda dodala palivo. Lidé přidali precizní logistiku: doplňkové krmení, nepřetržitý monitoring každého jedince přes vysílače, přesuny vajec mezi samicemi, umělou inkubaci, ruční odchov a geneticky řízené párování včetně umělé inseminace.
Rekord, ale který přesně
Je potřeba rozlišovat. Média často směšují tři různé metriky, a výsledek pak působí zmateně.
- Vylíhnutá mláďata – 105 v sezóně 2026. To je průběžný rekord.
- Živá mláďata v průběžném součtu – 95 až 98 podle data aktualizace (duben 2026).
- Vyvedená mláďata – tedy ta, která přežijí zhruba 150 dní a jsou oficiálně započítána do populace. Tady dosud drží rekord sezóna 2019 se 73 vyvedenými mláďaty.
Letošek tedy překonal dosavadní laťku v počtu vylíhnutých. Jestli překoná i rekord ve vyvedených, se ukáže až v druhé polovině roku. Pro srovnání: v sezóně 2022 se z 141 vajec vylíhlo 60 mláďat a populace tehdy vzrostla z 197 na 252 jedinců. Letošních 105 vylíhnutých z 256 vajec naznačuje, že pokud mortalita mláďat nepřekročí obvyklou míru, konečné číslo by mohlo sezónu 2019 výrazně překonat.
Zachráněn? Ještě ne
Rekordní sezóna je obrovský posun. Není to ale konec příběhu. DOC na svém druhovém profilu stále klasifikuje kakapo jako „Threatened – Nationally Critical“ a uvádí 235 žijících jedinců. Problémy, které druh svazují, sahají dál než k počtu vajec:
- Genetické zúžení – celá dnešní populace pochází z těch 51 přeživších z roku 1995.
- Nemoci – zejména aspergilóza, plísňová infekce dýchacích cest.
- Nedostatek bezpečných lokalit – tři malé ostrovy a jedna oplocená pevninská rezervace nestačí pro dlouhodobě udržitelnou populaci.
Od roku 2023 probíhá pokusné vysazení samců v pevninské rezervaci Sanctuary Mountain Maungatautari, od roku 2024 další experiment na ostrově Coal Island. Cílem je postupný návrat kakapo do širšího původního areálu. Pevný veřejně vyhlášený práh, při jehož dosažení by byl druh prohlášen za „bezpečně zachráněný“, DOC nestanovuje. Mluví o zdravých, samoudržitelných populacích – a to je horizont, ke kterému vede ještě dlouhá cesta.
Co může udělat kdokoli z nás
V české zoo kakapo neuvidíte. Všichni žijící jedinci jsou divocí a veřejnost k nim nemá přístup – nejblíž se dostanete přes online Kākāpō Cam. DOC ale nabízí tři cesty, jak pomoci přímo: finanční dar, dobrovolnický program a symbolickou adopci konkrétního ptáka. Širší dopad má podpora projektů na budování bezpredátorních území, protože právě nedostatek bezpečných míst je dnes hlavní brzda růstu populace.
Sto pět vylíhnutých mláďat za jednu sezónu je číslo, které by ještě před deseti lety znělo jako fantazie. Ale 236 dospělých ptáků na celém světě je pořád číslo, které se vejde do jednoho autobusu. Kakapo zatím vyhrál bitvu. Válku ne.