Medvědi se po třech stech letech vrátili do Krkonoš. Osiřelí sourozenci našli nový domov v horském lese

Dva medvědí sourozenci z Vysokých Tater žijí od dubna v lesním výběhu pod Stezkou korunami stromů v Janských Lázních. Do krkonošského lesa se tak medvěd hnědý vrátil poprvé přibližně po třech staletích.

Foto: PxHere

Hned na úvod je fér říct, co ten návrat znamená. Michal a Alica neběhají volně po hřebenech, žijí v ohraničeném výběhu o rozloze 5 400 metrů čtverečních, pod odbornou garancí Safari Parku Dvůr Králové. Přesto nejde o kulisu. Projekt, který vznikal čtyři roky a stál přes 15 milionů korun, propojuje záchranu dvou konkrétních zvířat, která se do přírody vrátit nemohou, s edukací o velkých šelmách v krajině, kde se téma predátorů znovu otevírá. Stačí připomenout vlky, kteří se do Krkonoš vrátili sami, bez výběhu a bez vstupenky.

Z Tater přes Košice do Krkonoš

Začátek června 2023, oblast mezi Štrbským a Popradským plesem. Správa TANAP eviduje tři medvědí mláďata bez vodící medvědice. Několik dní trvá monitoring okolí, ale samice se neobjevuje a zdravotní stav mláďat se zhoršuje. Následuje odchyt a převoz do záchranné stanice v Zázrivé. Odtud putují sourozenci, samec Michal, samice Alica a jejich bratr Hugo, do ZOO Košice, kde stráví téměř tři roky v lidské péči.

Hugo nakonec zamířil do jedné z francouzských zoo jako zakladatel chovu. Michal s Alicou odjeli v březnu 2026 do Janských Lázní. Přes zimu se aklimatizovali v novém prostředí, a když se 4. dubna otevřela Medvědí stezka pro veřejnost, přišlo navzdory nepříznivému počasí za první víkend zhruba 3 000 návštěvníků.

Proč se nemohou vrátit do divočiny

Otázka, kterou si položí každý: nemohli bychom je prostě pustit? Odpověď je jednoznačná: ne. Michal a Alica byli odchyceni jako malá mláďata, prošli dlouhodobou péčí člověka a oficiální materiály projektu i Safari Parku výslovně uvádějí, že návrat do volné přírody pro ně není možný. Právě proto byli zařazeni do Evropského chovného programu (EEP), který pod hlavičkou Evropské asociace zoo a akvárií koordinuje populace více než 500 druhů v lidské péči. Medvěd hnědý má v EEP vlastní program s koordinací v nizozemském Ouwehands Dierenpark. Michal a Alica tak přispívají ke genetické diverzitě evropské populace, i když za plotem.

Symbolika „návratu po 300 letech“ přitom není vytažená z prázdna. Velké šelmy z Krkonoš postupně zmizely kvůli staletému pronásledování člověkem. KRNAP u vlka dokumentuje vyhubení v první polovině 19. století; medvěd z hor zmizel ještě dříve. Přesný rok posledního krkonošského medvěda historické prameny jednoznačně neurčují, ale třísetletý rámec odpovídá tomu, co o osudu predátorů ve střední Evropě víme.

Les, ne pavilon

Výběh stojí na pozemku Krkonošského národního parku pod jižní částí Stezky korunami stromů. Uvnitř je lesní terén s přirozenou vegetací, brlohy, vodní plochou a chráněnými odpočinkovými zónami, kam se medvědi mohou stáhnout. Monitoring běží nepřetržitě, odbornou péči zajišťuje Safari Park Dvůr Králové jako provozovatel samostatného zařízení.

Pro návštěvníka to znamená zásadně jiný zážitek než klasická zoo expozice. Medvědy pozorujete z výšky, z korun stromů, ne z chodníku za příkopem. Provozovatel upozorňuje, že každá návštěva je jiná: zvířata se pohybují volně po celém výběhu a viditelnost nikdo negarantuje. Součástí programu jsou komentované prohlídky a krmení, které šanci na pozorování zvyšují.

Rozlohou nejde o evropský extrém. Bear Forest v Nizozemsku nabízí 20 000 metrů čtverečních pro sedm medvědů, švýcarský Arosa Bear Sanctuary disponuje 28 000 metry čtverečními pro maximálně pět zvířat. Krkonošských 5 400 metrů čtverečních pro dva medvědy je v přepočtu na jedince srovnatelných, ale celková plocha je výrazně menší. Co je podle nás skutečně neobvyklé, je formát: propojení záchranného výběhu s vyhlídkovou lávkou v korunách stromů v horském lese nemá v Evropě přímou obdobu.

Víc než atrakce

Bylo by naivní předstírat, že Medvědí stezka nemá komerční rozměr. Stezka korunami stromů je turistický byznys a dva živí medvědi jsou silný tahák. Jenže projekt zároveň zapadá do širší logiky, kterou KRNAP dlouhodobě uplatňuje: kombinace ochrany přírody přímo v terénu s doplňkovými nástroji mimo něj, od genofondové zahrady přes záchrannou stanici pro handicapované živočichy ve Vrchlabí až po vzdělávací programy o krkonošské fauně pro školy. Medvědí stezka je v tomto kontextu silný interpretační nástroj: místo, kde se návštěvník poprvé v životě podívá na velkou šelmu v prostředí, které připomíná její přirozený svět, a dostane k tomu kontext.

A ten kontext je v Krkonoších aktuálnější, než by se zdálo. Vlk se sem vrátil sám, bez pozvání a bez plotu. Debata o soužití s velkými predátory se v českých horách teprve rozjíždí. Michal a Alica ji nerozhodnou, ale můžou ji posunout od strachu k porozumění.