Levotočivý šnek je v přírodě stejně vzácný jako čtyřlístek. Příčinou je chiralita, princip známý z chemie léků

Školák z Prahy našel v Oldřichově v Hájích keřovku plavou s ulitou zatočenou doleva. U tohoto druhu jde o první zdokumentovaný případ v lokalitě a o okno do jednoho z nejelegantnějších triků vývojové biologie.

Foto: congerdesign/Pixnio

Kolem 9. června 2026 procházel Jan Kabát zahradu Domu přírody v Oldřichově v Hájích a všiml si drobného plže, který vypadal „obráceně“. Nebyl poškozený, nebyl deformovaný. Měl ulitu zatočenou zrcadlově, doleva místo obvyklého pravotočivého vinutí. Ekolog Ladislav David, který jedince převzal do péče, potvrdil pro ČTK, že jde o keřovku plavou a o první známý levotočivý exemplář z této lokality. Národní muzeum v Praze projevilo zájem, ovšem až o samotnou ulitu po uhynutí šneka. Do té doby zůstává živý v rukou oldřichovských ekologů. Jenže skutečný příběh nezačíná v zahradě. Začíná v embryu, v okamžiku, kdy se vajíčko teprve začíná dělit.

Jak se pozná „levák“ mezi šneky

Určit směr vinutí ulity je překvapivě jednoduché. Stačí držet schránku špičkou (apexem) nahoru a podívat se na otvor, aperturu. Směřuje-li vpravo, jde o běžnou pravotočivou, tedy dextrální ulitu. Směřuje-li vlevo, máte v ruce sinistrální exemplář. U naprosté většiny suchozemských plžů je pravotočivost normou. Levotočivost se u takových druhů objevuje jako vzácná odchylka, nikoli jako poddruhový znak.

Oldřichovský nález není v Česku úplně první. Česká televize v roce 2009 popsala levotočivého hlemýždě od Stráže nad Nežárkou a o rok později dalšího z Horažďovic. Každý takový případ ale vzbudí pozornost, protože nejde o kosmetickou zvláštnost. Levotočivý šnek má zrcadlově převrácené celé tělo, vnitřní orgány, nervovou soustavu i pohlavní ústrojí.

Jedno vajíčko, jedno rozhodnutí, celé tělo pozpátku

Klíč k pochopení leží v embryologii. U šneků je směr vinutí klasickým příkladem takzvaného mateřského efektu: o tom, jestli bude potomek pravotočivý, nebo levotočivý, nerozhoduje jeho vlastní DNA, ale faktory, které do vajíčka vložila matka ještě před oplozením. Rozhodnutí tedy padne dřív, než embryo vůbec existuje jako samostatný organismus.

Experimentálně to nejlépe dokládá práce japonských biologů Abeho a Kurody z roku 2019 na plovatce bahenní. Identifikovali gen Lsdia1, kódující protein ze skupiny forminů, jako jediný mateřský gen, jehož vyřazení obrátí směr vinutí. Důležité upřesnění: u oldřichovské keřovky nikdo genetický test neprovedl. Mechanismus ale bude s největší pravděpodobností analogický, protože základní vývojová logika je u plžů evolučně konzervativní.

Jak to funguje krok za krokem:

• Jednobuněčná fáze – mateřské faktory v cytoplazmě vajíčka nastaví chiralitu buňky.
• Třetí rýhování – buňky se dělí šikmo, buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivost), nebo proti nim (levotočivost).
• Signální dráha nodal/Pitx – asymetrická genová exprese přepíše počáteční mechanický impuls do trvalého levopravého plánu celého těla.

Výsledkem není šnek s „pokřivenou“ ulitou. Je to kompletní zrcadlový obraz, jako kdybyste normálního jedince postavili před zrcadlo a zrcadlový odraz ožil.

Proč je levotočivý šnek odsouzený k samotě

Převrácená anatomie má jeden krutý praktický důsledek: páření. U druhů, kde se jedinci při kopulaci přikládají k sobě, musí pohlavní otvory vzájemně lícovat. Pravotočivý a levotočivý šnek mají genitální ústrojí na opačných stranách těla. Geometrie schránek navíc brání správnému přiblížení. Orgány se k sobě jednoduše nedostanou.

Levotočivý jedinec proto potřebuje partnera se stejnou orientací, a ten v populaci téměř neexistuje. Vzniká tak bludný kruh: i kdyby se mutace dědila, její nositel se jen těžko rozmnoží, takže se v populaci neuchytí. Evoluční biologie to popisuje jako frekvenčně závislou selekci ve prospěch většinového typu.

Přesto existuje teoretická možnost, že by levotočivost mohla založit nový druh. Studie publikovaná v Nature v roce 2003 popisuje scénář „speciace jediným genem“: pokud se opačně vinutí jedinci nemohou pářit, vzniká reprodukční bariéra, základní podmínka pro vznik nového druhu. V praxi je to ale extrémně nepravděpodobné, protože levotočivý šnek musí nejdřív najít partnera.

Ned, Jeremy a naděje z Oldřichova

Oldřichovský případ má zahraniční paralely. Na Novém Zélandu spustil v srpnu 2025 magazín New Zealand Geographic celostátní výzvu k nalezení partnera pro levotočivého šneka přezdívaného Ned. Ještě slavnější byl britský Jeremy, levotočivý hlemýžď zahradní, kolem kterého nottinghamský genetik Angus Davison vybudoval kampaň #SnailLove. Jeremy se nakonec spářil. Jeho potomstvo ale bylo pravotočivé, což dokonale ilustruje mateřský efekt: Jeremyho geny sice nesly informaci pro levotočivost, ale partnerka vložila do vajíček své vlastní, pravotočivé faktory.

Ladislav David doufá, že se ozve někdo, kdo chová dalšího levotočivého jedince. Veřejná kampaň ani formulář pro hlášení v Česku neexistují; nejpraktičtější cestou je kontaktovat přímo oldřichovské ekology nebo malakoložku Národního muzea Štěpánku Podroužkovou. Stačí ostrá fotografie ulity s apexem nahoru, přesná lokalita a datum.

Lidské tělo zná podobný fenomén, říká se mu situs inversus totalis, zrcadlové uspořádání vnitřních orgánů. U člověka ho ale zvenčí nepoznáte. U šneka ano. Stačí zvednout ulitu, podívat se na otvor a vidíte rozhodnutí, které padlo v jediné buňce dřív, než se embryo vůbec začalo dělit.