Hranická propast nemá změřené dno. Robot v rekordní hloubce objevil neznámé prostory, které vznikly rozpouštěním skály zdola

Autonomní robot se v Hranické propasti ponořil do 450 metrů pod hladinu. Na dno nedosáhl, systém pod ním pokračoval dál.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

1. srpna 2022 se podvodní robot UX-1Neo odpojil od povrchového týmu a začal klesat do tmy. Cílem bylo dostat se hlouběji než kdokoli a cokoli před ním a zmapovat prostory, o nichž speleologové jen tušili, že existují. Robot zvládl 450 metrů pod vodní hladinou, a pak musel zastavit. Ne proto, že narazil na dno. Protože dosáhl svého technického limitu. Data, která vynesl na povrch, ukázala něco nečekaného: v rekordní hloubce se propast nejen nezužovala, ale otevírala do rozsáhlých, dosud neznámých prostor. A chodba pod ním pokračovala dál se stejně velkým průřezem.

Kam až sahá nejhlubší zatopená propast Česka

Hranická propast leží v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic na Moravě. Její celková potvrzená hloubka činí 519,5 metru, z toho 69,5 metru tvoří suchá část nad vodní hladinou a zbytek je zatopený. To z ní dělá jednu z nejhlubších zatopených propastí na planetě. Jenže „potvrzená hloubka“ neznamená „celková hloubka“. Znamená jen to, kam se zatím podařilo dostat měřicí techniku.

Před nástupem robotů se o průzkum pokoušeli potápěči. Polský speleopotápěč Krzysztof Starnawski dosáhl v roce 2015 hloubky 265 metrů, což je dodnes nejhlubší lidský ponor v historii lokality. Už dříve, v roce 2014, spustil ze 214 metrů hloubkovou sondu, která se zastavila na 384 metrech. Každý další metr pod dvoustovkou znamenal exponenciální nárůst rizika. Hranice lidských možností tu byla jasně vytyčená. A tak nastoupily stroje.

Robot, který vidí ve tmě

Mise z léta 2022 proběhla v rámci mezinárodního projektu UNEXUP, navazujícího na program Horizon 2020 UNEXMIN. Na české straně ji koordinovala Základní organizace České speleologické společnosti 7-02 Hranický kras, na technologické straně stáli inženýři z portugalského výzkumného centra INESC TEC a firmy UNEXMIN GeoRobotics.

UX-1Neo není obyčejný dálkově řízený podvodní stroj. Jde o autonomní robot vybavený arzenálem senzorů:

• multibeam sonar pro trojrozměrné mapování stěn,
• dva rotační skenovací sonary,
• šest kamer,
• šest systémů strukturovaného světla pro rekonstrukci 3D povrchů.

Robot se pohyboval pod úsekem zvaným Mikádo a sestupoval šachtou Lift II, partií, která byla do té doby prozkoumána jen částečně. V hloubkách, kam se žádný potápěč nemohl dostat, jeho sonary zachytily rozsáhlé dutiny a prostory, které nebyly zaneseny v žádné dosavadní mapě. Podle oficiální zprávy ZO ČSS šlo o „obrovské“ prostory. Přesné rozměry veřejně publikovány nebyly, ale data jasně ukazují, že spodní partie Lift II jsou členitější a rozlehlejší, než kdokoli čekal. A pod nimi leží ještě Maciejka, část systému popsaná jako „dosud téměř neobjevená“.

Propast, která roste zdola

Tady se příběh Hranické propasti zásadně odlišuje od většiny jeskyní, které znáte z turistických okruhů. Běžný kras vzniká shora: dešťová voda nasáklá oxidem uhličitým z půdy prosakuje do vápence a pomalu ho rozpouští. Hranická propast funguje opačně.

Po hlubokých tektonických zlomech tu z velkých hloubek, řádově kilometrů, vystupuje CO₂. Geochemické analýzy, které publikovali vědci z Masarykovy univerzity, prokázaly v těchto plynech příměs takzvaného plášťového CO₂, tedy oxidu uhličitého pocházejícího z hlubokých vrstev Země. Plyn se rozpouští v podzemní vodě, vytváří agresivní kyselé roztoky a ty pak rozpouštějí vápenec směrem zdola nahoru. Odborně se tomu říká hypogenní nebo hydrotermální kras.

Výsledkem není úzká šachta vyhloubená vodou stékající z povrchu, ale systém komor, dómů a kaveren modelovaných zespodu tlakem minerálních vod. Právě proto je Hranická propast tak hluboká a tak nepředvídatelná, její tvar neurčuje povrchová hydrologie, ale hlubinná geologie. A právě proto robot ve 450 metrech našel velké prostory tam, kde by „normální“ krasová propast už dávno měla zúžené dno.

Jak hluboko ještě může sahat

Otázka, na kterou všichni čekají, zní jednoduše: kde je dno? Odpověď je složitější. Geofyzikální odhady pracují s rozmezím 800 až 1 300 metrů. Některé starší interpretace uváděly rovný kilometr, ale autoři z Masarykovy univerzity v komentáři z roku 2021 upozornili, že tato konkrétní čísla nejsou spolehlivě podložená. Ověřené je zatím jen jedno: pod 450 metry systém pokračuje a nic nenasvědčuje tomu, že by se blížil ke konci.

Právě proto speleologové připravují další etapu. Michal Guba, klíčová postava průzkumu, v dubnu 2026 popsal pro iROZHLAS projekt s pracovním názvem „Hranická propast 1300″. Cíl je nasadit robot schopný ponoru do 1 300 metrů. Rozpočet? Kolem deseti milionů korun. Peníze zatím chybí.

Co to znamená pro krajinu nad propastí

Hranická propast není izolovaná geologická kuriozita. Termální vody, které ji modelují, zásobují i nedaleké lázně Teplice nad Bečvou. Objev dalších podzemních prostor neznamená bezprostřední ohrožení povrchu. Geologové se ale dlouhodobě zabývají citlivostí území na stavební zásahy, zejména na případné přehradní stavby v údolí Bečvy, které by mohly změnit tlakové poměry v celém systému. Propast je zkrátka připomínkou, že pod zdánlivě klidnou moravskou krajinou probíhají procesy, které lidská civilizace zatím neumí plně popsat, natož kontrolovat.