Největší evropský netopýr přežívá v dutinách stromů, ne v jeskyních. V Jeseníkách ho po letech hledání poprvé chytili

Noc z 15. na 16. září 2026 přinesla na Červenohorském sedle v Jeseníkách historický průlom: v odchytové síti uvízl netopýr obrovský, největší evropský letoun, kterého na českém území dosud nikdo fyzicky nezachytil.

Foto: Popa-Lisseanu AG / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Šestnáct sezón systematického monitoringu, deset let pod vedením zoologa Radka Lučana z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a nesčetné hodiny strávené analýzou ultrazvukových nahrávek. Přesně tak dlouho trvalo, než se z akustického přízraku stal hmatatelný důkaz. Odchytová stanice na Červenohorském sedle, zasazená do prostoru sjezdovek v jednom z nejdůležitějších migračních koridorů střední Evropy, přitom druh zaznamenávala opakovaně, jenže vždy jen jako charakteristický zvukový otisk na detektoru. Teprve když studenti Jáchym Tesařík a Nikola Gallová společně s Lučanem vytáhli ze sítě jedince s rozpětím křídel přesahujícím čtyřicet centimetrů, proměnila se hypotéza v certifikovaný faunistický záznam.

Proč největšího evropského netopýra tak dlouho unikalo odchytit

Rozpětí 410 až 460 milimetrů a hmotnost kolem šedesáti gramů: na papíře působí netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus) jako tvor, který by měl být v krajině nápadný. Jenže právě opak platí. Druh létá rychle, přímočaře a často ve výškách přesahujících sto metrů nad terénem. Loví velký hmyz vysoko nad korunami stromů, a jak dokládá studie publikovaná v časopise Science, dokáže za letu ulovit i drobné tažné pěvce. Taková potravní strategie ho drží daleko od běžných odchytových zařízení umístěných v úrovni porostu.

K tomu přistupuje akustická záludnost. Echolokační signály netopýra obrovského se překrývají s hlasy netopýra rezavého i tadaridy evropské, takže spolehlivé určení vyžaduje počítačovou analýzu sonogramů. Český monitoring druhu proto po léta stál prakticky výhradně na detektoringu, a i ten přinášel jen sporadické záchyty z několika rozptýlených regionů, od jižní Moravy přes kaňon Vltavy u Slap až po labské údolí u Hřenska.

Červenohorské sedlo: migrační trychtýř pro ptáky i netopýry

Hlavní hřeben Jeseníků tvoří pro tažné živočichy bariéru. Červenohorské sedlo v nadmořské výšce kolem 1 013 metrů představuje výraznou sníženinu, kudy se „kanalizuje“ proud ptáků, netopýrů i hmyzu, tedy energeticky nejúspornější průchod masivem. Právě proto zde v roce 2010 vznikl dlouhodobý monitorovací projekt, který od roku 2016 garantuje Radek Lučan.

Za tu dobu tým na sedle zdokumentoval nejméně 21 druhů letounů. Mezi pravidelnými akustickými záchyty figuroval i netopýr obrovský a Lučan s kolegy v odborném textu pro časopis Ochrana přírody připouštěli, že pravidelná přítomnost druhu naznačuje možnost stálé populace v širším okolí.

Stromový gigant versus jeskynní klasik: dva světy jednoho řádu

Kdo si pod slovem „netopýr“ představí jeskyni, myslí spíš na netopýra velkého (Myotis myotis), nejznámějšího velkého letouna české fauny. Srovnání obou druhů odhaluje zásadně odlišné ekologické strategie:

	Netopýr obrovský	Netopýr velký
Rozpětí křídel	410–460 mm	350–430 mm
Typ úkrytu	dutiny starých listnatých stromů	jeskyně, štoly, sklepy; v létě půdy budov
Potrava	velký hmyz, doloženě i drobní pěvci	pozemní kořist: střevlíci, pavouci, larvy
Lovecká výška	často 100 m a více nad terénem	nízko nad zemí, sbírá kořist z povrchu
Zimování	zimoviště z velké části neznámá	podzemní prostory

Právě vazba na doupné stromy dělá z netopýra obrovského indikátor kvality lesních porostů. EUROBATS ho řadí mezi druhy přímo závislé na starých listnatých lesích po celý životní cyklus, od letních kolonií přes přechodné úkryty až po dosud málo probádaná zimoviště.

Co jediný odchyt znamená pro ochranu jesenických lesů

Jeden zachycený jedinec automaticky nezakládá novou ochrannou zónu. Přesto má objev konkrétní praktický dopad. AOPK ČR i mezinárodní úmluva EUROBATS u druhu se statusem „zranitelný“ a klesajícím populačním trendem zdůrazňují nezbytnost zachování starých doupných stromů a omezení zásahů v migračních trasách. Fyzický doklad přítomnosti na Jesenicku dává ochranářům podstatně tvrdší argument při posuzování lesnických záměrů v okolí sedla, než jaký nabízela pouhá akustická data.

Podle nás jde o nejpodstatnější rozměr celého příběhu. Kuriozita „největšího netopýra“ přitáhne pozornost, ale skutečná hodnota odchytu spočívá v tom, že každý starý buk či dub s dutinou v jesenických lesích získává konkrétnějšího „advokáta“, druh, jehož přežití na těchto stromech prokazatelně závisí.

Dá se netopýr obrovský v Česku hledat i bez odchytové sítě?

Teoreticky ano, prakticky obtížně. Vizuální pozorování má u rychle letícího druhu ve tmě minimální výpovědní hodnotu. Nejcennější příspěvek veřejnosti představují kvalitní ultrazvukové nahrávky pořízené bat detektorem a předané specialistům k analýze. Kdo by na večerní procházce jesenickým lesem narazil na neobvykle velkého letouna, udělá nejlépe, když kontaktuje místní chiropterology; prosté hlášení „viděl jsem velkého netopýra“ bez dokumentace vědecky využitelné prakticky není.