Horký pramen vytvořil v Gánovcích kamenný otisk neandertálcovy hlavy. V travertinu čekal 100 tisíc let

Minerální pramen u Popradu před 105 tisíci lety vyplnil travertinem nitro neandertálské lebky a vytvořil tak jeden z nejvzácnějších paleoantropologických nálezů ve střední Evropě.

Foto: Ing.Mgr.Jozef Kotulič - licence CC BY SA 4.0

Představte si horký pramen, který rok za rokem ukládá uhličitan vápenatý na všechno, co mu stojí v cestě. Kameny, větve, kosti. V jednom případě i lidskou lebku. Voda ji nezničila, naopak chemicky „odlila“ její vnitřek a vytvořila přirozený odlitek mozkovny, takzvaný endokast. Právě ten v roce 1926 vykopal z travertinové stěny na kopci Hrádok u Gánovců dělník Koloman Koky. Nešlo o běžnou kost ani o celou lebku. Šlo o kamenný otisk toho, co měl neandertálec v hlavě.

Pramen, který tvoří kameny

Gánovce leží asi tři kilometry jihovýchodně od Popradu v Popradské kotlině. Podloží tu protkávají zlomy, jimiž stoupá k povrchu minerální voda cirkulující hluboko v karbonátových horninách. Jakmile se dostane na vzduch, uvolní se z ní oxid uhličitý a rozpuštěný vápenec se začne srážet. Vrstvu po vrstvě. Tak vzniká travertin, pórovitý, ale tvrdý sediment, který v okolí Gánovců vybudoval celé kaskády, pole a pramenné krátery.

Kopec Hrádok je jedním z těchto kráterů. V době posledního interglaciálu, zhruba před 100 až 130 tisíci lety, tu silný termální pramen ukládal travertin obzvlášť intenzivně. Cokoliv spadlo do kráteru (zvířecí kosti, ulity, rostlinný materiál), obalil a zakonzervoval. Na rozdíl od běžné zeminy, která organické zbytky postupně rozloží, travertin funguje jako minerální odlévací forma. Rychle tvrdne, stabilizuje tvar a izoluje ho od okolního prostředí. Právě proto se v Gánovcích zachovalo něco, co jinde na světě prakticky neexistuje.

Jak z lebky vznikl kamenný mozek

Lebka neandertálce skončila v kráteru centrálního pramene, kdy přesně a za jakých okolností, to už dnes nikdo nezjistí. Jisté je, co se stalo potom. Minerální voda pronikla dovnitř lebky a začala vyplňovat nitrolební dutinu travertinem. Vrstva za vrstvou kopírovala vnitřní povrch lebeční klenby, žilní splavy, cévní otisky. Většina kostí se časem rozpadla, ale na části výlitku zůstaly přichycené mineralizované fragmenty klenby. Výsledek: téměř kompletní odlitek vnitřního prostoru lebky, nepravidelný a na povrchu poškozený, ale tvarově čitelný.

Odborná revize publikovaná v Journal of Anthropological Sciences v roce 2019 popisuje endokast jako nízký, plochý a dlouhý, s nápadně širokou čelní oblastí. Odhadovaný objem mozkovny činí 1 320 kubických centimetrů, hodnota srovnatelná s jinými neandertálskými nálezy, jako jsou Krapina 3, Gibraltar 1 nebo Saccopastore 1. Uran-thoriové datování travertinu stanovilo stáří přibližně na 105 tisíc let.

Důležité je, co z endokastu vědci vyčíst dokážou a co ne. Celkový tvar mozkovny, základní rozměry, objem a některé cévní struktury, to ano. Detailní vzorec mozkových rýh, jemné kortikální proporce nebo cokoliv, co běžně poskytne kompletní lebka s obličejovou částí a zuby, to ne. Poškozený povrch travertinového odlitku detailní paleoneurologickou analýzu jednoduše neumožňuje.

Co nám řekl o neandertálcích

Přesto je vědecký přínos gánovského endokastu značný. Morfologie výlitku (široké čelo, ploché temeno, vyklenutější týlní část) odpovídá typickému neandertálskému tvaru mozkovny. Klíčový závěr revize z roku 2019 zní: tento tvar byl ustaven už kolem 100 tisíc let před současností, tedy dříve, než u pozdních „klasických“ neandertálců narostla celková velikost mozku. Gánovce tak podporují model, podle něhož se charakteristické proporce neandertálské mozkovny vyvinuly jako první a teprve později se zvětšil objem.

V československém kontextu byl nález zásadní už ve 20. století. Antropolog Emanuel Vlček na jeho základě prokázal přítomnost neandertálců na území tehdejšího Československa. Geopark v Gánovcích dnes lokalitu prezentuje jako nejsevernější a nejvýchodnější výskyt neandertálců ve východní Evropě. A nebyl to jediný lidský nález z Hrádku: v roce 1955 se v travertinové stěně na okraji centrálního kráteru našly ještě dva otisky dlouhých kostí, částečné odlitky dřeňových dutin holenní a lýtkové kosti.

Kde dnes nález uvidíte

Originál travertinového endokastu putoval složitou cestou. V roce 1957 ho geolog Josef Petrbok daroval Národnímu muzeu v Praze, kde je uložen dodnes. Vidět ho můžete v expozici Lidé a jejich předci; Národní muzeum ho řadí vedle lebky ze Zlatého koně u Koněprus jako jeden ze dvou originálních paleoantropologických nálezů ve své jinak převážně odlitkové sbírce. Zatímco Zlatý kůň představuje anatomicky moderního člověka, Gánovce jsou neandertálec.

Kdo chce vidět místo nálezu, zamíří do Gánovců. Od roku 2007 funguje kopec Hrádok jako venkovní geopark s informačními tabulemi, oplocením, chodníkem a dřevěnými plastikami. Regionální kontext pak nabízí Podtatranské múzeum v Poprade s expozicí „Poprad a okolie v zrkadle vekov“, která zahrnuje sekci věnovanou pravěkému člověku pod Tatrami. Muzeum má otevřeno od úterý do soboty od 9 do 17 hodin, v neděli od 13 do 17 hodin, vstupné činí 4 eura pro dospělé. Na říjen 2026 navíc chystá konferenci „Nález, ktorý preslávil Gánovce“ ke stému výročí objevu.

Sto let. Tak dlouho víme o kamenném otisku, který ležel v travertinu sto tisíc let předtím. Minerální voda, která ho vytvořila, v Gánovcích vyvěrá dodnes.