Havajský skalní oblouk stál na útesech déle, než Evropa ví o Americe. Ikonická ozdoba ostrova je definitivně pryč

Hōlei Sea Arch, sedmadvacetimetrový lávový oblouk na Big Islandu, se koncem září 2026 zřítil do Pacifiku. Skála, ze které vznikl, pamatovala dobu před Kolumbem.

Foto: Picryl

Ve středu 23. září 2026 se černá lávová brána na jižním pobřeží ostrova Hawaiʻi ještě zvedala nad příbojem. V neděli 27. září večer už na jejím místě zůstal jen rozervaný útes a zpěněná voda. Mezi těmito dvěma daty, nejspíš ve dnech, kdy byl Národní park Havajské sopky zavřený kvůli tropické bouři Nolo, se Hōlei Sea Arch zhroutil do oceánu. Nikdo přesně neví kdy a nikdo to podle dostupných informací neviděl. Zmizel útvar, který patřil k nejfotografovanějším místům celého ostrova a který byl vytesán do lávy ztuhlé kolem roku 1476, tedy zhruba šestnáct let předtím, než Kryštof Kolumbus vyplul přes Atlantik. Pro redakci je to víc než zpráva o sesuvu skály. Je to snímek krajiny, která se před očima návštěvníků současně rodí, ustupuje a mění podobu.

Konec oblouku Hōlei: mezi středou a nedělí zmizel v Pacifiku

Správa národního parku oznámila zánik oblouku v tiskové zprávě Národní parkové služby (NPS) z 1. října 2026. Formulace je strohá: oblouk vysoký přibližně 27 metrů (90 stop) se zřítil do Pacifiku a už nestojí. Přesný den ani hodinu úřady neuvádějí. Vymezují jen časové okno a připouštějí, že ke kolapsu mohlo dojít během uzavírky kvůli bouři Nolo. Park se zavřel 24. září kvůli silnému větru, přívalovým dešťům a hrozbě záplav.

První zprávy o prázdném místě se objevily na sociálních sítích, jakmile park znovu otevřel brány. Hawaiʻi Public Radio pak zveřejnilo fotografie vyhlídky a detail pobřeží, kde oblouk dřív klenul svůj průzor. Na snímcích je vidět členitá skalní stěna a rozdrobený útes. Charakteristický tvar, kvůli kterému sem lidé desítky let jezdili, však zmizel beze zbytku. Oficiální zpráva nezmiňuje, že by nad hladinou zůstal samostatný skalní sloup.

O zraněných se v oficiálním sdělení nepíše. Varování správy parku míří spíš na ty, kdo by chtěli místo po kolapsu prozkoumat zblízka: zůstat mimo uzavřené zóny a držet se daleko od hrany útesů, které padají kolmo do oceánu a mohou se utrhnout bez jakéhokoli upozornění.

Lávová skála starší než Kolumbova plavba

Podle webu NPS vlny vyhloubily oblouk do lávového proudu starého zhruba 550 let. Když od roku 2026 odečteme pět a půl století, dostaneme se do sedmdesátých let 15. století. V Uhrách tehdy vládl Matyáš Korvín, v Čechách Vladislav Jagellonský a do Kolumbovy první výpravy v roce 1492 zbývalo ještě půldruhé desetiletí. Láva, která se tu valila do moře, tak ztuhla v době, kdy evropské mapy končily u Azorských ostrovů.

Jak se takové stáří určuje? Havajská vulkanologická observatoř Geologické služby Spojených států (USGS) popisuje postup, při kterém geologové mapují jednotlivé proudy a hledají pod nimi zuhelnatělé kořeny a zbytky rostlin. Ty pak radiokarbonově datují. Výsledek má vždy určité rozpětí nejistoty, a proto se pracuje s kulatým číslem „asi 550 let“.

Samotné jméno přitom s kamenem nesouvisí. Hōlei je havajské označení malé endemické rostliny rodu Ochrosia z čeledi toješťovitých. Oblouk tak nesl jméno křehkého keříku, ačkoli sám vypadal jako nezdolná hradba proti oceánu.

Proč se havajský mořský oblouk zřítil: praskliny, zemětřesení a bouře

Mořské oblouky mají na Havaji předem odměřený život. Správa parku v textu o vzniku a zániku mořských oblouků popisuje celý cyklus: čerstvá láva doteče k moři a ztuhne v útes. Vítr a voda pak hledají slabší vrstvy, vlny vyhlodají jeskyni, z jeskyně se stane průchod a nakonec klenba nad ním povolí. Jednotlivé lávové vrstvy přitom vzdorují nestejně, takže voda vyhryzává měkčí partie rychleji než pevnější. Rozbíjející se vlny k tomu přidávají stlačený vzduch v puklinách, tlak tříště a obrus kamení unášeného příbojem.

U Hōlei se tento proces v posledních letech zjevně zrychlil. Série otřesů provázející erupci sopky Kīlauea v roce 2018 rozkolísala celé pobřeží. V roce 2020 strážci zjistili na okraji útesu nové trhliny a správa uzavřela původní vyhlídku. Novou otevřela v březnu téhož roku asi 300 metrů dál od hrany. Tentýž rok udeřil mohutný příboj tropické bouře Darby a utrhl kus spodní části oblouku. Každá z těch událostí odebrala skalní bráně část nosnosti.

Nolo pak přišla na konstrukci, která už dlouho stála na dluh. Zda byla bezprostředním spouštěčem, NPS nepotvrzuje, mluví pouze o možnosti. Časová shoda je ovšem výmluvná a zapadá do vzorce, který geologové u mořských oblouků znají: dlouhé roky pozvolného oslabování a pak jediný den, kdy moře dokoná dílo.

Azurové okno na Maltě: stejný osud o devět let dřív

Nám se v té souvislosti vybaví podobná scéna z maltského ostrova Gozo. Azurové okno, jeden z nejslavnějších skalních oblouků Středomoří a kulisa filmů i seriálů, se zřítilo 8. března 2017 po bouřlivém počasí. Studie Maltské univerzity, která rozebírala seismický záznam kolapsu Azurového okna, popisuje rychlý a úplný pád, po kterém nad hladinou nezůstala žádná viditelná stopa.

Paralely jsou nápadné. Oba oblouky byly turistickými magnety, oba roky ohlodávaly vlny a oba podlehly v době rozbouřeného moře. Rozdíl spočívá hlavně v tom, co o pádu víme. Maltský kolaps zachytily seismografy s přesností na minuty. Havajský se odehrál za zavřenými branami parku, bez svědků a bez přístrojového záznamu, takže zůstává jen pětidenní okno.

Podle nás obě události ukazují totéž: mořské oblouky patří k nejpomíjivějším atrakcím na planetě a lidé je fotografují, jako by tam měly stát navždy. NPS ostatně upozorňuje, že podobné útvary se táhnou podél dlouhého úseku jižního pobřeží ostrova Hawaiʻi a všechny jsou dočasné. Oficiální přehled, které z nich jsou nejvíc ohrožené, neexistuje. Každý oblouk vystavený příboji ale pokračuje v erozi a může se zhroutit bez výstrahy.

Chain of Craters Road bez oblouku: co zbývá turistům a českým cestovatelům

K Hōlei se jezdilo po Chain of Craters Road, jedné z nejpůsobivějších silnic na Havaji. Trasa měří od okraje kráteru k pobřeží zhruba 30 kilometrů, klesá přes lávová pole a správa parku ji doporučuje jako výlet na dvě až šest hodin. Zvládne ji běžné auto bez pohonu všech kol, jen je potřeba počítat s tím, že cestou chybí jídlo, voda i čerpací stanice.

Sama silnice je kronikou proměnlivé krajiny. K pobřeží ji otevřeli v roce 1965 a od roku 1969 ji lávové proudy opakovaně přerušovaly a zalévaly. Podél trasy ležely vesnice, stezky, chrámové plošiny heiau a skalní rytiny. Nedaleké naleziště Puʻuloa nabízí asi 23 000 petroglyfů a NPS ho označuje za posvátnou galerii havajských rytin. Okolí zříceného oblouku tak zůstává kulturní krajinou i bez své nejslavnější kulisy.

Čeští cestovatelé tuto oblast znají. CK Karavela má v programu havajského zájezdu Národní park Havajské sopky, kráter Kīlauea, lávový tunel Thurston, Chain of Craters Road i Puʻuloa. Magazín Lidé a Země popisoval dojezd po téže silnici až k jižnímu pobřeží Big Islandu, kde se láva a útesy potkávají s oceánem. Kdo z Česka sjel tuhle trasu až na konec, téměř jistě stál právě u Hōlei a odvezl si fotografii, kterou už nikdo nepořídí.

Návštěvníci, s nimiž mluvilo Hawaiʻi Public Radio, i po kolapsu tvrdili, že cesta k útesům stojí za to. Dá se čekat, že vyhlídka teď přitáhne jiný druh zvědavců: ty, kdo chtějí vidět místo, kde krajina právě změnila tvář. Pravidla zůstávají stejná. Pozorovat z vyznačených míst, nepřelézat lana, nevstupovat na nestabilní lávu s hlubokými puklinami a ostrými hranami a nehonit se za lepším záběrem až na samou hranu útesu. Oceán tady před pár dny ukázal, že si o podobě pobřeží rozhoduje sám.