Děti, které dostaly kočku až po prvním roce, měly v sedmi letech vyšší skóre potíží. Klíčem je načasování, ne samotné zvíře

Děti, u nichž se kočka objevila až mezi prvním a pátým rokem života, měly v sedmi letech vyšší skóre emočních obtíží. Ukázala to španělská studie INMA.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Ve Valencii, Sabadellu, Asturii a Gipuzkoi začali vědci mezi lety 2003 a 2008 oslovovat těhotné ženy. Jejich děti pak sledovali celé roky: při narození, kolem prvních narozenin, ve čtyřech až pěti letech a nakonec v sedmi až osmi letech, kdy rodiče vyplňovali dotazník o tom, jak se jejich potomek cítí a chová. Z té mozaiky vyplynul vzorec, který by málokdo čekal. Nejvyšší skóre emočních obtíží neměly děti, které vyrůstaly s kočkou od kolébky. Měly ho ty, ke kterým kočka přibyla později. Načasování tedy podle dat hrálo větší roli než samotné zvíře. Prošli jsme původní studii, tiskovou zprávu zapojeného institutu i pediatrická doporučení, abychom rodičům přiblížili, co ta čísla znamenají v praxi.

Kočka až ve čtyřech letech: skupina s vyšším skóre

Studii publikoval v říjnu 2025 odborný časopis World Journal of Pediatrics a její plné znění je dostupné na stránkách Springer Link. Autoři v čele s Lucíou Gonzálezovou rozdělili rodiny podle toho, zda a kdy měly doma konkrétní druh zvířete. Vznikly čtyři skupiny:

• nikdy: zvíře v domácnosti nebylo ani kolem prvního roku, ani ve 4 až 5 letech,
• vždy: zvíře rodina uvedla v obou kontrolách,
• jen kolem 1 roku: zvíře bylo v raném období, později už ne,
• jen ve 4 až 5 letech: kolem prvních narozenin kočka chyběla, o pár let později už s dítětem žila.

Právě poslední skupina vybočila. U dětí, k nimž kočka přišla až v tomto mezidobí, vykazovaly rodičovské dotazníky v sedmi až osmi letech vyšší hodnoty u emočních i behaviorálních obtíží. Medián internalizujících potíží dosahoval v této kočičí skupině čtyř bodů, zatímco celý vzorek se pohyboval kolem tří.

Rodiny s kočkou od počátku takový výkyv nevykázaly. Signál se tak váže k jednomu specifickému průběhu soužití, ne k přítomnosti kočky obecně.

Co měří dotazník SDQ a jak rozumět číslům 1,37 a 1,27

Nástrojem měření byl standardizovaný dotazník Strengths and Difficulties Questionnaire, česky zhruba „dotazník silných stránek a obtíží“. Podle oficiální stránky SDQ Info obsahuje 25 položek rozdělených do pěti škál. Španělský tým je seskupil do dvou širších oblastí:

Oblast	Co zahrnuje
Internalizující obtíže	emoční symptomy, problémy s vrstevníky
Externalizující obtíže	potíže s chováním, hyperaktivita a nepozornost

Rodiče hodnotili posledních šest měsíců. Vyšší skóre tedy vyjadřuje víc projevů, kterých si doma všimli. Dotazník slouží jako screening, tedy prvotní síto, a k diagnóze úzkosti, deprese nebo ADHD nestačí.

Klíčové údaje studie znějí RRR 1,37 a 1,27. Zkratka označuje poměr relativních rizik. Po zohlednění rodinného zázemí a dalších proměnných měla skupina „kočka jen ve 4 až 5 letech“ průměrně o 37 % vyšší skóre internalizujících obtíží a o 27 % vyšší skóre těch externalizujících ve srovnání s dětmi bez kočky. Řečeno lidsky: když běžné dítě v dotazníku nasbírá tři body, tady to vychází přibližně na čtyři. Jde o posun v řádu jednotek bodů na škále, kterou vyplňuje maminka nebo tatínek.

Autoři pak výsledky podrobili přísnějšímu testu, který koriguje riziko náhodných nálezů při mnoha souběžných srovnáních. Rozdíl u emocí a vztahů s vrstevníky obstál jen těsně na hranici statistické významnosti (P = 0,063). U chování a pozornosti po této korekci zmizel úplně. Nejpevnější oporu tak má spojení kočky s emočními a vrstevnickými projevy. Podle nás jde o mírný až střední statistický signál, který si zaslouží pozornost, ale ne paniku.

Studie navíc prošla šesti citlivostními analýzami: vážením kvůli rodinám, které z výzkumu odpadly, vyřazením předčasně narozených dětí nebo kontrolou dalších zvířat v domácnosti. Tím se důvěryhodnost zjištění posiluje.

Psi a ptáci bez stopy, křečci a rybičky naopak s příznivým trendem

Nejzajímavější je, jak úzce je kočičí nález vymezený. U psů, ptáků ani u obecné kategorie „jakýkoli mazlíček“ upravené modely žádnou významnou souvislost neodhalily. Kdyby šlo o prostý vliv zvířete v bytě, dalo by se čekat, že se projeví napříč druhy.

Opačným směrem se vychýlila skupina takzvaných jiných zvířat, do níž vědci sloučili hlodavce a další drobné savce, ryby, plazy i obojživelníky. Děti, které je měly po celé sledované období, vykazovaly nižší riziko internalizujících obtíží (RRR 0,80). U chování vyšel podobný trend (0,89), statisticky však nejednoznačný.

Výzkumný institut Fisabio, který se na studii podílel, nabízí ve své tiskové zprávě vysvětlení: méně náročná zvířata mohou dětem pomáhat v ustálených rutinách a učit je zodpovědnosti, náklonnosti a empatii. Protože ale byly druhy spojené dohromady, nedá se určit, jestli zabodovala akvarijní ryba, křeček, nebo želva.

Širší kontext dává britská kohorta ALSPAC, která v roce 2024 vyhodnotila data zhruba 14 000 dětí. Některé výsledky vyzněly pro mazlíčky příznivě, například u jazykového a prosociálního vývoje, jinde se objevily drobné negativní či ojedinělé souvislosti. Vztah dětí a zvířat se zkrátka do jednoduché rovnice nevejde.

Proč právě kočka: hypotézy, které autoři zvažují

Mechanismus studie neurčila a autoři to otevřeně přiznávají. Vyjmenovávají ovšem okolnosti, které změřit nedokázali a které mohou výsledek ovlivňovat:

• skutečnou citovou vazbu dítěte ke zvířeti, protože výzkum zaznamenával jen vlastnictví,
• úmrtí nebo ztrátu mazlíčka,
• podmínky soužití a výchovné rozdíly,
• výběrové zkreslení, tedy možnost, že ke kočkám tíhnou určité typy rodin,
• odlišné rodičovské vnímání chování dítěte.

Poslední dva body stojí za zamyšlení. Fisabio připouští, že rodiny, které si kočku pořizují v určité fázi, se mohou lišit v péči o zvíře i v tom, jak citlivě hodnotí projevy svého dítěte. Dá se uvažovat i o scénáři, kdy domácnost kočku přivede právě ve chvíli, kdy se mění potřeby dítěte nebo chod rodiny. Taková úvaha zní logicky, studie ji však jako příčinu netestovala.

Svou roli může hrát i síla vztahu. Systematický přehled 29 studií ve Frontiers in Psychology z roku 2023 zjistil, že děti nejčastěji nejsilněji přilnou ke psům, teprve po nich ke kočkám. Pevnější pouto se v některých pracích pojilo s vyšší empatií a lepším zvládáním zátěže, výsledky ale kolísaly. Kočka v bytě a kočka jako dětský parťák mohou být dvě velmi odlišné situace.

Česká domácnost s kočkou: co si z výsledků vzít pro rodiče

V Česku se výsledky týkají překvapivě velké skupiny lidí. Podle Velkého průzkumu rodin z roku 2025 chová nějakého mazlíčka šest z deseti českých domácností, psa 38 % a kočku 26 %. Starší šetření agentury Focus, o kterém informovalo Radio Prague International, spojovalo kočky u nás často s rodinnou tradicí. Kdy přesně české rodiny kočku pořizují vzhledem k věku dětí, však veřejně dostupná data nezachycují. Nelze tedy odhadnout, kolik tuzemských domácností spadá do „španělské“ rizikové skupiny.

Jedna kohortová studie by sama o sobě neměla rozhodovat o tom, zda si kočku pořídit, nebo ji dát pryč. Americká pediatrická akademie (AAP) radí, že pokud má být zvíře společníkem pro dítě, často dává smysl počkat, až dítě dozraje k péči, zpravidla do pěti až šesti let. Rozhodovat by podle ní měla kapacita dospělých, povaha zvířete, alergie a možnost dohledu. Prakticky to znamená:

• hlavní péče zůstává na dospělých, dítě dostává úkoly přiměřené věku,
• interakce malých dětí se zvířetem probíhají pod dohledem,
• dítě se učí jemnému zacházení a respektu ke spánku, jídlu a úkrytu zvířete,
• po kontaktu následuje mytí rukou, zvíře má pravidelnou veterinární péči,
• škrábání nebo kousání je vhodné řešit s veterinářem či etologem.

Pokud dítě dlouhodobě trápí úzkost, potíže se spánkem, izolace nebo konflikty ve škole, patří tyto signály k pediatrovi nebo dětskému psychologovi, ať už doma přede a mňouká kdokoli.

Kočka stočená v klubíčku na dětské posteli může pro jedno dítě znamenat útěchu a pro jiné jen dalšího obyvatele bytu. Španělská data ukazují, že na chvíli, kdy do rodiny vstoupí, zřejmě záleží, a že se vyplatí sledovat, co se mezi dítětem a zvířetem skutečně odehrává.

Studie přesně neevidovala okamžik pořízení kočky, pouze její přítomnost kolem prvního roku a ve čtyřech až pěti letech, takže „pozdější pořízení“ je odvozená kategorie. „Více potíží“ zde znamená vyšší rodiči hlášené skóre v dotazníku SDQ, diagnózy se nezjišťovaly. Po přísnější statistické korekci zůstal rozdíl u emočních obtíží jen hraniční a u behaviorálních zcela zmizel. Výsledky ukazují souvislost, příčinný vztah neprokazují.