Za zazděnou zdí domu na Smíchově leželo 493 kg stříbra. Puncovní značka VA prozradila pravděpodobného majitele

16. listopadu toho roku pracovní četa opravovala mezipatrovou podestu činžovního domu.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Kladivo proniklo zdivem a za ním se otevřel prostor, o kterém nikdo z obyvatel netušil. V bednách ležely stříbrné flakony, poháry, svícny, náramky, tácy, a vedle nich slitky, pájecí pruty, klubka drátů i tisíce mincí. Papír, do něhož byly některé předměty zabalené, pocházel z novin vydaných roku 1947. Skrýš tak čekala za zdí minimálně šedesát let. Kdo ji tam uložil a proč si pro ni nikdy nepřišel, zůstává dodnes otevřenou otázkou, která fascinuje historiky i laiky.

21 317 kusů: co všechno ukrývala zazděná dutina na Smíchově

Soubor čítá 21 317 položek o celkové hmotnosti 493 kilogramů. Pozdější odborný rozpis rozlišil 6 770 mincí a 14 547 nemincovních předmětů, převážně ze stříbra, menší část z alpaky a obecných kovů. Samotná čísla ale teprve ožívají, když se podíváme na skladbu:

• 3 417 flakonů na voňavky, z toho 1 784 nehotových půlek čekajících na spájení
• 870 náramků v sériových provedeních
• Stolní náčiní, podnosy, poháry, svícny
• Slitky surového kovu, pájecí pruty, destičky a drátěné polotovary

Právě ta směs hotových výrobků, rozpracovaných polotovarů a čisté suroviny odlišuje smíchovský depot od běžné domácí skrýše. Vypadá to, jako by někdo vzal celý provoz stříbrnické dílny, od regálu s hotovým zbožím přes pracovní stůl až po zásobu materiálu, a přestěhoval ho za zeď.

Zmrazená dílna: proč odborníci mluví o unikátním dílenském inventáři

Velké série identických kusů, nedokončené povrchy a půlky flakonů čekající na spájení: to jsou stopy, které odborníky přivedly k závěru, že nešlo o soukromou sbírku ani o rodinné stříbro. Šlo o zásoby řemeslnické provozovny. Značky na části předmětů nasměrovaly restaurátory k hypotéze konkrétní pražské stříbrnické dílny. Podle tehdejší expertízy restaurátorky Světlany Spiwokové měl být původním majitelem Josef Vokurka; dobová média pracovala i se jménem Alois Vokurka, prokazatelně činného pražského cizeléra a stříbrníka z počátku dvacátého století.

Noviny z roku 1947 nalezené přímo u beden určují nejdřívější možný okamžik ukrytí. Motiv zazdění zůstává hypotetický. Poválečná hospodářská nejistota, obavy z blížícího se politického zlomu v únoru 1948, snaha ochránit dílenský majetek: všechny tyto výklady se nabízejí, žádný z nich ale nedokládá přímý dokument ani svědectví. Proč se majitel pro svůj inventář nikdy nevrátil, rovněž chybí jednoznačná odpověď: v úvahu připadá smrt, ztráta přístupu k domu, zánik živnosti i zásah státu.

Půl tuny stříbra za šest milionů: jak Praha odměnila poctivé nálezce

Protože se v zákonné lhůtě nepřihlásil vlastník, pražská rada v únoru 2012 rozhodla, že soubor připadá hlavnímu městu. Odhadní cena činila 6,28 milionu korun. Tři dělníci, kteří nález poctivě odevzdali, obdrželi mimořádnou odměnu, každý 200 000 korun. Magistrát výslovně zdůraznil, že nešlo o zákonnou povinnost, nýbrž o finanční dar za korektní jednání.

Muzeum hlavního města Prahy převzalo depot do správy a na jaře 2012 zpřístupnilo veřejnosti výběr 210 stříbrných předmětů. Přibližně jedno procento celku. Zbylých 99 procent zůstalo v depozitáři. V aktuálním výstavním programu muzea samostatná expozice smíchovského pokladu dohledatelná není, kdo chce spatřit alespoň část souboru, musí doufat v budoucí příležitost.

Smíchovský poklad versus zvičinské zlato: srovnání dvou českých depotů

Pro zasazení do kontextu poslouží nedávný zlatý depot ze Zvičiny: 598 mincí, 34 dalších zlatých předmětů a 5 230 gramů ryzího zlata. Tržní hodnota kovu převyšovala smíchovský nález, kolem 11,7 milionu korun. Jenže zvičinský depot ukrýval zlato zakopané v kamenném valu v krajině, zatímco smíchovský případ představuje architektonickou skrýš uvnitř městského domu. A hlavně: Zvičina čítá necelých 650 kusů, Smíchov přes jednadvacet tisíc. Dokumentární a řemeslná hodnota smíchovského souboru, ten zmrazený obraz fungující dílny, nemá mezi veřejně známými novodobými českými nálezy obdobu.

Co dělat, když za zdí najdete stříbro: právní rámec nálezu dnes

Podle občanského zákoníku platí pro skrytou věc s neznámým vlastníkem specifická pravidla. Nálezce a vlastník pozemku se vypořádají rovným dílem; případně věc připadne majiteli nemovitosti, který nálezci vyplatí polovinu odhadní ceny. U běžného nálezu činí nálezné deset procent hodnoty. Archeologické nálezy podléhají zvláštnímu režimu: u předmětů z drahých kovů může odměna dosáhnout až ceny materiálu. Oznamovací povinnost běží tři dny od objevu.