Druhy tisku a jejich využití 

Tisk bramborovými razítky zmíněný v úvodu není tak absurdní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Hliněná a kamenná razidla pro „automatické psaní“ stejných značek, slov a vět se používala už 3000 let před naším letopočtem. V polovině patnáctého století pak přišel knihtisk s konceptem sériové výroby tvarově shodných tiskařských liter a jejich řazení do jednotné sazby. O padesát let později se už knihtisk stává zcela zásadním médiem, který umožnil masovou produkci knih a v zásadě se stal jakýmsi praotcem moderních metod tisku.  

Druhy tisku 

Už jen jazykový význam slova „tisk“ naznačuje, že principem je kontaktní tisknutí s použitím tlaku – (při-)tiskne se k sobě předloha (forma, matrice) a potiskovaný materiál. Tento princip dodnes využívá naprostá většina tiskových metod, byť ne úplně všechny, jak si ukážeme dále.  

Tisk potom můžeme rozdělit buďto podle způsobu rozmnožování předlohy, nebo velikosti potiskovaného materiálu: 

• Způsob tisku – z výšky, z plochy, z hloubky nebo průtlačný tisk (viz dále). 
• Velikost – maloformátový tisk nebo velkoformátový tisk, za který se považuje tisk na formáty větší než A4.  

Tisk z výšky 

Na papír nebo jiné médium se obtisknou jen části formy, které výškově vystupují a dostane se na ně barva nebo inkoust (na rozdíl od prohlubní). Jde v zásadě o velmi podobný princip, na kterém fungují již zmíněná razítka. Spadají sem tyto techniky: 

• Klasický knihtisk – princip jsme nastínili v úvodu, jde o nejstarší druh tisku. Používá se při něm kovová sazba, která zachycuje zrcadlový odraz. Nevýhodou je značná pracnost a vysoká cena tvorby sazby, proto se dnes už používá jen vzácně. 
• Flexotisk – sazba se vyrábí z pružného materiálu (typicky gumy), který se vyleptá kyselinou nebo vypálí laserem. Využívá se k tisku na umělé hmoty, lepenky, fólie apod. 

Tisk z hloubky 

Jedná v zásadě o inverzní metodu k té předešlé, tj. tisknoucí místa jsou zahloubená pod netisknoucími místy. Barva se tak přenáší z prohlubní, což vyžaduje mnohem silnější přítlak, než je tomu u tisku z výšky. 

• Hlubotisk – patří sem zejména mědirytina a ocelorytina, kdy se tiskové body vyryjí nebo vyfrézují do kovových forem. V současnosti se používá pro umělecké tisky.  
• Tampotisk – barva se přenáší na potiskovaný materiál tlakem pružného tampónu, obvykle silikonového. Hodí se na tisk obalů a obecně nerovných ploch. 

Tisk z plochy 

Na rozdíl od předchozích druhů tisku nemá forma žádné výstupky nebo prohlubně – všechny tisknoucí i netisknoucí body jsou v jedné ploše. Místa, která tisknou, barvu přichytávají, netisknoucí místa ji naopak odpuzují – dociluje se toho chemicky (netisknoucí plochy jsou např. hydrofobní či oleofobní) nebo fyzikálně (reakce na UV světlo apod.). 

• Litografie – dlouho se používala pro tisk obrázků a grafik, dnes už jde o uměleckou techniku. Hojně se ale používá v průmyslu při výrobě tištěných spojů nebo polovodičových součástek (např mikroprocesorů). 
• Světlotisk – využívá se forma se světlocitlivým povrchem, po osvitu vzniknou místa, která přijímají barvu. Používá se k tisku velmi kvalitních fotografií, deska ovšem vydrží pouze omezený počet osvitů, jde tedy o nákladnou metodu. 
• Ofsetový tisk – v zásadě moderní nástupce knihtisku a v současnosti nejpoužívanější analogový druh tisku pro vysoké náklady stejných tiskovin. Tisková forma z plechu nebo gumy se upíná na rotační válec a tisk tak probíhá spojitým způsobem, a to i barevně. 

Průtlačný tisk  

Forma je průchozí a barva proudí přímo skrz ni. 

• Sítotisk – forma je tvořená jemným sítem, které je v netisknoucích místech vyplněné. Sítotisk se hodí na nerovné povrchy nebo i pro tisk na textil, kov nebo plast. Barva déle zasychá, navíc se nehodí pro detailnější tisk z důvodu nízké kvality detailů. 

Digitální tisk 

Jde o jediný druh tisku, který nepotřebuje žádnou formu – přenos předlohy není způsobený tlakem (v zásadě se tedy přísně vzato nejedná o tisk, ale spíše o vykreslování). Jde o výhodný tisk – právě proto, že se nemusí vyrábět žádná formy. Je tedy vhodný i pro nízké náklady, a to i pro velkoformátový tisk. 

• Jehličkový tisk – historicky první druh digitálního tisku, dnes se využívá spíše pro účtenky, jízdenky apod. 
• Laserový tisk – první laserové tiskárny využívaly metodu propalování papíru, v těch současných se využívá elektrografie, kdy se osvítí tiskový válec laserem, který následně přitáhne a otiskne na papír jemný prášek (toner). Tento typ digitálního tisku vychází sice relativně levně, ale příliš se nehodí pro detailní tisk fotografií s jemnými přechody. 
• Inkoustový tisk – využívá se vstřikování velmi drobných kapek barvy z tiskových trysek přímo na papír. Inkoustový barevný tisk má široké spektrum využití, v současnosti jsou k dispozici i velmi kvalitní barvy, které v kombinaci s přesnými tiskovými hlavami vykouzlí i velmi realistické fotografie. 

Jaký druh tisku zvolit? 

Za nás je to vcelku jasno – pro vyšší náklady typově shodných tiskovin volte ofsetový rotační tisk, pro menší náklady a velkoformátový barevný tisk volte profesionální inkoustové tiskárny. 

Zdroj foto: silvano audisio / Shutterstock.com