Vzácný úkaz nad Indonésií. Sytě duhové mraky na ostrově Jáva vytvořily na nebi úchvatnou podívanou

1. května kolem půl třetí odpoledne se nad západní Jávou rozzářil oblak v barvách, které vypadaly jako rozlitá paleta. Videa z místa obletěla během hodin celý internet.

Foto: PxHere

Lidé na silnici Jalan Jeprah v městečku Jonggol, asi šedesát kilometrů jihovýchodně od Jakarty, zastavovali auta a vytahovali telefony. Na části mohutného oblaku se totiž rozprostřely syté pruhy růžové, zelené, modré, žluté a fialové, ne v pravidelném oblouku jako u duhy, ale v nepravidelných skvrnách a pásech přímo na povrchu mraku. Záběry se z TikToku přelily na Instagram, 3. května je sdílel účet The Weather Channel na síti X a do konce týdne je přebírala média v New Yorku. Jenže co přesně lidé viděli? Odpověď není tak jednoznačná, jak by se z virálních videí zdálo.

Co se nad Jávou skutečně odehrálo

Svědectví se shodují na tom, že barvy pokrývaly část oblaku viditelnou z více míst v okolí Jonggolu, hlásily je i sousední oblasti Sentul, Cileungsi a širší region Bogor–Bekasi. Podle odhadů svědků, které převzal indonéský Kompas, podívaná trvala řádově desítky minut. Přesné instrumentální měření neexistuje; jde o odhady očitých svědků přebrané médii.

Mezinárodní meteorologické zdroje včetně AccuWeather jev zařadily jako irizaci oblaků, optický efekt, při kterém se sluneční světlo ohýbá na drobných kapičkách nebo ledových krystalcích v tenké části mraku. Indonéská meteorologická agentura BMKG ale záběry popsala opatrněji. Její mluvčí Ida Pramuwardaniová v citaci pro detikTravel mluvila o běžném optickém jevu, který může vypadat jako „duhový mrak“, když část klasické duhy překryje mohutný konvektivní oblak. Jinými slovy: zahraniční redakce viděly irizaci, domácí úřad spíš duhu schovanou za mohutným kupovitým oblakem. Pravda může ležet někde mezi, na záběrech je patrné obojí.

Proč oblak září jako duha, a proč to duha není

Běžná duha vzniká lomem a vnitřním odrazem světla uvnitř dešťových kapek. Pozorovatel ji vidí vždy na opačné straně oblohy, než kde stojí Slunce, a barvy se skládají do pravidelného oblouku. Irizace funguje jinak. Světlo se neláme uvnitř kapky, ale ohýbá se (difraguje) na jejím okraji. Výsledek: barvy se objevují přímo na oblaku, typicky v blízkosti Slunce, v nepravidelných pásech a skvrnách.

Klíčová podmínka je uniformita částic. Každá kapička vytváří vlastní difrakční obrazec. Když mají kapky téměř stejnou velikost, obrazce se prostorově srovnají a vznikne viditelné barevné pásmování. Stačí, aby se velikosti kapek rozešly, a barvy se rozmažou do nevýrazného bělavého nádechu. Proto irizace potřebuje:

• Tenký nebo nově vznikající oblak – starší, promíchaný mrak má kapky různých velikostí.
• Drobné částice podobné velikosti – vodní kapičky nebo ledové krystalky.
• Správný úhel Slunce – jev je nejintenzivnější do zhruba 30 stupňů od slunečního kotouče.
• Zakrytý sluneční disk – přímý jas jinak barvy přepálí pro oko i fotoaparát.

Nad Jonggolem se podle všeho sešlo všechno najednou: mohutný konvektivní oblak zakryl Slunce, zatímco jeho tenčí okrajová část nebo pileus (jakási „čepice“ nad stoupajícím proudem) zůstala nasvícená a plná uniformních kapiček. Výsledek byl neobvykle sytý a plošný.

Může se totéž stát nad Českem?

Může. Fyzika je všude stejná, rozhoduje typ oblaku, velikost částic a poloha Slunce, ne zeměpisná šířka. V českých podmínkách se irizace nejčastěji objevuje na altocumulech, cirrocumulech a především na lentikulárních oblacích, které vznikají ve vlnovém proudění v závětří hor. ČHMÚ irizaci dlouhodobě vede jako pozorovaný fotometeor.

Doložený případ existuje přímo z Jeseníků; web Atmospheric Optics jej archivuje jako „Picture of the Day“ s popisem rychle se měnících barev na oblaku s uniformními kapkami. Podobně příznivé podmínky mohou nastat i v Krkonoších, Beskydech nebo kdekoli, kde horský reliéf nutí vzduch k vlnovému pohybu a vytváří tenké, hladké oblaky.

Stunning video shows an ultra rare phenomenon of iridescent clouds, which appears when sunlight interacts with lingering raindrops in the air after it rains. pic.twitter.com/x6iXnMOS1o

— The Weather Channel (@weatherchannel) May 3, 2026

Rozdíl oproti tropickému spektáklu je v měřítku. Indonéská konvekce je velmi silná, kumulonimby tam rostou do výšek přes patnáct kilometrů a pileus nad nimi bývá rozlehlý. V Česku půjde typicky o jemnější, kratší a méně plošný efekt. Ale kdo bude ve správný okamžik sledovat oblohu poblíž Slunce (ideálně se slunečním kotoučem schovaným za okrajem mraku, střechou nebo kopcem), má šanci vidět totéž pásmování barev.

Jak jev nepropásnout

Hlídací znaky jsou prosté: tenký, průsvitný nebo právě vznikající oblak v blízkosti Slunce; jemné barevné okraje, které se rychle mění; v létě rychle rostoucí bouřkový oblak s hladkou „čepicí“ na vrcholu. Barvy se přesouvají a mizí v řádu minut, takže rozhoduje pohotovost. Při focení platí jediné pravidlo: nikdy nemířit přímo do nezakrytého Slunce. Nejlepší záběry vznikají, když kotouč zmizí za hustší částí mraku a osvětlená tenká vrstva vedle něj se rozzáří.

Duhový oblak nad Jonggolem nebyl ani mystický signál, ani předzvěst katastrofy, to BMKG zdůraznila výslovně. Byl to souběh mikrofyziky, geometrie a štěstí. Stejný souběh může nastat nad Pradědem i nad pražským Petřínem. Jen je potřeba se dívat