Poslední pevnost neandertálců. Na Gibraltaru otevřeli komoru, kam nikdo nevkročil 40 000 let

Archeologové pronikli na Gibraltaru do prostoru uzavřeného sedimentem nejméně čtyřicet tisíciletí. Na povrchu ležely kosti šelem, ulita z moře a škrábance po neznámém predátorovi.

Foto: James St. John - licence CC BY 2.0

Vanguard Cave není jen jeskyně. Je to součást čtyř propojených dutin vytesaných do východní stěny Gibraltarské skály, komplexu, který UNESCO zapsalo na seznam světového dědictví jako mimořádné svědectví o životě neandertálců v rozpětí přes sto tisíc let. Právě v její zadní části, vysoko ve stropní partii, se tým Gibraltarského národního muzea po letech hledání prokopal měkčím sedimentem do asi třináctimetrové komory, kterou písečné duny a usazeniny odřízly od zbytku jeskyně dávno předtím, než se na jihu Evropy objevil první anatomicky moderní člověk. Podle předběžného oznámení gibraltarské vlády z 24. září 2021 jde o časovou kapsli, jejíž obsah se dosud nikdo nepokusil systematicky vyzvednout.

Co leželo na podlaze čtyřicet tisíc let

První průzkum povrchu přinesl inventář, který sám o sobě nevypadá jako muzejní senzace, ale právě v tom je jeho síla. Kosti rysa, hyeny a supa bělohlavého. Škrábance na stěnách po dosud neurčeném masožravci. Stopy dávných zemětřesení, která otřásla stropem. A velká mořská ulita, která se do horní komory nemohla dostat sama.

Výzkumníci ji přisuzují neandertálcům na základě stratigrafického kontextu, komora byla uzavřená nejméně čtyřicet tisíc let a středopaleolitické vrstvy Vanguard Cave jsou standardně spojovány s neandertálskou přítomností. Definitivní důkaz, že ulitu nahoru vynesl právě neandertálec, zatím chybí. Co nechybí, je neporušenost celého prostoru. Žádný pozdější zásah, žádná kontaminace, žádný turista s baterkou. Právě to z komory dělá výjimečný archiv: ne jednotlivý artefakt, ale kompletní kontext, ve kterém každá kost, zrnko písku i poloha ulity vypovídají o okamžiku, kdy se prostor uzavřel.

Proč zrovna Gibraltar

Gibraltarská skála trčí do Středozemního moře jako maják, ale v době neandertálců vypadalo její okolí úplně jinak. Hladina moře byla výrazně níž a na východ od skály se táhla pobřežní pláň, kilometry suché země s dunami, vegetací a zvěří, dnes zatopené mořem. Jeskyně nebyly slepé uličky nad příbojem, ale obývací prostory s výhledem na širokou loveckou krajinu.

Právě tahle kombinace (mírné klima, přístup k mořským i suchozemským zdrojům, úkryt ve skalních dutinách) z Gibraltaru udělala jedno z nejdéle obývaných neandertálských míst v Evropě. Čtyři jeskyně komplexu (Gorham’s, Vanguard, Hyaena a Bennett’s) dohromady pokrývají stratigrafii přes sto tisíc let. Písečné duny, které se periodicky hrnuly do jeskynních otvorů, fungovaly jako přírodní konzervátory: rychle zavalily a zapečetily jednotlivé vrstvy, takže se zachovaly „okamžikové snímky“ neandertálských aktivit, jaké jinde v Evropě nemají obdobu.

Chytrý neandertálec z téže jeskyně

Komora není jediný důvod, proč Vanguard Cave v posledních letech přitahuje pozornost. V prosinci 2024 Gibraltarské národní muzeum oznámilo objev asi šedesát tisíc let staré struktury, která sloužila k extrakci lepkavé látky, patrně pryskyřice z cistové keře, nikoli březového dehtu, protože bříza byla v tehdejším Gibraltaru vzácná. Neandertálci tuto hmotu zřejmě používali k upevňování kamenných hrotů na dřevěné násady.

Proč je to důležité? Výroba lepidla není reflexní úkon. Vyžaduje řízení teploty, omezení přístupu kyslíku, plánování kroků dopředu a, pokud se má technika předávat, schopnost učit. Studie z kontinentální Evropy ukazují, že škálování takové výroby výrazně zvyšuje nároky na spolupráci a inhibiční kontrolu. Přidejte k tomu abstraktní křížové šrafování ryté do skalního podloží v sousední Gorham’s Cave, datované do vrstvy starší než 39 tisíc let, a obraz „primitivního neandertálce“ se rozpadá. Na jednom malém pobřežním úseku se skládá dohromady moře, lov, oheň, technologie i symbolika.